ChandlerBing

Rozhodně nejlepší role Jima Carreyho (takhle ho mám mnohem radši než jako magora v Masce nebo Ace Venturovi a nesčetně dalších hloupých komedií). Ať si každej říká co chce ale vážný role mu sedí minimálně stejně dobře jako komický. Film, který mě nadchl snad vším čím mohl, výborným nápadem i stejně skvělou realizací od hereckých výkonů, přes kameru a střih až po celkovou atmosféru filmu, která je skloubením všeho předchozího. Všichni poprávu chválí Kaufmana a Gondryho, stejně tak by měli i herce a rád bych vyzdvihnul i jedinečnou hudbu Jona Briona, kterou je vše vyšperkováno a dokresleno k dokonalosti. Určitě je dobře se na tento film podívat vícekrát. Pro mě byl po prvním shlédnutí na 5 hvěžd, po druhém a třetím se mi chtělo dát 6. Mám smůlu.

Kdyby mi někdo řekl, že do deseti vteřin musím říct nejlepší film, jaký jsem v životě viděl, jinak mě zastřelí, odpověděl bych: Requiem for a dream. Kdyby na tomto snímku bylo cokoliv pozměněno, cokoliv jinak (i sebemenší detail), celý film by to srazilo o polovinu dolů. Kdyby hlavní písnička filmu nebyla ta, jaká je, byl by film o polovinu horší. Kdyby hlavní roli nehrál Jared Leto, byl by film o polovinu horší. Kdyby neměl tolik střihů kolik má, byl by o polovinu horší…A tak bych mohl pokračovat donekonečna. Ještě žádný snímek mě tak nevyděsil, neznechutil, neuchvátil, neohromil, prostě nenapěchoval tolik emocema jako tenhle. Nemá cenu se rozepisovat o všech kladných stránkách filmu a o všem, co je na něm úžasný a tak nějak „jiný“ než na ostatních filmech (kamera, střih, hudba), to už zde psali mnozí a nerad bych je opakoval. Líbí se mi zejména rozdělení filmu do jakýchsi 3 kapitol – LÉTO: mladý zamilovaný pár vyznávající si lásku, feťáci, kterým drogy dávají přesně to, co chtějí a daří se jim i kšefty, stará vdova spokojeně sedící ve svém křesle a sledující své oblíbené pořady v televizi. PODZIM: mladý pár už není tak zamilovaný a začíná se hádat, kvůli drogám, které už feťákům začínají dávat i to, co nechtějí a zadlužují se, stará paní je posedlá pozvánkou do televizního pořadu a začíná být závislá na prášcích, které jí způsobují halucinace. ZIMA: feťákovi amputují ruku kvůli otravě z jehel, přišel o přítelkyni, která souloží, aby získala drogy, druhý feťák je ve vězení kvůli prodeji drog, stará paní už nesedí ve svém pohodlém křesle ale leží připoutaná na nepohodlné posteli v blázinci a oddává se halucinogenní agonii o tom, že je hvězda televizního pořadu. Inu, krásná třídílná pohádka na dobrou noc. Posledních 10 minut filmu je hodně silný kafe a zároveň jedna z nejlépe natočených a nastříhaných scén, co jsem kdy v životě viděl – mráz z toho jde po celém těle a my si říkáme, jak na to můžeme vůbec koukat a jak se nám to proboha může ještě líbit. Ale líbí. Sečteno, podtrženo – Snímek, originální každým coulem, nastolující atmosféru strachu, temna a úzkosti v postupné gradaci. Je to zážitek.

Sofia Coppola by prý film nikdy nezačala točit, kdydy roli odmítl Bill Murray, a dobře udělala. Opravdu si do této role nedovedu představit nikoho jiného. Bill Murray byl naprosto dokonalý v roli opuštěného muže, unaveného všedním životem s ženou, který je pracovně ve městě na druhém konci světa a dostavá se do konfliktu nepochopení tamější kultury. Scarlett Johansson jsem díky Lost in translation začal mít rád. Nevšední romantický film s atmosférou absolutního osamocení, které protrhne náhlá zamilovanost, jako z klukovských let, dvou lidí, kteří žijí odlišné životy ale vlastně prožívají totéž, samotu a všednost svých životů. Výbornou atmosféru vytváří i Tokio, jakožto námi nepochopené město. Ohromně sympatický film. Zajímavé je, že přestože je ve filmu velmi málo dialogů, tak vyhrál Oskara za nejlepší scénář. Ale vůbec nedí divu.