Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (600)

plakát

Addams Family XXX: An Exquisite Films Parody, The (2011) 

.¬         Možná tento snímek ocení více ti, kdož shlédli původní "Addamsovu rodinu", nevím; myslím ale, že prostor, který zde zabírají obyčejné mrdačky na úkor nápaditosti, celé dílo ponižuje směrem k obyčejnému dějovému pornosnímku.

plakát

Aguirre, hněv Boží (1972) 

Hergot.¬         Kvalitu tohoto snímku vidím ze jména v sugestivním podání hlavní postavy Lopeho de Aguirre hrané hercem Klausem Kinskim a bratra Gaspara zahraného hercem Del Negrem; dále v prostředí, v němž bylo natáčeno, kterým byla jihoamerická divočina.¬                 Hlavní zápor snímku vidím v nepromyšlené, roztříštěné dramaturgii režiséra a scénáristy v jedné osobě, Němce pana Wernera Herzoga; umělec ten nedokázal řádně využíti dějovou linku vedoucí ke konečnému vyústění a poselství snímku. Celý způsob natočení je podřízen tlaku nevyrovnaných emocí na úkor rozumového vedení, takže vznikl poněkud chaotický paskvil, geniální torzo. Tehdy třicetiletý umělec nebyl schopen zvládnouti látku tak náročnou, jakou je cesta člověka za bohatstvím a mocí.¬                 Výsledek tedy je na rozpačité pokrčení rameny a rozhodně ne na potlesk Herzogových ctitelů.

plakát

Akta paranormal (2014) (seriál) 

Flek bez re.¬         Dosti chabé zpracováním — rekonstrukcemi, vývody i závěry. O lidské mysli a vůli, jak pracují a čeho jsou schopny, ni zmínky. Neshlédl jsem celý seriál, pouze díl o UFO, nicméně lze předpokládati podobné zpracování i ostatních částí seriálu.

plakát

Alfréde, Alfréde! (1972) 

Svedený Pietro.¬         Tentokrát se Pietro Germi, italský režisér úspěšných dobových komedií, nechal příliš svésti představou, že vyhledávaný kalifornský herec Dustin Hoffman v hlavní úloze bude i zárukou celkové kvality snímku. Ano, Hoffman táhne celé dílo, ale nikoli k mimořádně dobré komedii, zachraňuje ji před přílišnou trapností mající původ v přemíře nadsázky obracející komedii k pouťovému představení. Tentokrát se tedy scénář panu Germimu zrovna moc nepovedl (Germi je všech svých dobrých komediích režisérem i scénáristou). Hudba Carla Rusticheliho (provázející snad všechny Germiho komedie) je tradičně skvělá a vhodná a s spolu s výkony herců a režií zachraňuje co se dá na "nadsázkovém" scénáři.¬                 Ve srovnání s jinými Germiho snímky, jako "Rozvodem po italsku (1961)" s výborným M. Mastroiannim, mimořádně podařenou "Svedenou a opuštěnou (1964)" či povídkovým snímkem "Dámy a pánové (1966)" je "Alfréde, Alfréde (1972)" dílkem zřetelně nejslabším, které hodnotím pouhým průměrem, což znamená — zaokrouhlujeme-li správně při sudé číslici směrem dolů — zisk dvou hvězdiček.

plakát

Allures (1961) 

Ho-ho-hopčí!!¬         Hezká krávovinka, milá blbůstka, neškodná podívaná, pěkné hračičkování, pastvy žírná luka hochintelektuálského dobytka.

plakát

Alphaville (1965) 

Pro koho to slovo padne.¬         "Alphaville" (podle jména hlavního města galaktického) je trapárna proslulého intelektuála a Francouze z 60. roků 20. storočí — tím by tak mělo býti pro poněkud zasvěceného řečeno vše. (Není divu, že dotyčný spolupracoval s Truffautem — tahle dvojice patří k sobě.)¬                 Pro okamžitou potřebu rozdělím lidi do třech skupin. První — pojídači buřtů. Druhá — pojídači kaviáru. Třetí — pojídači chřestu. Rozbor: Pojídači buřtů jsou onou průměrnou masou, která chodí do kina nejspíše na trháky bez zvláštní přidané hodnoty; pro ty "Alphaville" není. Pojídači kaviáru jsou ti, jimž vytříbený smysl pro krásu a jedinečnost nedovolí bez utrpení dívati se na… Alphaville; pro ty snímek rozhodně též není. Pojídači chřestu jsou intelektuálové ražení toho, že jim intelektualita natolik ovlivnila myšlení, že už nejsou schopni intelektuálního rozvažování; tak pro tyto poslední Alphaville rozhodně je.¬                 Zajímavý pohled na věc: uživ. mortak.

