KafuR

KafuR

D. V.

okres Zlín

8 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Pán prstenů: Návrat krále (2003)

    Velkolepé zakončení velkolepé trilogie, které změnilo nejen dějiny Středozemě. Úchvatné exteriéry vytvářejí kulisu pro příběh, jehož završení tak rozvinuté z předchozích dvou dílů spotřebovalo celé 4 hodiny čistého času a pětkrát nastavovaný konec je pro milovníky této ságy jen malým zadostiučiněním, protože s touhle sérií se loučí asi tak jak Frodo s Prstenem v Hoře Osudu (né to zas kecám;). (Mimochodem jeden z mála filmů, kdy zůstávám až do konce titulků a nemalou zásluhu na tom má Annie Lennox a Howard Shore.)

  • poster

    Matrix (1999)

    I přes tvrzení autorů se chtě nechtě nemůžu zbavit pocitu, že tento film vznikl sám pro sebe, jako jen jednorázová ochutnávka toho pravého světa schovaného tam někde za všemi těmi čísly a hlavně jeho konec a trochu kostrbatá návaznost na díl druhý mě o v tomto dojmu usvědčují nejvíce. Každopádně jsem rád, že nezůstalo jen u něho, i když co kvality a originality zůstane kultem jenom jednička. Neotřelý námět, do detailu propracovaný scénář a famózní efekty udělaly z vize bratrů Wachowskich jednu z největších akčních pecek všech dob, která navíc nepostrádá hlubší myšlenku a varovné poselství, a komu toto mezi svištění kulek uniklo, ať si ho pustí ještě jednou a zpomaleně.

  • poster

    Bourneovo ultimátum (2007)

    Greengrass dokázal, že umí balancovat na ostré hraně a ve třetím Bourneovi se mu podařilo zachovat toho "námi" oblíbeného agenta a navíc ho bez vytáček pěkně od začátku ponořit do jedné nepřetržité salvy akcí počínající výbornou pasáží na berlínském nádru a končící.. kde vlastně? Asi až u jména rejžy při závěrečných titulkách. Zběsilý střih a rychlá kamera jsou tady už plně oddány akci, takže o přehlednost tady nejde a samotný závěr je takové toužebné vyvrcholení, pro všechny, kterým se tento agent stihl pořádně zadřít pod kůži. Přesto nezbývá než doufat, že Bourneho jeho minulost už nedostihne. V nejlepším se má totiž přestat, aby bylo na co vzpomínat.

  • poster

    Tenkrát na Západě (1968)

    Pustit si tento Leoneho film s tím, že jsem dneska nestihl Večerníček a musím si ho nějak nahradit, zavání tak akorát tím, že si buď Večerníček už nikdy nepustíte a chudák televize ho bude muset stáhnout i z dvojky, anebo se příště postaráte o to, abyste Večerníček už nikdy nepropásli, protože na podobné nahrazovací móresy vás přejde chuť. Protože jenom do té chvíle než po kapající vodě, bzučící mouše a hučícím vlaku dostane konečně jednu ze svých malých rolí dabér, dostanete žízeň, stihnete si pro pití dojít a ještě ke všemu se vám také začne chtít lulat. Naštěstí Morricone pod taktovkou nespí, Leone mu zdatně sekunduje, takže ve výsledném dojmu na konci dostanete pocit, že kolt vám plandá u pasu s potřebou neustále nastražovat uši, jestli někde v dáli neuslyšíte Harmoniku, abyste se ho mohli zeptat, jestli je McBainová stále volná.

  • poster

    Vendeta (2011)

    Na tuhle českou žánrovou pecku jsem se celkem těšil, i když mi zdejší hodnocení nedávala nijak valnou naději na výraznější divácký zážitek. Atmosférický výborné od začátku, od začátku má ale taky film problém něčím výrazněji zapůsobit, hlavně v první polovině mu chybějí silnější momenty, které by člověku utkvěly v paměti. V této fázi film táhne hlavně úžasně mrazivá atmosféra a úchvatné exteriéry, které k dokonalosti nepotřebují zástupy herců, ale naopak nechávají mezi stromy bloudit očekávání nejbližšího dějového zvratu, který pozornosti nedovolí nijak výrazně ochabnout. Do této doby standart - tři hvězdičky. Pak se ale na poli objeví nová postava a film začíná stále výrazněji inklinovat k závěru, kvůli kterému byl natočen. Děj nabere spád, objeví se mrazivé scény (konečně) a my můžeme znovu vydechnout až při posledním záběru společně s hlavním hrdinou. Ono ten poslední záběr mluví za vše. Poslední záběr na muže, který si myslel, že nedávno přišel o všechno a který právě zjistil, že ono to přišlo až teď. Potom ticho. A tma. Čtyři hvězdičky - za ten konec. Pak ale přijdou závěrečné titulky a s ní i první nápěvy, které mě zarazily do křesla. Bravo, pane Ondruši; Skácel se sem hodí lépe než kdokoli jiný a tahle báseň více než kterákoli jiná. Kdo může soudit? Pět hvězdiček, i když přiznávám, že ta poslední tam jenom tak poblikává. EDIT: Tak po druhém shlédnutí jsou mé pocity ještě umocněny a o nižším hodnocení bych už ani neuvažoval. Málo takových filmů se rodí a ještě méně u nás.

  • poster

    Sedm (1995)

    Můžete některé filmy znát nazpamět, můžete vědět, co již od nich čekat a přesto se stane, že vás pustí z křesla až při závěrečných titulcích. Chválit Finchera za atmosféru, nápaditost nebo ponurost by bylo nošení dříví do lesa, přesto je jasné, že to, co vzniklo na podkladu Walkerova geniálního scénaře je nejvíce jeho zásluha. Jejich společnou zásluhou je pak to, že konec patří k tomu nejsilnějšímu, co nám Hollywood může nabídnout. Depka střídá depku a jediné, co ji dokáže nahradit, je pauza nebo reklama v televizi.

  • poster

    Cesta (2009)

  • poster

    Záhada Blair Witch (1999)

  • poster

    Vetřelec (1979)

  • poster

    Prokletý ostrov (2010)

    4,5*. Scorsese s diváky hraje fikanou hru, která na jednu stranu nabízí snadné řešení v podobě hned několika náznaků v průběhu příběhu, přesto však za tím rejža zkusí na konci udělat tlustou čáru a zaútočit na diváka s podpásovou otázkou "co kdyby". A právě řešení této mystifikace shrnuté do jedné trefné věty dělá film tím, čím je. Stylový úvod, znepokojivá hudba, psychedelické vsuvky a ponuré prostředí tvoří společně s mnohovrstevným scénářem dílo, které právě kvůli komplikovanosti buď rychle odsoudíte, anebo na něj budete zapomínat hodně pomalu. A navíc další skvělý výkon Leonarda.