Gaja Gamini

Ram Gopal Varma si umí vybrat zajímavý příběh, ovšem už z něj neumí udělat dobrý film. Temná atmosféra je po chvíli únavná, z kamery jednoho bolí hlava a co by mělo být nejvíc vzrušující je nahrazeno desetiminutoným, monotónním monologem. Žádná událost se člověka nedotýká, stejně tak žádný ze vztahů, jediným lépe zachyceným elementem je věrnost a láska mezi otcem a synem. Amitabh všechny zastiňuje svým hraním, Abhishek je dobrý, i když trochu nudný a Aishwarya Rai pouze stojí opodál a mlčí, pozdějí stojí opodál a mlčí, zetímco ji tešou po tvářích slzy. Jelikož už znám konec, není jediný důvod prosedět to celé ještě někdy znovu.

Oproti předchozímu dílu režiséra Fashion nemá Heroine ani propracovaný scénář ani zajímavou atmosféru. Kareena hraje sice skvěle, ale to je jediné plus. POměrně nudné a průměrné.

Velká klasika, která z Amitabha udělala pověstného "rozhněvaného mladého muže", pracuje s oblíbeným konceptem dvou bratrů na opačných stranách zákona. Film je protkán skvělými dialogy, Shashi a Amitabh tvoří skvělou bratrskou dvojici a oba jsou vynikající. Jejich dámy jsou odsunuty na vedlejší kolej, v případě Neetu Singh se nedá vůbec hovořit o roli. Na film od Yashe Chopry překvapivě dobré z akčního hlediska, a ještě více překvapivě tu nejsou žádná vlající sárí a snad jen jediná písnička.

Jeden z filmů o dětech, ale ne jenom pro děti. Nabízí se srovnání se Stanely Ka Dabba, a ačkoliv to se mi líbilo, Chillar Party je lepší. Děti jsou rozkošné k pomilování a to, co by se normálně nám dospělým jevilo jako malé starosti, film krásně prezentuje dětským pohledem jako věci velmi závažné.

Překrásné. Guru Dutt je pro mne oficiálně nejlepším režisérem, jakého Bollywood kdy měl. A tak byl skvělý herec. Kaagaz Ke Phool vypráví příběh o muži, který ztratil všechno, a nakonec i odmítá vzít trochu štěstí, které je mu nabízeno, protože se cítí tak vyčerpaný a unavený životem, že už nemá co dát na oplátku. Na Waheedu Rehman bych mohla zírat celé hodiny. Její krása je tak něžná, že vás k slzám dojme už jen jediný pohled na ni. Zdá se křehká a přitom je z ní cítit síla. Její párování s Guru Duttem je perfektní. Nelze to ani dobře popsat. Patří k sobě. Několik tichých slov, pár letmých, téměř náhodných doteků.... to je vše. A přesto víte, že tohle je láska, ta, co trvá navždycky. Láska je páteří filmu, ovšem spoustu porstoru je věnováno i jiným věcem. Film se dotýká bezohlednosti světa, nevděku lidí i filmového průmyslu, pohrdání některých lidí, kteří i dnes na filmy zahlížejí jako na něco zcela nemorálního, je zde přítomna i rozpolcenost dítěte jehož rodiče spolu nežijí. Kaagaz Ke Phool není papírová květina z pouti, která časem vybledne. Je to nádherná růže s ohnivě barevnými plátky, které rozkvétá a nikdy neuvadá.

Dobrý film, i když se trochu vleče, nicméně ten typ "dobrý, ale už nikdy víc". Občas až znepokojivě drsné.

Už dlouho jsem si nedopřála nějakou typicky klišé romantiku z raných devadesátých, takže tenhle film jsem doslova pohltila a zcela bez výčitek. Logika kulhala a nejednou si člověk připadal, že si z něj dělají srandu, ale nakonec mi to nevadilo. Nesmírně se mi líbilo nevinné zamilovávání Manishi Koiraly do Viveka Mushrana (ona nádherná, mladinká, on mladíček a absolutně "nehrdinovský" materiál). Bylo to sladké a roztomilé a písničky byly krásné. Pak přišla druhá část, kde spoustu lidí vykřikovalo "Yeh nahin ho sakta" a bylo tam spoustu pláče, utrpení a sebepoškozování. Je tam Chunky Pandey v hrozných svetrech a Gulshav Grover s rozdivočelou, promaštěnou hřívou. Finále nemělo chybu, a myslím, že "záchrana krávou" je můj nový favorit. Nakonec jsem si trochu posteskla, že už se dneska vůbec nedělají jednoduchá hudební videa - bez potřeby transportovat se do Švýcar či na Krétu, bez dramatických záběrů a prostřihů, ze kterých až může bolet hlava.

No, nic moc. Těšila jsem se na komedii, a dostala jsem hezký, ale nudný příběh lásky ve středním věku. A ačkoliv jsem pro filmy o lidech ve středním věku a jejich láskách, nemohla jsem udržet oči dokořán, a to tenhle film nemá ani dvě hodiny.

Po příšernosti z letošního ledna se Abhishek zase polepšil a Bol Bachchan je opravdu zábavný filmík. Příběh založený na lžích, které vedou k oklamání silného leč prostého Ajaye Devgana, a které motají hlavu chudáku lháři a jeho pomocníkům, není moc originální, přesto velmi příjemně prezentovaný. Nejlepší byl Ajay a jeho nemotorná angličtina (A brother in need is sister indeed!).

Není moc o čem se rozepisovat. Zápletka přímočará a předvídatelná. Salman je docela fajn, koneckonců nedělá nic jiného než obvykle, takže je ve své kůži, Katrina nezklamala a jako vždy působila jako spící panna s jedním výrazem pro všechny emoce. A někdo jí zalepte pusu, protože šišlá i v angličtině. "Weall?" "Vewy Womantic". Boha jeho.... Akce byla docela dobrá (a tam jsem Katrinu ocenila, vypadala u všeho toho běhání a kopání dobře), nicméně je tam toho tolik, že jsem už ke konci odcházela a vracela se, když hluk ustal. Průměrný snímek. To lenuse: To, že je akce dobrá, neznamená, že budu zrovna na Salmana a Katrinu běhající po ulicích Havany koukat dvacet minut v kuse. ;)