Aelita

"A čas na mne volal a dovoloval mi být zřítelnicí jeho oka – být samým sebou." (Thomas Dylan) ____ V posloupnosti filmů posledního půlstoletí se vykresluje jisté tušení a jistý scénář blízkých dějin lidstva. Interstellar samozřejmě a zákonitě navazuje na 2001: Vesmírnou odyseu (1968), Proroctví (2009), 2012 (2009) a Gravitaci (2013), nabízí však svůj vlastní pohled a pojetí konce a začátku – více humanismu a lidských citů než ve Vesmírné odyseji, jiný scénář než v Proroctví, vesmír místo Země v 2012 a Gravitaci. Ve svých filmech Nolan vytrvale konstruuje fantaskní, složitě spletené příběhy o základních lidských věcech – citech, vztazích a morálce. Všem Nolanovým přímočarým hrdinům přitom chybí nejednoznačnost a mnohovrstevnost myšlení a citů, vlastní hrdinům klasických literárních děl, a tuto duševně emoční komplikovanost lidí nikdy nenahradí a nezastře nejednoznačnost a mnohovrstevnost Nolanových příběhů. Nicméně Nolanovi nelze upřít konečný důraz na sílu lásky a morální lidskost. Interstellar se na rozdíl od předešlých Nolanových filmů nezabývá dneškem, ale zítřkem, nebo přesněji spojením dneška a zítřka – rodičů a dětí. Člověk přetrvává jedině ve svých dětech, protože nebudou-li další generace, kdo bude věřit tomu, že lidské výtvory jsou věčné? Není-li hudebník a posluchač, není ani hudba. Ve Vesmírné odyseji Kubrick uviděl budoucnost, která již není v lidských rukou. V Interstellaru Nolan uviděl lidskou lásku jako jedinou motivaci k přežití. Nolan nechtěl ukázat smrt, ale dát naději na prahu smrti. V Interstellaru je zřetelně vidět, že lidmi hýbou ne tolik abstraktní ideály a pravidla, ale konkrétní osobní sympatie a soucit. Nejzásadnější je v Interstellaru dilema volby mezi kolektivním a osobním, mezi rozumem a citem, mezi krutou pravdou a milosrdnou lží, mezi smířením se a bojem. Nicméně zdá se, že přece existují vesmírné síly, jež vše vedou cestou kontinuálního trvání i přes omyly lidí, neboli co se má stát, stane se. ____ Co je v základě lidské existence? Hlad a volání pokračování rodu nutí člověka konat. Strach nutí člověka přežit. Omezenost schopností a možností nutí člověka improvizovat. Hnací sílou života je nutnost, nikoliv svoboda. Fantazie, čili nestandardnost, je pak jediná zbraň proti všem omezením. Člověk není automat, ale velice pružný systém – jen proto zatím stále přežívá. Za jakou však cenu pro sebe a pro okolní prostředí? ____ Není-li Příroda zlá, nemůže být zlý ani člověk. A naopak, je-li zlý člověk, je zlá i Příroda. V těchto dvou světonázorech vyvstává současně shoda i rozdíl mezi naturalismem a antropomorfismem, mezi alibismem a etikou, mezi optimismem a pesimismem, mezi vírou a ateismem, mezi Kantem a Nietzschem. Je to dilema současnosti i neslučitelnosti dobra a zla, protože na jednu stranu dobro a zlo jsou relativní, pokud vše záleží jen na úhlu pohledu a na velkorysém odstupu, ale na druhou stranu dobro či zlo se stává zcela konkrétním v každé konkrétní situaci nebo události. Jinak řečeno myšlenky a skutky nejsou totéž. To jest, co je zlo a co dobro, vždy řeší každý konkrétní člověk v každý konkrétní okamžik, a to podle chápání sebe a situace a podle jím osvojených kriterií. A právě v tom tkví svoboda nutnosti. ____ Člověk je nevyzpytatelný tvor, ale dějiny lidstva se řídí železnými zákony Vesmíru. Pravdou je, že člověk musí být i agresivní i dobrosrdečný a musí se činit, aby přežil. Lidstvo však nepřežije, pokud nevymýtí chamtivost a podvod a pokud elity nezačnou myslet globálně, perspektivně a zodpovědně, nikoliv myslet na globální