Aelita

Aelita


Jsem co jsem

26 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 13 18 24
    • 21.2.2015  01:24

    "Ovečka Dolly byla zlá a brzy zemřela". (https://cs.wikipedia.org/wiki/Dolly_(ovce))____ Člověk není Bůh. Člověk je opice, která se po Přírodě pouze opičí. Co z toho může vzejít, se člověk mohl přesvědčit již mnohokrát. A není pravda, že se nelze zastavit, protože se lidstvo podřizuje přírodním zákonům strukturování narůstající entropie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ilja_Prigogine). Protože Příroda vybavila člověka sice nedokonalým, nicméně něčeho přece schopným mozkem, který je zapotřebí využívat tím víc a častěji, čím je rychlejší vývoj a neznámější a nebezpečnější možné důsledky lidské tvořivé činnosti. Krátce řečeno ne každý vynález je nutné zavádět do života. ____ Film, jenž je založen na klasické záměně identických hrdinů a je ve velké míře módní přehlídkou, bude zajímavý až někdy v roce X, kdy se naplní to, před čím varuje. Navíc připomene slavný "bruselský styl" (http://cs.wikipedia.org/wiki/Bruselsk%C3%BD_styl ______ http://bydleni.idnes.cz/podivejte-se-jak-jsme-zili-za-socialismu-v-60-letech-fsy-/panelakovy-byt.aspx?c=A080620_152848_dum_stavime_web).

    • 21.2.2015  00:28

    Padesát odstínů psychické temnoty je jakousi složeninou z filmů 9 a 1/2 týdne, Pretty woman a Cosmopolis, ve které se přetahují duševní zdraví a psychická deprivace. Film by byl tuctový, kdyby se nejednalo o zfilmování knihy, jež udělala díru v mnoha hlavách, a o neuvěřitelně masivní reklamní kampaň. Ta poslední znamená nejen producentskou snahu vydělat balík peněz, ale hlavně to, že se jedná o jednoznačnou propagaci něčeho. Čeho konkrétně? Jako každé propagované zboží, i tento film má obsah a velmi lákavý hezký obal. Jak je známo, obal prodává, a prodává dobře i takový obsah, který není dobrý a dokonce často není ani zdravý. Vpodstatě obecně platí, že čím je škodlivější nabízený produkt, tím je lákavější reklama a obal. Stačí si vzpomenout na cigarety, alkohol, sladkosti a sex – v časopisech, reklamách a hlavně filmech. Ve snaze omezit populaci a ušetřit přírodní zdroje Čína zavedla v roce 1979 politiku jednoho dítěte. Západní bělošský svět začal regulovat porodnost již na začátku 60. let mnohem rafinovanějšími metodami – hormonální antikoncepcí a takzvanou sexuální revolucí neboli odbouráním tradičních tabu a nasazováním všedovolenosti v do té doby intimní oblasti lidského života. Dnes tato strategie nese plody v podobě egoistického chování jednotlivců a přesycenosti sexem. Sex přestal být přírodním nástrojem rozmnožování a posvátným tajemstvím a stal se nevázanou a nezávaznou kratochvílí. Postupně byly do lidských hlav nasazovány homosexuální, sadomasochistické, pedofilní a jiné okrajové způsoby chování, jež po celou historii lidstva byly vnímané ve zdravé lidské společnosti jako poruchy a zvrácenosti. Dnes menšiny diktují většině a agresivně prosazují a vnucují jí svá vidění, pravidla a vzorce života. Nesvědčí to o ničem jiném než o velmi rafinované manipulaci s lidmi a o geneticko-psychicko-kulturní degeneraci lidstva. Není čemu se divit – v nezdravém prostředí se množí všelijaké poruchy a paraziti. Tento film je tedy velmi nebezpečný svým naleštěným obalem – hezkými tvářemi, luxusními věcmi, romantikou zamilovanosti a letů nad oblaky a v první řadě lákavosti nevyzkoušeného dobrodružství. A pokud by tento obal vyhrál, nezasluhoval by tento snímek jiné hodnocení než Odpad. Úlevou tedy je, že duševní zdraví hrdinky nakonec překonalo nebezpečí nákazy a zvrácenosti, proto lze ohodnotit samotnou filmařinu bez přidání emočně-etických soudů. Christian Grey – tento "hrdina" naší doby – je výsledkem transformace a deformace lidské společnosti a lidské kultury – ponechané dítě prostitutky-narkomanky, adoptované a posléze zavedené starší ženou do pokroucené podoby lásky. Nakonec se z něj stal úspěšný mladý businessman, který neprožívá obyčejné lidské city, a nejspíše právě proto může být v dnešním konkurenčním světě úspěšný. Je to něco podobného lidem v dokumentu Ryba smrdí od hlavy (http://www.csfd.cz/film/323785-ryba-smrdi-od-hlavy/). Blýskavý obal filmu by tedy neměl zastřít to, že pravou hrdinkou příběhu je "slabá" Anastasia, jež se odvážila z lásky poznat bolest, kterou prožívá její milovaný, aby mu porozuměla, nikoliv "silný" Christian, který se vylekal možné zranitelnosti lidské duševnosti.

    • 25.1.2015  02:12
    Síť (1995)
    ***

    Varovný obraz závislosti občana rozvinutých společností na elektronických systémech a kontroly, kterou tyto systémy umožňují, vykreslený v tomto filmu z "dávného" úsvitu jejich globálního šíření, se dnes nejen naplnil, ale předběhl tehdejší vize, o čemž svědčí nejen celoplošné rozšíření bezhotovostních finančních a komunikačních styků, ale i výpověď Edwarda Snowdena o totálním odposlechu a sledování obyvatelstva počínaje vrcholovými politiky a konče dětmi s mobily. Avšak situace je mnohem vážnější, protože za prvé lidem je vlastní zlehčování nebo rovnou ignorování zneklidňujících věcí, za druhé obyvatelstvo nemá představu nebo neví, jakého stadia vývoje dosáhla moderní technika, jaké má možnosti a nakolik je rozšířená a využívaná, a za třetí obyvatelstvo neví, co s nim plánují provést mocenské "elity". Přitom budoucnost je již vcelku vykreslena v knihách a filmech a momentálně probíhá již pouze místy diplomatické, místy ozbrojené rozdělování a přerozdělování posledního zdroje po globálním rozdělení teritorií a surovin. Tímto zdrojem je samotné obyvatelstvo, lidé. Nové "elity" vysoce technologických odvětví (robotizace, síťové technologie, telekomunikace, elektronické bankovnictví , genetika atp.) deroucí se dopředu již teď mají prostředky a možnosti pro elektronické a "zdravotnické" ovládnutí obyvatelstva rozvinutých zemí. Šťastný nový svět a nový světový řád má obsahovat to, co se dnes postupně zavádí a prosazuje. Je to genetické a sociální inženýrství (přeprogramování životních hodnot a regulace lidstva a jakési vyšlechtění nové lidské rasy poslušných pracovitých oveček a výchova zákonaposlušného občana), totální kontrola včetně výhradně elektronických peněz a implantovaných čipů, díky kterým se nejen dají sledovat veškeré bezhotovostní operace, ale i odstřihovat od systému a dokonce "vypínat" neposlušné ovečky. Ovšem po rozdělení mezi "elitami" má ještě přijít snížení počtu lidí. Třeba Thomas Ferguson, bývalý úředník amerického Státního úřadu pro záležitosti obyvatelstva (U.S. State Department Office of Population Affairs) prohlásil: "Za veškerou naší prací stojí jeden hlavní motiv – musíme snížit úroveň zalidnění. Buď to vlády udělají po našem, hezkými čistými způsoby, nebo si říkají o podobné nesnáze jako El Salvador, Írán nebo Bejrút. Přelidnění je politický problém. Jakmile se populace vymkne z rukou, bude potřebná autoritativní vláda, možná i fašismus, aby ji snížila." (http://freedomoutpost.com/2014/08/30-population-control-quotes-show-elite-truly-believe-humans-plague-upon-earth/ nebo http://www.svetkolemnas.info/novinky/zahranicni/1342-desive-citaty-slavnych-o-depopulaci-ktere-media-radeji-opomiji). V příhodný okamžik tento systém pěstování, pasení, stříhání a regulace stavu stáda bude spuštěn a pak konečně začne ráj na Zemi. Přinejmenším pro některé. Nicméně lze pozorovat i možné náznaky toho, že probíhá zápas mezi "elitami" zastávajícími tuto budoucnost a "elitami", jež se snaží udržet tradiční život lidského společenství. I když ... je to možná pouze vydávání přání za skutečnost. Nakonec lidé by si měli uvědomit jednu podstatnou věc – buďto zůstanou lidmi v tradičním lidském světě nebo se stanou něčím úplně jiným, pokud se nechají technologicky, geneticky a sociálně změnit. V prvním případě lidstvo možná ještě nějakou dobu přežije, v druhém jistojistě zmizí jako mizí živočišný druh, když na jeho místo nastupuje druh nový.

