hellstruck

Srovnání s Dexterem je sice určitým způsobem na místě, ale nadšením tolik jako u nepřekonatelně sympatického sériového vraha tedy zrovna nehýřím. You totiž postrádá vtip, ale i promyšlenost a občas i veškerou logiku. To, jak vše hraje Joemu do karet a jak uprostřed New Yorku nikdy nejsou svědci, vyloženě bije do očí. Naivita a občas i debilita Beck v první sérii bývá chvílemi vážně frustrující, až člověk prostě fandí tomu creepy/cute stalkerovi. Teda takhle - Penn Badgley na mě působil jako slizoun už v GG, takže do podobné role se mi hodí. Chvílemi mu ale tu masku hodného kluka věříte tolik, jako on sám. Druhá série má sice sympatičtější hrdinku, ale ta samá kostra příběhu už takhle brzy poměrně nudí. :/ Atmosféra i příběh první série byl zřejmě to nejlepší, co ze sebe tvůrci vyždímali. Ale kdo ví, třeba házím ručník do ringu moc brzy. Prozatím na mě You ale působí jako Dexter pro teenagery,

Ubulená Scarleta přehrává o sto šest a ještě má k tomu příšernej účes, takže se na ni nedá ani koukat - a do toho Adam Driver, herec s nejotravnějším hlasem a ksichtem slizáka (nejhorší postava ze SW).l To se prostě nedalo, na ně koukat. Dokonce jsem to asi v půlce vypla. Možná ze mě mluví jen silné zaujetí, ale nutno říct, že ukázky vypadaly slibně a já tomu zcela upřímně chtěla dát šanci. Dle mého se to každopádně fakt nepovedlo.

Rick a Morty bez feťáckého autora. A je to (dle mého) daleko lepší.

Jedno slovo - Keira!♥♥♥ Ta do těch dobových filmů prostě patří jako nikdo jiný.

Jasně, když si odmyslíte muppety a výborné fóry, vyleze vám z toho ta nejotřepanější zápletka. Jenomže podoba světa sdíleného s živými loutkami mě donutila se smát nahlas jako dlouho žádný film předtím. Ať už to byly slovní přestřelky, cukr šňupající muppeti, stříkající muppeti, nebo transplantovaná "fluffy" ledvina, já se nad tím fungováním absurdního světa fakt bavila.

Nejhorší na tom mít duševní poruchu je to, že od vás lidé očekávají, že se budete chovat, jakobyste ji neměli. Tenhle citát neuvěřitelně vystihuje i film samotný. Emoce se u mě střídaly z "chlape, bože, buď normální!"( i když si samozřejmě uvědomujete, že za to ten člověk nemůže) na "chudák, lidi jsou zmr*i, proč ho nenechaj na pokoji?". Upřímně přiznávám, že z dlouhých chechtacích scén mi bylo nepříjemně a většina filmu mě absolutně nebavila, chvílemi mi dokonce "bylo trapně". Když už jsem se po hodině a čtvrt, kdy jsme na sebe s přáteli zmateně koukali ve stylu "co to sakra je", rozhodla, že prostě zbytek filmu prospím, konečně film začal mít grády. Takže ano, 45 minut z celého filmu je skvělých. A Joaquin je nepřekonatelný po celou dobu. Klobouk dolů i pokud je pravda to, že se s tou rolí uměl vyrovnat, protože já nechápu, jak takovou zvrácenou mysl může zahrát vyrovnaný člověk. Nicméně ve mě film zanechal hrozný zmatek. Jakožto DC fanoušek, který upřednostňuje temné a o něco méně mainstreamové DC před Marvelem (skvěle to vystihl POMO ve svém komentáři), jsem šla na komiksový film. Tohle s komiksem kromě jmen bohužel nemá moc společného, opravdu jde spíše o psychologické drama. A i přes výbornou druhou polovinu filmu a Joaquina ale lepší hodnocení nedám, bohužel.

