KafuR

První dvě třetiny druhé Duny si jedou pěkně v duchu té první: pomalé atmosférické záběry, úderná hudba, pozvolný (i když trochu cyklický) děj a psychologická sonda do nitra komunity čekající na zázrak/spasitele. O to víc pak ale zarazí ta náhlá změna, změna v rychlosti vyprávění děje (za poslední třetinu se toho odehraje neúměrně víc než prvních dvou třetinách), změna v motivaci a chování hlavní postavy (možná to jede podle knihy, nevím), prostě změna z komorní atmosférické sci-fi na akční a válečnou řežbu tady nepůsobí zrovna organicky. A to konečné vyústění děje asi mělo navnadit na další díly, nicméně mně v závěru mnohem více seděla jednička, která vzbuzovala nadějné očekávání věcí budoucích, zatímco tady je momentálně většina karet rozdána jasně. A ten závěrečný souboj a jeho tak trochu klišoidní vyústění mě také nepotěšilo, včetně odstranění postavy, která měla potenciál na víc.

Film, který zpracovává tolik témat (segregace, zakázaná láska, stereotypy, snaha splint přání rodiče, protiklady se přitahují), až se jednomu nechce věřit, že to bude držet po kupě. Na konec tam je chvilku to a chvilku zase to, celé to rámuje provařená ingredience ála lávstory, jenom ten rádoby detektivní prvek je upozaděn a vlastně také trestuhodně nedomyšlen, což mě zrovna nepotěšilo, jelikož to pro mě v tom ději byla jedna z mála věcí, co dokázala zaujmout. Ale dětem to asi bude fuk.

Civilní a komorní drama o ženě, která se nemínila vzdát svého syna a zároveň hold matce a nezdolnosti jejího ducha. Navzdory ranám osudu, nespravedlnosti okolního světa a krutosti nejistoty, ke které to všechno vede. Tak jako to vede vede k drsnému a neuvěřitelnému případu, který se zapíše do dějin kriminalistiky. Celkově vlastně zdařilá sonda do archivů kalifornských policejních složek ze třicátých let 20. st. z pohledu oběti systému, systému, který chce chránit jen sám sebe. Na konci jsem se ale neubránil pocitu, zda by zážitek nebyl ještě intenzivnější, kdyby děj neměl trochu větší spád.