klarka05

Námět je velmi dojemný, zupracování nice extra. Navíc londýnské představení s loutkami, které je naprosto geniální, film prostě nemůže překonat.

Na švédský film podle mě velmi dobré. Pro nás asi nemá tento film takovou sílu jako pro švédy. Přece jen Monica byla speciální hlavně v tom, že začala zpívat jazz švédsky, což není zrovna jazyk, který by tady každý ovládal. Pro ty co aspoň trošku švédsky umí je film ale určitě zajímavý. Pro ty, kdo tento jazyk neovládají může být trošku potíž s titulky. Já jsem narazila na ne příliš dobré, kde "Jul" (Vánoce) překládali jako červenec...

Asi je jiné, když se na tento seriál dívá "běžný český divák" a já, která jsem strávila rok prací ve Stockholmu prací s výměnnými studenty z různých zemí (USA nevyjímaje). Pokud by tento seriál natočili dřív, mohla jsem si ušetřit dlouhé prezentace o kulturních rozdílech... Takhle to totiž funguje. Hlídání u dveří, aby jste náhodou nepotkali sousedy se zdá být velmi špatným vtipem, ale oni to Švédi takhle opravdu mají... Co se týče humoru - hlavně mladší generace se velmi hlásí k americké kultuře a ty nejhorší americké komedie, jaké si dokážete představit, jsou ve Švédsku velmi oblíbené. Takže na to, že jde o částečně Švédskou produkci, jsou zde vtipy velmi umírněné. Za mě za 1 a stejně tak za moje americké studentky, se kterými jsme se u Welcome to Sweden vždycky řezaly smíchy.

Nejspis proto, ze uz par mesicu jsem se poradne nezasmala mi tento film prisel tak nejak vhod. Jiz 100 krat pouzite tema se spoustou trapnych scen... Ale ja jsem se smala. Aspon obcas... Proto ***

Zpravidla bývám zastáncem literárních předloh filmů. V tomto případě však musím přiznat, že se mi film líbil mnohem více než kniha. Film je předloze dosti věrný. Samozřejmě některé (pro děj však naprosto nedůležité a v knize až přebytečné a otravné) části vynechává. I přes poměrně dlouhou stopáž nenudí a stále udržuje diváka v napětí.

Pokud přemýšlíte o shlédnutí tohoto filmu, délka je opravdu velmi odrazujícím faktorem. Tvůrci filmu navíc velmi hrají na city, některé scény jako by vypadly z amerických "dojáků". Ale téma je velmi zajímavé a v současné době velmi aktuální. I když je u nás péče o děti se specifickými poruchami učení jako je dyslexie velmi rozšířena, stále se ve společnosti setkáváme s negativním potojem k těmto dětem. Proto bych tento film rozhodně doporučila všem pedagogům a rodičům, kterých se tato problematika týká, protože ji zde mohou vidět z jiného úhlu pohledu, než je ten jejich. Velmi oživující jsou animované pasáže a hravá (i když někdy mírně otravná) hudba.

Jedna z mála… vlastně asi jediná německá komedie, která mě opravdu pobavila. Ukazuje, jak je život teenagera těžký a oč je ještě těžší, když onen teenager žije na špatné straně Berlínské zdi (kde jsou navíc domy plné azbestu :D). Kéž by bylo více takovýchto německých komedií…

Kýčovitá romantická komedie, plná šílených lidí oblečených často v ještě šílenějších kostýmech, podbarvená notoricky známými písněmi ABBY, které už po těch letech jejich existence musíte zákonitě nenávidět (ovšem stejně si je při sledování tohoto filmu musíte pobrukovat). Herecké výkony nijak oslňující (vyjma ovšem Meryl Streep, která je naprosto úžasná!!!). Já si ale nemůžu pomoct a stejně jako si prozpěvuji ony nenáviděné písně ABBY, tak se prostě musím na tento film dívat stále znovu a znovu.

Racek je velmi zvláštní, ale přitom silný film s velmi hlubokou myšlenkou. Nádherné záběry ptáků plachtících vzduchem za doprovodu nádherné hudby střídají až filozofické monology a dialogy racků, které pro mě ovšem nebyly vždy příliš srozumitelné. Možná je to tím, že neznám psanou předlohu, ale některé pasáže mi naprosto unikaly a chvílemi to byla prostě nuda. I tak ve mně ale tento film nechal velmi silný zážitek, který budu nejspíš ještě chvíli zpracovávat . Proto ***1/2

Jako čtenář knižní předlohy si neodpustím srovnání. Kniha je mnohem více emotivní, více se zaměřuje na pocity Lily, na její myšlenky a její vnitřní konflikty, se kterými se velmi těžko srovnává. Také mě trošku zklamal „happyend“ vztahu dcera-otec, kdy ve filmu dochází k jakému smíření, kdežto v knize naopak k definitivnímu konci. To, že se film někdy od předlohy odchyluje a některé situace vynechává, asi nemá smysl komentovat – přece jen nacpat do 100 minut 300 stránek románu prostě nejde. Naopak mě ale velmi příjemně překvapila atmosféra filmu – měla jsem pocit jako bych znovu zažívala tento příběh a vracela se zpět do míst, které už jsem znala. Musím přiznat, že toto velké množství filmů, jejichž knižní předlohu jsem četla, postrádá. Takže za ten návrat do minulosti ****