pursulus

pursulus

ursulus Pu

Česko

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18
    • 19.8.2020  19:17

    Naprosto profesionální.¬         Naprosto beznápaditě, toporně, mdle, nedramaticky (až snad na konec) zreřírovaný slibný námět. Hlavním režisérem byl podle všeho Newyorčan Sidney Salkow, který má na pažbě režiséra zářezů víc než dost, avšak všechny v modrých číslech. Kdybych se podíval na jeho zdejší filmografii dříve, ušetřil bych si pravděpodobně zklamání, které nezachránil ani můj oblíbený herec Vincent Price. Nelze mi tudíž nic jiného, než tento snímek velice nedoporučiti — a výjimkou nejsou ani oblibovatelé "vysokého" herce.¬                 Snímek si nicméně podržuje alespoň základní profesionální kvality; pro to mi nezbývá, než ohodnotiti jej jako slabší podprůměr.

    • 27.7.2020  21:59
    Con Air (1997)
    **

    Vzpomínka na Karla Čapka.¬         "Con air" je o jeden velký stupeň chytřejší než jeho předroční kolegáček "Skála" pana Baye. Herci ale hrajou stejně špatně, zvláště mám na mysli nebohého N. Cageho, který to vždycky odnese tak jako Schwarzenegger. Tím stupněm mám na mysli ze jména scénář, onen cár papíru, kterým si filmový průmysl vytírá zadek. "Akce" je na úrovni "taktak", slušně zvládnutá. Celkově jde o snímek coby akční průměrný, coby zajímavý pro kvalitní scénář podprůměrný a bez nápadu. (Ano, je to tak napsáno dobře: scénář "Skály" je totiž totéž co odpadní papír před čističkou.)¬                 Požírači "akčňáků" s mým proneseným názorem souhlasiti nebudou; avšak, coby požírač "akčňáků" pravím: "Zlatý xXx a 00sedmičky, kde scénář je zcela kompatibilní s provedením." Tedy nic se netluče, kdežto tady je všecko jako u dortu pejska a kočičky.

    • 19.7.2020  19:27
    PROJEKT (amatérský film) (2020)
    *

    Amather amatérům.¬         Poznámka: O hodnocení a komentář byl jsem požádán (pravděpodobně jedním z členů tvůrčí skupiny).¬                 Nosný nápad: *****. Kdyby se toho chopila schopná tvůrčí skupina... (ale tak to je se vším).¬                 Scénář: **. Moc jednoduché, málo šťávy; ale nevidím do toho, nečetl jsem jej.¬                 Režie: *. Jestli se dalo ze scénáře něco vykřesat, režisér to doslova pohřbil, na příklad, rozvláčností záběrů či necitlivostí pro sestavování příběhu do sebe.¬                 Kamera: *. Vyloženě amatérská záležitost (kompozice záběrů).¬                 Zvuk: *. Vyloženě amatérská záležitost (vkládání "pobručení" nevhodně aj.).¬                 Střih: odpad. Vyloženě amatérská záležitost (nesouzní se situací, nevhodně nastaven).¬                 Herectví: *. Vyloženě amatérská záležitost (hlasy, mimika až na výjimky naprosto neprofesionální). Nejlíp ještě hrála Lucie.¬                 Moje postřehy jsou ovšem taky amatérské. A tak, sám jsa amatheurem, vlastně laikem, doporučuju tvůrcům, aby se obrátili, co se odborného zhodnocení jejich snímku týká, na odborníky, kterých je na ČSFD hned několik. Mohu doporučiti třeba tyto uživatele: Matty, Brygmi, Cival, Douglas, Tetsuo, JFL. Snad oni, když ne já, označí český Projekt za dílo pozoru hodné či mimořádné.¬                 Na závěr jeden neamatérský postřeh: Celé mi to přišlo spíše technické, než jako umělecké. Ne každý má vlohy stejné, tak mi napadlo, že by tvůrčí skupina byla asi lepší v jiné oblasti, než kterou je vytváření filmů.

    • 19.7.2020  01:46
    Akta paranormal (TV seriál) (2014)
    **

    Flek bez re.¬         Dosti chabé zpracováním — rekonstrukcemi, vývody i závěry. O lidské mysli a vůli, jak pracují a čeho jsou schopny, ni zmínky. Neshlédl jsem celý seriál, pouze díl o UFO, nicméně lze předpokládati podobné zpracování i ostatních částí seriálu.

    • 19.7.2020  01:25

    Od Apollo 11 k Discovery.¬         Pěkný dokument o průzkumech nedalekého vesmíru. Omezeno na lety provedené USA (včetně těch společných se SSSR) mezi roky 1969 (přistání lidí na Měsíci) až 2005 (jeden z letů raketoplánu Discovery). Ve snímku je vyzdvižena — je dobře vidět — zvláště práce střediska řízení letů NASA, nadšení jeho techniků a tehdejší představy a naděje spojované s vesmírným programem. Politiky se snímek dotýká pouze okrajově.