zisky a moc. Lidstvo složené ze sebestředných jedinců se rozpadne jako domeček z karet. Nelze však lidstvo lepit dohromady falešnými hodnotami, strachem a totálním zotročením. Naopak je nejvyšší čas předložit novou formu humanistického Osvícenství a realistickou vizi budoucnosti. Zatím to však vypadá, že dějiny lidstva jsou dějinami vývoje a zdokonalení lidské vychytralosti a egoismu, kdy prosperuje ten, kdo umí hledat a využívat slabost jiných a mezery ve společenských zákonech. Teorie sociálního konstruktivismu přináší myšlenku, že jazyk a komunikace svět nejen zobrazují, ale i spoluvytvářejí. Čím je kritičtější a agresivnější zvolený jazyk a slova, tím více se zvyšuje riziko a napětí v celém světě, obzvlášť, když je populace přemnožená a zdroje se uměle i skutečně tenčí. Podobně slovům i zvolené obrazy tvoří, předurčují a programují dnešní a zítřejší vidění a konání lidí. Vykresluje-li pohádka člověku létající koráb, člověk směřuje k vynalezení létajícího stroje a raket, ukazují-li však filmy člověku zkázu Země, člověk upadá do deprese. Z filmů podobných Proroctví, 2012 a Interstellar se rodí podvědomý pocit, že se na lidstvo šije velká bouda těmi, kdo si myslí, že mají modrou krev. Názvy a děje nově přicházejících hollywoodských filmů prozrazují a připravují na další "zajímavý" vývoj – Hobit: Bitva pěti armád, EXODUS: Bohové a králové, Resident Evil: Závěrečná kapitola – a je lehkomyslné je brát jen jako zábavu, protože je evidentní, že Hollywood formuje lidská očekávání, přání a vnímání skutečnosti. Ať již skutečně nebo jen na plátně "bohové a králové" tohoto světa odcházejí z USA do Číny nebo ze Země na orbitální stanici, stále však platí, že kdo opouští společenství, zůstává sám se sebou. A ještě není jasné, co je horší – zahynout se všemi nebo přežit v osamocení. Chtějí-li elity přečkat zkázu Země v atomovém bunkru, na vesmírné stanici nebo na Marsu, budou asi překvapeny tím, že se nic nezměnilo. Záchrana netkví v útěku, ale ve změně světonázoru, cílů a chování, ve změně jazyka a obrazů. Je nutné sociální a mentální inženýrství vedoucí nikoliv k globální moci, ale k globální uvědomělé harmonii. Harmonická společnost musí fungovat podle stejných zákonů jako milující rodina. Základem společnosti musí být nikoliv nelítostný konkurenční zápas, ale podmínkám přiměřená soutěž ušlechtilosti. Člověk je jediný tvor, který může sebe a Zemi jak zničit, tak i udržovat při životě, překonávaje a přetvářeje narůstající chaos. Dost spoléhání na Boha, Supermana a mimozemšťany. Záchrana tonoucích je věcí samotných tonoucích. Jediný, kdo pomůže lidstvu, je samotné lidstvo. _____ Interstellar ukazuje čtyři možné podoby zkázy lidského Domova – planetu vysušenou, zalitou oceány, ledovou a monokulturní. Kukuřice na Zemi zůstala jediná, protože GMO (geneticky modifikované organismy) nežere ani sněť. Jedině lidé jsou pažraví a nenasytní jako kobylky, když je jejich nejvyšší metou sláva, bohatství a moc jedince. Jako v každém díle, i v Nolanově filmu je několik obrazů i možných poselství. Pokud jediným poselstvím, které lidstvo předává dalším generacím, je "Zpustošili jsme Zemi, nejsme schopni nic napravit, hledejte si jinou planetu", je to špatné poselství a nepřijatelné dědictví. Pokud je poselstvím uvědomění si křehké nenahraditelnosti Země, zodpovědnost, čestná spolupráce a vyvážená střídmost, bude to více nadějná varianta. ____ O něco zralejší Nolan a jeho nová Vesmírná odysea pro ty, kdo neviděl Odyseu Kubricka, a lidštější (včetně nedokonalosti) verze Odysey pro ty, kdo ji viděl.

