Baldrick

Již český festivalový název je solidně zavádějící, protože dokument není o knihovnách v New Yorku (je jich tam určitě spousta), ale výhradně (a je to evidentní i ze zde uvedeného originálního názvu) o tamní městské veřejné knihovně a jejích pobočkách. A je bohužel příznačné, že z hlediska obsahu je naprostá většina prostoru věnována kulturním, společenským a vzdělávacím aktivitám (v rámci) knihovny (pro režiséra typicky observační přístup), které doplňují záběry z porad managementu, zaměstnaneckých diskusí a bilančních proslovů. Jinak se o institucionálních procesech, zaměstnancích v zázemí (jejich práci nebo např. používaných technologiích) nedovíme téměř nic, respektive pouze několik narážek (např. že pouze 61% rozpočtu jde z tzv. veřejných zdrojů), a z celkové stopáže 197 minut je jim věnována odhadem ani ne desetina (distribuční linka na knihy, aktivita ve skladu, digitalizace?). Výměnou za to získáváme možnost nahlédnout do života obyvatel metropole specifickou optikou a je nám dáno ochutnat i něco pikantních detailů typu kdy, kam a proč se např. zdejší židovská menšina ve 20. století stěhovala (a jak se integrovala) nebo co má společného Elvis Costello s Herbertem Marcusem...

Zvracet ve snímku roli, když peníze osloví nový film, který shání Jeana Bazina, který bojuje s Gasparovou ženou, která rozehraje mezi muži úspěšné financování a bojuje s novým režisérem, který nikdy nebyl v bazénu. Prosím, nemluvit tam vzadu, očistit boty a může další! Almereyda? Vy jste nečetla tu knihu? Ach, ty oči, ty oči, ty oči...

V momentě, kdy upadla krabička, jsem si říkal, že mě i po letech zase dostal. Pak ale nastoupila druhá linie, kterou autor dotáhl do konce (čertíci z krabičky byly na hraně parodie, ale OK, kdyby mi bylo zase 18, možná bych to vzal bez remcání). Z hlediska zvolené logiky vyprávění - pokud to tak lze nazvat - (a z pohledu celku) druhá kratší část evidentně směřuje do "reality" a první delší je odsouvána do světa iluzí. Samozřejmě, když se to šikovně zabalí a prošpikuje oním tajemnem, plynule navazujícím, provazujícím, mlžícím a zároveň ignorujícím klíčový dějový zvrat, diváctvo se hnedle rozdělí na ochotně se poddávající většinu fascinovanou kumštem mistra Krysaře a pár jedinců, kteří se alibisticky postaví na zadní. Dovolím si ten luxus nezaujmout ani jednu z těchto krajních variant. Lynch je bezesporu velký iluzionista. Ale v tom možná tkví i jeho slabá stránka. A tu podle mého zde odhaluje celkem dost. PS: Zajímavé, ale mě rozhodně zpěvačka "Plačka" nijak nedojala (byť uznávám, že její pěvecké vystoupení mělo určité kvality) a celkově ona tajemná atmosféra Mulholland Drive jaksi prochází jen okolo mě (na rozdíl třeba od Twin Peaks). Ale přiznávám, že krom jiného Naomi Watts je prostě skvělá a den blbec páně režiséra skutečně pobavil, což u Lynche nebývá zrovna obvyklé. FEBIOFEST 2018

Povedená hra s diváckým očekáváním a filmovými žánry. A je milé, že neposkvrněnost přináší rozhřešení. Mistrně zvládnuté.

Ten film neutáhne sám sebe. Příliš mnoho ambicí, příliš mnoho prostředků a zainteresovaných na tak rozpačitý výsledek. Mnoho doslovného na ždibec tajemství. Příliš současné v mnoha ohledech. A příliš zbytečných lapsů v různých ohledech. Je z toho zkrátka až moc znát, jak to chce být stejně dobré, ale přitom jiné a své.

Již málokdy se stane, abych čekal hodně, dostal hodně, ale trochu jinak, než jsem čekal. Seeing is believing sice evidentně neplatí pro každého, ale o to víc platí pro ty vnímavější. A škatulky prosím ponechme stranou.

Z větší částí tvořené výpověďmi pamětníků (včetně katů), z menší části historikové a dobové záběry. Časové pokrytí od června 1941 do poválečných procesů: 1. díl první dva až tři měsíce od června 1941 (základní uvedení do tématu, hlavní pozornost severní části operací); 2. díl srpen až konec roku 1941 (více pozornost Ukrajina, klíčová událost Babí Jar); 3. díl časově 1942-1943 (v centru pozornosti opět Pobaltí a Bělorusko, vážnější problémy operací v kontextu celkových problémů); 4. díl 1943-1947 (ústup pachatelů, následky, procesy na východní frontě i v poválečném Norimberku, problematizace rozsahu i důslednosti vypořádání se s pachateli). Z řad pamětníků vystupují oběti, pachatelé i svědci různého druhu (body k dobru, že také jeden z norimberských prokurátorů). Z hlediska lokalizace především z Ukrajiny, Běloruska a Litvy. Historikové zejména anglosaské a francouzské provenience.

Výtečné navození atmosféry spolu s famózním výkonem Eili Harboe. Vcelku jednoduchá záležitost s ne sice plně domyšlenou logikou událostí, nicméně nejednoznačný konec filmu dodal potřebnou rezonanci v odstupu.

Můj první film od Zulawského (tipuji, že je to ten případ, kdy je to důležité), takže nemohu hodnotit v rámci režisérovi tvorby. Jinak ale velmi intenzivní a nečekaný zážitek. Zběsilost v srdci i mozku (konzumovat za studena). Tam, kde Lynch přistupuje k matérii jako introvert, Zulawski na to jde ryze extrovertně a bez rukaviček. Zběsile extravagantní, ale precizně promyšlené (rytmické střídání skvěle zvoleného prostředí, hudba, tempo vyprávění, vše v souladu). Přitom divácky vstřícné (z hlediska formy). Že to ale nemělo šanci na úspěch v katolickém Polsku ani v 90. letech, kdo by se divil... Před projekcí v rámci festivalu 3kino vcelku zajímavý DIY úvod Artura Zaborského (předtočená promluva na snímací zařízení, prokládaná ukázkami z filmů - Třetí část noci, Ďábel, Posedlost a Na stříbrném glóbu - celkově cca 45 minut). Fascinující seznámení.

Těžké průměrovat nebo hodnotit jako celek. První část slibný rozjezd, druhá zoufalý propad a závěr opět nadechnutí k poctivému finále, které se ale bohužel nekoná (ztrapnit CML druhé strany tímto způsobem, ccc...). Celkově to působí jako rádoby inteligentní melodrama pro mírně pokročilé. Postavy šablonovité a finální vyznění pateticky didaktické (chybující dobro versus dobré úmysly na cestě do pekla). Ale atmosféra prvního a třetího dílu, vývoj situace a samozřejmě mistrovský výkon Michaela Keatona to zvedají alespoň částečně nad průměr.