plakát

Americká krása (1999) 

Potíž.¬         Mé výhrady k jinak nadprůměrnému působivému snímku Americká krása lze shrnouti do jediné věty, která je páteří dvouřádkového komentáře uživ. golfista: "Působilo to tak rádoby reálně, až to vyznělo z mého pohledu naprosto nereálně."¬                 Potíž je v dnešním chápání toho, co je reálné, skutečné: v technokratickém světě prostoupeném počítačovými sítěmi a nekonečným množstvím neviditelného vlnění je cit pro skutečnost téměř zcela přetvarován. A jako mravokárce dodávám překroucen a poničen k nepoznání.¬                 Mravokárce ve mně by hodnotil tohle dílko jako slabé, takový palec na dumlání, veskrze žádná opravdová tragédie, žádné opravdové drama, takové pfíí. Jako objektivní hodnotitel musím ale mravokárci vyhubovat a vykázati ho do tohoto odstavce. Skutečně správné hodnocení je však v tomto odstavci.¬                 Jako podnět k zamyšlení nad skutečnou hodnotou tohoto snímku uvádím rozdíl v průměrných hodnoceních zde na ČSFD (87 %) a horního tisíce uživatelů na IMDb (74 %). (O hodnověrnosti hodnocení na různých databázích si lze přečísti v první části mého profilu.)

plakát

Andělé a démoni (2009) 

Boulevard povýšený na tajemný příběh.¬         "Uspěchaný" děj bez rozpracování námětu a psychologické hloubky (Tom Hanks coby přizvaný expert na symboly vždy letem-světem vyhodnotí a jede se dál a tak až do konce filmu), laciná psychologie (dva přizvaní experti coby muž a žena; "moudrost" katolické církve; neuvěřitelně šestákový nebo chceš-li s ohledem na námět slaboduchý konec). Připomíná mi to hrnce na vaření za babku s pozlacenými uchy, které se kdysi prodávaly. Tajuplné prostředí Vatikánu, pohled do míst, do nichž se našinec nedostane (autentický?) je něco, co zachraňuje tento snímek před úplným propadnutím. A potom, ovšem, známé tváře. Shrnuto, kulisy dokonalé, uvnitř rezavé prázdné konzervy, z nichž odešly všichni tuční červíci napásti se jinam...¬                 Předlohu, stejnojmenný román Dana Browna, jsem nečetl (z osobních důvodů, nemusím čísti vše), ale nevěřím, že toto mnohasetstránkové dílo by podávalo pouze tak mdlé podněty pro jeho filmové zpracování. Film je prostě navrch huj a vespod fuj. Nepovedlo se.

plakát

Anima - Symphonie phantastique (1981) 

Animus.¬         Psychoanalytický snímek pracující ze jména s jedním z pojmů jungovské psychoanalýzy — animou. Výborné obrazové zpracování, podpořené orchestrární údernou hudbou dokreslující snad ještě výrazněji sled obrazů než by to dokázala nějaká temná, zdánlivě umělečtější a vhodnější. Jasně podaná symbolika, bez známek pokusů o pouhou skandalitu: vše má své místě, (snad) nic není zbytečné. Výjimečný snímek, umělecky snad ještě o něco převyšující symbolicko-dekadentní snímek "Krtek" A. Jodorowského.¬                 Promítáno na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes r. 1981, téhož nebo následujícího roku proběhlo jedno promítání v Praze, pro uzavřenou společnost nebo možná v rámci dne rakouského filmu.¬                 Režie: Rakušan Titus Leber.¬                 Poznámka: Úryvky ze snímku lze dnes shlédnouti na neplacené i-stránce 'http://newsite.titusleber.com/films-videos-tv/anima/'. Na internetu je možnost shlédnouti celý snímek, ale z placené i-stránky, kam je nutno nejdříve se přihlásiti a krom jiného uvésti číslo své kreditní karty.

plakát

Anna Kareninová (1997) 