    • 25.1.2015  02:06
    Hacker (2015)
    ***

    Dnešní "lidský" svět má tolik prvků a rovin a tolik interakcí mezi nimi, že, podobně jako když člověk musí vědět, na co se má zeptat, aby měl šanci na odpověď, musí také vědět, co má hledat, aby měl šanci to najit. Taktéž v dnešním "lidském" světě člověk zanechává tolik stop – přes mobil, pouliční kamery, na bankovních účtech, v obchodech, na internetu atd. atp., že pokud chce mít soukromý život, musí se stát neviditelným, přízrakem, myším kožíškem – musí vystoupit z veřejného času a začít žít ve vlastním čase a hlavně se musí stát nezajímavým pro ty, kdo něco konkrétního hledá. Dokázat to, aniž by se musel vzdát civilizačního pohodlí a blahobytu, se podaří jen málokomu. ____ Hacker je typický mannovský film o inteligentním, něžném a drsném zároveň osamělém hrdinovi, lásce k ženě a nebezpečných velkých hráčích, s typickým rukopisem, ke kterému patří organický soundtrack, podivná krása nočních měst, záliba v detailech a nezbytný nabroušený šroubovák. Novým prvkem je pohled do křehké geopolitické rovnováhy, spolupráce a současné rivality zapadajících a vycházejících velmocí ve světle globální propojenosti světa a závěrečné konstatování, že nakonec se člověk může spolehnout pouze na sebe sama a možná ještě na ty, s kým má společné zájmy, a že pro určité lidi je lepší zůstat osamělým poutníkem životem. I když ... tentokrát Mann souzní s Jarmuschem v tom, že přežijí jen milenci.

    • 21.1.2015  02:43
    Katka (2009)
    *****

    Co má větší dopad na diváky a větší působení na realitu – hraný film nebo dokument na stejné téma? Odpověď není tak nabíledni, jak se zdá na první pohled. Hraný film má nesporný umělecký faktor – cílenost vystavění příběhu, herecké výkony umocňující emoce diváka, přitažlivost zobecňující univerzality a zázračnosti fantazie. Dokument zase zrcadlí realitu a přináší konkrétnost, přirozenost a původnost a použitelné informace. Záleží samozřejmě na samotném divákovi, jeho založení, preferencích a emotivnosti – jedni dají přednost hranému umění, jiní obrazu reality. Nicméně v konečném důsledku nikdo snad nemůže popřít, že v hloubi duše všichni vědí, že hra je hra a skutečnost je skutečnost, a proto lze tvrdit, že člověk obecně vnímá dokument jako fakt, kdežto hraný film je jenom napodobení faktu, a tudíž je jednodušší získat odstup od filmu než od dokumentu. V tom právě tkví síla umění dokumentu. ____ I Katka dospěla do logického konce člověka zotročeného drogou, i Helena Třeštíková dozrála k pochopení, že přinejmenším v tomto případě se droga ukázala být silnější než mateřský pud a vůle k životu. Myslím, že Třeštíková při natáčení tohoto dokumentu ztratila pár životních idealistických představ o člověku obecně a ženách konkrétně a vzdala se veškerých nadějí ohledně Katky. To jest Katka přestala být pro Třeštíkovou člověkem hodným pozornosti a účasti neboli i profesionál je v první řadě člověk.

    • 21.1.2015  02:43
    V pasti - Katka (TV film) (2001)
    ****

    Vidět tento dokument bez navazujícího pokračování Katka (http://www.csfd.cz/film/264177-katka/) znamená vidět začátek příběhu s ještě možným dobrým koncem.

    • 21.1.2015  02:32
    Perníkový táta (TV seriál) (2008)
    ****

    Několik tezí o seriálech: 1. Seriály, zdá se, alespoň zatím zvítězily nad filmy. 2. Filmy v tradičním lidském světě vedly k vývoji domácí stacionární techniky – televizí s velkou obrazovkou, video- a DVD-přehrávačů, domácích kin, zvukových systémů. Seriály ve vysoce technologizovaném globálním světě, kde se vyžaduje mobilnost, pružnost, průběžné sledování informačních převážně vizuálních proudů a proto i nezbytný stav online, vedly k vývoji přenosné techniky a online technologií – internetu, iPhonů, iPadů. 3. Seriály svou existencí a stále větší oblíbeností zpochybňují nebo rovnou popírají Lyotardův postulát o krizi, ba krachu velkých metapříběhů a metavyprávění v postmoderním prostředí přebujelosti virtuality a nekonečné fragmentace reality. Postmoderna je totiž dobou rozdrobenosti socio-kulturního světa a relativizace (neboli podmíněnosti) všech jeho fragmentů a pohledů na ně. Naopak právě v postmoderním fragmentovaném tekutém prostředí hledá člověk vědomě nebo podvědomě nějaké kořeny, pevné body, ucelené obrazy a podrobné propojené popisy reality. Seriály jako propracovanější a rozsáhlejší obrazo-příběhy spíše než filmy poskytují člověku komplexnější informaci o světě. Seriál Perníkový táta, který lze označit za názornou encyklopedii výroby metamfetaminu a budování drogového impéria včetně poučky o likvidaci stojících v cestě, plně odpovídá poslední tezi. ____ Český název seriálu, ač vynalézavý a odrážející český svébytný pohled, posunul nicméně význam originálního názvu někam jinam – do úzkého světa výroby, distribuce a užívání drog, a navíc značně odlehčil tento význam odkazem hlavního hrdiny do říše pohádek. Originální název, jenž by se dal přeložit jako "scházení na scestí", je mnohem blíže vzpurné dramatičnosti a tragice Volného pádu (http://www.csfd.cz/film/8221-volny-pad/) – v obou případech jde o pozvolnou proměnu spořádaného a zákonaposlušného občana v nelítostného mača a v obou případech je tato proměna v menší míře důsledkem vnějších okolností, ale hlavně dílem zoufalosti, vnitřního starého zlomu, morální neurčitosti charakteru a inteligence, jež ospravedlní hrdinovi vše, co on uzná za spravedlivé. Jednoduše a stručně řečeno je to seriál o tom, jak se bačkora z řetězu utrhnul – z řetězu manželky-diktátorky a pravidel života pro ušlápnuté slušňáky. Je to také jisté společenské varování – není radno zahánět inteligentního (bez)zásadového člověka do kouta, protože se v něm může probudit děsivá nezastavitelná síla, uspaná do té doby rozumem, sociálními vazbami a morálními pravidly. Sám seriál a konání a myšlení hlavního hrdiny je nepřikrášlenou oslavou americké životní strategie a kultu superhrdinů, bohatství a slávy – není důležité, v čem člověk vyniká, hlavní je být nejlepší, nebo alespoň sebevědomý a cílevědomý. Tato sága o moderním "hrdinovi" a jeho pochybné cestě k pochybnému vrcholu zcela odpovídá duchu dnešní ultraliberálnosti, jež rozmývá hranice pojmů, relativizuje tradiční hodnoty lidského společenství a vsugerovává ideály infantilismu. Právě tato morální neurčitost samotného příběhu, jeho "hrdiny" a hodnot, které vyznává, je největším problémem seriálu, protože seriál až příliš spoléhá na vyspělost diváka a na jeho moudrý úsudek ve věci dobra a zla. Žel nejsou všichni diváci tak vyspělí a morálně pevní, aby rozlišili, kde končí pochopení pro lidskou slabost a kritika zla nebo falešného zevnějšku globálního světa a začíná relativizace přirozeného desatera lidského soužití a propagace adrenalinového a bezohledného způsobu života. "V rámci ještě přijatelné koukatelnosti a nutné seriálové návaznosti seriál došel na mez dosavadních možností filmového a televizního realismu. Snad v žádném jiném díle nebylo tak detailně vykresleno, jak opravdu vypadá výroba, distribuce a braní drog, jakými kličkami se shání místo, náčiní a materiál na „vaření“, jak se perou špinavé peníze, kolik lidí musíte uplatit či jak mařit policejní práci." (http://respekt.ihned.cz/c1-60531470-v-jakym-filmu-jsi-tohle-videl). Skutečně toto všichni musí znát, vidět? Větší pravdu než liberálové mají ti, kdo říká, že některé věci mají zůstat utajené nebo sdělené pouze zasvěceným nebo spíše připraveným, odolným a zodpovědným. Právě tato disciplína zodpovědných strážců vědění a základních zákonů dnes chybí světu a právě proto nelze udělit seriálu nejvyšší hodnocení i přes jeho emotivní, psychologickou a společenskou propracovanou naplněnost.

