m.arta

Měním ze 4 hvězd na 5. Čím jsem starší, tím častěji si na něj vzpomenu. Zpětně mi ten film dokonce změnil život. Doporučuju!!!!!!

Divně zajímavé. Už se znovu nepodívám a asi to nedoporučím. Ale jsem ráda, že jsem to viděla. Originální, jiné, hluboké i povrchní.

Jsem překvapená z recenzí od můžu a žen. Neříkám, že jsem obět ale říkám jen to, že se mi něco podobného stalo a nedokážu říct, jestli jsem byla hloupá a opilá nebo ne a kdo za to vůbec nese vinu. Má ji někdo nést? Je to tedy velké téma a má se to řešit? Jsem dítě devadesátek z postkomunistické země... byla to norma? Co je normální? Spouštěly se mi různé emoce při sledování. Jsem ráda, že tuhle roli hrála právě Mila. Netflixu nedávám moc nadějí a film jsem vlastně nechtěla vidět. Uchvátil mě však, naprosto. Jsem překvapená a žádám o pochopení tématu, že se tohle prostě dělo - děje a že to sranda teda rozhodně nebyla - není. Mě to ovlivnilo a dost utvořilo až do teď, kdy je mi třicet. Doporučuju se u toho zastavit. Nepotřebuju to otvírat ani řešit. Jen jsem se zastavila a nadechla.

Naprosto skvělé a fenomenální. Je to dlouhý film a do každé sekundy udržel mou pozornost, naprosto jsem se vcítila do každého kroku, dechu, záběru. Za mě nejlepší hned ze začátku záběr a diskuze z taxíku, kdy jedou z restaurace. Samotný playlist filmu sjíždím teď pořád dokola na Spotify. Zbožňuji společenskou sondu a poslání tohoto filmu, nechť jsou všechny film takové. Nechť žiju na severu, protože severská tvorba má vždycky co říct. Bohužel, i každou sekundu jsem vnímala ztrátu skvělé herečky a dojímala jsem se.

Neočekávaný děj pokaždé překvapil, nic prvoplánovité a člověk se chce dívat dál. Líbí se mi, že někdy nevím, zda se mám smát nebo je to smutné - tak se směju :) jsou tam bodlinky toho, jak se společnost chová, co se bere za normální a jak absrudní to je. Druhá série TOP. Herečka Ida je k sežrání.

Další skvělý severský vhled do vztahů, komunikací a představ o jiných i sobě samých. Krásná ukázka Finska, kdo je pozorný vidí spoustu ukázek jejich kultury. Líbí se mi tyto vhledy a myšlenkové pochody, včetně vnímání alkoholu a vhled do minulosti. Jak to mohlo dopadnout, jak to mohlo být, co vlastně chceme teď a kam směřujeme, existuje láska, jak komunikujeme a rozhodujeme se. Doporučuju s filmem Nejhorší člověk na světě (Norsko).

Mě to prostě přišlo naprosto terapeutické :D Asi to vidím jen z holčičí pohledu ale já si to užila a dokoukala během dvou večerů. Prostě lehký ale hluboce lehký. Takový ryzí svět. Bavilo mě, jak Darby rostla a měnilo se jak mluví sama se sebou a s okolím, takový přerod z dvacítky do třicítky. Nadhled toho, že je svět normálně nenormální. Mě se to líbilo a těším se na 2. sérii.

Film se dotknul mé duše a myslím, že dnes neusnu. Co vlastně v životě chceme? Chceme to my nebo my dva, co vedle sebe žijeme? A kdo jsme? Je mi třicet a je to film mé generace, která to má jinak než generace před ní.. vizuálně dokonalé, miluju severskou módu, styl i města. Jejich přirozenou krásu a obličeje. Dokonalý film plný lidských chyb nebo jen života?... Malé velké scény, kdy se s láskou zastaví svět, kdy jste ponořeni do hudby, kdy milujete, nenávidíte, tápete, blázníte..

Wow! Tak tohle je přesně to, nad čím přemýšlím, když se podívám okolo sebe - proto se to učím nedělat. Témat bylo spoustu. Černé zrcadlo na HBO ... je to krátké a svižné a děsivě aktuální!

Film jsem viděla včera v kině na Zélandu, na své cestě, kterou mám tady mnohdy podobnou a film se mě dotýkal. Některé scény byly delší ale kamera se záběry do silných lidských tváří na mě působily úplně nejvíc. Lidské vrásky a osudy a rozhodnutí, která děláme každý den. Je to silný film, který už nemusím vidět podruhé.