vojacekr

Ve scéně, kdy jedou Katie (Bella Thorne) s Charliem (Patrick Schwarzenegger) vlakem a „připíjejí“ s čínou, je krabička jídla otevřená. Po střihu, než jídlo položí, jsou však obě krabičky zavřené.

Všichni DJ's ve filmu jsou skutečnými DJ's (Polywog, Forest Green, and WishFM). WishFM spolupracoval na soundtracku a výběru skladeb do filmu pod svým skutečným jménem Wade Randolph Hampton.

Ve dvou různých scénách sledují hrdinové skutečné televizní seriály. V té první se Bob (a pak Jack Jack) dívá na klasickou sci-fi sérii The Outer Limits (od r. 1963). Později se objeví seriál Jonny Quest (od r. 1964). Tyto dvě ukázky nabízejí také stopu o tom, do jaké doby je film situován. Za předpokladu, že se jedná o originální vysílání a ne reprízy či záznamy, se film musí konat v roce 1964 nebo 1965, jediné roky, kdy byly tyto dva seriály současně vysílány.

Dodávku „Pizza Planet“, která se objevuje ve všech filmech od Pixaru, je možné vidět na konci boje Elastičky s falešným Hypnotizérem po dopadu na ulici.

Na konci filmu jde Violet s Tonym do kina na film „DementiA 113“, kde se nejedná pouze o odkaz na film Dementia 13 (1963), který zapadá do časové osy 60. let, kdy se film odehrává, ale lze si všimnout i známého easter eggu Pixaru, kde „A113“, což odkazuje na číslo učebny kalifornského institutu umění, odkud vzešlo spoustu animátorů Pixaru.

Scéna, kdy Juliette (Ana Girardot) telefonuje z francouzské vinice Alicii (María Valverde) do Austrálie, se odehrává ve dne na obou místech. Není možné, aby na obou místech současně bylo denní světlo.

Cameo ke konci filmu v roli muže, který provádí postřik na poli a přijímá povel, aby přestal, zahrál sám režisér Cédric Klapisch.

Závěrečným titulkům předchází krátký video sestřih skutečné skupiny přátel, podle které film vznikl. Záběry jsou autentické a pocházejí z domácího archivu. Nechybí ani foto a reportáž z titulní stránky The Wall Street Journal.

Film je rozdělený do 3 kapitol – „Rodina“, „Spravedlnost“ a „Moře“. Natáčení se chopil kameraman Rainer Klausmann s kamerou ARRI Alexa a v každé z kapitol se zaměřil na jiný styl. V kapitole „Rodina“ se natáčelo převážně v exteriéru mobilní verzí ARRI Alexa v režimu „Super-16“, aby scény vypadali syrověji. V kapitole „Spravedlnost“ převládaly scény v interiéru a byly použity extrémně ostré anamorfní objektivy od ARRI a natáčelo se ze stativu, nebo z kolejí. Pro kapitolu „Moře“ byly vybrány objektivy s charakterem světla „starý film“ pro změkčení slunečního světla. Domácí video (video na pláži, svatba) bylo natočeno smartphonem.

Film byl natočen technologií stop motion týmem čítající 670 lidí, kteří vytvořili celkem 130 000 fotografií. Většina lidí z týmu již pracovala s Wesem Andersonem v minulosti na Fantastický pan Lišák (2009).

Ve filmu lze krátce vidět i zápas sumo. Ke konci zápasu jsou do ringu vhozeny malé polštáře nazývané „zabuton“. Toto se v sumo může stát pouze v případě, když je poražen yokozuna (nejvyšší hodnost zápasníka). Někteří kritici teoretizují, že se jedná o odkaz na skandál sumo z roku 2011. Stejní zkorumpovaní sumo zápasníci jsou později viděni u starosty Kobayashi.

Autostop „Dixie Boy“ byl ve filmu vybudován 16 km od Wilmington v Severní Carolině tak věrohodně, že projíždějící řidiči zastavovali, aby se občerstvili. Po několika dnech však filmařům došla trpělivost a nechali vydat v místním tisku článek, že autostop je pouze filmová kulisa.

Záběry svatebního dne Robina s Dianou a rodinný výlet na pláž, kde lze vidět Robina v původním křesle na konci filmu zachycené formátem Super 8, jsou autentické a pocházejí z video archivu rodiny.

Jonathan Cavendish uvádí v komentáři na DVD, že píseň „True Love“ od High Society, která hraje během scény Robina (Andrew Garfield) a Diany (Claire Foy) u afrického západu slunce, byla oblíbená jeho rodiči i v reálném životě.

Skutečná Diana Cavendish (Claire Foy), byla u natáčení většiny scén a ve věku 83 let tak cestovala se štábem do všech filmových lokací. Natáčelo se např. na letišti Royal Air Force v Bensonu, nebo Hluhluwe v Jihoafrické Republice. Interiéry a exteriéry domu se natáčely v Hatfield House v Hertfordshire, v Anglii.

Robinův syn Jonathan Cavendish je filmovým producentem a jedním z producentů tohoto filmu.

Kytarista na ulici hraje píseň „Shadow of a Gypsy“ dánské rockové skupiny Ache, v červenci 1969. Píseň ale vznikla až v srpnu 1970.

Do scény v nákupním centru byli najati skuteční policisté a natáčení probíhalo za plného provozu, takže reakce nakupujících jsou bezprostřední. Ve scéně při pronásledování herců dokonce zkoušeli někteří zákazníci policisty zastavit.

Scéna v nemocnici byla natáčena za plného provozu v oddělení pohotovosti se skutečnými pacienty.

Číslo 212 na dveřích apartmánu je odkaz na den narození Charlese Darwina (12. února), který byl pra-pradědečkem scénáristy a režiséra Matthewa Chapmana.