Bejvávalo ... za časů dnes zamítaných a haněných. Dnes, v lepších časech, je Česko zemí montoven a logistických center. ____ O čem svědčí zamítnutí slávy (domnělé a skutečné) minulých časů? Kromě toho, že historii a ideologii vždy určuje vládnoucí skupina společnosti, to svědčí také o tom, že je národu odepírána možnost harmonického sebepoznání, sebepřijetí a seberealizace v měnícím se světě. Zamítat klady a výkony minulých generací a mluvit pouze o chybách a nedostatcích znamená totéž, co tvrdit, že puberta nebo mládí byly ztrátou životního času a příležitostí kvůli bouření, idealistické víře a planým nadějím na lepší zítřejší život. Popře-li se, zhanobí-li se takto nějaké životní období člověka, přispěje to snad k jeho vyrovnanému vývoji? Nikoliv. Vždyť co jiného je národ, než jeden živý a tudíž v proměnlivých podmínkách světa proměnlivý organismus v rámci rodiny jiných národů, jež spolu tvoří lidstvo? Již v roce 1918 Oswald Spengler ve své knize Zánik Západu vyslovil myšlenku, že běh světových dějin se řídí zákony podobnými zákonům života. Civilizace jako živé organismy se rodí, rostou a hynou, protože ztratily schopnost tvořivě řešit nové problémy. Západ se podle Spenglera vyčerpal a na místo tvořivé a silné kultury, jak ji symbolizuje Goethe, postavil slabošskou a rovnostářskou civilizaci s hesly svobody a rovnosti. Spengler viděl záchranu v síle (Nietzche by řekl ve vůli k životu), tradičních hodnotách, udržování řádu a pěstování vědomí povinnosti. Chce-li se tedy společnost skutečně poučit ze svých chyb a posílit se svými úspěchy, neměla by s vodou vylévat z vaničky i dítě. Kritizuje-li dnešní establishment vládu z dob socialismu, dopouští se chyby zavržení včerejších skutků národa. Chce-li být národní elita zodpovědná a spravedlivá, chce-li být skutečným mozkem a svědomím národa, musí v první řadě pochopit to, že jen přebírá štafetu elit minulých dob a pokolení. Není moudré tvrdit, že tu kterou etapu národ běžel špatně nebo nesprávným směrem. Země, které zažily socialismus, ve skutečnosti mají bohatší zkušenosti a větší rozhled a vyváženější myšlení než země, které poznaly jenom kapitalismus. Stejně tak Spojené státy nikdy doopravdy nepochopí Evropu, Rusko, Japonsko nebo Vietnam, protože nikdy nezažily boj s nepřítelem na vlastním teritoriu. Otázka pak zní, kdo komu by spíše měl radit? ____ Jaké jsou tedy dějiny vědy a techniky v Čechách obecně i v Československu zvlášť? Zřejmě není bez zajímavosti to, že narozdíl od vědy, jež se těšila vzrůstající váženosti, byl vývoj techniky poněkud opožděný v porovnání se západními zeměmi. Příčinou zdržení bouřlivého růstu bylo vědomé nepřijetí průmyslové revoluce císařem Františkem Josefem I. Za vše jeden citát: "... osvícenost Franze Josefa I. je jen usilovně šířený mýtus. Tento praporečník tuhého feudálního konzervatismu, tento ultrakatolický suverén, nepřipouštěl žádné kompromisy, pokud šlo o nadvládu rakousko německého Herrenvolku v mocnářství. (...) Základní osou panování Franze Josefa I. bylo nadržování vysoké šlechtě, vysokému kléru a armádě, což byly tři základní pilíře absolutismu staré monarchie. (...) Franz Josef, na vojenském poli kráčející od porážky k porážce (...) tím více tíhnul k armádě, kterou preferoval po celou svou vládu naprosto přede všemi resorty říše. Mezitím se říše potácela od jedné hospodářské krize ke druhé – v 70.