    • 17.7.2020  19:17

    Velice francouzský snímek.¬         Život a skutky skutečné osoby Josepha Vachera alias Bouviera posloužily francouzskému režisérovi a scénáristovi Bertrandovi Tavernierovi jako pouhé pozadí pro společenskou kritickou studii nejen konce 19. století, ale s přesahem i do naší doby, neboť nadnesené jevy přežívají až do současnosti, byť v pozměněné podobě.¬                 Snímek rozhodně není politickou agitkou ať lacinou nebo drahou. Ovšem, může se tak jeviti těm, které strašidlo komunismu případně pouhé levicovosti tlačí v mozku jako zhoubný nádor nejinak než jako kulka v hlavě sériového vraha Vachera, jehož rozhled a schopnost kritické úvahy byly mizivé. My, kteří jsme si podobný nádor vyléčili pitím léčivého thé z jistého druhu bodláku, ovšem víme, v čem spočívá skutečná slabost snímku: mírná rozvleklost brzdící drama (tady by se Tavernier mohl poučiti od minnesotských bří Coenů; ale je to Francouz) a konstrukce příliš podepíraná ryze citovými vložkami často písňové povahy, která ubírá páru dramatu neméně (inu, Francouz). Na druhou stranu, kdyby byl snímek natočený jinak, nebyl by tak francouzský, což by byla jistě škoda a k lítosti všech nás (kritických) milovníků francouzské kultury a historie.¬                 V kostce dá se říci jedno: snímek to je mimořádný, způsobem zpracování látky i herectvím zvláště Michela Galabru zastiňujícího i výborného herce Philippe Noireta či ještě mladičkou budoucí hvězdu francouzského filmu Isabelle Huppertovou. Když se hraje Internacionála, někteří vstanou a jiní zůstanou sedět; já patřím mezi ty, kteří vstanou a smeknou svůj klobouk. To pro ty mrtvé na barikádách a ulicích všech dob a všech režimů, kteří tam zemřeli v možná bláhové víře i za nás.

    • 29.4.2020  02:02

    Gruzínský pomník.¬         Drama životopisné povahy o životě gruzínského naivního malíře z přelomu 19. a 20. storočí Niko Pirosmaniho natočil gruzínský režisér a scénárista Giorgi Šengelaja ve svých 31 rocích a přes to, že pocházel z umělecké rodiny a jeho rodiče byli nositeli státních vyznamenání a měl tedy umělecké cítění a vnímání v krvi, nebyl schopen v tak relativně raném věku zpracovati námět dostatečně umělecky působivě. Malířova cesta společností, osamělost umělce, rozpor mezi požadavky skutečného života a malířovým světem — to vše Šengelaja zaznamenává, leč do sledu zvláštních, staticky působících střihů se mu nepodařilo dostati víc dramatu, než s kterým by vystačil běžný umělecký dokument; a to je na umělecké filmové drama málo — zůstalo tak viseti v půli cesty, stavši se jakýmsi pomníkem, pokusem svého tvůrce o opravdu velký a svérázný umělecký dramatický snímek.

    • 5.4.2020  18:18
    Rammstein: Ich will (hudební videoklip) (2001)
    ****

    A všimněte si, že nekřičím: Rammstein!¬         V sousedním Německu je leccos mohutnější než u nás: automobily Mercedes-Benz, řeka Rýn, dálniční síť, mzdy uklízeček a elektrikářů; snad jen ty ředitelů bankovních poboček jsou si blízké. Tak trochu to platí i o německých "Kabátech", Rammsteinech — hudební skupině hrající industriální metal, s poněkud přeceňovaným hodnocením v Německu i v Česku, ostatně stejně je přeceňován (alespoň u nás) i Kabát. Ono přecenění záleží, ve stručnosti, ve fanoušky umělém vyhnání průměrné kvality; špičkové písně jsou sice mimořádné, to ale neplatí o většinovém zbytku produkce; to se týká jak textů, tak i hudebních nápadů.¬                 Protože si dokážu vychutnat to nejlepší z Kabátů, zkusil jsem se podívati na zoubek i Rammsteinům, tentokráte v podobě hudebních videoklipů, z nichž řada jich je přeložena do češtiny na i-stránkách Videa česky. Koncerty by mi totiž celé seznamování prodražily, nehledě k dalšímu souběhu okolností; také se nedá říci, že jsou mi koncertní akce, na kterých vybuchují rachejtle, dostatečně blízké na to, abych se o přítomnost na nich vážněji zajímal.¬                 Shlédl jsem proto čtyři skladby, vybrané namátkou až na "Deutschland", kterou jsem si vybral jako první a záměrně, protože mě sama o sobě zajímala. Vzájemná závislost, korelace mezi hodnocením uživatelů na ČSFD a mezi mým hodnocením, není malá: více hvězdiček jsem dal tam, kde i ostatní přidaliy ("iy" bude míti zvláštní znak, povinný ve všech abecedách států Evropské unie; očekává se, že jeho nepoužití ve veřejném projevu i tvorbě bude se trestati pokutou několika desítek eur; ale my v té době už v EU nebudeme, tak nás to trápit nemusí). Pojďme se ve zkratce podívat na ony skladby.¬                 Všechny jsou — podle očekávání — profesionálně zpracovány. V těch horších není spojení formy a obsahu vyznačující smysluplnost a významovost nijak závratně vysoké, jde o klasickou hru "na účin" mezi tvůrcem a divákem, často také o řízenou a záměrnou provokaci. V těch lepších se ona hra a provokace úročí, přesah námětu je podařený a provokace zastíněna.¬                 Sonne z r. 2001 připomíná skladbu Kabátů "Dole v dole" (2003) s osvěžující "Sněhurkou" a pro ctitele erotické "Sněhurky a sedmi trpaslíků" půjde o zcela mimořádný divácký zážitek.¬                 Ich will z téhož roku ovládne mysl všech žíznících po světské spravedlnosti.¬                 Skladbu Rosenrot z r. 2005, jakési folklórně-náboženské vytržení spojené s bičováním vlastního těla bych označil za poněkud méně podařenou, podle mého tady provokace cílená na církev přehlušuje poselství samo.¬                 Na konec jsem si ponechal opravdovou lahůdku — je to Deutschland z r. 2019, nadprůměrně dlouhá skladba, do níž autoři vměstnali opravdu hodně z německé historie. Symbolistní dílo má nadprůměrný střih, hodně dobrou hudbu a velmi dobrý scénář; provedením tedy opravdu asi na známku nejvyšší. (Poznámka: v tomto komentáři uživ. 'Olafson' najdete odkazy na analýzu tohoto videoklipu a různé názory na něj.)¬                 Celkově mě shlédnutí oněch čtyřech skladeb překvapilo: čekal jsem větší průměrnost, leč dostalo se mi kvality v míře, kterou jsem neočekával. Snad jen té výjimečnosti je jako všude jinde, je to vzácné koření. Ale když se něco povede, stojí to prostě za to. Deutschland!

