Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (2 608)

plakát

Odnikud (2017) 

Vynikající Diane Kruger ve vydařeném psychologicko- soudním dramatu, které se nám, bohužel, snaží podsouvat i to, na co jsem už osobně opatrná ( a to jsem měla hodně naivní slunce v duši). Ale tak on ten film už nějaký pátek má, od té doby společnost celkově více prozřela, čili do ústředního multi kulti tématu, navíc, když je zřejmější, že ony ty Němky berou ty nezadané davy kluků arabských aktuálně obloukem, natož aby jim rodily děti a poslouchaly na středověké slovo zahalené v obalu od plážového slunečníku, do toho se pouštět nebudu. Ulice Norimberku mluví za vše, žádná efektivní socializace se konat nebude, ani začlenění, a chraň nás všechno nahoře od případných dalších generací... Vím, co to mělo sdělit, ovšem já k filmu přistupuji jako k dramatu, v němž žena přijde o to nejcennější a sama na prahu dobrovolné smrti žádá vyspělý systém o spravedlnost. Bezmoc je strašná situace a Diane ji vyjádřila excelentně. Ta neměla chybu.

plakát

Voyagers - Vesmírná mise (2021) 

Žádný průser, solidní, byť dost zjednodušená, sonda do chování jedinců ve skupině, názorná ukázka vývoje populismu, jeho pák na obecenstvo, způsobů komunikace, vydírání, ovládání, násilí, přes aplikaci jiných směrů, zajímavé byly momenty pudové a samozřejmě nesmělo chybět mírumilovné poselství v duchu demokracie a absolutního potlačení přirozenosti lidské, pohádka o vyspělé, altruistické, pacifistické společnosti na budhistický způsob, která bude ozdobou vysněného Nového světa. Chyběl jen Antonín Dvořák. Přesto všechno mě to bavilo, zajímalo, obsazení mi nijak nedrhlo a jako názornou ukázku toho, jak málo stačí, aby lidé kupříkladu volili Volný blok, mi to přišlo sympaticky edukativní, vyloženě polopatické, což je v dnešní A/B době jenom k užitku.

plakát

Válka zítřka (2021) 

Náhodou, skvělá oddychovka v žánru, který si dávám s oblibou. Bavila bych se i v kině. Dýchla na mě nálada starých dobrých filmových Armagedon časů, ráda na to mrknu opakovaně. Příjemná kamera, pěkná hudba, fajn obsazení, humor i vymazlené bestie. Spokojená mezi prázdnými kelímky od zmrzliny, lahvemi pepsi a obaly od chipsů.

plakát

Poslední dopis od milence (2021) 

Jojo sem tam romantiku napsat umí. Ačkoli hodně jednoduchou, ale dovede být i docela vkusná, neškodná, a s ohledem, že ne každý čte výhradně Franze Kafku a že se ženy neskládají pouze z profesorek literatury, hluboké filosofie či výsostných umění, nevidím na tomto spisovatelském žánru příliš zlého. Ovšem nesmí to být vyloženě přiblblé. A tohle je. Nevadí, že jde o červenou knihovnu, na léto to mohlo být fajn, ovšem na takto lacinou červenou knihovnu s primitivním, nelogickým nejen koncem, neskočí ani dvanáctiletá slečinka plná ideálů. Holky si produkovaly filmeček, ve kterém vidíme moc pěkné dobové kostýmy i výpravu, tím to ale končí. Plytké, jak voda v lavoru, vlažné, rozplizlé. Obsazení, až na Felinu, šílené. Fešanda, která má místo hlavy krabici od mlíka, vejrající jako zmachlená, oteklá sůva z nudlí připomínající Bolka po pěti slivovicach, mi spíš evokovala noční můru, nežli osudového motýla. Milovníkovi číslo jedna jsem nevěřila nos mezi očima, natož lilek s kořenem v mozkovně, o jakési vzájemné chemii si taky můžeme nechat zdát. Opět se mi potvrzuje, že film, na jehož podobě makaly výhradně ženy, mě svou unylostí nedokáže přesvědčit. Chybí v něm šarm, humor, vášeň, elementy, které muži poznají a umí je z žen vyrazit mnohem lépe, než ženy samotné. Čest vzácným výjimkám. Každopádně časy, kdy herecké divy povinně a dobrovolně procházely postelemi režisérů, kameramanů, scénáristů, kolegů a před kamerou ze sebe pak oklepávaly zlatý sexy prach z prožitých nocí, zanechaly v kinematografii mnoho nesmrtelných skvostů, po kterých začínám být hladová.