    • 3.12.2014  02:02
    Jehla (1988)
    ****

    Již po pěti minutách filmu milovníkům a znalcům autorské, artové a experimentální kinematografie začíná být jasné, že Igla nese rysy a známky něčeho více než jenom filmu. Proto je lepší ihned přepnout do jiného módu a vnímat spíše obrazy, hudbu, střih, odkazy, zvuky a náznaky a jiné režisérské "řádky", z kterých se pozvolna skládá poetická balada o volném poutníkovi životem. Ruský rocker Viktor Coj nehraje roli, ale představuje typ člověka – hrdiny své doby, jímž bezpochyby byl. Svým pojetím je Igla něco jako Velký šéf nebo Drak přichází říznuté Jarmuschem. Ovšem Jarmuschovy hloubky Igla nedosahuje.

    • 3.12.2014  01:59

    Kdo první vynalezl, objevil, vyrobil? Otázka prvenství v objevech nabyla aktuálnosti teprve se zavedením patentu, jenž se stal poukázkou k možnému zbohatnutí. V dřívějších dobách otázka prvenství mučila jen dědice a provozovatele lukrativních živností, podobně jako vaření piva nebo čokolády. S tím, jak stoupal význam autorských práv jako zdroje slávy, peněz a ukojení ega, nabývala na důležitosti i otázka plagiátorství. V umění, podobné jako ve vědě a vynálezectví, často není jasné, zdá se jedná o jednoznačný plagiát nebo o takzvaný dozrálý plod doby. Někdy se totiž stává, že více lidí v krátkém časovém rozmezí zachytí ducha a potřeby doby, ve které žijí, a vyjádří je ve svých výtvorech. Proto jsem daleka toho podezírat Dannyho Boyla z plagiátorství tohoto sovětského filmu jen proto, že zobrazil ve svém Trainspottingu cestu k drogové závislosti a obtížnost cesty zpět velmi podobně obsahově a arthousově, jak ji zobrazil Savva Kuliš o osm let dříve. Naopak je jasné, že podobné prožitky formují podobné příběhy a že duch doby formuje podobné obrazy a vyjadřovací prostředky. Nicméně je mezi těmito filmy jeden zásadní rozdíl – tam, kde Trainspotting kritizuje prázdnost konzumního života a scestnou "zábavnost" drogových výletů a zůstává poněkud povrchním trashem, Tragedie v rockovém stylu je skutečně hlubinnou tragédií rozkladu celé ideologie komunismu, socialistického zřízení a neschopnosti mládí vyrovnat se s hříchy otců a najit vlastní síly, cíle a cestu v globalizujícím se světě. ____ Film dnes zní možná ještě vystižněji než v době svého vzniku, protože dovoluje porovnat tehdejší sny o liberalismu, demokracii, pravdě, svobodě, blahobytu a neomezeném umění s jejich dnešním naplněním. Film má několik scén, které by mohly patřit do archetypálního fondu světové kinematografie, ovšem jen tehdy, kdyby byl stejně slavný jako Trainspotting. Což potvrzuje, že správné místo a správný čas je rozhodující faktor pro dějinné prvenství a slávu. A navíc se zdá, že tragédie již dávno nejsou v poptávce.

    • 3.12.2014  01:57

    Podobně jako bylo pinkfloydovské album The Dark Side of the Moon vrcholovým dílem psychedelické éry hudby, je Trainspotting vrcholovým dílem psychedelické éry filmu. Ovšem rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Dark Side se dá poslouchat donekonečna, kdežto Trainspottingu je dost až moc již po prvním zhlédnutí. Kochat se bujarou existencí narkomanů a rochnit se v jejich střevech chtějí a mohou pouze zatvrzelí přívrženci drogového a jiného umělého útěku z reality nebo intelektuálští pařmeni toužící po všem extravagantním, skandálním, kultovním. Amorální cynický černý humor tohoto filmu je sebemrskáním člověka dnešní doby umělých honiček za pofidérním štěstím a úspěchem. Kult svobody bez bytostného pochopení, co ta svoboda je a kolik jí člověk unese, vede do největšího otroctví – nejen tělesného, ale hlavně mentálního. Kult intensivních prožitků a zábavnosti života zas vede k devalvaci emocí. Duchovní prázdnota vede k dekadenci společnosti.

    • 24.11.2014  01:18
    Interstellar (2014)
    ****

    "A čas na mne volal a dovoloval mi být zřítelnicí jeho oka – být samým sebou." (Thomas Dylan) ____ V posloupnosti filmů posledního půlstoletí se vykresluje jisté tušení a jistý scénář blízkých dějin lidstva. Interstellar samozřejmě a zákonitě navazuje na 2001: Vesmírnou odyseu (1968), Proroctví (2009), 2012 (2009) a Gravitaci (2013), nabízí však svůj vlastní pohled a pojetí konce a začátku – více humanismu a lidských citů než ve Vesmírné odyseji, jiný scénář než v Proroctví, vesmír místo Země v 2012 a Gravitaci. Ve svých filmech Nolan vytrvale konstruuje fantaskní, složitě spletené příběhy o základních lidských věcech – citech, vztazích a morálce. Všem Nolanovým přímočarým hrdinům přitom chybí nejednoznačnost a mnohovrstevnost myšlení a citů, vlastní hrdinům klasických literárních děl, a tuto duševně emoční komplikovanost lidí nikdy nenahradí a nezastře nejednoznačnost a mnohovrstevnost Nolanových příběhů. Nicméně Nolanovi nelze upřít konečný důraz na sílu lásky a morální lidskost. Interstellar se na rozdíl od předešlých Nolanových filmů nezabývá dneškem, ale zítřkem, nebo přesněji spojením dneška a zítřka – rodičů a dětí. Člověk přetrvává jedině ve svých dětech, protože nebudou-li další generace, kdo bude věřit tomu, že lidské výtvory jsou věčné? Není-li hudebník a posluchač, není ani hudba. Ve Vesmírné odyseji Kubrick uviděl budoucnost, která již není v lidských rukou. V Interstellaru Nolan uviděl lidskou lásku jako jedinou motivaci k přežití. Nolan nechtěl ukázat smrt, ale dát naději na prahu smrti. V Interstellaru je zřetelně vidět, že lidmi hýbou ne tolik abstraktní ideály a pravidla, ale konkrétní osobní sympatie a soucit. Nejzásadnější je v Interstellaru dilema volby mezi kolektivním a osobním, mezi rozumem a citem, mezi krutou pravdou a milosrdnou lží, mezi smířením se a bojem. Nicméně zdá se, že přece existují vesmírné síly, jež vše vedou cestou kontinuálního trvání i přes omyly lidí, neboli co se má stát, stane se. ____ Co je v základě lidské existence? Hlad a volání pokračování rodu nutí člověka konat. Strach nutí člověka přežit. Omezenost schopností a možností nutí člověka improvizovat. Hnací sílou života je nutnost, nikoliv svoboda. Fantazie, čili nestandardnost, je pak jediná zbraň proti všem omezením. Člověk není automat, ale velice pružný systém – jen proto zatím stále přežívá. Za jakou však cenu pro sebe a pro okolní prostředí? ____ Není-li Příroda zlá, nemůže být zlý ani člověk. A naopak, je-li zlý člověk, je zlá i Příroda. V těchto dvou světonázorech vyvstává současně shoda i rozdíl mezi naturalismem a antropomorfismem, mezi alibismem a etikou, mezi optimismem a pesimismem, mezi vírou a ateismem, mezi Kantem a Nietzschem. Je to dilema současnosti i neslučitelnosti dobra a zla, protože na jednu stranu dobro a zlo jsou relativní, pokud vše záleží jen na úhlu pohledu a na velkorysém odstupu, ale na druhou stranu dobro či zlo se stává zcela konkrétním v každé konkrétní situaci nebo události. Jinak řečeno myšlenky a skutky nejsou totéž. To jest, co je zlo a co dobro, vždy řeší každý konkrétní člověk v každý konkrétní okamžik, a to podle chápání sebe a situace a podle jím osvojených kriterií. A právě v tom tkví svoboda nutnosti. ____ Člověk je nevyzpytatelný tvor, ale dějiny lidstva se řídí železnými zákony Vesmíru. Pravdou je, že člověk musí být i agresivní i dobrosrdečný a musí se činit, aby přežil. Lidstvo však nepřežije, pokud nevymýtí chamtivost a podvod a pokud elity nezačnou myslet globálně, perspektivně a zodpovědně, nikoliv myslet na globální zisky a moc. Lidstvo složené ze sebestředných jedinců se rozpadne jako domeček z karet. Nelze však lidstvo lepit dohromady falešnými hodnotami, strachem a totálním zotročením. Naopak je nejvyšší čas předložit novou formu humanistického Osvícenství a realistickou vizi budoucnosti. Zatím to však vypadá, že dějiny lidstva jsou dějinami vývoje a zdokonalení lidské vychytralosti a egoismu, kdy prosperuje ten, kdo umí hledat a využívat slabost jiných a mezery ve společenských zákonech. Teorie sociálního konstruktivismu přináší myšlenku, že jazyk a komunikace svět nejen zobrazují, ale i spoluvytvářejí. Čím je kritičtější a agresivnější zvolený jazyk a slova, tím více se zvyšuje riziko a napětí v celém světě, obzvlášť, když je populace přemnožená a zdroje se uměle i skutečně tenčí. Podobně slovům i zvolené obrazy tvoří, předurčují a programují dnešní a zítřejší vidění a konání lidí. Vykresluje-li pohádka člověku létající koráb, člověk směřuje k vynalezení létajícího stroje a raket, ukazují-li však filmy člověku zkázu Země, člověk upadá do deprese. Z filmů podobných Proroctví, 2012 a Interstellar se rodí podvědomý pocit, že se na lidstvo šije velká bouda těmi, kdo si myslí, že mají modrou krev. Názvy a děje nově přicházejících hollywoodských filmů prozrazují a připravují na další "zajímavý" vývoj – Hobit: Bitva pěti armád, EXODUS: Bohové a králové, Resident Evil: Závěrečná kapitola – a je lehkomyslné je brát jen jako zábavu, protože je evidentní, že Hollywood formuje lidská očekávání, přání a vnímání skutečnosti. Ať již skutečně nebo jen na plátně "bohové a králové" tohoto světa odcházejí z USA do Číny nebo ze Země na orbitální stanici, stále však platí, že kdo opouští společenství, zůstává sám se sebou. A ještě není jasné, co je horší – zahynout se všemi nebo přežit v osamocení. Chtějí-li elity přečkat zkázu Země v atomovém bunkru, na vesmírné stanici nebo na Marsu, budou asi překvapeny tím, že se nic nezměnilo. Záchrana netkví v útěku, ale ve změně světonázoru, cílů a chování, ve změně jazyka a obrazů. Je nutné sociální a mentální inženýrství vedoucí nikoliv k globální moci, ale k globální uvědomělé harmonii. Harmonická společnost musí fungovat podle stejných zákonů jako milující rodina. Základem společnosti musí být nikoliv nelítostný konkurenční zápas, ale podmínkám přiměřená soutěž ušlechtilosti. Člověk je jediný tvor, který může sebe a Zemi jak zničit, tak i udržovat při životě, překonávaje a přetvářeje narůstající chaos. Dost spoléhání na Boha, Supermana a mimozemšťany. Záchrana tonoucích je věcí samotných tonoucích. Jediný, kdo pomůže lidstvu, je samotné lidstvo. _____ Interstellar ukazuje čtyři možné podoby zkázy lidského Domova – planetu vysušenou, zalitou oceány, ledovou a monokulturní. Kukuřice na Zemi zůstala jediná, protože GMO (geneticky modifikované organismy) nežere ani sněť. Jedině lidé jsou pažraví a nenasytní jako kobylky, když je jejich nejvyšší metou sláva, bohatství a moc jedince. Jako v každém díle, i v Nolanově filmu je několik obrazů i možných poselství. Pokud jediným poselstvím, které lidstvo předává dalším generacím, je "Zpustošili jsme Zemi, nejsme schopni nic napravit, hledejte si jinou planetu", je to špatné poselství a nepřijatelné dědictví. Pokud je poselstvím uvědomění si křehké nenahraditelnosti Země, zodpovědnost, čestná spolupráce a vyvážená střídmost, bude to více nadějná varianta. ____ O něco zralejší Nolan a jeho nová Vesmírná odysea pro ty, kdo neviděl Odyseu Kubricka, a lidštější (včetně nedokonalosti) verze Odysey pro ty, kdo ji viděl.