-80. letech jich zažila nejméně pět. zatímco Západní Evropa, Británie, Francie a Německo se dynamicky rozvíjely a měnila se tam i sociální struktura společnosti a posiloval tzv. "střední stav", Rakousko-Uhersko zaostávalo jak hospodářsky, tak i sociálně – a to byl pravý důvod emancipačních snah porobených národů. Češi například si museli každý hospodářský pokrok na říši tvrdě vybojovat, přičemž panovník buďto jen pasivně přihlížel, anebo aktivně bránil tomuto rozvoji. Panovník, nesnášející pokrok telegrafu, telefonu, lokomotiv a automobilů, se raději věnoval vojenským přehlídkám a alpskému lovu, než rozvoji průmyslu a obchodu. Rakouská obchodní flotila byla jen karikaturou, vynálezci jako Ressel byli utlačováni a odstavováni." (konec citátu, viz http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/rakousk-uhersko-byl-neu-spe-s-ny-sta-t.html). ____ První vlna bouřlivého rozvoje tedy přišla se vznikem první Československé republiky, druhá po znárodnění a nastoupení cesty socialistické industrializace. Ještě jeden citát: "Po převzetí moci komunisty v roce 1948 došlo k orientaci především na těžký a zbrojní průmysl. Průmysl byl vedoucím sektorem v rozšiřování ekonomiky. Oproti roku 1948 vzrostl průmysl v roce 1960 na 371,9 % a v roce 1970 na 665,5 %. Pozdní 70. léta byla svědkem zpomalení průmyslového růstu. V roce 1980 byl průmysl na 1 156,7 % (stále oproti 1948). V roce 1985 dosáhl 1 322 %. Nejvýznamnější průmyslová odvětví v roce 1985 byla elektrotechnika, strojírenství, zpracování kovů, chemikálií, azbestu, kaučuku a hutnictví železa. Mezi nejdůležitější výrobky patřila vozidla, zboží přepravované po železnici, letadla, elektrospotřebiče, těžké stroje a výrobky přesného strojírenství. Československo bylo členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která sdružovala státy sovětského bloku. V 80. letech Československo jako jediný stát Východní Evropy (s výjimkou SSSR) vyrábělo těžká jaderná energetická zařízení a bylo dodavatelem těchto zařízeních ostatním státům RVHP. (...) Po pádu komunismu v ČR postupně docházelo k privatizaci. Bylo užito několik metod privatizace, malá privatizace, velká privatizace a restituce. (...) Kolem privatizace docházelo (a dochází) k mnoha rozsáhlým podvodům." (konec citátu, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFmysl_v_%C4%8Cesku) ____ Česko a český národ má tedy na co být hrdý, i přesto, že je na místě i zdravá sebereflexe a sebekritika. Ano, československá technika období socialismu byla těžkopádná, ne zcela moderní, ne vždy spolehlivá a uživatelsky pohodlná a neměla vždy dokonalý design, ale více méně odpovídala své době, dodávala smysl práci a zajišťovala živobytí milionům lidí. Něco podobného platí i o vědě, která i přes jisté překážky přece zachytila ducha doby, obzvlášť ducha 60. let. Krátce řečeno, dějiny by měly národ sjednocovat, nikoliv rozdělovat. ___ Dobový dokument s přehlídkou úspěchů ve vědě a technice, zajímavý hlavně jako ilustrace k učebnici nebo wikipedii.

Dějiny techniky se zrychlují. Putování na raketě času školáků z roku 1961 do roku 1900 možná ukazuje stejný rozdíl v životě a myšlení lidí jako putování z roku 2010 do roku 1999, kdy se začaly hromadně šířit počítače, mobily a internet. ____ Další dobový dokument, který by se, podobně jako Člověk a technika, mohl alternativně promítat ve školách, ovšem v nižších třídách.

