marhoul

Ondřej Havelka skvěle doplňuje zkušené bardy z pražské čtyřky. Jeden z nejlepších dílů Panoptika.

V mých očích z této role Stašová nikdy nevystoupila. :)))

Herecký koncert! Čurina jak blesky s hromy. Člověk se válí smíchy, protože tohle si všichni zúčastnění pánové mistrovsky užili. Vašut v roli básníka nikdy nebyl lepší, výslech u Boušeho neměl chybu, Viktor Preiss s Pepíčkem Bláhou taky újeb non plus ultra, Havelka s holkami v dílně-šílené, no a Filipovský s Adamírou u šťopičky... Výborné celé!

Na můj velmi oblíbený film BlacKkKlansman, který je skutečně vynikajícím počinem a zasluhuje pozornost široké divácké obce, tohle nemá ani náhodou. Přestože téma edukativně zajímavé je, i herecké výkony jsou skvělé, obzvlášť pro Evropany, kteří k tomu nic moc nevědí, kteří nevytáhli paty dlouhodobě za oceán, nežili třeba 12 let v NY plus 8 v Miami, nemají v rodině člověka tmavé pleti, jen koukají rádi na příběhy, ale chtějí si udělat spravedlivý obrázek, to mohlo být informačním přínosem. Bohužel zpracování je zbytečně nudné, nepřesné, zajímavé jen chvíli v úvodu, takže nominace na film roku je od věci. Zcela politicky motivovaná aktuální atmosférou, která cloumá ulicemi Států, takže sečteno podtrženo: nominace neférová. Pokud bychom byli ryze spravedliví, jak si panáčci zuřivě přejí, nominace za herce- absolutně namístě, za film roku ani náhodou. Tímto způsobem to bude vždy rozdmýchávat emoce a bude to drhnout čím dál víc. Chicagský tribunál byla naprosto promakaná bomba, tam měl být Oscar bez debaty, no ale taky ostrouhal. Ode mne za tři, protože kluci zahráli. Postavení jejich holek? No nic. Raději čau.

Kompletní seriál neznám, tuto sérii jsem zachytila náhodou, upoutalo mě obsazení famózního Kristofera Hivju. Koukat na něj je paráda, čili mírně nadhodnocuji, protože jinak je to krimoška vcelku běžná.

S odstupem pěti let, v průběhu druhé projekce, zvedám hodnocení na plný počet, protože je každé pondělí ryzí radostí usednout před placku a dopřát si doušek kvalitního seriálového krimi počinu z našeho hrnce. Perfektní atmosféra, klid, příjemný humor, velmi dobré případy, soukromé patálie vyšetřovatelů nevyrušují, naopak dodávají příběhu na šmrncu. Obsazeno parádně, fajn scénář i dialogy, vizuál podmanivý. První sérii mám ráda, patří k tomu nejlepšímu, co u nás v daném žánru vzniklo.