    • 5.4.2020  18:18
    Rammstein: Rosenrot (hudební videoklip) (2005)
    ***

    A všimněte si, že nekřičím: Rammstein!¬         V sousedním Německu je leccos mohutnější než u nás: automobily Mercedes-Benz, řeka Rýn, dálniční síť, mzdy uklízeček a elektrikářů; snad jen ty ředitelů bankovních poboček jsou si blízké. Tak trochu to platí i o německých "Kabátech", Rammsteinech — hudební skupině hrající industriální metal, s poněkud přeceňovaným hodnocením v Německu i v Česku, ostatně stejně je přeceňován (alespoň u nás) i Kabát. Ono přecenění záleží, ve stručnosti, ve fanoušky umělém vyhnání průměrné kvality; špičkové písně jsou sice mimořádné, to ale neplatí o většinovém zbytku produkce; to se týká jak textů, tak i hudebních nápadů.¬                 Protože si dokážu vychutnat to nejlepší z Kabátů, zkusil jsem se podívati na zoubek i Rammsteinům, tentokráte v podobě hudebních videoklipů, z nichž řada jich je přeložena do češtiny na i-stránkách Videa česky. Koncerty by mi totiž celé seznamování prodražily, nehledě k dalšímu souběhu okolností; také se nedá říci, že jsou mi koncertní akce, na kterých vybuchují rachejtle, dostatečně blízké na to, abych se o přítomnost na nich vážněji zajímal.¬                 Shlédl jsem proto čtyři skladby, vybrané namátkou až na "Deutschland", kterou jsem si vybral jako první a záměrně, protože mě sama o sobě zajímala. Vzájemná závislost, korelace mezi hodnocením uživatelů na ČSFD a mezi mým hodnocením, není malá: více hvězdiček jsem dal tam, kde i ostatní přidaliy ("iy" bude míti zvláštní znak, povinný ve všech abecedách států Evropské unie; očekává se, že jeho nepoužití ve veřejném projevu i tvorbě bude se trestati pokutou několika desítek eur; ale my v té době už v EU nebudeme, tak nás to trápit nemusí). Pojďme se ve zkratce podívat na ony skladby.¬                 Všechny jsou — podle očekávání — profesionálně zpracovány. V těch horších není spojení formy a obsahu vyznačující smysluplnost a významovost nijak závratně vysoké, jde o klasickou hru "na účin" mezi tvůrcem a divákem, často také o řízenou a záměrnou provokaci. V těch lepších se ona hra a provokace úročí, přesah námětu je podařený a provokace zastíněna.¬                 Sonne z r. 2001 připomíná skladbu Kabátů "Dole v dole" (2003) s osvěžující "Sněhurkou" a pro ctitele erotické "Sněhurky a sedmi trpaslíků" půjde o zcela mimořádný divácký zážitek.¬                 Ich will z téhož roku ovládne mysl všech žíznících po světské spravedlnosti.¬                 Skladbu Rosenrot z r. 2005, jakési folklórně-náboženské vytržení spojené s bičováním vlastního těla bych označil za poněkud méně podařenou, podle mého tady provokace cílená na církev přehlušuje poselství samo.¬                 Na konec jsem si ponechal opravdovou lahůdku — je to Deutschland z r. 2019, nadprůměrně dlouhá skladba, do níž autoři vměstnali opravdu hodně z německé historie. Symbolistní dílo má nadprůměrný střih, hodně dobrou hudbu a velmi dobrý scénář; provedením tedy opravdu asi na známku nejvyšší. (Poznámka: v tomto komentáři uživ. 'Olafson' najdete odkazy na analýzu tohoto videoklipu a různé názory na něj.)¬                 Celkově mě shlédnutí oněch čtyřech skladeb překvapilo: čekal jsem větší průměrnost, leč dostalo se mi kvality v míře, kterou jsem neočekával. Snad jen té výjimečnosti je jako všude jinde, je to vzácné koření. Ale když se něco povede, stojí to prostě za to. Deutschland!

