Bebacek

Trefně vystižená úzkost neatestovaného lékaře, který musí sloužit sám, bez jedničkového doktora, protože systém. V našem zdravotnictví je něco fakt špatně. Problém se zákoníkem práce, který řada nemocnic obchází systémem dvojích smluv, je tu jen naťuknutý, ale to stačí. Víme, jak to chodí. Skvělá práce, palec nahoru. Důležité téma!

Jakkoliv nemám problém s nekorektním humorem, ten, který je přítomný v novém seriálu Jana Prušinovského, je hodně za hranou. Překvapuje mě, že Česká televize v době krize a škrtů dovolila mířit do svých vlastních řad a devalvovat práci lidí, kteří každý den připravují ranní talk show. Nepochybně se dotýká realistických aspektů (podivínští hosté, stávkující maskérky), nicméně fatálně opomíjí zásadní roli scenáristů a dramaturgů pořadu, které, jako by ve světě veskrze trapných skečů pod vedením Jana Prušinovského neexistovali.

Důkaz, že i mainstreamová zábava vám může nabídnout hlubokou sebereflexi a sebeterapii. Já jsem Renfield a všechny mé poslední toxické destruktivní vztahy s narcistními muži jsou Drákula, kterého třeba rozsekat na kousky, zabetonovat a vysypat do kanálu. Amen!

Na tomhle jsem si dobře ujela. Romantika, u které je od začátku jasné, jak dopadne, ale i tak jsem na ni čuměla jak tele na nový vrata se slinou na bradě. Boží Reese Witherspoon (JAKO VŽDY, my girl!), boží Ashton Kutcher (kdo ho JEŠTĚ nedocenil, ať si konečně pustí That '70s Show), mezi nimiž to jiskří, aniž by se na place (krom finální scény) reálně potkali. Facetime komunikační mod (tak si žijeme) a láska ke knihám. Mimo jiné. Jednoduché, nenáročné a přitom ne blbé, milé a roztomilé.

Kam se na Adama Ondru hrabe Spiderman!

Muži, kteří vylézají ze skříně.

Asterión aneb býk na pitevním stole. Němý kraťas (přemýšlela jsem, jaká živá hudba by se k tomu hodila) natočený v detailech a s intimitou, při které lidské tělo splývá se zvířecím. Antiteze krutosti moravských zabíjaček nebo Seidlova Safari.

Athena od Romaina Gavrase je doslova BOMBA.  Pouliční nepokoje a občanská válka ve Francii. Úvodní dvanáctiminutová jednozáběrovka, po které přišel titulek filmu, si vysloužila vřelý potlesk celého sálu. Když to skončilo, chtěla jsem to vidět znovu. A znovu. A znovu!   Zatím nejlepší film letošních Benátek, které mají v programu (jako vždy) samé pecky. Dejte mu okřídleného lva. Minimálně za režii.

Tak jsem se z pracovní povinnosti vydala slavnostně v teplákách (a aniž bych to věděla, tak pokydané) mikině na Avatara. První polovina byla asi takto: 1. Musím si jít zase zaplavat! 2. Nechám si udělat dredy. 3. Pořídím si plastové rybičky do vany. A vanu. 4. Konečně si nechám udělat tu tetovačku na ruku. Ale pak přišla druhá polovina: 5. What the hell, jdu na záchod. 6. Už by si mohli pořád přestat držet nůž pod krkem a nějak to uzavřít. Zív. 7. Zív. 8. Zííív. 9. Zííííív. 10. Cameron by udělal líp, kdyby podobně jako produkce War Sailor, která měla radši peníze na film dát Zelenskému na zbraně, daroval všechen budget na záchranu korálových útesů, ohrožených mořských druhů a čištění oceánů. End of story.

Absolutní pecka. Pro mě jednoznačně nejlepší film letošních Varů. Adam MišÍk a Marsell Bendig jsou tam skvělí, ale pro mě jsou největší hvězdy Dušan Husár (DOP) a Adam Sedlák (scénář & režie). Velká gratulace!