Komu South Park připadá jako čistě vulgární a stupidní zábava, tak se omlouvám, ale ten to vůbec nepochopil. Jen v South Parku dokáží vystihnout aktuální dění a společenské situace tak trefně jako právě tady. Mnohy se zaobírají tématy, o kterých jinde neuslyšíte. Protože se o nich nemluví nebo protože se nad tím někdo jiný ani nezamyslí. Ano, South Park dokáže být i hodně drsný a (nejen)rasistický, ale právě proto se jedná o takový klenot: Tvůrcům není naprosto nic svatý a dokáží si ze všeho udělat pořádnou p*del. Jen je škoda těch posledních dílů, kde jde v podstatě o to samé dokola: děcka udělají nějaký průšvih (a většinou jde ještě o fantasy/virtuální nebo jinou realitu), který ovlivní celé město, včetně jejich rodičů, kteří mají poslední dobou víc prostoru, než naše oblíbená partička. Ruku na srdce, kouzlo South Parku se s posledními sériemi vytrácí.

"Proč jsem tak ošklivý?" Kluk s obličejovou vadou nastupuje do školy a setkává se s odporem a posměchem ze strany spolužáků. S dětmi je to těžší než s dospělými, protože se ještě neumí přetvařovat a jejich reakce jsou upřímné, ne vždy potěšujícím způsobem. Auggie se společně se sestrou, rodiči a novými kamarády vyrovnává s přístupem okolí - a všichni k tomu mají co říct. Styl vyprávění, který dal každému prostor, mě bavil - dokonce mě film oslovil spíše svými vztahy, než samotným hlavním hrdinou. Na rozdíl od většiny diváků jsem neměla pocit, že by ze mě tvůrci tlačili slzičky a tlačili na pilu - příběh je odvyprávěn s lehkostí, s jakou jen můžete natočit film o klukovi s vadou obličeje.

Trochu mě děsila představa, že El Camino bude stylem vyprávění připomínat spíše BCS (pomalé, nicneříkající scény, když už člověk čeká, že přijde vyvrcholení, nic se nestane)... Naštěstí je příběh Jesseho důstojným zakončením Breaking Bad, které si nehraje na nic víc. Je to takový fajn dezert po výborném hlavním jídle. Držel mě napjatou, potěšil nostalgií i SPOILER hořkosladkým happy endem, který si podle mě Jesse zasloužil. Jenom mě mrzí, že jsme se nedozvěděli, jestli dostal Junior svoje peníze...

První řada je geniální. A to především díky tomu, že sází zatím na mysteriózní notu. Něco tak originálního jsem asi neviděla, o to víc je to překvapení, když Dark pochází od našich sousedů. Místo toho, aby se hlavní zápletka začala pomalu rozplétat, zamotává se ještě víc, atmosféra každým dílem houstne, emoce fungují natolik, že občas i ukápla slza. Bohužel, druhá řada má dvě hlavní vady na kráse - za fatální chybu považuji odsunout do pozadí Ulricha (svým charismatem utáhl v první řadě hodně scén) a dát většinu scén prostor Jonasovi. Ten klučina neumí moc hrát, takže se věčně tváří křečovitě. Celkově střídá asi dva výrazy, navíc jeho postava je hrozně plochá - ten kluk prostě není sympatickej (vždyť akorát brečí nebo na někoho řve a křiví u toho hubu), nelze s ním moc soucítit nebo se s ním ztotožnit a to v žádném směru. Je to velká škoda, protože ostatní herci jsou špičkoví. Druhou osudovou chybou je to, že hustá a mysteriózní atmosféra je tatam, příběh je průhlednější a hlavně už nikdo nijak nezapře, že se jedná o sci-fi. Tady už všichni cestují časem, děj je dost překombinovaný a zapletá se to tolik, až mám pocit, že ani tvůrci se z toho nezvládnou vymotat. Jsem zvědavá, kolik mindfuck zvratů ve stylu "tvoje dcera je tvoje matka" nebo "tvoje holka je tvoje teta" ještě přijde.