Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční

Poslední recenze (128)

plakát

Romeo and Juliet (2013) 

Kýčovité převyprávění textu, který jako by už nikdo nebral vážně. Carlo Carlei se ze všech sil snaží napodobit estetiku Zeffirelliho slavné adaptace z roku 1968, ale jeho vyšňoření Veroňané, odříkávající Shakespearův text proškrtaný, zjednodušený, a vyspravený Julianem Fellowesem, nikdy nevykřešou ze svých zmrzačených replik jedinou jiskru a ze svých prvoplánových interpretací nikdy neuhnětou jedinou pamětihodnou scénu. Výprava je přinejlepším pohlednicová, hudba nabízí záplavu levných, sentimentálních variací, které se vetřou snad všude, a režie vyhledává a vytučňuje všechna možná filmařská klišé. Tvůrci zkrátka udělali všechno, co mohli, aby se při sledování jejich filmu divák nemusel nikdy pouštět do něčeho tak nepohodlného, jako je přemýšlení—ne nadarmo kritici Carleiho adaptaci často označují jako Romea a Julii pro diváky vychované ságou Twilight. Fellowesovým banálním, pastelkovým překladem Shakespearova textu do modernější pseudo-shakespearovštiny počínaje a onou otravnou klavírní hudbou diktující náladu každé scény konče, tahle adaptace se snaží vyjít vstříc těm nejlínějším a nepoddajnějším divákům, kteří jen chtějí vidět nějakou tu ‘klasiku’ v co nejstravitelnější formě. Snad v domnění, že ženy budou tvořit drtivou většinu publika a že to, oč budou stát nejvíc, budou fešní, atletičtí mládenci, obsadili tvůrci manekýna Douglase Bootha do role Romea; inu, řekl to Roger Ebert a řekli to jiní, Romeo by nikdy neměl být spanilejší než Julie. Heilee Steinfeld není o nic zdatnější Julie než její slavné filmové předchůdkyně, Olivia Hussey a Claire Danes, a i když její krásu podtrhují líbivé kreace kostymérů a vizážistů, vedle někoho tak očividně magazínového, jako je Booth, jen málokdy vynikne. Ve vedlejších rolích se objevují známější herci (Lewis, Skarsgård, Giamatti, Manville), ale Carlei z nich bohužel nikdy nevyloudil výkony hodné jejich renomé. A zatímco Zeffirelliho adaptace byla suverénní, sebevědomá oslava mládí a poezie, která se nikdy nestyděla za svůj patos, Carleiho imitace se tváří jako jako její mladší, natvrdlejší sestřička, která jí jednou, když se zrovna nikdo nedíval, prohrabala šatník a před zrcadlem pak nemotorně zkoušela napodobit její ladný krok a květnatou řeč. Težko se pak divit, že Carlei nepřišel s ničím novým, pokud tedy nepočítám scénář ještě polopatičtější než Zeffirelliho už tak drasticky proškrtaný text. A pokud Carlei opravdu chtěl natočit adaptaci Romea a Julie pro diváky, kterým i Zeffirelli připadá příliš náročný, pak mi nezbývá, než uznat, že uspěl. // LEPŠÍ VERZE: Zeffirelli, duh; Luhrmannova rozjívená, stylizovaná moderní variace je podle mě ještě lepší: drzejší, vynalézavější, a vtipnější. Ani v jedné z těchhle adaptací ale nezbylo mnoho původního textu. Na někoho, kdo bude mít větší důvěru v Shakespearovy verše, si musíme ještě počkat.

plakát

Sen noci svatojánské (1959) 