    • 5.4.2020  18:18
    Rammstein: Sonne (hudební videoklip) (2001)
    ****

    A všimněte si, že nekřičím: Rammstein!¬         V sousedním Německu je leccos mohutnější než u nás: automobily Mercedes-Benz, řeka Rýn, dálniční síť, mzdy uklízeček a elektrikářů; snad jen ty ředitelů bankovních poboček jsou si blízké. Tak trochu to platí i o německých "Kabátech", Rammsteinech — hudební skupině hrající industriální metal, s poněkud přeceňovaným hodnocením v Německu i v Česku, ostatně stejně je přeceňován (alespoň u nás) i Kabát. Ono přecenění záleží, ve stručnosti, ve fanoušky umělém vyhnání průměrné kvality; špičkové písně jsou sice mimořádné, to ale neplatí o většinovém zbytku produkce; to se týká jak textů, tak i hudebních nápadů.¬                 Protože si dokážu vychutnat to nejlepší z Kabátů, zkusil jsem se podívati na zoubek i Rammsteinům, tentokráte v podobě hudebních videoklipů, z nichž řada jich je přeložena do češtiny na i-stránkách Videa česky. Koncerty by mi totiž celé seznamování prodražily, nehledě k dalšímu souběhu okolností; také se nedá říci, že jsou mi koncertní akce, na kterých vybuchují rachejtle, dostatečně blízké na to, abych se o přítomnost na nich vážněji zajímal.¬                 Shlédl jsem proto čtyři skladby, vybrané namátkou až na "Deutschland", kterou jsem si vybral jako první a záměrně, protože mě sama o sobě zajímala. Vzájemná závislost, korelace mezi hodnocením uživatelů na ČSFD a mezi mým hodnocením, není malá: více hvězdiček jsem dal tam, kde i ostatní přidaliy ("iy" bude míti zvláštní znak, povinný ve všech abecedách států Evropské unie; očekává se, že jeho nepoužití ve veřejném projevu i tvorbě bude se trestati pokutou několika desítek eur; ale my v té době už v EU nebudeme, tak nás to trápit nemusí). Pojďme se ve zkratce podívat na ony skladby.¬                 Všechny jsou — podle očekávání — profesionálně zpracovány. V těch horších není spojení formy a obsahu vyznačující smysluplnost a významovost nijak závratně vysoké, jde o klasickou hru "na účin" mezi tvůrcem a divákem, často také o řízenou a záměrnou provokaci. V těch lepších se ona hra a provokace úročí, přesah námětu je podařený a provokace zastíněna.¬                 Sonne z r. 2001 připomíná skladbu Kabátů "Dole v dole" (2003) s osvěžující "Sněhurkou" a pro ctitele erotické "Sněhurky a sedmi trpaslíků" půjde o zcela mimořádný divácký zážitek.¬                 Ich will z téhož roku ovládne mysl všech žíznících po světské spravedlnosti.¬                 Skladbu Rosenrot z r. 2005, jakési folklórně-náboženské vytržení spojené s bičováním vlastního těla bych označil za poněkud méně podařenou, podle mého tady provokace cílená na církev přehlušuje poselství samo.¬                 Na konec jsem si ponechal opravdovou lahůdku — je to Deutschland z r. 2019, nadprůměrně dlouhá skladba, do níž autoři vměstnali opravdu hodně z německé historie. Symbolistní dílo má nadprůměrný střih, hodně dobrou hudbu a velmi dobrý scénář; provedením tedy opravdu asi na známku nejvyšší. (Poznámka: v tomto komentáři uživ. 'Olafson' najdete odkazy na analýzu tohoto videoklipu a různé názory na něj.)¬                 Celkově mě shlédnutí oněch čtyřech skladeb překvapilo: čekal jsem větší průměrnost, leč dostalo se mi kvality v míře, kterou jsem neočekával. Snad jen té výjimečnosti je jako všude jinde, je to vzácné koření. Ale když se něco povede, stojí to prostě za to. Deutschland!

    • 5.4.2020  18:09
    Rammstein: Deutschland (hudební videoklip) (2019)
    *****

    A všimněte si, že nekřičím: Rammstein!¬         V sousedním Německu je leccos mohutnější než u nás: automobily Mercedes-Benz, řeka Rýn, dálniční síť, mzdy uklízeček a elektrikářů; snad jen ty ředitelů bankovních poboček jsou si blízké. Tak trochu to platí i o německých "Kabátech", Rammsteinech — hudební skupině hrající industriální metal, s poněkud přeceňovaným hodnocením v Německu i v Česku, ostatně stejně je přeceňován (alespoň u nás) i Kabát. Ono přecenění záleží, ve stručnosti, ve fanoušky umělém vyhnání průměrné kvality; špičkové písně jsou sice mimořádné, to ale neplatí o většinovém zbytku produkce; to se týká jak textů, tak i hudebních nápadů.¬                 Protože si dokážu vychutnat to nejlepší z Kabátů, zkusil jsem se podívati na zoubek i Rammsteinům, tentokráte v podobě hudebních videoklipů, z nichž řada jich je přeložena do češtiny na i-stránkách Videa česky. Koncerty by mi totiž celé seznamování prodražily, nehledě k dalšímu souběhu okolností; také se nedá říci, že jsou mi koncertní akce, na kterých vybuchují rachejtle, dostatečně blízké na to, abych se o přítomnost na nich vážněji zajímal.¬                 Shlédl jsem proto čtyři skladby, vybrané namátkou až na "Deutschland", kterou jsem si vybral jako první a záměrně, protože mě sama o sobě zajímala. Vzájemná závislost, korelace mezi hodnocením uživatelů na ČSFD a mezi mým hodnocením, není malá: více hvězdiček jsem dal tam, kde i ostatní přidaliy ("iy" bude míti zvláštní znak, povinný ve všech abecedách států Evropské unie; očekává se, že jeho nepoužití ve veřejném projevu i tvorbě bude se trestati pokutou několika desítek eur; ale my v té době už v EU nebudeme, tak nás to trápit nemusí). Pojďme se ve zkratce podívat na ony skladby.¬                 Všechny jsou — podle očekávání — profesionálně zpracovány. V těch horších není spojení formy a obsahu vyznačující smysluplnost a významovost nijak závratně vysoké, jde o klasickou hru "na účin" mezi tvůrcem a divákem, často také o řízenou a záměrnou provokaci. V těch lepších se ona hra a provokace úročí, přesah námětu je podařený a provokace zastíněna.¬                 Sonne z r. 2001 připomíná skladbu Kabátů "Dole v dole" (2003) s osvěžující "Sněhurkou" a pro ctitele erotické "Sněhurky a sedmi trpaslíků" půjde o zcela mimořádný divácký zážitek.¬                 Ich will z téhož roku ovládne mysl všech žíznících po světské spravedlnosti.¬                 Skladbu Rosenrot z r. 2005, jakési folklórně-náboženské vytržení spojené s bičováním vlastního těla bych označil za poněkud méně podařenou, podle mého tady provokace cílená na církev přehlušuje poselství samo.¬                 Na konec jsem si ponechal opravdovou lahůdku — je to Deutschland z r. 2019, nadprůměrně dlouhá skladba, do níž autoři vměstnali opravdu hodně z německé historie. Symbolistní dílo má nadprůměrný střih, hodně dobrou hudbu a velmi dobrý scénář; provedením tedy opravdu asi na známku nejvyšší. (Poznámka: v tomto komentáři uživ. 'Olafson' najdete odkazy na analýzu tohoto videoklipu a různé názory na něj.)¬                 Celkově mě shlédnutí oněch čtyřech skladeb překvapilo: čekal jsem větší průměrnost, leč dostalo se mi kvality v míře, kterou jsem neočekával. Snad jen té výjimečnosti je jako všude jinde, je to vzácné koření. Ale když se něco povede, stojí to prostě za to. Deutschland!