"Člověk je živočich vyrábějící nástroje. Člověk utvořil nástroj a nástroj utvořil člověka. Každý technický převrat vynucuje převrat společenský." ____ Technika je stejně dualistická jako sám svět, jehož nedílnou součástí je. Na jednu stranu technika pomáhá rozrůstajícímu se lidstvu přežít a často mnohem pohodlněji a bezpečněji než v prostředí podobném podmínkám pravěku. Na druhou stranu technika nejen zotročuje a dehumanizuje lidi, ale i přináší prostředky k globálnímu sebezničení lidstva. Problém člověka a techniky tedy tkví v tom, že ani bez techniky, ani s technikou není zaručené přežití lidstva v té podobě, v jaké dnes lidstvo existuje a funguje. Zato je možné přežití buďto lidstva v jiné podobě (původní přírodní nebo biotechnické), nebo jenom techniky, která se osamostatní a osvobodí od lidstva. Nejméně je pravděpodobné přežití lidstva v duchovní podobě jako čirého informačně-duševního pole nebo oblaka ne nepodobného oblakům internetových dat ... ačkoliv prý ve Facebooku to funguje. ____ Poplatně své době ideologicky orientovaná, přesto nebo možná právě proto zajímavá školácky názorná a srozumitelná ilustrace Marxovy koncepce základny a nadstavby (vzájemná propojenost výrobních sil i vztahů a zřízení, světonázorů a celkově kultury společnosti). Škoda, že tento a podobné dokumenty z různých období dějin a vládnoucích ideologií neukazují ve školách, aby si žáci a studenti v porovnání a diskusích mohli utvořit vlastní představy o světě, ve kterém žijí.

David Fincher zřejmě miluje záhady, hledání pravdy, spravedlnost a život a nebojí se dívat se na temné stránky člověka a světa. A dělá filmy, o kterých se mluví, na které se pamatuje. Co lze ale říci o českých divácích jeho filmů? O čem může svědčit jejích hodnocení Fincherových filmů, které se liší od hodnocení třeba na Rotten Tomatoes? (http://www.rottentomatoes.com/celebrity/david_fincher/) ___ Odečte-li se jeho první film Vetřelec 3, který má na ČSFD hodnocení "pouhých" 74%, pak mezi ostatními filmy má nejvyšší hodnocení ani ne kultovní Klub rváčů (88%), ale Sedm (92%). Hodnocení jeho ostatních filmů se pohybují kolem 80%. Silně pochybuji, že by talent Finchera nejvíce zazářil zrovna ve filmu Sedm. Naopak jsem si skoro jistá, že divácký úspěch tohoto filmu kromě emocemi, nenávistí a napětím vyšponované atmosféry je podmíněn samotným tématem a hlavně brutalitou a zvráceností fantazie a činů racionálního antičlověka, i přesto, nebo možná právě proto, že trestá lidské hříchy. Otázka tedy zní, zda český divák tak rád vyhledává děs a vzrůšo, aby zažil aspoň něco v poklidném a trochu nudném prostředí středoevropské každodennosti, nebo my, lidé, si jen namlouváme, že jsme kulturní, mírumilovní a pospolití tvorové tíhnoucí k dobru, kdežto ve skutečnosti ve skrytu naších duší a v podvědomí, ale i hned pod tenkou slupkou kulturnosti jsme ve skutečnosti sobecké bestie? Toť otázka, na kterou si každý musí odpovědět sám v okamžiku ohrožení, zatmění rozumu nebo absence hranic a řádu. Pozitivní i negativní je to, že tuto odpověď nikdo předem nezná. Snad kromě bláznů a vycvičených Jamesů Bondů. ___ Mám problém tento film hodnotit, za prvé z etického hlediska, za druhé proto, že jsem v něm nenašla nic, co by mne oslovilo, žádné poselství ani poučení, ani krásu, a proto jsem ho lehce vyhodila z hlavy, abych si raději ponechala v paměti sochy Brauna na Kuksu znázorňující ctnosti a neřesti – ty se mi zdají být větším uměním, alegorii a poselstvím než sedm hříchů ve filmu Finchera.

