Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Dobrodružný

Oblíbené filmy (10)

Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

První film, který se mi vybaví, když se řekne slovo "kult". Jak udělat z dějově nepříliš zajímavých příběhů, které spolu zdánlivě nesouvisí, neotřelou zábavu dlouhou 2,5 hodiny? To umí jen Tarantino, povýšit pokleslý žánr do nebeských výšin. Dialogy zdánlivě o ničem - viz masáž nohou paní Wallacové nebo rozebírání rozdílů mezi Amerikou a Evropou. Proč si ale toho člověk ze scénáře zapamatuje tolik? Protože je zkrátka dokonalý - a po právu oscarový. Sled absurdních situací (za všechny taneček Vincenta a Mii U Mazaného králíčka) začíná i končí v kavárně, kde se příběhy geniálně propojují. Když film na chvíli ztrácí dech, novou šťávu tomu dodává nástup Butche na scénu a jeho nezapomenutelná konfrontace s Marsellusem. Quentin naznačil svoje možnosti už v Reservoir Dogs (např. rozhovor celé skupiny gaunerů a jejich spor s placením spropitného jako by scénáři Pulp Fiction z oka vypadl), tady je ale dotáhl k dokonalosti. Další natočené filmy už byly jen pokusy se přiblížit ke svému majstrštyku z rané filmové tvorby.

Terminátor 2: Den zúčtování

Terminátor 2: Den zúčtování (1991)

Pro mě jednoznačně nejlepší akční sci-fi všech dob. Když si člověk uvědomí, že film byl natočen před 20 lety, tak nad kvalitou vizuálních efektů nevěřícně kroutí hlavou. Takový je Cameron, vizionář, který je stále nejmíň o dekádu dopředu před ostatními. První terminátor přinesl za málo peněz hodně muziky, jeho pokračování za hodně peněz ještě mnohonásobně víc. A zase tolikrát v historii se nestalo, aby pokračování předčilo první díl série. Neuvěřitelné akční scény s nabušenými triky ("tekuté možnosti" T-1000), Schwarzenegger ve své nejlepší formě, množství hlášek (I´ll be back, Hasta la vista, baby). Filmu nechybí citovost v podobě vztahu Sára-John-T800, který emociálně vrcholí na samotném konci filmu. K tomu nám hraje mrazivě elektronická Fiedelova hudba. U filmů tohoto typu dám vždy přednost nadupanosti akčního schématu, při kterém člověkovi padá brada, nad komornějším představením (jako u T1) se sebelepším scénářem. A zářným příkladem tohoto filmu, u kterého vrním blahem, je T2.

Temný rytíř

Temný rytíř (2008)

Jak vytvořil Burton svým jedinečným stylem výbornou adaptaci comicsu, Nolan natočil celistvé psychologické drama z reálného světa, do kterého jen vsadil nám známé comiscové postavy. Velmi chytrý scénář bez typických hollywoodských klišé, ve kterém je divák stále o krok pozadu a dějové zvraty jej jednoduše velmi překvapí. Člověk může ve filmu najít množství asociací, Biblí počínaje (Sodoma a Gomora) a útoky z 11. září konče (radost z pohledu na rozvrácenou západní civilizaci). Výtečně propracovaná psychologie hlavních hrdinů, mimo dokonale zvráceného Jokera i obrácení Harveyho Denta na stranu zla a vnitřní boj Batmana, který zde není neohrozitelným hrdinou, ale člověkem z masa a kostí. Jsem nadšen z toho, jak se geniálně střídaly akční sekvence s dialogovými částmi. Pro mě nejlepší scénou se stal Joker na policejní stanici. Výborná hudba Hanse Zimmera, i když mohla obsahovat víc proměn. Menší výhrady jsem měl občas k choreografii akčních scén - např. útok na výškovou budovu ke konci filmu byl dost nepřehledný. Na druhou stranu to ale jen umocnilo pocit absolutního chaosu a anarchie v Gotham City, mnohem intenzivnějšího než v první části Nolanovy trilogie. To Joker, který neplánuje, narozdíl od Maroneho mafie. Hlavní hrdinka citlivěji vybraná než v Batman begins (díky bohu, že měla Katie přehnané nároky), stále ale tomu cosi chybělo. Pro mě jeden z nejlepších - ne-li vůbec nejlepší film - poslední dekády, z jehož emocionální chladnosti (jak typické pro Nolana a já to na něm oceňuji) mě zaručeně běhá mráz po zádech i při dalších projekcích. Nezbývá než se těšit na třetí pokračování!

Underground

Underground (1995)

Bila jednom jedna zemlja... Kusturicův filmový opus, který nám zvádl v typické balkánské podobě neuvěřitelné živelnosti podkreslené Bregovićovou hudbou představit obraz Jugoslávie, i když se režisér asi úplně nedokáže odprostit od politické nekoreknosti (paušalizace). Začíná II. světovou válkou a končí válkou občanskou. Neznám film, ve kterém by se lépe propojovalo tragično s komediálností, absurdně nadsazenými scénami. Bombardování Bělehradu, svatba v Markem vykonstruovaném umělém minisvětě, první setkání Blackyho syna s reálným světem...těch nezapomenutelných scén je mnohem víc. Film dlouhý 3 hodiny, a to bych si dokázal představit ještě nějaké ty minuty navíc. Film plný balkánského furianství, kde lidé opravdu žijí, vše řeší s horkou hlavou a diváka nabíjejí životní energií.