    • 1.4.2020  22:30
    Ilja Muromec (1956)
    ***

    Z vlastencova přadena.¬         Ruské byliny a Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice v mnohém odlišnou látkou historickou, leč jedno mají společné: přilnavost vlastencovu k nim, tam ruského, tu českého. Režisér "Ilji Muromce" Alexandr Ptuško byl proslulým tvůrcem filmového zpracování hlavně ruských, ale na příklad i finských bájí národních.¬                 Ač mne "Ilja Muromec" nezklamal, přec nemohu toto dílo označiti za počin mimořádné hodnoty umělecké. Byla odvedena dobrá práce, i nastíněny základní motivy týkající se vztahu k "matičce Rusi", ale celek trpí přílišnou vnějškovostí pohledu, zatímco příslovečná červená nit, která by diváka provázela nitrem ruského vztahu k otčině, chybí; její kousky se objeví na samém začátku a dál už jen útržkovitě. Hlubina tarkovského pohledu a jeho schopnost vybavování mystičnosti je prostě (alespoň v tomto díle) Ptuškovi odepřena.¬                 Na závěr nedá mi nepřipomenouti ke srovnání s "Iljou Muromcem" mimořádný snímek našeho Jiřího Trnky, vytvořený taktéž v letech padesátých 20. stol., "Staré pověsti české" podle A. Jiráska. V tomto díle sešla se mimořádná kvalita scénáristická, režisérská i hudební a ač dnes mnohým bude se tento snímek zdáti po stránce formy zastaralým a těžko přístupným, pravdou je, že jde o počin vrcholných kvalit, a to nejen po stránce vnějškového provedení, ale i po stránce niterné. Ač vlastenec, trochu mne mrzí, že totéž nemohu říci o snímku pana Ptuška…

    • 17.3.2020  01:17

    Evoluce v dokumentech.¬         Rozhodně nejsem příznivcem kreationismu, stejně jako nejsem scientistou nebo jehovistou. Ale pokračování povinné školní docházky líbivým způsobem, pomocí dokumentů popisujících evoluční mechanismy tak samozřejmě jako stavební mechanismy, mi zrychluje oběh krve v těle. Vymývání mozků, započavší mateřskou školkou už v předškolním věku, pokračuje zde nevtíravým zábavným vzděláváním dospělých; celý systém je však natolik propracovaným, že se zastaví až ve chvíli smrti občana, neboť jej završují univerzity třetího věku, kterých se chytá řada starších už lidí, aby jim tato výuka zaplnila prázdno, které je v jejich životech postupně utvářeno procesem stárnutí.¬                 Ukázkovými příklady zmíněného druhu dokumentů jsou televizní seriál britské společnosti BBC "Putování s pravěkými zvířaty" (Walking with Beasts, 2001) a televizní film USA zeměpisného časopisu National Geographic "Nebeská monstra" (Sky Monsters, 2006), po obrazové a stylistické stránce velmi dobře vypracované výtvory, které mohou posloužiti coby zástupné příklady celé řady dalších podobných dokumentů z široké oblasti lidského vzdělávání a vědy.¬                 O alter-nativách, tedy jiných možnostech se v tomto druhu dokumentů nedozvíte; zajímavé tlachání pyšné vědy zastíní celý obzor, abyste až do své smrti zůstali hloupými, důvěřivými a spokojenými občany své země.