    • 21.11.2014  23:59

    Bejvávalo ... za časů dnes zamítaných a haněných. Dnes, v lepších časech, je Česko zemí montoven a logistických center. ____ O čem svědčí zamítnutí slávy (domnělé a skutečné) minulých časů? Kromě toho, že historii a ideologii vždy určuje vládnoucí skupina společnosti, to svědčí také o tom, že je národu odepírána možnost harmonického sebepoznání, sebepřijetí a seberealizace v měnícím se světě. Zamítat klady a výkony minulých generací a mluvit pouze o chybách a nedostatcích znamená totéž, co tvrdit, že puberta nebo mládí byly ztrátou životního času a příležitostí kvůli bouření, idealistické víře a planým nadějím na lepší zítřejší život. Popře-li se, zhanobí-li se takto nějaké životní období člověka, přispěje to snad k jeho vyrovnanému vývoji? Nikoliv. Vždyť co jiného je národ, než jeden živý a tudíž v proměnlivých podmínkách světa proměnlivý organismus v rámci rodiny jiných národů, jež spolu tvoří lidstvo? Již v roce 1918 Oswald Spengler ve své knize Zánik Západu vyslovil myšlenku, že běh světových dějin se řídí zákony podobnými zákonům života. Civilizace jako živé organismy se rodí, rostou a hynou, protože ztratily schopnost tvořivě řešit nové problémy. Západ se podle Spenglera vyčerpal a na místo tvořivé a silné kultury, jak ji symbolizuje Goethe, postavil slabošskou a rovnostářskou civilizaci s hesly svobody a rovnosti. Spengler viděl záchranu v síle (Nietzche by řekl ve vůli k životu), tradičních hodnotách, udržování řádu a pěstování vědomí povinnosti. Chce-li se tedy společnost skutečně poučit ze svých chyb a posílit se svými úspěchy, neměla by s vodou vylévat z vaničky i dítě. Kritizuje-li dnešní establishment vládu z dob socialismu, dopouští se chyby zavržení včerejších skutků národa. Chce-li být národní elita zodpovědná a spravedlivá, chce-li být skutečným mozkem a svědomím národa, musí v první řadě pochopit to, že jen přebírá štafetu elit minulých dob a pokolení. Není moudré tvrdit, že tu kterou etapu národ běžel špatně nebo nesprávným směrem. Země, které zažily socialismus, ve skutečnosti mají bohatší zkušenosti a větší rozhled a vyváženější myšlení než země, které poznaly jenom kapitalismus. Stejně tak Spojené státy nikdy doopravdy nepochopí Evropu, Rusko, Japonsko nebo Vietnam, protože nikdy nezažily boj s nepřítelem na vlastním teritoriu. Otázka pak zní, kdo komu by spíše měl radit? ____ Jaké jsou tedy dějiny vědy a techniky v Čechách obecně i v Československu zvlášť? Zřejmě není bez zajímavosti to, že narozdíl od vědy, jež se těšila vzrůstající váženosti, byl vývoj techniky poněkud opožděný v porovnání se západními zeměmi. Příčinou zdržení bouřlivého růstu bylo vědomé nepřijetí průmyslové revoluce císařem Františkem Josefem I. Za vše jeden citát: "... osvícenost Franze Josefa I. je jen usilovně šířený mýtus. Tento praporečník tuhého feudálního konzervatismu, tento ultrakatolický suverén, nepřipouštěl žádné kompromisy, pokud šlo o nadvládu rakousko německého Herrenvolku v mocnářství. (...) Základní osou panování Franze Josefa I. bylo nadržování vysoké šlechtě, vysokému kléru a armádě, což byly tři základní pilíře absolutismu staré monarchie. (...) Franz Josef, na vojenském poli kráčející od porážky k porážce (...) tím více tíhnul k armádě, kterou preferoval po celou svou vládu naprosto přede všemi resorty říše. Mezitím se říše potácela od jedné hospodářské krize ke druhé – v 70.-80. letech jich zažila nejméně pět. zatímco Západní Evropa, Británie, Francie a Německo se dynamicky rozvíjely a měnila se tam i sociální struktura společnosti a posiloval tzv. "střední stav", Rakousko-Uhersko zaostávalo jak hospodářsky, tak i sociálně – a to byl pravý důvod emancipačních snah porobených národů. Češi například si museli každý hospodářský pokrok na říši tvrdě vybojovat, přičemž panovník buďto jen pasivně přihlížel, anebo aktivně bránil tomuto rozvoji. Panovník, nesnášející pokrok telegrafu, telefonu, lokomotiv a automobilů, se raději věnoval vojenským přehlídkám a alpskému lovu, než rozvoji průmyslu a obchodu. Rakouská obchodní flotila byla jen karikaturou, vynálezci jako Ressel byli utlačováni a odstavováni." (konec citátu, viz http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/rakousk-uhersko-byl-neu-spe-s-ny-sta-t.html). ____ První vlna bouřlivého rozvoje tedy přišla se vznikem první Československé republiky, druhá po znárodnění a nastoupení cesty socialistické industrializace. Ještě jeden citát: "Po převzetí moci komunisty v roce 1948 došlo k orientaci především na těžký a zbrojní průmysl. Průmysl byl vedoucím sektorem v rozšiřování ekonomiky. Oproti roku 1948 vzrostl průmysl v roce 1960 na 371,9 % a v roce 1970 na 665,5 %. Pozdní 70. léta byla svědkem zpomalení průmyslového růstu. V roce 1980 byl průmysl na 1 156,7 % (stále oproti 1948). V roce 1985 dosáhl 1 322 %. Nejvýznamnější průmyslová odvětví v roce 1985 byla elektrotechnika, strojírenství, zpracování kovů, chemikálií, azbestu, kaučuku a hutnictví železa. Mezi nejdůležitější výrobky patřila vozidla, zboží přepravované po železnici, letadla, elektrospotřebiče, těžké stroje a výrobky přesného strojírenství. Československo bylo členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která sdružovala státy sovětského bloku. V 80. letech Československo jako jediný stát Východní Evropy (s výjimkou SSSR) vyrábělo těžká jaderná energetická zařízení a bylo dodavatelem těchto zařízeních ostatním státům RVHP. (...) Po pádu komunismu v ČR postupně docházelo k privatizaci. Bylo užito několik metod privatizace, malá privatizace, velká privatizace a restituce. (...) Kolem privatizace docházelo (a dochází) k mnoha rozsáhlým podvodům." (konec citátu, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFmysl_v_%C4%8Cesku) ____ Česko a český národ má tedy na co být hrdý, i přesto, že je na místě i zdravá sebereflexe a sebekritika. Ano, československá technika období socialismu byla těžkopádná, ne zcela moderní, ne vždy spolehlivá a uživatelsky pohodlná a neměla vždy dokonalý design, ale více méně odpovídala své době, dodávala smysl práci a zajišťovala živobytí milionům lidí. Něco podobného platí i o vědě, která i přes jisté překážky přece zachytila ducha doby, obzvlášť ducha 60. let. Krátce řečeno, dějiny by měly národ sjednocovat, nikoliv rozdělovat. ___ Dobový dokument s přehlídkou úspěchů ve vědě a technice, zajímavý hlavně jako ilustrace k učebnici nebo wikipedii.

