Bebacek

Pozor na to, jakou značku cigaret kouříte. :)

Nadrtit pětatřicítkové pásy Quentinových filmů na prášek a jako antidepresivum ho denně šňupat, tak jsem nešťastnější holka na světě. DiCaprio a Pitt jsou dokonalí, stejně jako jsou dokonalí Rick a Cliff. Když se člověku podaří nepustit k sobě žadné spoilery, je ten MacGuffin fakt boží. Konec emo komentu. Jo a taky díky za Luka Perryho <3 RIP.

🖤 "Every guy's seen you before somewhere. The trick is to find you." -- Chandler svoje dialogy nezapře.

Americké zapadákovy v režii Jima Jarmusche mě vždycky svým způsobem baví, i právě pro ta hluchá místa, kde se nic neděje (o tom ty zapadákovy jsou), ale ne všechny nedovyprávěné strnulosti a záseky se dají shodit na hlášku "četl jsem to ve scénáři". Zombie Iggy lačnící po kávě je top.

Totally fucked up & dying stars. Low spirits par excellence.

OST -> 100%

Nekonvenční a osobité to je, o tom žádná. Vizuálně pozoruhodné taky. Ironie a nekorektnost mi obecně nevadí, jenže na Posteli je vidět, jak Reif ženám nerozumí - což sám řekl. A jako žena-feministka bych ho za to nakopla do prdele.

Jihokorejec Bong Joon-ho se v Cannes předvedl ve skvělé formě. Představil další svéráznou filmovou rodinku, v jejímž čele opět stojí jeho dvorní herec Song Kang-ho a na jejímž příběhu znovu umně háže žanry do mixéru: mísí rodinné melodrama s hororem a černou komedií a k tomu po svém přidává tradiční porci subtilně vrstvené sociální kritiky a trefně namířených kulturně-politických vtípků. Zdánlivě nespojitelné funguje jedna báseň až človek žasne a o půlnoci odchází z kina naspeedovaný radostí z té hravé filmové jízdy. Za tu bravurní režii se mu tady v průběhu projekce několikrát tleskalo a i proto věřím, že si ze sobotního udělování cen jistě něco odnese.

Kde Spring Breakers měly vrstvy, spodní proudy, podvratnost, promyšlený vizuál a hudbu, tam Beach Bum nemá nic. Až na ty všudypřitomné kozy je to ploché k uzoufání.

Dycky Most! <3