    • 17.3.2020  01:17
    Nebeská monstra (TV film) (2006)
    ***

    Evoluce v dokumentech.¬         Rozhodně nejsem příznivcem kreationismu, stejně jako nejsem scientistou nebo jehovistou. Ale pokračování povinné školní docházky líbivým způsobem, pomocí dokumentů popisujících evoluční mechanismy tak samozřejmě jako stavební mechanismy, mi zrychluje oběh krve v těle. Vymývání mozků, započavší mateřskou školkou už v předškolním věku, pokračuje zde nevtíravým zábavným vzděláváním dospělých; celý systém je však natolik propracovaným, že se zastaví až ve chvíli smrti občana, neboť jej završují univerzity třetího věku, kterých se chytá řada starších už lidí, aby jim tato výuka zaplnila prázdno, které je v jejich životech postupně utvářeno procesem stárnutí.¬                 Ukázkovými příklady zmíněného druhu dokumentů jsou televizní seriál britské společnosti BBC "Putování s pravěkými zvířaty" (Walking with Beasts, 2001) a televizní film USA zeměpisného časopisu National Geographic "Nebeská monstra" (Sky Monsters, 2006), po obrazové a stylistické stránce velmi dobře vypracované výtvory, které mohou posloužiti coby zástupné příklady celé řady dalších podobných dokumentů z široké oblasti lidského vzdělávání a vědy.¬                 O alter-nativách, tedy jiných možnostech se v tomto druhu dokumentů nedozvíte; zajímavé tlachání pyšné vědy zastíní celý obzor, abyste až do své smrti zůstali hloupými, důvěřivými a spokojenými občany své země.

    • 7.3.2020  20:12
    They (amatérský film) (2016)
    odpad!

    Bohužel.¬         Amatérské neumětelství hrubé ráže, schovávající se za rádoby tajemno, mystično a strašidelno. Nic z toho ovšem pravda není, a divák je tak vystaven osmnáct minut trvajícímu útoku, během kterého se může dohadovati, oč tu kráčí. Marně však, přemarně bude se namáhati — Tomaško s kámošem kráčí prostě po ničem, intelektuální zhůvěřilost je proti tomuto ničemu ještě dobrým dílem. Takto rozpracovanou problematiku létajících talířů bych ještě byl ochoten odpustiti u prvňáčků, pěti- či šestiletých dětí, výše už nikoli.¬                 Celý tento "počin" ukazuje na to, jak je dnešní mládež obecně valnou měrou zdegenerovaná oproti starším ročníkům; a to je jev, který se posunuje čím dál tím k horšímu. Nesoudnost, nepatrné nároky, mysleti si, že stačí vlastně málo, abych udělal věc, která za něco bude státi — to jsou přívlastky nových generací, vychovávaných Youtubemi, Facebooky a podobnými plytkostmi.

    • 1.3.2020  17:21
    Já jsem práce (studentský film) (2018)
    ***

    Studentský film od dob Vlaštovky.¬         Dva zápory nátočtu: 1. Jednostranné zaměření pohledu (zvláště začátek o základní škole). 2. Nezvládnutá šíře námětu. — Prvé by se dalo i v krátké stopáži ošetřit lépe, to druhé se mělo zřejmě řešiti delším časem, a nebo mistrovskou zkratkou (nelze chtíti ani předpokládati u studentského filmu).¬                 Dva klady nátočtu: 1. Vůbec odvaha se takového námětu pustiti. 2. Zpracování má viditelné známky profesionálního přístupu.¬                 Od nátočtu Vlaštovky, taktéž studentského filmu stejného tvůrce, je viděti pokrok: další posun od školního k profesionálnímu. Umění dokumentaristiky zahrnuje i cestu lidského zrání, proměn hodnot, vzrůstající odpovědnosti. To všechno znamená, že dobrých dokumentaristů bude málo. Tvůrci "Já jsem práce" nelze nepřáti, aby se mu v budoucnu podařilo to, co nemnohým.¬                 Poznámka: Snímek nehodnotím jako "studentský", neuplatňuji naň jiná měřítka přísnosti a pohledu. Hodnotím jej stejně jako by to byl profesionální dokument. To je třeba míti na mysli.

    • 28.2.2020  09:02

    Haf, haf.¬         (Experi)mentální počin bez viditelné vnější hodnoty (z čehož vyplývá, že největší hodnotu má pro jeho tvůrce). Počinů takových či obdobných vznikalo přehršel v té době, ovšem Rogerovu psíku se nepodařilo to, co nepatrné částce jiných: svým viditelným přesahem zapsati se do historie filmového umění.

    • 23.2.2020  14:33

    Mírně osvěžující.¬         Milé, mírně úsměvné i mírně smutné (pro to komedie i drama) zpracování životního příběhu Stevena Jay Russella pocházejícího pravděpodobně z Virgínie v USA. Fakta o tomto vskutku nevšedním člověku lze dohledati na internetu nejen v angličtině, ale i v češtině (zde, zde). Snímek se drží fakt v uvedených zdrojích, pouze vše trochu přikrášluje, aby mohla vyniknouti i komediální stránka zpracování.¬                 Na venek nedá se zpracovanému snímku mnoho vytknouti. Podotknu pro to pouze, že nevšední příběhy si zaslouží jistě také nevšední a vynikající zpracování. Škoda, že toto není ten případ. Na konec je mi říci o věci zmiňované v častěji opoznámkování jiných. Snímek není prvoplánově milostným příběhem dvou buzíků, pro to vyčítati mu něco v tom směru je nepřípadné.