Klasikův odkaz a film.¬         Jsou různé názory na to, kterak se zachovati k původnímu psanému dílu, zvláště tak složitému, jakým bývají romány literárních klasiků, převádí-li se na plátno do pohyblivých obrázků a vstupujíc tím jaksi bezprostředně vidově v život činný; od krajnosti té, že román sám je scénářem, jejž nutno dodržeti z úplna za každou cenu, po krajnost tu, že pro nynější pochopení díla je nutno převésti vše, myšlenky i děj, do současné podoby a doby.¬                 Pominu teorii tvorby, na niž bez tak nejsem odborníkem, a jakožto myslitel a člověk k tomu říkám: Je jedno v posledku, jakým způsobem se filmový odborník vypořádá s tak složitou stavbou, jakou je klasický román, zde L. N. Tolstého Annou Kareninou; ale výsledkem nesmí býti znehodnocení na způsob závažného rozmělnění, překroucení klasikova odkazu; tím by se stalo, že by svědectví původního tvůrce nebylo předáno, aby mohlo žíti dál v myslích a srdcích lidí jako poslání pro budoucí čas. Jako je málo geniálních klasiků, jimž sudičky daly do vínku ono nevšední — a bolestné — nadání uchopiti svět v celistvosti a umně předati své poznání nám ostatním ve svém díle, tak také je málo těch, kdož by dokázali vdechnouti duši takového díla filmovému plátnu.¬                 Je zřejmé, že pan režisér a zároveň scénárista B. Rose si podrobně nastudoval a promyslel psanou předlohu (na amyho obdivuhodný výkon, jenž jej možná stál několik beden bourbonu po případě krabic antidepresiv); pečlivě vybral stěžejní scény a pospojoval je čtenými úryvky románu; přešťastně vybral herce, kteří jako by z oka vypadli Tolstého postavám; co možná věrně vykulisil svět carské Rusi, alespoň co se vyšších kruhů týká; nicméně, zkratkovitost, s níž bylo dílo předvedeno, nestačila ani z daleka na to, aby se probuzený Levin (on je vlastně ústřední postavou románu, ne A. Kareninová), jak byl předvedený v závěru snímku, mohl rovnati skutečnému probuzenému Levinovi v závěru Tolstého díla.¬                 Je to škoda, a zároveň to je pochopitelné: u tak složitého díla (výstavbou i myšlenkou), jakým Anna Kareninová L. Tolstého je, je třeba k tomu malému zázraku, — abychom byli uchváceni a ohromeni stejně jako při a po četbě románové předlohy —, nejenom znalosti historického pozadí, ale též prvku genialiaty snesivšího se na tvůrce a ovanuvšího jej jako zákmit křídel andělů.¬                 Žel, pan Rose takovou přízeň neobdržel...¬¬¬                 Malý přehled pokusů o převedení (klasické) literatury do filmu.¬         Obtížnost, nikoli neumětelství, je hlavní příčinou, že výsledek nebývá uspokojivý. Uvedené příklady to potvrzují, režii a scénář dělaly opravdové, významné osobnosti. Při tom, na uvedeném níže necíleném výběru je viděti, že skutečně odpovídající a kvalitní provedení jsou v menšině. Odhaduji, že to je také souhra náhod ( časová konstelace tvůrce), co nakonec rozhodne o kvalitě v případech tak náročných jako jsou literární přepisy do filmové podoby. — Za mým ohodnocením jsou procentuální hodnocení na ČSFD a IMDB.¬                 Cizinec. Předloha: Cizinec (A. Camus; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: dobré, ale neodpovídající. ** (76, 74)¬                 Paní Bovaryová. Předloha: Paní Bovaryová (G. Flaubert; román). Režie, scénář: C. Chabrol (Francie). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (61, 67)¬                 Bílá velryba. Předloha: Bílá velryba (H. Melville; román). Režie, scénář: J. Huston (USA). Provedení: méně dobré, méně odpovídající. ** (80, 74)¬                 Anna Kareninová. Předloha: Anna Kareninová (L. Tolstoj; román). Režie, scénář: B. Rose (GB; USA). Provedení: dobré, méně odpovídající. ** (67, 64)¬                 Lord Jim. Předloha: Lord Jim (J. Conrad; román). Režie, scénář: R. Brooks (USA). Provedení: dobré, ne neodpovídající. *** (69, 68)¬                 Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: M. Haneke (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (69, 67)¬                 Zámek. Předloha: Zámek (F. Kafka; román). Režie, scénář: R. Noelte (Německo). Provedení: velmi dobré, ne neodpovídající. *** (74, 69)¬                 Proces. Předloha: Proces (F. Kafka; román). Režie, scénář: O. Welles (USA). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (77, 78)¬                 Smrt v Benátkách. Předloha: Smrt v Benátkách (T. Mann; novela). Režie, scénář: L. Visconti (Itálie). Provedení: výborné, dosti odpovídající. **** (76, 75)¬                 Karamazovi. Předloha: Bratři Karamazovovi (F. Dostojevskij; román). Režie, scénář: P. Zelenka (Česko). Provedení: výborné, značně odpovídající. ***** (82, 77)