    • 16.11.2014  00:59

    Dějiny techniky se zrychlují. Putování na raketě času školáků z roku 1961 do roku 1900 možná ukazuje stejný rozdíl v životě a myšlení lidí jako putování z roku 2010 do roku 1999, kdy se začaly hromadně šířit počítače, mobily a internet. ____ Další dobový dokument, který by se, podobně jako Člověk a technika, mohl alternativně promítat ve školách, ovšem v nižších třídách.

    • 16.11.2014  00:53

    "Člověk je živočich vyrábějící nástroje. Člověk utvořil nástroj a nástroj utvořil člověka. Každý technický převrat vynucuje převrat společenský." ____ Technika je stejně dualistická jako sám svět, jehož nedílnou součástí je. Na jednu stranu technika pomáhá rozrůstajícímu se lidstvu přežít a často mnohem pohodlněji a bezpečněji než v prostředí podobném podmínkám pravěku. Na druhou stranu technika nejen zotročuje a dehumanizuje lidi, ale i přináší prostředky k globálnímu sebezničení lidstva. Problém člověka a techniky tedy tkví v tom, že ani bez techniky, ani s technikou není zaručené přežití lidstva v té podobě, v jaké dnes lidstvo existuje a funguje. Zato je možné přežití buďto lidstva v jiné podobě (původní přírodní nebo biotechnické), nebo jenom techniky, která se osamostatní a osvobodí od lidstva. Nejméně je pravděpodobné přežití lidstva v duchovní podobě jako čirého informačně-duševního pole nebo oblaka ne nepodobného oblakům internetových dat ... ačkoliv prý ve Facebooku to funguje. ____ Poplatně své době ideologicky orientovaná, přesto nebo možná právě proto zajímavá školácky názorná a srozumitelná ilustrace Marxovy koncepce základny a nadstavby (vzájemná propojenost výrobních sil i vztahů a zřízení, světonázorů a celkově kultury společnosti). Škoda, že tento a podobné dokumenty z různých období dějin a vládnoucích ideologií neukazují ve školách, aby si žáci a studenti v porovnání a diskusích mohli utvořit vlastní představy o světě, ve kterém žijí.

    • 15.10.2014  01:59
    Sedm (1995)

    David Fincher zřejmě miluje záhady, hledání pravdy, spravedlnost a život a nebojí se dívat se na temné stránky člověka a světa. A dělá filmy, o kterých se mluví, na které se pamatuje. Co lze ale říci o českých divácích jeho filmů? O čem může svědčit jejích hodnocení Fincherových filmů, které se liší od hodnocení třeba na Rotten Tomatoes? (http://www.rottentomatoes.com/celebrity/david_fincher/) ___ Odečte-li se jeho první film Vetřelec 3, který má na ČSFD hodnocení "pouhých" 74%, pak mezi ostatními filmy má nejvyšší hodnocení ani ne kultovní Klub rváčů (88%), ale Sedm (92%). Hodnocení jeho ostatních filmů se pohybují kolem 80%. Silně pochybuji, že by talent Finchera nejvíce zazářil zrovna ve filmu Sedm. Naopak jsem si skoro jistá, že divácký úspěch tohoto filmu kromě emocemi, nenávistí a napětím vyšponované atmosféry je podmíněn samotným tématem a hlavně brutalitou a zvráceností fantazie a činů racionálního antičlověka, i přesto, nebo možná právě proto, že trestá lidské hříchy. Otázka tedy zní, zda český divák tak rád vyhledává děs a vzrůšo, aby zažil aspoň něco v poklidném a trochu nudném prostředí středoevropské každodennosti, nebo my, lidé, si jen namlouváme, že jsme kulturní, mírumilovní a pospolití tvorové tíhnoucí k dobru, kdežto ve skutečnosti ve skrytu naších duší a v podvědomí, ale i hned pod tenkou slupkou kulturnosti jsme ve skutečnosti sobecké bestie? Toť otázka, na kterou si každý musí odpovědět sám v okamžiku ohrožení, zatmění rozumu nebo absence hranic a řádu. Pozitivní i negativní je to, že tuto odpověď nikdo předem nezná. Snad kromě bláznů a vycvičených Jamesů Bondů. ___ Mám problém tento film hodnotit, za prvé z etického hlediska, za druhé proto, že jsem v něm nenašla nic, co by mne oslovilo, žádné poselství ani poučení, ani krásu, a proto jsem ho lehce vyhodila z hlavy, abych si raději ponechala v paměti sochy Brauna na Kuksu znázorňující ctnosti a neřesti – ty se mi zdají být větším uměním, alegorii a poselstvím než sedm hříchů ve filmu Finchera.

    • 15.10.2014  01:42
    Zmizelá (2014)
    *

    Jediné poselství, které vyplývá z tohoto filmu, je toto – pro běžného muže je za trest, je děs a hrůza léta vydržet hrát roli ideálního milujícího manžela a otce, obzvlášť když ho k tomu donutila žena inteligentnější než on. Vidět manželství přes tuto optiku znamená předem si zadělávat na jeho nezdar, a to jak ze strany muže, tak i ze strany ženy. Zdar lze očekávat a snažit ho budovat a udržovat pouze s pozitivním realistickým přístupem a bez snahy vměstnat každodenní život do ideálních představ. V tomto směru je Zmizelá špatným, pokrouceným poselstvím. A je tu i něco podstatově horšího. Zmizelá v sobě nemá ani světlo a víru Hledám Amy Kevina Smithe, ani závažnost sociálního problému a poučení o zodpovědnosti za vlastní omyly Gone, Baby, Gone Bena Afflecka, ačkoliv Zmizelou spojují s těmito filmy jméno Amy, Ben Affleck i sloveso "gone" v názvu filmu i jménu sestry-dvojčete. Po skoro dvaceti letech po filmu Sedm znovu u diváků slaví úspěch brutalita, psychické vychýlení a genialita zvráceného intelektu. Co to svědčí o době a o lidech? Zřejmě nic dobrého. Čím je dnešní civilizovaný divák lepší než ti, kdo ve středověku zevloval na veřejné popravy a upalování? Ukazuje se, že ničím. Na jednu stranu se filmaři podbízejí drsnému vkusu publika, na druhou stranu – neměli by sami diváci být uvědomělejší a svou nevolbou podobných filmů ovlivňovat a vychovávat k dobru producenty a filmové tvůrce? Měli, ale neděje se tak, protože agresivita a zevlounství posílené disharmonií doby vítězí nad srdcem a duší. Příroda vložila do člověka tolik agresivity, aby přežil v drsných podmínkách, že v dnešním technologickém blahobytu a diktátu tolerantnosti se ta agresivita ukazuje být příliš velkou a problematickou. Filmy a sport jsou jednou z možností, jak a kde tuto agresivitu vybit emočně bez reálného násilí a krve. Na druhou stranu podobné filmy a podobná výtvarná díla vytvářejí začarovaný kruh sebereprodukce a šíření obrazů agresivity a násilí rovnou v hlavách samotných lidí. V podmínkách přemnožení lidí a techniky může uměle povzbuzovaná a živená agresivita způsobit nekontrolovatelný výboj a následně sebezničení lidstva ... pokud včas nepřijdou nepřátelští mimozemšťané, kteří by posloužili jako bleskosvod, nebo přátelští mimozemšťané, kteří by zpacifikovali a proměnili lidstvo v studnu síly dobra, vzájemné lásky a spravedlnosti. Krátce řečeno obdivovat na Zmizelé vykonstruovanou rafinovanost příběhu, režisérskou práci, kameru a další věci znamená zradu vlastní duše.