    • 21.2.2020  23:51

    Tak smekni ten klobouk, starouši.¬         Navoněnej příběh mající se skutečností pramálo společného. A v porovnání s "Pokladem na Sierra Madre" Johna Hustona to je odpad.¬                 Sam Peckinpah a skutečnost byly a jsou antonyma. V některých jeho pozdějších snímcích se to snese (Zabijácká elita); ale v tomhle westernu vychází lacinost vyumělkovanosti až příliš na povrch. Dodám, že po umělecké stránce má tento tvůrce co říci — je na divákovi, kam se jeho srdce přikloní, zda k mystifikaci a nebo ke tvůrčí odvaze. Jako byl Peckinpah nejednoduchou osobností, tak nejednoznačně je třeba postaviti se k jeho tvorbě. Prohlédnu-li si nejen obě strany mince, ale i to, co je na jejím obvodu (což zastupuje porovnání s okolím), nemohu nepřiznati tomuto dílu charm, tvůrčí velikost a osobitost.

    • 21.2.2020  21:21
    Uspořená libra (TV film) (1963)
    ***

    Jeden dva tři čtyři pět.¬         "Uspořená libra" je dobový klenotek, který své opodstatnění ztratil v roce 1989. Jan Werich opilce nehraje na výtečnou, jednou je opravdu opilý, za chvíli jako by na to zapomněl (Jiří Sovák ho v této aktovce viditelně předčí; nejlépe z celé pětice hraje však Jana Werichová-Kvapilová; avšak Vlastimil Brodský působí v úloze namlouvajícího trapně nepřesvědčivě pro svůj věk i vzhled). Aktovka se táhne jako nudle, tím ztrácí na humornosti pohybujíce se k úmornosti. Rozuzlení je mírně trapné, nic, co by aspoň na konec zachránilo hru před nejvýše průměrností. Sean O'Casey byl sice úspěšným dramatikem, nicméně Uspořená libra nepatří rozhodně nezi jeho silná díla.¬                 Přes výše uvedená fakta rozhodl hlas lidu spolu s hlasy kritiků filmových jinak. Jako by šlo o nového Hamleta. Nebo o novou Tróju, virtuálně vykopanou. Než však budu shozen s hradeb, uslyší mí trýznitelé výkřik, kletbu, která je bude provázeti po zbytek jejich marných a špatných životů:¬                 >>Naserte si, knechti!!<<

    • 21.2.2020  02:33

    Výstraha: Sledování způsobuje fyzickou újmu!¬         V hodnocení a komentářích toho množství nadšených nad ukazovanou "brutalitou", "zvráceností", "drsností" odráží se nepopiratelně jejich zaujetí takovým zpracováním, pramenícím z psychické nevědomosti jak o pozadí ukazovaných zločinů, tak i o sobě samých. Od v podstatě neškodných a vrcholně nezajímavých názorů jako je to od uživ. Matty přes ty výslovně obdivně vynášející vysokou exploataci násilí (uživ. Radko, MM_Ramone, psy.cho) až po naprosto debilní uchvácení thematem se scestnými, nesprávnými vývody (uživ. Djoker) jsou to všechno dohromady názory, ze kterých je zřejmé, že jejich nositelé se zcela zaměřili na vnějšek, aby téměř dokonale potlačili smysl a vnitřní ukazování příběhů. Zvláště u těch obdivujících míru ukazovaného násilí jsou jejich nikoli názory ale spokojené výkřiky často spojeny s nejvyšším hodnocením. Uměřená opoznámkování, logicky spojená s uměřeným hodnocením, objevují se po řídku (uživ. TeeAge).¬                 To, v čem výše zmínění pomýlenci spatřují hlavní přednost seriálu, v tom vidím já jeho zásadní nedostatek, neboť ony "přednosti" nejsou vyváženě spojeny s psychologickou analýzou zločinců případně doprovázenou sociologickou hlubnou (sondou). Vychází z toho sice působivě, nicméně průměrně zpracovaný seriál.¬                 Až se budete dívati, odstraňte pro jistotu raději z dosahu nejlépe zamknutím do zásuvky a vyhozením klíče z okna ostré a řezné nástroje, abyste nedopadli jako někteří z uživatelů, kteří zde nepřímo popsali své zážitky: např. míním, že takový Wacoslav1, cheyene či LV.Helter stali se po shlédnutí 11. dílu bezkulčíky…

    • 20.2.2020  23:37

    Nepochopitelné?¬         Britský seriál o hrůzných vraždách, které se staly ve Velké Británii v době blízké současnosti, "Britain's Darkest Taboos", vypráví o případech skutečně děsivých, mimo zjevný duševní život běžných lidí. Podání je však příliš lidové, jednoduchou novinařinou bez analýz potřebných k opravdovému porozumění popisovaným případům se blíží spíše bulvárnímu pojetí než zasvěcenému poučení. Fráze druhu "nepochopitelné zvířecí chování" atp. odvádějí diváka od pravdy, že to, co vidí, je nějakým způsobem přítomno v každé lidské bytosti. Tato ochrana diváka před nezjevenou pravdou je nejzřejmější slabinou seriálu, ve kterém se jinak jeho tvůrci snaží použíti co nejvíce archivních dokumentů jako fotografií či videozáznamů.¬                 Bez nějakého vysvětlení podobného tomu mému není sledování seriálu téměř žádným přínosem pro diváka, stejně jako jím není krimi rubrika deníku Blesk či podobně zaměřených novin.

    • 31.1.2020  01:59

    Rejža, hudba, grády.¬         S ohledem na svoje druhové zařazení (krimi + thriller + drama) má snímek až neuvěřitelně se táhnoucí děj, jako by režisér neměl dostatečnou nápaditost. Chybí tomu prostě "grády" — třeba takové, jaké dovedl dávat i průměrnému scénáři USA režisér John Frankenheimer (Rok zbraní). V ostatních ohledech je to snímek podařený, vyzdvihl bych nápaditou hudbu obecně téměř neznámého skladatele italského původu z USA Josepha Vitarelliho.