plakát

Annette (2021) 

Nejsem si jistá, jestli byl dobrý tah obsadit do hlavních rolí, sice dobré herce, kteří ale neumí zpívat. V kombinaci s prapodivnou hudbou, to byla zábava, asi jak u nás doma ve sprše. Dvě věty, které zazpívalo děcko v závěru a ono bylo opravdu jediné, které má hlas i sluch, muzikálovou složku nevytrhly. Jinak řemeslně propracovené, Adam je výborný herec, být to klasické drama, bylo by to TOP, Máňu zprasili, jak nikdy. Ty bláho, ta měla mordu na hlavě od A-Z, nejvíc ji seknul účes když se vydrápala z vody, takovému záměru jsem neporozuměla, celkově si pan režisér udělal filmík sám pro sebe a buď mu na to divák skočí nebo ne. Vcelku nekonečné, ačkoli v určitých momentech vynikající a originální ( tvůrcům avantgaední pojetí nezazlívám, je to o vkusu), jako celek nic moc. Bohužel jsem se utvrdila, že zabírám spíš na Whiplash nebo ryze komerční a líbivý La La Land.

plakát

U2: PopMart Live From Mexico City (1997) (koncert) 

Vůči U2 Popu nemám výhrady, za pozdější odrhovačku Beautiful Day bych jim dala na holou, mám neutuchajicí chuť rozkopat radio, když mě to někde zastihne, Popík, Pozor bejby nebo Diskotéku si dávám s velikou chutí. To jsou pro mě ořechoví Udva. Včetně dech beroucích, koncertních záznamů. Navíc tohle jsme měli v Praze a bylo to.......................................

plakát

Sade - Bring Me Home (2011) (koncert) 

Orgasmus. Ale takový ten TOP! Úžasné BR, žádná barová záležitost, Sade to rozbalila, že jeden neví, co sám se sebou. V době hladu po live koncertech si člověk váží každého kvalitního záznamu, tento je hotovým pokladem.

plakát

Michael Jackson Live in Bucharest: The Dangerous Tour (1992) (koncert) 

Z pohledu hudebního fanouška, který se rád baví, jde bokem všechno vedlejší, tento záznam koncertu, je mega, bomba, totální show. Pokud zohledníme i fakt, že se udál v roce 1992 v Bukurešti, musel to být pro sedmdesát tisíc diváku strhující, dost možná i životní zážitek, který (přes mírně pomalejší rozjezd) dokáže pobavit i dnešního diváka u blbé telky. A nemusí to být ani Michaelův skalní fanda. Tady je ve vrcholné formě, jede bomby, v čem zrovna fičel těžko říct, každopádně je jeho výkon z jiné galaxie. Rádo se na něj plive a ne, nepatřím k jeho nekritickým obdivovatelům, ale příčí se mi, jakým způsobem ho osobní, ne zcela úplně vyjasněné prohřešky (?) smetly, po jeho smrti, z hudebního nebe. Podle mého, dokázal ohromit muzikanty napříč veškerým hudebním spektrem a to se prostě počítá. ...král je mrtev, ať žije král!

plakát

Luca (2021) 

Krásná, přímá, italská pixarovka, kdy jindy než v "Italském týdnu"! Promakaná animace, výborná hudba, vtipné, milé, zábavné, perfektní letní záležitost pro děti i děti dospělé a Santa Mozzarella! .. tu červenou Vespu si objednám! "Silenzio, Bruno!" ;)