    • 9.6.2014  23:55

    K tomuto filmu se nedá vůbec, ale vůbec nic říct ani napsat, protože je to zcela zbytečné. ........ Leda jen toto – přetrvává jen krása a přežívá jen čerstvá krev, ale jejích formy se stále mění. Ostatně, tento film je jednoznačně kvantově provázaný s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, k níž tvoří zároveň protipól.

    • 7.6.2014  01:13

    Blbý, blbější, ještě blbější a ještě blbější etc. ... Vnímání a tudíž i hodnocení filmu se odvíjí mimo jiné i od rámce, který autoři filmu a samotná doba vytvořili a do kterého pak film zasazuje samotný divák. Například vnímání a hodnocení Pánské jízdy bude poněkud odlišné, pokud bude zasazena do rámce parodie a satiry na soudobou mládež nebo do rámce nenáročné komedie pro soudobou mládež, nebo do rámce záměrného reklamně-antisociálního působení na soudobou mládež za účelem formování konzumního, povrchního, individualistické a infantilní mentality a způsobu života. Pak hodnocení v prvním případě budou hodně slabé tři hvězdy (jednoduchost, zábavnost a lákavost podobného chování převažuje nad kritikou a satirou, proto film neplní výchovný účel), ve druhém případě plnohodnotné tři hvězdy (nenáročná komedie pro nenáročnou mládež s nenáročným poselstvím věrnosti v lásce), ve třetím případě to bude Odpad! (amorální manipulace s mladou duší). Je tu ještě čtvrtá možnost – pohled z dneška do minulosti, kdy se rodilo vnímání, uvažování, cíle i způsoby jejich dosažení Američanů narozených v 60. letech 20. století – těch, kdo dnes stojí u kormidel nebo živoří v postindustriálních městech. Otázka zní – co a jak formuje mentalitu a cíle dnešní generace nového tisíciletí? Pokud jen hollywoodské filmy ........ Vlastně existuje i dnešní obdoba Pánské jízdy – Projekt X (2012). Zdá se, že dnes je vše vědomější a cyničtější., i když věrnost a láska je pořád žádaná. V nedaleké budoucnosti lze tedy očekávat touhu po čistotě, zdrženlivosti a spravedlnosti, protože lidé vždy touží po tom, čeho je málo.

    • 7.6.2014  01:11

    Z diskuse hudebníků: "Když se snažíš zasáhnout nějakou stránku lidského života, je třeba k tomu využit eleganci, krásu, nadhled a důstojnost. Přesně opačně to udělá člověk, který se snaží zasáhnout část lidské osobnosti pomoci síly kvůli získání moci. A v tom to je – nemusí nás trápit, co dělají jiní. Jediné, o co tady jde, je, že každý den stojíš na bitevním poli. Když bojuješ plný zloby, vyvoláš problém, ale když bojuješ s radostí, najdeš řešení." ____ Herbie Hancock: "Skrze svou hudbu jsem pochopil, že neexistuje pouze jediný pohled na svět, že není jen jedna možnost jak se dívat na těžkosti, které nás v životě potkají – těch možností je nekonečně mnoho. Někdy si tento pohled nebo možnost musíme sami vytvořit, ale lidský duch tuto schopnost má." ____ Hudba je v první, druhé a třetí řadě záležitost emocí a duše a teprve pak je to věc rozumu. Ne nadarmo je hudba hned po obrazové složce druhou hlavní složkou filmů, která zásadně ovlivňuje emoční vnímání diváků. Hudba je neverbální sdělení a nápověda působící převážně na úrovni smyslů a podvědomí. Jinak řečeno filmaři využívají hudbu pro vytvoření nálady filmových scén a čím méně si takové ovlivnění divák uvědomuje, tím je víc mistrovská práce režiséra a případného skladatele hudby ke konkrétnímu filmu. ____ Dokument o spolupráci různých hudebníků na albu Hancocka jako lehké a příjemné doplnění k samotnému albu.

    • 7.6.2014  01:09

    Populární politik dneška musí mít fotogenický charismatický vzhled a zásoby populistických hesel. Skutečný politik musí být génius, diplomat, psycholog, sociolog, taktik i stratég a také vizionář. Nakonec však žádný politik, který slibuje lidem svobodu, nemůže osvobodit člověka od nezbytnosti života a jeho obstarání. ____ Film je kříženec filmů Byl jsem při tom, Máme papeže a Nedotknutelní (2011), oproti poslednímu se jen liší opačnými rolemi, kdy nemocný léčí duši zdravého (i když není zcela jednoznačné, kdo je tu duševně zdravý a kdo nemocný). V celku je film o ničem – zlehka klouže po povrchu všech témat a snaží se zakládat na herectví Toniho Servilla, což by možná i stačilo, kdyby ho divák nebo divačka milovali podobně, jako ho prý milují Italové, o čemž tak trochu pochybuji.

    • 7.6.2014  01:07

    Jsou ještě normální ti lidé, kteří ve svých komentářích píšou: "U tohohle jsem se opravdu bavil"? Přestávají snad krutost, ignorance spojená s bezohledností a utrpení bezmocných být smutnými a hodnými opovržení, pokud jsou představeny zábavnou formou? To jest otázka zní – skutečně snad zábavnost přehlušuje lidský soucit? Není právě proto dnešní masová kultura tak zábavná? A ti, kdo se baví, si skutečně neuvědomují, že i oni jsou v roli fialových jednookých pidižvíků pod botou globálních sil a mocností? ___ Místo zábavnosti hodnotím čtyřkou sžíravou jízlivost vůči netečné aroganci znuděného "bílého muže" bez jakéhokoliv břemene zodpovědnosti vůči jiným.

    • 24.5.2014  02:20
    Proč chudoba? (TV seriál) (2012)
    ****

    Park Avenue – Zhruba od konce 70. let se jedno procento světové populace, takzvaní superbohatí, přestali zajímat o zbytek lidstva. Žijí sice na stejné Zemi, ale v jiném světě. (Je to nejvýpovědnější dokument z celé série, protože ukazuje, kdo a co způsobuje chudobu. Odpověď zní – lidé a chamtivost.) ____ Vítej na svět – Dítě je vetřelec, který může způsobit smrt matky, i ztroskotanec vyhozený z ráje do bouřného moře života. ____ Ukradená Afrika – Každý systém se dá obejít i zneužít a nezáleží ani tak na systému jako hlavně na charakteru člověka. Současný globální hospodářsko-ekonomický systém je nastaven ve prospěch nadnárodního kapitálu bez ohledu na národní nebo státní příslušnost. ____ Solární mámy – Čirá existence zasažená "světlem" (s)potřeby, která vyvolává v člověku neklid, ne-li neuspokojenost, a pohání ho na principu "o čem nevím, bez toho se obejdu, o čem vím, po tom toužím", což se samozřejmě vztahuje jen na to, co přináší potěšení, pohodlí, slast. Potřeba nově objeveného civilizačního blaha, které se vzápětí stává nezbytným, je jedním z motorů veškerého civilizačního dění. ____ Honba za půdou – Nálety novodobých biblických sarančat, po kterých zůstává poušť. ____ Vzdělání po čínsku – je dnes stejné jako vzdělání po americku či po evropsku, co se týká následného pracovního uplatnění. ____ My chudáci – v animovaném filmu, který by byl lepší, kdyby myšlenky v něm tolik nepřeskakovaly a byly by souvislejší. ____ Výsledná pachuť po sérii těchto různorodých, zajímavých a trefných dokumentů plyne z bezmoci jednotlivce v globálním světě, kde zvítězily chamtivost, podvod a bezohlednost. Dnešní liberální svoboda kapitálu je systém, který se dá popsat jako vložení veškeré individuální zodpovědnosti za plávání v oceánu nerovných možností na člověka, kdy na druhý břeh pohodlně a bezpečně dopluje pouze ten, kdo vystartoval na luxusní jachtě doprovázené a chráněné státní nebo osobní válečnou flotilou. Jinak řečeno je nemožné čestně vyhrát hru Monopoly, když někteří hráči již od začátku mají více aktiv, mohou měnit pravidla ve svůj prospěch a navíc s rostoucí dominancí ztrácejí soucit a potřebu být solidární. Právě bohatí lidé obhajují zištnost ba hamižnost a mravnost honby za osobním prospěchem (Paul Piff zde vysvětluje výsledky svých experimentů, o kterých je zmínka na začátku dokumentu Park Avenue: http://www.ted.com/talks/paul_piff_does_money_make_you_mean, ovšem závěr vystoupení zní až příliš idealisticky). ___ Celá série dokumentů na ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10418848677-proc-chudoba/212382554020008-park-avenue/video/)

