KafuR

Klasika dobrodružného žánru, která na vtipu a elegaci neztrácí ani po mnoha letech a která dokáže svým zpracováním vzbudit dojem, že archeologie je jedna nikdy nekončící série dobrodružství a hledání ztracených pokladů.. Ehm promiňte, chtěl jsem říct, že plně chápu, proč historikové a jiní minulostí uchvácení lidé nemají Indyho zrovna MOC v lásce, protože v umění zplundrovat kdejaké archeologické naleziště se mu nevyrovnají ani jeho němečtí přátelé. Jenomže my, senzacechtiví diváci, mu to baštíme i s navijákem, a tak nám nic nebrání bez okolků listovat v knize Archeologie na sto způsobů podle Indiana Jonese a náramně se přitom bavit.

Nesmrtelný akčňák, který svým hereckým obsazením a špičkovým scénářem udělal nejenom díru do jednoho mrakodrapu. Bruce Willis svým Johnem McClanem stvořil chlápka, který dokázal otřást nejenom mrakodrapem Nakatomi, ale i chladnokrevnou povahou Alana Rickmana, a to je co říct, ne?

Je dobře, že stále existují lidé, kteří se starají o to, aby nikdy nezůstalo zapomenuto to, co kdysi činilo ze světa peklo na zemi. Spielberg není zdaleka jediný a zdaleka ani první, kdo se pokusil zanechat stopu, která vydrží déle než životy pamětníků, a nutno podotknout, že se mu to podařilo znamenitě. Film se nežene zběsile kupředu, on totiž nemá kam, naopak častokrát nechává záběry plynout až děsivě pomalu, děsivě dlouho se každá scéna drží na obrazovce, každý z těch pohledů bodá jako led a nemizí, zůstává a splývá spolu s ostatními v černobílou kakofonii, která nedá vydechnout a která nutí člověka k zamyšlení, jestli je člověk v některých svých podobách stále ještě člověkem. Williasmova sugestivní hudba umocňuje závažnost každého záběru, skoro až zastavuje každý záběr a vy najednou máte v obýváku děsivý obraz s rámem SONY, který tam mít nechcete, ale který se zároven bojíte zničit. Ne tento film není o ději, je o obrazech a pocitech, strhující reportáž o konci světa takového, jaký jsme ho znali doposud. Jediné, co mi na snímku vadilo, bylo to, že přes snahy o autentičnost se hlavně v druhé půlce filmu objevily pasáže a scény, které s pravdou nemají mnoho společného a které původně kontroverzního Schindlera postavily víceméně už jenom na jednu misku vah.

Westerny jsem téměř nepolíben, nikdy jsem je nijak nevyhledával, ovšem kvalitní film si člověk užije i pokud žánr není přímo jeho šálek kávy. Klasická westernová učebnice s výtečným hereckým obsazením ani chvíli nenudí, rozdělení na "dobrý" a "zlý" tady nedělí žádná tlustá čára, ale naopak až mnoho postav tu balancuje na pomezí, což je mnohem blíže realitě a lépe tak vystihuje samotnou složitost každého rozhodnutí. Závěrečné epické vyvrcholení možná sice nedopadne podle představ většiny, o to víc si ale snímku cením.

I přes tvrzení autorů se chtě nechtě nemůžu zbavit pocitu, že tento film vznikl sám pro sebe, jako jen jednorázová ochutnávka toho pravého světa schovaného tam někde za všemi těmi čísly a hlavně jeho konec a trochu kostrbatá návaznost na díl druhý mě o v tomto dojmu usvědčují nejvíce. Každopádně jsem rád, že nezůstalo jen u něho, i když co kvality a originality zůstane kultem jenom jednička. Neotřelý námět, do detailu propracovaný scénář a famózní efekty udělaly z vize bratrů Wachowskich jednu z největších akčních pecek všech dob, která navíc nepostrádá hlubší myšlenku a varovné poselství, a komu toto mezi svištění kulek uniklo, ať si ho pustí ještě jednou a zpomaleně.

Tuto pohádku považuji jako jednu z mála zastupkyň svého žánru, u které se podařily spojit všechny správné náležitosti kvalitního filmu. Ať už se jedná o sympatické herecké obsazení chrlící jednu pekelnou hlášku za druhou, skutečně povedenou výpravu (peklo jednoznačně vede) a také přece jen propracovanější příběh, u kterého se nemusíte obávat, že stejný na vás vybafne při další pohádce o den později. K tomu ještě na závěr pro pohádky netypický přesah do soudobé společnosti, po čemž můžou konečně nastoupit titulky s pocitem dobře vykonané práce.