    • 29.1.2020  20:17

    Nehody mistrů.¬         Od mistra Konstantina Lopušanského viděl jsem nejprve snímek "Návštěvník muzea" z r. 1989, který si mě získal svou mysteriosností. Dílo bylo natočeno jako živý příběh, takže pomalé filosofující pojetí nátočtu (podobné pojetí jiného ruského mistra, A. Tarkovského) bylo absorbováno, potlačeno vnějšími obrazy filmovými; vzniklý celek dá se označiti za vydařenou mysteriosní vědeckou fantastiku, která může zaujmouti i diváky, kteří si na podobný sloh filmový nepotrpí, neboť na ně působí nepovzbudivě a nudí je.¬                 Jinak tomu je u obdobným způsobem natočeného snímku, "Dopisů mrtvého muže" z r. 1986. Snímku chybí živost příběhu, sled obrazů zkázy a filosofujících řečí odrazuje neúprosně i diváky, kteří by při méně suchém, ustrnulém a zdůrazňuji nefilmovém podání takto zpracovaný námět zkázy světa hodnotili kladně a zůstává tak pouze hrstka pseudointelektuálů, specialistů na "artové" snímky, pro závěrečný potlesk. To je málo¬                 Ani Tarkovskij nevyhnul se ve své tvorbě omylům, jako špatnému zfilmování románu "Solaris" Stanislawa Lema. A "Stalker" je pouze jeden — film, který se výjimečně podařil, zcela jistě za výjimečného hvězdného uskupení…¬                 Na závěr shrnuji: Filosofické řeči nedělají film filmem, právě naopak, je to nefilmové, literární pojetí nemající v kvalitní filmové tvorbě co dělat; který tvůrce to nepochopí, dobrý film vytvoří sotva. Ač nerad, oceňuji umělecké podání mistra Lopušanského dobrou známkou, pro to, že jeho umělecké zpracování stojí přece jen výše než hloupé navenek napínavé počiny zkázové tvorby z USA.

    • 27.1.2020  22:33

    Scénář!¬         Kdo tomuto snímku dal víc jak dvě, nemá smysl pro dobrý scénář a dívá se pouze na obrázky. Žejo, Douglasi…

    • 26.1.2020  23:55

    Scénář!¬         Kdo tomuto snímku dal víc jak tři, nemá smysl pro dobrý scénář a dívá se pouze na obrázky.

    • 26.1.2020  22:04
    Složka 64 (2018)
    **

    Arabové patří do Arábie.¬         Nerozporuji, že "Složka 64" je dílo dobře udělané, přiměřeně napínavě podané, s dobrým v celku scénářem, dobře natočené. To všechno dohromady vytváří dobrou podívanou, kvalitní divácký zážitek. Co mi vadí, je využití snímku pro potřebu přistěhovalecké politiky, má se změkčiti nedůvěra v islám a zlehčiti otázka přistěhovávání Arabů. To ovšem sráží všechno na úroveň podprůměrnou.

    • 25.1.2020  23:20
    Útok mutantů (2016)
    odpad!

    Špica snědl jsem při tom tři párky a klobásu, vypil dva Smíchovy.¬         Špičkové dílo nezi odpady. Já potěšen byl velmi. Mutanti ptáci sezobávali, mutanti krávy sežírali, mutanti lidé trhali. A rodina nade vše. Takže i mravní poselství. Naposled podobné viděl Žralokanádo seriál. Joel Novoa nová hvězda reži sér rank strmě vzhůru na IMDb. Zvedám palec k fandění!¬                 Tento filmový čin zařazuji mezi díla Veliké polní latríny, cena hliněný pohár s excrementis diareis.

    • 18.1.2020  01:24
    Tajemství Země (TV seriál) (2013)
    **

    Mnoho otázek, málo odpovědí.¬         Neviděl jsem zdaleka všechny díly, ale to, co jsem viděl, mi stačilo. Výklad je podáván místy až hrubě bulvárně, zneužíváno je pojmů "katastrofa světových rozměrů" či "klimatická pohroma". Předváděnému by prospěla větší nápaditost, korektnost, alternativnost. Za půl hodiny se dozvíme o thematu méně také pro mnoho nadbytečných řečí.¬                 Nevím, jak je možné, že celá řada amerických vědeckých dokumentárních seriálů je hodnocena nejvýše příznivě (často pár desítkami či nejvýše stovkami diváků coby zdejších uživatelů). Na co se ti lidé dívají? S čím mají možnost srovnávat? Může býti pravdou, že tento druh pořadů přilákává ponejvíce jedince průměrného a podprůměrného rozhledu, kteří při pohledu na vír hurikánu ve spojení s temným výrokem o milionech možných mrtvých ztrácejí dech?¬                 Mnoho otázek — málo odpovědí.

    • 10.1.2020  00:27

    Volům.¬         Každý, kdo dá braku pět hvězdiček jenom pro to, že to je nad-, super- či hoch- brak, je prostě vůl. A já bych volům zakázal hodnotit, poněvadž kazí celkové hodnocení a to velice.¬                 Tyto turecké hvězdné války jsou šeredně natočeny, mají příšerný scénář, a nemají žádný klad kromě jakési ideologické naivity.

<< předchozí 1 2 3 4 5 10 14 18