    • 24.5.2014  02:19
    Bublina (2005)
    ****

    Není radno brát chudákovi jedinou radost života neboli, chce-li Bůh udělat z člověka poslušnou ničivou zbraň, zraní ho do srdce, zbaví ho rozumu, oslepí ho emocemi nebo mu je sebere. Jinak řečeno biblický Samson a shakespearovský Othello americké každodennosti. ___ Syrové, naturální, pravdivé – možná nejlepší Soderberghův film. Rozhodně nic pro diváky, kteří hledají ve filmech zábavu, ani pro ty, kdo hledá unik z tohoto světa.

    • 24.5.2014  02:18

    Ještě méně sympatické než jednička. Je to na obdiv vystavený samoúčelný konstrukt. Co má člověk obdivovat – umění podvádět? Na to není zapotřebí filmu, stačí vnímat to, jak šikovně a dokonce ani ne moc skrytě svobodní globální finančníci podvádí celé lidstvo.

    • 24.5.2014  02:14

    Popravdě řečeno tato partička mi byla zcela lhostejná. Je těžké fandit někomu, kdo nevyvolá žádné lidské sympatie.

    • 24.5.2014  02:13
    Podraz (1973)
    ****

    Dokonalý podfuk je, když všichni dostanou to, co chtěli. V tomto případě to platí pro podfukáře i pro diváky. V porovnání s touto klasikou podfukářského žánru je modernější film Dannyho parťáci o tolik cyničtější a studenější, o kolik je sofistikovanější.

    • 28.4.2014  02:26

    "The medium is the message" (Médium je poselství) – hlásí slavný výrok kanadského filozofa, spisovatele, literárního kritika a mediálního teoretika Marshalla McLuhana. Lze to chápat tak, že zpráva je "oblečena" do formy, která ovlivňuje to, jak je zpráva vnímána. Ve skutečnosti to je nové, moderní chápání odrážející ani ne tolik projev média (slovo, obraz), jako spíše proces média (tisk, rádio, film, internet). Technologie jako prostředky komunikace působí nikoliv v rovině stanovisek a pojmů, ale uměle mění samotný poměr mezi smysly (zrakem, sluchem atp.) a schéma vzniku vjemů (přesný citát z knihy McLuhana Understanding Media: The effects of technology do not occur at the level of opinions or concepts, but alter sense ratios or patterns of perception steadily and without any resistance). Jinak řečeno na city člověka působí jak zpráva na úrovni mentálních obrazů a asociací, tak i samotný komunikační prostředek na úrovní fyziologie. Avšak v dobách a v místech, kde nebyly či nejsou žádné technologické prostředky komunikace a nositelem zprávy je tudíž sám člověk, McLuhanův výrok by ztratil veškerou symboliku modernity a znamenal by přesně to, co říká – Posel je zpráva. Člověk-médium jako nosič zprávy komunikuje s jejím příjemcem z očí do očí bezprostředně na místě – zde a teď. Umělá technologická média – tisk, telefon, televize, internet – umožňují lidem komunikovat na dálku a v čase. Jsou tedy jakýmsi "prodloužením" člověka. Dnes se lze "dokřičet" do hranic sluneční soustavy a ještě dál. Je tam snad někdo, kdo by lidi vyslechl a odpověděl? Proč lidé volají na kosmos, když neslyší ani jeden druhého? ___ Dnešní svět je reálný pouze v rádiusu bezprostředního dosahu lidských smyslů, vše ostatní je virtuální svět, který může být a často i bývá jiný než realita. Tento virtuální obraz světa je celý výsledkem mentální činnosti obrovského množství komunikujících lidí, ale hlavně produktem armády profesionálů – reklamních agentů, spisovatelů, scénáristů, režisérů, malířů, fotografů, designérů, novinářů, vědců atd., atp. Ti všichni dennodenně vytváří ve vědomí mas pocit neúplnosti pochopení toho, co se děje. Stav neuspokojení je nutný pro udržení vysoké i nízké formy masové spotřeby – pro všechny vrstvy obyvatelstva, každému dle jeho potřeb a chuti. Všichni lidé dnes žijí ve světě, který je částečně reálný a částečně vytvořený, přeměněný a přetlumočený. Dalo by se říci, že dnešní svět není o nic reálnější a jistější než svět pravěkého lovce mamutů, možná spíše ještě mnohem fantomatičtější a nejistější. Dalo by se také říci, že ten, kdo ovládá média, ovládá představy a rozhodování lidí. Proto je objektivita a svoboda médií stejný nonsens jako vegetariánský kanibal a lze mluvit pouze o míře subjektivního zkreslení nebo záměrného překroucení a někdy i o naprosté lži. Přitom dnešní technologie umožňují vyrábět tak realistické zprávy (údajné telefonní odposlechy či videozáznamy z místa dění), že jejích pravost někdy nedokáže potvrdit nebo vyvrátit ani odborník. Krátce řečeno realitu lze "vytvořit", a to za účelem záměrného ovlivnění lidí, jak třeba trefně ukazuje film Vrtěti psem. Vlastně přesně to se dnes děje přímo před zraky celého světa, a to v Sýrii, na Ukrajině a všude, kde se střetávají globální konkurenční síly. "Existují nějaké propočty a studie, jak dlouho potrvá, než druhá strana předběhne současného hegemona, tedy Spojené státy. Technologicky, vojensky, finančně. Jde o vliv a petrodolarový systém. ... a nyní je poslední zvonění, kdy se USA musí všemi prostředky pokusit ten růst konkurentů Ruska a Číny zastavit. Teď, nebo nikdy. USA jsou jedničkou pouze díky parazitování na ostatních, kteří už si to nechtějí nechat líbit. Když chtěl Saddám Husajn začít obchodovat místo v dolarech v eurech a dolar spadl, USA napadly Irák a jeho svrhly. Írán začal obchodovat s ropou ve zlatě, a tak vznikl «problém» s jeho jaderným programem. I o Kaddáfím se říkalo, že měl takové aspirace, a jak dopadl… Amerika nemůže jít proti Číně a Rusku, které chtějí změnit zavedené pořádky, najednou, a tak jde proti Rusku, dokud může. Amerika hraje o všechno. (I o těžbu břidlicového plynu na Ukrajině). Evropa je jen apendix Spojených států. Tam je především historická provázanost Velké Británie a Spojených států, vezměme třeba mezinárodní bankovnictví." (http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3797-rozhovor-s-politologem-danielem-solisem-amerika-hraje-o-vsechno) ____ Jeden za zakladatelů geopolitiky a geostrategie britský geograf Halford Mackinder považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden „světový ostrov“, za jehož zásadní část označoval území, které velmi přibližně odpovídá současnému Rusku. Svou představu o významu jednotlivých částí světa vyjádřil takto: "Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland. Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov. Kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět." Proto po první světové válce dokládal nutnost udržet východní Evropu rozdělenou a oddělenou od Heartlandu, tj. od Ruska. ____ Proto to, co dnes lidé užasle pozorují přímo v centru údajně civilizované Evropy, nikoliv bezprostředně, ale zprostředkovaně přes různá média, je globální zápas a konfliktní transformace světového uspořádání včetně finančně-ekonomických proměn, a je nutné dodat, že tento obraz není ani úplný, ani zcela reálný, ani zcela pravdivý. Většina hlavních českých médií včetně jednoznačně havlistické (čti proamerické) státní televize krmí obyvatele zamlžujícími, omezenými, jednostrannými, tendenčními, ne-li rovnou propagandistickými a manipulačními zprávami. Přitom obchodníci, finančníci, ale i sami politici a vůbec všichni lidé potřebují ke svému životu jen a jen pravdivou, vyváženou, různorodou a nestrannou informaci, aby se mohli adekvátně rozhodnout o svých záležitostech. Dnešní média však většinou slouží zájmům mocenských skupin, jejíchž cílem je nasměrovat a pak udržet obyvatelstvo tam, kam se jim to hodí. Je tedy na samotném člověku zorientovat se v dnešním množství protichůdných informací a zpráv, pokusit se oddělit zrno od plev a vytvořit si vlastní úsudek pro vlastní rozhodnutí. ____ Nakonec však jde o víc, než jen o zápas mezi dnešními globálními hráči – slábnoucími USA, učícím se Ruskem, sílící Čínou a vetchou vyčichlou Evropskou unií. Dnes je to transatlantické vs. euroasijské, virtualita vs. realita, nový světový řád vs. tradiční společnost a hlavně transhuman vs. člověk.