Jediné poselství, které vyplývá z tohoto filmu, je toto – pro běžného muže je za trest, je děs a hrůza léta vydržet hrát roli ideálního milujícího manžela a otce, obzvlášť když ho k tomu donutila žena inteligentnější než on. Vidět manželství přes tuto optiku znamená předem si zadělávat na jeho nezdar, a to jak ze strany muže, tak i ze strany ženy. Zdar lze očekávat a snažit ho budovat a udržovat pouze s pozitivním realistickým přístupem a bez snahy vměstnat každodenní život do ideálních představ. V tomto směru je Zmizelá špatným, pokrouceným poselstvím. A je tu i něco podstatově horšího. Zmizelá v sobě nemá ani světlo a víru Hledám Amy Kevina Smithe, ani závažnost sociálního problému a poučení o zodpovědnosti za vlastní omyly Gone, Baby, Gone Bena Afflecka, ačkoliv Zmizelou spojují s těmito filmy jméno Amy, Ben Affleck i sloveso "gone" v názvu filmu i jménu sestry-dvojčete. Po skoro dvaceti letech po filmu Sedm znovu u diváků slaví úspěch brutalita, psychické vychýlení a genialita zvráceného intelektu. Co to svědčí o době a o lidech? Zřejmě nic dobrého. Čím je dnešní civilizovaný divák lepší než ti, kdo ve středověku zevloval na veřejné popravy a upalování? Ukazuje se, že ničím. Na jednu stranu se filmaři podbízejí drsnému vkusu publika, na druhou stranu – neměli by sami diváci být uvědomělejší a svou nevolbou podobných filmů ovlivňovat a vychovávat k dobru producenty a filmové tvůrce? Měli, ale neděje se tak, protože agresivita a zevlounství posílené disharmonií doby vítězí nad srdcem a duší. Příroda vložila do člověka tolik agresivity, aby přežil v drsných podmínkách, že v dnešním technologickém blahobytu a diktátu tolerantnosti se ta agresivita ukazuje být příliš velkou a problematickou. Filmy a sport jsou jednou z možností, jak a kde tuto agresivitu vybit emočně bez reálného násilí a krve. Na druhou stranu podobné filmy a podobná výtvarná díla vytvářejí začarovaný kruh sebereprodukce a šíření obrazů agresivity a násilí rovnou v hlavách samotných lidí. V podmínkách přemnožení lidí a techniky může uměle povzbuzovaná a živená agresivita způsobit nekontrolovatelný výboj a následně sebezničení lidstva ... pokud včas nepřijdou nepřátelští mimozemšťané, kteří by posloužili jako bleskosvod, nebo přátelští mimozemšťané, kteří by zpacifikovali a proměnili lidstvo v studnu síly dobra, vzájemné lásky a spravedlnosti. Krátce řečeno obdivovat na Zmizelé vykonstruovanou rafinovanost příběhu, režisérskou práci, kameru a další věci znamená zradu vlastní duše.

K tomuto filmu se nedá vůbec, ale vůbec nic říct ani napsat, protože je to zcela zbytečné. ........ Leda jen toto – přetrvává jen krása a přežívá jen čerstvá krev, ale jejích formy se stále mění. Ostatně, tento film je jednoznačně kvantově provázaný s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, k níž tvoří zároveň protipól.