Hledat chyby na Trnkově Snu noci svatojánské se může zdát jako rouhání, jde konec konců o klenot české animované tvorby, pýchu národa z dob, kdy toho, nač jsme mohli být pyšní, nebylo zrovna mnoho. Už jen houževnatost tvůrců, patrná z popisu celé produkce, který tu ve svém komentáři přidává k dobru swamp, musí vzbuzovat obdiv. Raději proto rovnou předesílám, že si Trnkovy loutkové tour de force moc vážím, že po výtvarné stránce mu skutečně těžko můžu něco vytýkat, a že podle Shakespearových her už se mnohokrát natočily filmy výrazně hloupější a lacinější. Trnkova adaptace Snu je jemná, ba přímo delikátní, obrazově vynalézavá a do detailů propracovaná, roztomilá, a tu a tam vyloženě okouzlující. Ovšem k těmhle jinak velmi slušivým přívlastkům musím připojit i své výhrady: jemná—ale bezzubá; propracovaná—ale zdlouhavá; roztomilá—ale naivní. A i když za to do značné míry nese vinu k nesnesení blahosklonný, uspávající přednes vypravěče Rudolfa Pellara, samotná animace se nejednou nechá unést sama sebou. Nejmrzutější je, že řadu diváků může Trnkův film od Shakespearova Snu—ne-li od všech Shakespearových komedií—nadobro odradit, i přesto, že Trnka, dle slov Jiřího Brdečky, nikdy nechtěl natočit věrnou, reprezentativní verzi tohohle slavného textu. Pro Trnku se jeho film měl ke své dramatické předloze asi jako balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva se měl k té své. Mělo tedy jít o svébytné umělecké dílo usilující o novou poetiku, připomínající, ale ne reprodukující, půvaby té staré. To, co ale bohužel Trnkův Sen připomíná, je bowdlerizovaný Shakespeare z devatenáctého století: Sen noci svatojánské vhodný pro děti, neškodný, veselý, skrz naskrz mravný. Takové čtení téhle hry je ale dnes leckomu pro smích, a právem: tím, že budeme Shakespearův text dezinfikovat a předstírat, že je ideální do třídních lavic, mu můžeme jenom ublížit. Hra sice klasickou svatbou začíná i končí, ale o tradičních svazcích věru není: mnohem víc ji—a samozřejmě i diváky—zajímají dráždivé náznaky alternativních 'spojení' v průběhu oné chaotické, osvobozující noci v lese, mimo rodičovský a společenský dozor… Trnka jako by stále ještě věřil, že scény s milenci, s Titánií a Klubkem, jsou jen nevinné elfí kratochvíle. Marné je také namítat, že na scény pohrávající si s lidskou (a zvířecí) sexualitou není tradiční animace vhodné médium, neboť animace, bez ohledu na disneyovský marketing, dospěla velmi rychle – v tradičních i experimentálních formách. A protože si myslím, že v mnohém je pro Shakespeara dokonce vhodnější než hraný film, nezbývá mi než doufat, že to se Snem už brzy zkusí někdo zas—a trochu odvážněji. // LEPŠÍ VERZE: Na to, jak často se Sen adaptuje, existuje jen velmi málo zajímavých a dostupných kusů. Hoffmanova verze (1999) je asi nejznámější a nejdostupnější, ale vkusnou invenci a střízlivé herectví najdete spíš v televizní adaptaci Elijaha Moshinského (1981). Canemakerův krátký animovaný film Bottom’s Dream (1984) naznačuje, jak divoký a pestrý animovaný Sen může být, když se nemusí točit pro děti.

plakát

Bottom's Dream (1984) 

Kdo by to byl řekl, že jeden z nejzajímavějších filmů inspirovaných Snem noci svatojánské bude tenhle pětiminutový animovaný výlet do zjitřené fantazie jednoho humanoidního oslíka. Tím oslíkem je samozřejmě Bottom, Shakespearova nejzdařilejší komická kreace. Canemaker, tak jako řada jiných režisérů, neodolal půvabu téhle fantasmagorické zápletky, v níž se amatérský herec proměněný v osla stává předmětem bezbřehé touhy samotné královny víl, ale rozhodl se, že do adaptace zbytku hry už se pouštět nechce. Ve své animované etudě se tak soustředí především na to, co se odehrává v oslí hlavě jeho hlavního hrdiny onoho horkého svatojánského večera, a divokými, neustále se proměňujícími skicami evokuje halucinogenní výjevy tušené mezi řádky Shakespearových veršů. To, že Canemakerův Sen nevypadá jako další konvenční, přeslazená pohádka plná roztomilých postaviček, kterou učitelé mohou bez obav pouštět svým žákům, je mi rozhodně sympatické. Canemaker ví, že Shakespearova nejpopulárnější komedie má trochu ošidnější poselství: ukazuje totiž, že láska má jen krůček k chtíči, k násilí, a k anarchii, že žánrové konvence romantické komedie překrývají a přetavují mnohem temnější dynamiku lidského chování, v níž na pravidlech, dekoru, normách, nebo morálce pranic nesejde. Řada učených hlav vidí v Shakespearově kouzelném lese, v němž se podstatná část příběhu odehrává, ani ne tak skutečné místo, jako spíš metaforu pro temný, zapovězený svět lidské touhy oproštěné od jakýchkoliv společenských omezení. Canemaker to zřejmě viděl podobně – a jeho zmatený oslík si tak prožívá svou vlastní tragikomickou odysseu napříč světem svých emocí: vzrušení, strachu, zmatení, extáze, radosti, i smutku. Canemakerovy divoké črty nemají čas na detaily, na úplnost, na logiku, někdy ani na barvy. Na to je jeho shakespearovská anekdota příliš žhavá, její rytmus příliš rychlý. A jako pětiminutová odpověď na všechny ty sentimentální, pohádkové Sny všude kolem funguje skvěle.

Poslední hodnocení (500)

V kruhu koruny II: Richard III. (2016) (TV film)

18.12.2016

V kruhu koruny II: Jindřich VI. (2. díl) (2016) (TV film)

18.12.2016

V kruhu koruny II: Jindřich VI. (1. díl) (2016) (TV film)

18.12.2016

Noční recepční (2016) (TV seriál)

21.04.2016

Midsummer Night's Dream, A (1996)

27.01.2016

Royal Shakespeare Company: Richard II (2013) (divadelní záznam)

27.01.2016

Smysl pro historii (1992) (TV film)

14.12.2015

London Spy (2015) (TV seriál)

08.12.2015

Ovečka Shaun ve filmu (2015)

25.11.2015

Reklama

Reklama

Reklama