KafuR

Druhý Indy leží tak trochu ve stínu svého předchůdce i následníka. Což o to, má výborný scénář, sympatické postavy a hromadu akce, ovšem jako by tomu krásnému slušivému kabátu chybělo ještě něco navíc, něco, co ho učiní výjimečným. Což o to, film v dobrodružném žánru výjimečný je, ovšem trilogie Indiana Jones? To je přece jen ještě jiná třída.

Ne úplně příjemný film, u kterého nevíte, komu vlastně fandit. Již od úvodu zneklidňující hudba, stylové titulky a přílet na místo, které se pro jednoho detektiva stane (paradoxně) noční můrou. Žádný spánek, jenom otevřená severská krajina, výčitky svědomí a muž na druhé straně barikády, který ví víc, než je třeba. Naštěstí se tady na žádné svatoušky nehraje.. Konec nikoho nesoudí a vyšumí do prázdna, na druhou stranu si ovšem lze jen stěží představit trefnější tečku za příběhem, který je bezvýchodný stejně jako život v severských končinách.

Poctivá sci-fi, která nezapře autorův specifický styl a přístup k látce, ale která také nakonec vychází tak trochu naprázdno. Pomalé rozvíjení příběhu, seznámení s postavami, jeho problémy i problémy lidstva a pak také vizuálně krásná vesmírná pasáž, kterou sledovat na velkém plátně musí být opravdu zážitek, to vše umožňuje ději příjemně plynout, soucítit s postavami a nechat se s nimi unášet hlubinami vesmíru na cestě za novým domovem. Tato úchvátná vizuální stránka však ke konci nestačí příběhu, ten se ztratí sám v sobě a závěr tak nechá hlavní pointu několikrát přešlapovat po jevišti, zatímco jiné otázky zůstanou schované za oponou bez nároku na odpověď.

Pouštět se tady do rádoby vědeckých disputací, zda nám ta oblouková žárovka dokáže opravdu takto naservírované divy, radši nebudu, protože to vypadá na slušnou šanci stát se pavědeckým hnidopichem, který by v očích většiny byl pouhou obětí odletujících trosek ze Starkova hladkého přistání v afghánské poušti, takže mi nezbývá než podotknout, že scénář fádní jako první prototyp té železné krabice mi k zábavě stačil jenom proto, že Tony myslel na to, že ten železný ksicht možná stačí na zachránění celého světa (aspoň v prvním dílu), ale na tržby v kině se musí ta plechovka sundat, aby vyšlo najevo, že ne každý zbohatlík musí být nutně suchar.

Což o to, narcis a primadona byl Tony už napoprvé, ale nesnesitelný narcis a otravná primadona? Nevím, jestli to bylo snahou patřičně inovativního scénáristy anebo tím paladiem v krvi, ale pokud by mě bavilo sledovat rádoby odvázané pařby chlápků v brnění, určitě bych neseděl večer v pokoji a nesledoval tento film, ale vypravil bych se do nejbližšího pajzlu cestou přes kovošrot. Prostě zkrátka si myslím, že změna jednoho malého svítícího kolečka mezi kozama na malý svítící trojúhelník je na dvě hodiny strašně málo. Jo vím, že tam byl i ten bubák ze Sibiře, co si hrál na bič Boží, ale ten stejně pokaždé skončil na uhel s křečovitým úsměvem a nějakýma kecama o prohře, takže vlastně jako by se nic nestalo.

Tak nám existenciální depka přepadla i Tonyho Starka, no, to nemohlo pro jeho okolí dopadnout dobře;) Třetí Iron Man je svým způsobem trochu svérazný a odlišný od svých předchůdců, což vnímám rozhodně jako posun kupředu, protože je jasné, že není možné donekonečna omílat furt to samé dokola a přitom doufat, že si toho nikdo nevšimne. Takové zpracování navíc dává filmu nový rozměr, přibližuje slavného superhrdinu k normálním lidem a tím se pro ně stal i daleko stravitenějším. Epické finále je sice i přes všechnu svou preciznost tak trochu tuctové a nic nového nenabízí (mimo přílet obleku 42;), ovšem tam, kde usíná scénář, probouzí se Tonyho huba, takže vlastně proč ne..

Mít takového synáčka by asi bylo o nervy aneb výkon Tomáše Holého vyzvdihuje tuto letní komedii nad úroveň jí podobných filmů. A to přesto, že ostatní herecké výkony jsou také skvělé. Film, který si vystačí s minimem herců, a kterému kromě zmíněného protagonisty sluší atraktivní skalnaté kulisy. A scénář stavící na trampotách jedné rodiny na dovči drží mimo hereckých výkonů i Marie Poledňáková, která ve své době podobné filmy prostě točit uměla.

Dlouho jsem si hledal k tomuto seriálu cestu, další variace na Přátele mě nijak nelákala, ale nakonec to byla alespoň první řady více než zábavná jízda. Americký postelový humor sice nikdy k mým favoritům patřit nebude, ale do té doby než se seriál stal lacině mravokárným a jednotlivé scény a pasáže se začaly spirálovitě opakovat, jednalo se o scénáristicky nápaditý a vtipný odvaz, a to i v epizodách, ve kterých se prakticky nic nedělo. Poslední řady se ale bohužel staly dalším komerčním slepencem tolikrát už viděného, takže 9. řadu jsem zhlédl už jenom ze setrvačnosti. Čtyři hvězdičky jsou takový kompromis za skvělé první řady, slušné ty další a nudné poslední.

Od Vall-I mě žádný nový animák nenadchl a tento výtvor bohužel není výjimkou. Místní hodnocení sice slibovalo kulturní zážitek, ovšem vzhledem k žánru a líbivému zpracování bylo jasné odkud vítr vane, takže mě nezbylo nic jiného než se znovu přesvědčit o tom, že dětinské příběhy jsou pro mě snesitelné jenom tehdy, když jsou kompenzovány notnou dávkou humoru. No nic, asi počkám, jestli se do něčeho nového nepustí Tim Burton, protože současný směr animáků zaměřený na kýčovitost a sentiment mi očividně nesedí.

V podstatě logické pokračování s přímo se nabízející zápletkou doplněná o masu více či méně dět(in)ského humoru přesně ve stylu jedničky, do které je semtam vložena i nějaká akce. Jako žánrová jednohubka ucházející, příběhově sice nic světoborného, ale animace povedená.