KafuR

Zajímavé? Tak trochu. Bizarní? Určitě, takže se Oscarům vůbec nedivím. Surrealistický a rozhodně nekonvenční příběh o ženě s duší dítěte, která to má ráda stokrát jinak a rozhodne se svýma naivníma očima poznat kýčovitě pestrobarevný svět za okny svého až dosud dobrovolného vězení. Očima, které se postupně naučí ten svět a život v něm chápat. Vlastně je to v současné době asi dost populární námět, bořit tímto způsobem zaběhlé konvence a nastavovat současné společnosti zrcadlo. Jenom to asi nebylo nic, co by mě dokázalo strhnout. Pamatovat si ten film ale určitě budu.

První dvě třetiny druhé Duny si jedou pěkně v duchu té první: pomalé atmosférické záběry, úderná hudba, pozvolný (i když trochu cyklický) děj a psychologická sonda do nitra komunity čekající na zázrak/spasitele. O to víc pak ale zarazí ta náhlá změna, změna v rychlosti vyprávění děje (za poslední třetinu se toho odehraje neúměrně víc než prvních dvou třetinách), změna v motivaci a chování hlavní postavy (možná to jede podle knihy, nevím), prostě změna z komorní atmosférické sci-fi na akční a válečnou řežbu tady nepůsobí zrovna organicky. A to konečné vyústění děje asi mělo navnadit na další díly, nicméně mně v závěru mnohem více seděla jednička, která vzbuzovala nadějné očekávání věcí budoucích, zatímco tady je momentálně většina karet rozdána jasně. A ten závěrečný souboj a jeho tak trochu klišoidní vyústění mě také nepotěšilo, včetně odstranění postavy, která měla potenciál na víc.

Film, který zpracovává tolik témat (segregace, zakázaná láska, stereotypy, snaha splint přání rodiče, protiklady se přitahují), až se jednomu nechce věřit, že to bude držet po kupě. Na konec tam je chvilku to a chvilku zase to, celé to rámuje provařená ingredience ála lávstory, jenom ten rádoby detektivní prvek je upozaděn a vlastně také trestuhodně nedomyšlen, což mě zrovna nepotěšilo, jelikož to pro mě v tom ději byla jedna z mála věcí, co dokázala zaujmout. Ale dětem to asi bude fuk.

Civilní a komorní drama o ženě, která se nemínila vzdát svého syna a zároveň hold matce a nezdolnosti jejího ducha. Navzdory ranám osudu, nespravedlnosti okolního světa a krutosti nejistoty, ke které to všechno vede. Tak jako to vede vede k drsnému a neuvěřitelnému případu, který se zapíše do dějin kriminalistiky. Celkově vlastně zdařilá sonda do archivů kalifornských policejních složek ze třicátých let 20. st. z pohledu oběti systému, systému, který chce chránit jen sám sebe. Na konci jsem se ale neubránil pocitu, zda by zážitek nebyl ještě intenzivnější, kdyby děj neměl trochu větší spád.

Komorní a melancholické, s případem vhodným spíše pro nějakého lovce duchů než pro slovutného belgického detektiva v penzi. Případ, který útočí na Poirotovo racionální myšlení a skepticismus a za kulisu mu slouží jeden ponurý domek, kde člověk nemůže věřit nikomu, dokonce ani sám sobě. Byl jsem zvědav, jak z toho autoři nakonec vybruslí a naservírovaným klišé jsem moc potěšen nebyl, do toho pár scén vyloženě jenom pro efekt (první vražda) a rozuzlení v některých momentech tak překombinované, jako by to z pera Agathy vypadlo. Nicméně na tu hororovou atmošku a Poirota bloudícího po temných chodbách budu vzpomínat rád.

3,5* Náhodou jsem na něj kápnul v televizi a po shlédnutí úvodní čtvrthodinky, kdy byl děj našlapaný jak hodinky a akce nenechala člověka vydechnout, jsem naznal, že to budu chtít vidět celé a v klidu. Nicméně bohužel tím začátkem jsem viděl zrovna asi to nejlepší z celého filmu. Poté se zvolní, začne se víc kecat a víc vysvětlovat a špionážní thriller vzdáleně připomínající Bourneho či Nepřítele státu postupně klesne do vod průměrného řemesla. Našlapaný úvod však ještě připomene závěrečné rozuzlení s několika kotrmelci a Brosnan, kterému role sedla jako ulitá, přesvědčil, že dokáže hrát i jiného agenta než toho ve službách Jejího Veličenstva.

Celkem zamrzelo, že po většině času, kdy se dalo kochat jak krásným vizuálem, tak technickou stránkou filmu přichází rozuzlení a závěr, který vynese na povrch všechny ty nedostatky, které si až doposud ukazovaly jen tu a tam v náznacích. Celý ten závěr je až moc zkratkovitý a zjednodušený, kromě toho neuchvátí ani pointa příběhu, která už byla vidět mnohokrát jinde a koneckonců není ani moc překvapivá. Nicméně atmosféra blízké budoucnosti, špinavý vizuál a tuzemské obsazení hraje jednoznačně do karet této žánrové chuťovky z českých luhů a hájů a okolí.

Čtyři hvězdicky ale hlavně za tu úvodní deprimující psycho část z dětství, protože právě tato pasáž filmu a její unikátní atmosféra bude to, co si budu z filmu pamatovat. Další dějství je už většinou víc odlehčené (i když některé vsuvky tu úvodní atmosféru dost připomenou a ta z vězení je také dost nepříjemná) vyprávění o cestování do minulosti tak trochu mně připomínající film Stroj času (hlavně svým vyzněním). Vadily mně logické chyby i to, že to cestování časem bylo nedomyšlené, ale jako neotřelá jednohubka to rozhodně neurazí.

Na Nolana typické komplikované vyprávění odehrávající se (minimálně) ve třech různých časových rovinách a přeskakující si z jedné do druhé, kdy se mu zamane, a sledující hlavního protagonistu v době před, během i po vývoji zbraně, která ho navěky proslavila. Osobně bych klidně zkrátil/sestříhal tu druhou "poválečnou" polovinu, která přinesla spíše minuty navíc než nějakou přidanou hodnotu, za to příjemným zpestřením byly scény s velkým Albertem, a speciálně pro Brňáky ta na procházce s Kurtem Gödelem;)

Přestože jsem nálepku "kontroverzní" bral s nadhledem, jelikož teď už je jiná doba, musím říct, že mě to bavilo právě i díky své provokativnosti, kterou čas ještě příliš nezahladil. Úplně mně sice neseděl ten náhlý přechod z ušlápnutého slušňáka do rebelského bouřliváka, ale jeho následná jízda byla zábavná, zápletka pikantní a finále strhující. Takže jsem vlastně dostal víc, než jsem čekal. Navíc pěkná (i když nepůvodní) hudba.