Z gospelového večírku, na který Zendaya dorazila nečesaná a v plavkách: po první reklamě, tedy asi po 20 minutách, nesmírně osvěžilo, když do záběru ladně vplula kultivovaná Laura Dern, která školeným hlasem a chováním hodného velké společenské události elegantně vnáší, na dosud rozjuchanou, ulicovou, duhovou scénu jakési obhroublé nehezké štěkny projevu à la Stašová z Jedové chýše, kýženou noblesu a přenosu se tak vrací úroveň. No oko vidí, čili bez debaty. Start pořadu byl děsný, neobešel se bez stupidních motorických gest asi adresovaných Bronxu a obdobným kolébkám budoucí sofistikované kulturní obce, taky nás mělo bavit hurónského hýkání, kdy myšlenka na ženu jako takovou, (schopnou zvolit si večerní obuv na filmovou událost roku, na níž zvládne padesát kroků po koberci, aniž by připomínala sjetou šlapku za zenitem mezi kamiony u motorestu či domorodkyni z Konga, která obuví nedisponovala nikdy), dostává poslední ránu z milosti, aspoň že sošku vyhrává Žena vymírající- nadějná a mladá a namakaný Chlast, bez kterého toto pondělí přežijeme jen stěží. Dál už nastupují panteři a my zlí, bílí, uchlácholeni dvěmi úvodními cenami více pojedeme směr vesmírně černé nekonečno. Černá se skloňuje ve všech pádech, černá je i duha, je až obdivuhodné, co všechno a jak moc úžasné černé je, hlavně v kontextu, když si uvědomíme, že taková žena jiné pleti musí být velice opatrná, aby se dnes nahlas nezeptala, zda si na zítřejší koktail smí vzít ty nadčasové chanelovské malé černé. Jack Black pro zichr nedorazil vůbec. Následně se potácíme v tom, kolik policie zabije ročně nekonfliktních, vychovaných černých, bavíme se o tom, co kdo dělal za brigády, než se prosadil u filmu, okénko In Memoriam začíná a končí černými tvářemi, které ani moc neznám, Fincher se tváří odevzdaně, pochopil, že není ani čínskou ambiciózní dívkou, točící hovadiny, ani třeba nějakou mexicky šišlající čokoládovou transkou, čili tady není třeba zbytečně hýřit nadějemi. Je rád, že si může chvíli zakopat za bílou menšinu aspoň v publiku, poučen Tarantinem tuší, že jeho excelentně vypiplaný Mank nemá valných šancí v záplavě nesmírně kreativních minimalistických skvostů, například o bylince, kterou moudře babička zasadila k potoku, nebo o sockách, žijících v pojízdných přívěsech bez řádné technické kontroly. Glenn Close se taky může rozkrájet, vše marné. Čemu fandím, je úžasný animák Soul a ten cenu získává, však když sošku nepřebírá dvojka Afroameričanů, je to pro mě vyloženým šokem. Musím si rychle dolít. Že Akademie nenominovala Madse za Chlast, mě rozlítilo, ale jinak sleduji se zájmem, kam až se to celé dneska, na křídlech prudérní korektnosti, dotlačí. Vlastně je hezké, že na výsledné kvalitě snímku dávno nesejde. Důležité je, z čeho tvůrce vzešel, takže paráda! Zároveň je čím dál hmatatelnější, že tohle kontraproduktivní nesoudné provokování i přirozeně tolerantních, přičemž realisticky smýšlejících liberálů, nepovede k ničemu jinému, než k logickému nárůstu extrémní, populistické pravice, která světu, bohužel, neřekla zdaleka poslední slovo. Teprve pak se budou všichni divit, kde udělali nadšení marxisté chybu. Výkřiky o nekonečném „BOJI ZA SVÉ ČERNÉ LIDI“ také neměly chybu, snad jen jeden působil normálně. Byl to člověk, který reálně něco důležitého dělá a docela sympaticky všechny vyzval k potlačení nenávisti povšechné. Tedy i třeba vůči lidem bílým nebo dokonce policistům, kteří už bez GoPročka nesmí ani na hajzl. Děkujeme.

Gérard v nejnašlapanější formě, v překrásné adaptaci, která nemá slabých míst. Tolika myšlenek, tolika citu, tolika bolesti...a nespravedlnosti. Závěrečný monolog- tesat.

Všechny názory na tento film bezvýhradně přijímám, protože se jedná o záležitost veskrze svojskou. Kdo nezažil ztrátu, nebo nemá zrovna náladu, nebo nemá takové rád, tomu to pochopitelně nesedne. Já viděla film, který zdobí pravidlo: V jednoduchosti je krása. Viděla jsem ho dnes prvně, což je pro filmovou fanynku ostuda, no skutečně mě celý život míjel, což je možná dobře. Ve dvaceti by mě možná dojal, ale docela určitě z trochu jiných důvodů, než dnes. Za mě vynikající, včetně nedokonalostí, které nemám nejmenší potřebu rozpitvávat. Co předvedli ti dva, byla strhující jízda hodná uznání. Naposled mě takto rozsekal romantický korejský tříhodinový s šíleným názvem nebo moje oblíbená, ryze dámská záležitost Už teď mi chybíš. Pěkné.

Tenhle díl mám ráda. Baví mě i ta rozvleklost, prostě zvrhlý občasný rituál: čaj, koláč, peřina a Poirot.