rakosabasta

Skvělý film! Jen se na něj nesmí koukat jako na historicky životopisný!!! Jako možná fiktivní reinterpretace životopisu známé osobnosti a tématu emancipace člověka (nejen ženy) v poslední třetině 19. století vůbec, je to fakt jeden z nej rakouských filmů, co jsem kdy viděla.

Dojem z filmu: multigenerační polodokument. Chuť sledovat a dozvědět se o lidech víc - určitě… náznak dramatických situací - taky… a “exotika” sbírání fíků.

Možná, kdybych neslyšela před filmem prohlášení režiséra, že “chtěl stvořit svět, ve kterém by chtěl žít”, tak bych byla k filmu mnohem přívětivěji nakloněna. Ale po chvilce, kdy je jasné, o co jde… je to pak už jen docela až nepříjemně otravný film, který k “duším v limbu” nic moc nového nepřináší… Za kritérium “neusnutí” (kviff) * navíc.

Trochu si nejsem jistá, jak moc je ten konec “kýčovitý” a dost mi zkazil dojem z celého filmu… ale jedno z kritérií během KVIFF je “neusnutí” a to proběhlo, takže “plus body” jsou na místě. Vizuálně pěkný snímek, jasně odvyprávěný příběh, uvěřitelné vztahy. Jen ten konec, no…

Španělská úchylárna, kterou by mělo vidět mnoho synů trpících Oidypákem a mnoho matek, které se nedokáží od svých synů odtrhnout. Občas je to třeba potkat takhle “drasticky”… Atmosféra filmu připomíná Almodóvarův film La piel que habito.

První kniha Mojžíšova… :-) Docela odvaha zpracovat a hledat “pravdu” skrze citování Bible za komunismu a nedělat si z toho tak úplně legraci… esteticky propracované podobenství ze “šedesátek”.

Proč tento film vznikl? Co měl sdělit? Že v kurdské/turecké komunitě v Rakousku nadržují tatínci svým dcerám a matky svým synům? A že mladá generace ujíždí na natáčení videí písniček na YouTube, ač neumí zpívat? Nebo jako podpora nošení šátků Muslimek? Není to ani film, ani dokument… jen takové divné cosi… Ale jako sociální sonda aspoň teda 2*.

Formálně zajímavě natočený snímek: funkční, opodstatněné využití “mobilu” jako kamery - naštěstí ne pořád… otevření tématu “otevřené intimity/sexuality” “českému publiku”… Filmu ale tak nějak chybí větší svižnost/lehkost. A byť má na začátku hrdiny dva, v poslední třetině je jeden “zapuzen”, protože by asi neodpovídal “morální” pointě (?). Bohužel i tady, jako by chyběla dramaturgie…

3* za dojem autenticity a pokus o zpracování aktuálních témat a sympatickou delegaci… Jenže: filmu evidentně chybí dramaturg a tak kromě covidu je tu domácí násilí, vztah dětí a rodičů v tradiční gruzínské společnosti, ekonomika země, postavení ženy, homosexualita, volné vztahy, soubydlení… atd. atd. … trochu jako, když pejsek a kočička s dortem, který je možná lepší ve finále nejíst.

Neskutečně propracovaný film, co se příběhu a poselství týká. Mířený na děti, ale až mráz po zádech běhá, jak moc mluví k dospělému. Chytře provázané složky, které chtějí něco sdělit a zaujmout. Velice inspirativní. (Byť je ta “studiová” kulisa pro nás už lehce úsměvná dneska.)