carii

Dulava hodně překvapil. Takhle jsem ho hrát ještě neviděla. A Budař je ještě trapnější, než jsem doufala. U holek jsem měla problém s rozpoznáním obličejů. Lépe se orientuju, když vidím dvoumetrového Indiána, než stejné holky s téměř stejným charakterem. Langmajer na mě působí, že ho herectví nebaví a Stránský recituje jako o život. Novotný měl smůlu na svou předlohu (fotr po 14 letech je zajímavost pro červenou knihovnu, ale nic to neneslo). Vlastně tam mohl být kdokoliv a příběh by mohl zůstat stejný. Charaktery nenaplnily tragedii, to za ně udělal scénář. Malem bych zapomněla na Švehlíka - a vlastně jsem na něj opravdu zapomněla. Tak nudnou hlavní postavu už dlouho nepamatuji. Rozhodně dvacet minut mělo jít pod stůl...

HOROR NEDĚLÁ JEN ATMOSFÉRA, ALE TAKY STRACH O POSTAVY. NEBÁLA JSEM SE O NIKOHO.

V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA. A TADY JE TA JEDNODUCHOST NÁDHERNÁ! I KDYŽ SE DĚJ DÁ PŘEDVÍDAT, VIZUÁLNOST VÁS DOSLOVA PŘIMÁČKNE DO SEDADLA VYSAJE VZDUCH...