Blbý, blbější, ještě blbější a ještě blbější etc. ... Vnímání a tudíž i hodnocení filmu se odvíjí mimo jiné i od rámce, který autoři filmu a samotná doba vytvořili a do kterého pak film zasazuje samotný divák. Například vnímání a hodnocení Pánské jízdy bude poněkud odlišné, pokud bude zasazena do rámce parodie a satiry na soudobou mládež nebo do rámce nenáročné komedie pro soudobou mládež, nebo do rámce záměrného reklamně-antisociálního působení na soudobou mládež za účelem formování konzumního, povrchního, individualistické a infantilní mentality a způsobu života. Pak hodnocení v prvním případě budou hodně slabé tři hvězdy (jednoduchost, zábavnost a lákavost podobného chování převažuje nad kritikou a satirou, proto film neplní výchovný účel), ve druhém případě plnohodnotné tři hvězdy (nenáročná komedie pro nenáročnou mládež s nenáročným poselstvím věrnosti v lásce), ve třetím případě to bude Odpad! (amorální manipulace s mladou duší). Je tu ještě čtvrtá možnost – pohled z dneška do minulosti, kdy se rodilo vnímání, uvažování, cíle i způsoby jejich dosažení Američanů narozených v 60. letech 20. století – těch, kdo dnes stojí u kormidel nebo živoří v postindustriálních městech. Otázka zní – co a jak formuje mentalitu a cíle dnešní generace nového tisíciletí? Pokud jen hollywoodské filmy ........ Vlastně existuje i dnešní obdoba Pánské jízdy – Projekt X (2012). Zdá se, že dnes je vše vědomější a cyničtější., i když věrnost a láska je pořád žádaná. V nedaleké budoucnosti lze tedy očekávat touhu po čistotě, zdrženlivosti a spravedlnosti, protože lidé vždy touží po tom, čeho je málo.

Z diskuse hudebníků: "Když se snažíš zasáhnout nějakou stránku lidského života, je třeba k tomu využit eleganci, krásu, nadhled a důstojnost. Přesně opačně to udělá člověk, který se snaží zasáhnout část lidské osobnosti pomoci síly kvůli získání moci. A v tom to je – nemusí nás trápit, co dělají jiní. Jediné, o co tady jde, je, že každý den stojíš na bitevním poli. Když bojuješ plný zloby, vyvoláš problém, ale když bojuješ s radostí, najdeš řešení." ____ Herbie Hancock: "Skrze svou hudbu jsem pochopil, že neexistuje pouze jediný pohled na svět, že není jen jedna možnost jak se dívat na těžkosti, které nás v životě potkají – těch možností je nekonečně mnoho. Někdy si tento pohled nebo možnost musíme sami vytvořit, ale lidský duch tuto schopnost má." ____ Hudba je v první, druhé a třetí řadě záležitost emocí a duše a teprve pak je to věc rozumu. Ne nadarmo je hudba hned po obrazové složce druhou hlavní složkou filmů, která zásadně ovlivňuje emoční vnímání diváků. Hudba je neverbální sdělení a nápověda působící převážně na úrovni smyslů a podvědomí. Jinak řečeno filmaři využívají hudbu pro vytvoření nálady filmových scén a čím méně si takové ovlivnění divák uvědomuje, tím je víc mistrovská práce režiséra a případného skladatele hudby ke konkrétnímu filmu. ____ Dokument o spolupráci různých hudebníků na albu Hancocka jako lehké a příjemné doplnění k samotnému albu.

Populární politik dneška musí mít fotogenický charismatický vzhled a zásoby populistických hesel. Skutečný politik musí být génius, diplomat, psycholog, sociolog, taktik i stratég a také vizionář. Nakonec však žádný politik, který slibuje lidem svobodu, nemůže osvobodit člověka od nezbytnosti života a jeho obstarání. ____ Film je kříženec filmů Byl jsem při tom, Máme papeže a Nedotknutelní (2011), oproti poslednímu se jen liší opačnými rolemi, kdy nemocný léčí duši zdravého (i když není zcela jednoznačné, kdo je tu duševně zdravý a kdo nemocný). V celku je film o ničem – zlehka klouže po povrchu všech témat a snaží se zakládat na herectví Toniho Servilla, což by možná i stačilo, kdyby ho divák nebo divačka milovali podobně, jako ho prý milují Italové, o čemž tak trochu pochybuji.