Můžete některé filmy znát nazpamět, můžete vědět, co již od nich čekat a přesto se stane, že vás pustí z křesla až při závěrečných titulcích. Chválit Finchera za atmosféru, nápaditost nebo ponurost by bylo nošení dříví do lesa, přesto je jasné, že to, co vzniklo na podkladu Walkerova geniálního scénaře je nejvíce jeho zásluha. Jejich společnou zásluhou je pak to, že konec patří k tomu nejsilnějšímu, co nám Hollywood může nabídnout. Depka střídá depku a jediné, co ji dokáže nahradit, je pauza nebo reklama v televizi.

Když jsem viděl ten film poprvé, tak jsem byl tak zmlsaný zdějšími hodnoceními, že i sebelepší film by nebyl schopen splnit moje očekávání. Až na druhé shlédutí mi bylo dovoleno vychutnat si ho plnými doušky, částečně i proto, že jsem věděl, na co se zaměřit. Proto jsem také poslední hvězdičku přidal. Konec patří k tomu nejlepšímu ve filmové kinematografii, i když se stále nemůžu zbavit pocitu, že jsem díky němu viděl jen krásnou pohádku, sice plnou životního moudra, ale přece jen pohádku. A to, že kraluje zdějšímu žebříčku hodnocení, také neznamená, že je to nejlepší film všech dob (myslím si, že to je tak subjektivní věc, že takový film ani stanovit nelze), jedná se jenom o film, který nejvíce lidí považuje za vynikající. Ale to také není málo.

Na tuhle českou žánrovou pecku jsem se celkem těšil, i když mi zdejší hodnocení nedávala nijak valnou naději na výraznější divácký zážitek. Atmosférický výborné od začátku, od začátku má ale taky film problém něčím výrazněji zapůsobit, hlavně v první polovině mu chybějí silnější momenty, které by člověku utkvěly v paměti. V této fázi film táhne hlavně úžasně mrazivá atmosféra a úchvatné exteriéry, které k dokonalosti nepotřebují zástupy herců, ale naopak nechávají mezi stromy bloudit očekávání nejbližšího dějového zvratu, který pozornosti nedovolí nijak výrazně ochabnout. Do této doby standart - tři hvězdičky. Pak se ale na poli objeví nová postava a film začíná stále výrazněji inklinovat k závěru, kvůli kterému byl natočen. Děj nabere spád, objeví se mrazivé scény (konečně) a my můžeme znovu vydechnout až při posledním záběru společně s hlavním hrdinou. Ono ten poslední záběr mluví za vše. Poslední záběr na muže, který si myslel, že nedávno přišel o všechno a který právě zjistil, že ono to přišlo až teď. Potom ticho. A tma. Čtyři hvězdičky - za ten konec. Pak ale přijdou závěrečné titulky a s ní i první nápěvy, které mě zarazily do křesla. Bravo, pane Ondruši; Skácel se sem hodí lépe než kdokoli jiný a tahle báseň více než kterákoli jiná. Kdo může soudit? Pět hvězdiček, i když přiznávám, že ta poslední tam jenom tak poblikává. EDIT: Tak po druhém shlédnutí jsou mé pocity ještě umocněny a o nižším hodnocení bych už ani neuvažoval. Málo takových filmů se rodí a ještě méně u nás.

První dvě třetiny druhé Duny si jedou pěkně v duchu té první: pomalé atmosférické záběry, úderná hudba, pozvolný (i když trochu cyklický) děj a psychologická sonda do nitra komunity čekající na zázrak/spasitele. O to víc pak ale zarazí ta náhlá změna, změna v rychlosti vyprávění děje (za poslední třetinu se toho odehraje neúměrně víc než prvních dvou třetinách), změna v motivaci a chování hlavní postavy (možná to jede podle knihy, nevím), prostě změna z komorní atmosférické sci-fi na akční a válečnou řežbu tady nepůsobí zrovna organicky. A to konečné vyústění děje asi mělo navnadit na další díly, nicméně mně v závěru mnohem více seděla jednička, která vzbuzovala nadějné očekávání věcí budoucích, zatímco tady je momentálně většina karet rozdána jasně. A ten závěrečný souboj a jeho tak trochu klišoidní vyústění mě také nepotěšilo, včetně odstranění postavy, která měla potenciál na víc.