    • 13.4.2014  02:02

    Heslem nejen paralympiády, ale i celého lidstva by se měla stát slova písně, kterou zpívala na zahájení 25-letá Julie Samojlovová v kolečkovém křesle, sama dojata až k slzám. Ta slova zní "Musíš vědět, že nejsi sám". Lidé jako druh nejsou silní jako jednotlivci, ale jako harmonické společenství propojených jedinců. Ideální společnost pomáhá každému jednotlivci i skupinám dosáhnout chtěného a možného stupně vývoje, přičemž se důraz klade ne na individualismus a maximální štěstí jednotlivce, ale na soulad a prospěšnost celého společenství. Radikální ideologie kolektivismu i individualismu vedou k pokroucení lidského společenství. Dnes, když je lidstvo nemocné (přebujelé, chamtivé a geneticky oslabené) a příroda je na hranici vyčerpání, by měla trojnásob platit buddhovská zlatá střední cesta. ____ Nemožné lze udělat možným. Tuto myšlenku a přání na ceremonii slavnostního zakončení paralympiády v Soči za znění hudby z filmu Mission impossible doslova ztělesnil beznohý veslař Aleksej Čuvašev, který vyšplhal 15 metrů po laně, aby změnil anglické Impossible v I'm possible (https://www.youtube.com/watch?v=XMlrVw3P0hc). ____ Zároveň existují lidé a síly, které lze vnímat jako cynické, namyšlené a ničivé, ale i jako zodpovědné, rozumné a ozdravné. Často se označují jako stoupenci a prosazovatelé nového světového řádu. Jejich egoistickou vizi nebo poselství pro lidstvo (jak je libo) vyjadřuje desatero vytesané na takzvaných Georgijských poradních kamenech, které se objevily v USA v roce 1980. Desatero zní: 1. Udržujte počet lidí pod hranicí 500 000 000 v trvalé rovnováze s přírodou. 2. Dělejte reprodukci moudře s ohledem na zlepšování tělesné kondice a rozmanitosti. 3. Sjednoťte lidstvo novým živým jazykem. 4. Ovládněte vášně – víru – tradice a všechny věci smírnou cestou. 5. Ochraňujte lidi a národy spravedlivými zákony a soudy. 6. Ať se všechny národy řídí svými zákony a externí spory nechť řeší světový soud. 7. Zrušte zbytečné zákony a zbytečné úředníky. 8. Vyvažujte osobní práva povinnostmi ke společnosti. 9. Oceňujte pravdu, krásu a lásku ve snaze o harmonii s nekonečnem. 10. Nebuďte rakovinou na Zemi – dejte prostor přírodě – nechte místo pro přírodu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Georgijsk%C3%A9_poradn%C3%AD_kameny) ___ Rozumný člověk by se k takovému desateru jednoznačně připojil. Vyvstávají přitom však tři zásadní otázky – Kdo mají být ti vyvolení, Kdo bude provádět volbu a Jakým způsobem má být kýženého stavu dosaženo? (http://www.greatdreams.com/food/food-depopulation.html)

    • 13.4.2014  02:00

    Asi tak nějak podobně se mohl cítit Ježíš Kristus (Bůh a syn Boha-otce) v lidském těle – jako motýl ve skafandru. ____ Vzpomínám si, jak na mne onehdy zapůsobil starší příběh jednoho nechtěného dítěte, jehož matka podnikla všechny ilegální kroky, aby se zbavila plodu, včetně nějakých jedů, ale dítě se stejně narodilo – slepé, hluché, ošklivé, pokryté jakousi krustou. Sociální pracovnice ho našly ve věku kolem pěti let u jeho prarodičů. Dítě sedělo v prázdné místnosti, mělo na hlavě kovový kastrol a bušilo do něj rukama – otřesy a doteky, to byly jeho jediné smyslové vjemy kromě snad ještě chuti. Chápu, že toto dítě může být i spokojené a šťastné, protože nezná jiný způsob vnímání a života, to ale nesmazává to, že jsem schopná uvědomit si vše, čeho se podobným lidem nedostalo, a toto uvědomění si není dvakrát příjemné ani povzbuzující. A kolik je ve světě takových dětí, lidí, jinak postižených, trpících, trápených! Co kdyby všichni popsali to, co prožívají uvnitř, a poslali to imaginárnímu Bohu? Osobnost, duše (tento nehmotný projev činnosti mozku) získává povědomí o hmotném světě a o sobě pouze přes smysly, přes tělo, a přitom jak velkou cenu všichni za to povědomí, za tu možnost i danost platí! Duše a tělo se nikdy neměly setkat a přitom jedno jsou. ____ Ne víc než tři hvězdičky, protože po pouhém měsíci se mi tento film naprosto vypařil z hlavy, a myslím, že se tak stalo proto, že je mdlý, bez skutečné a hluboké očisty a povzbuzení duše. Lidskému hrdinství přežití notně ubírá na kráse (dá-li se mluvit o kráse takového přežití) nedobrovolnost a nucenost podobného hrdinství. Obdivovat ho je stejné jako obdivovat otrockou práci. Kdo chce být stejný hrdina, ať se přihlásí, ale mne tento ani množství jiných příkladů nikdy nepřesvědčí o vznešené velikosti utrpení. Jediné, co při tom doopravdy cítím, je bezmoc, smutek a vzdor proti nedokonalosti světa.

    • 13.4.2014  01:54

    Etická otázka, kterou si musí pokládat nejen moderní "všemocná" medicína, jež na pacientech zkoumá všelicos, ale i všichni lidé v každodenním životě a obzvlášť ti, kdo si zakládá smysl svého života, a s tím i svou identitu a lidskost, na péči o živé "mrtvé" a jejich udržování při životě, zní – je vůbec etická takováto medicína a takováto lidskost? Odpověď mnozí tuší a někteří ji i opatrně vyslovují. Problém s tou odpovědí je v tom, že vzhledem k tomu, že vedle ušlechtilých vlastností lidstvo prokazuje i takové vlastnosti jako strach, nedůvěra, zištnost, vypočítavost, mocichtivost, nepoctivost atp., je jasné, že bude-li přijatý za etický a tím pádem za možný jiný přístup a řešení, pak se takový přístup může stát zneužitelným nástrojem a způsobem. Nicméně třeba právě tento film vyvolává otázku – jaké to je upadnout do vegetativní existence na 10-30 let, pak být uměle probuzen ke krátkému životu v neznámém světě a poté se znovu ponořit do bezmoci a smrti zaživa? Je humánní taková civilizace, jež podobné věci umožňuje, a nešidí snad lidstvo sebe sama tím, že šidí přírodní zákony? Aneb otázka zní – je skutečně jakýkoliv život nadřazen přirozené smrti, a to i za cenu vydrancování přírody a degenerace a duševní zbabělosti lidstva? Zdá se, že křesťanská doktrína posvátnosti života nepřinesla lidstvu pouze právo na "věčný život" pro všechny, ale i nové problémy. Další věc, kterou ukazuje tento snímek, je jistá slast moci nad bezmocným, která se ukazuje v tom, že pro pečující (příbuzné, opatrovníky a medicínský personál) je snadnější a tudíž i pohodlnější starat se o poslušné, bezproblémové, kontrolovatelné, bezmocné nemocné než o lidi s vlastními přáními a nestandardním či nezvladatelným chováním. ___ "Jak ukázal ve svých analýzách „pastýřské moci“ francouzský filosof a sociolog Michel Foucault, péče představuje jednu z nejúčinnějších forem ovládání. Zatímco vnější nátlak či násilí jsme schopni rozeznat jako formu moci a jako takové se jí postavit, péče působí zevnitř. Přetváří nás nepozorovaně, ale o to účinněji." (http://a2larm.cz/2013/11/cirkevni-restituce-a-posledni-pomazani-statu/) ___ Krátce řečeno být odkázaný na jiné lidi znamená být v jejích moci, byť je ta moc myšlena jakkoliv lidumilně a ušlechtile.

<< předchozí 1 2 3 4 7 13 18 24