eli.s

Hlavní myšlenka filmu je prostá, ale celkem úspěšně se jí daří vrýt se nám pod kůži. Nutí nás přemýšlet a uvědomovat si, že jako není pouště bez jednotlivých zrn písku, není kolektivní viny bez jedince. Byť se mohou zrna písku jevit všechna stejně, ve skutečnosti se odlišují. A stejně je tomu i v případě lidí. Opravdu byli všichni Němci za vlády Hitlera jen ti špatní, kteří se podíleli na holocaustu a destrukci své vlastní morálky, nebo mezi nimi byli i ti, kteří si i přes tlak svého okolí dokázali zachovat tvář?

Přehnaně teatrální komedie navazuje na první, nepatrně lepší díl Líbáš jako bůh. Víc než aby mě však film přesvědčil o tom, že jsem ho měla vidět, mě utvrdil v tom, že Poledňáková ve spojení s komedií již není to, co bývávala. Jedna hvězda je čistě za unikátní mimický projev Evy Holubové a pěkné záběry z Maroka.

Pořád hledám slova, jakými film ohodnotit. Bohužel mě napadají jen komentáře jako - Jedinečný, Dojemně krásný, Vtipný, Velmi povedený... Přičemž ani jeden nevystihuje přesně to, co chci říct. Přiznávám tedy, že snímek Nedotknutelní se musí vidět a poznat, že k fimům, jako je tento, není třeba dalších komentářů. Za mě je to čistých 5*.

Režisér, herec v hlavní roli a námět vyvolají zpočátku v divákovi jakýsi pocit iluze, že se bude jednat o zajímavý film. Ti bystřejší z diváků ale po několikaminutovém sledování odhalí tu pravou tvář snímku, která tkví v několika rádoby srdceryvných proslovech hlavního hrdiny hlásajícím pod vlající americkou vlajkou za sborového křiku jásajícího davu. U mě by se film zkrátka asi nadšeného welcomebacku nedočkal...

Škoda toho stínu, ve kterém se Tmavomodrý svět ocitl hned při uvedení do kin, díky americkému a mediálně známějšímu kolegovi zvaném Pearl Harbor.

O tom, že je Leonardo Pan herec s velkým P, jsem se přesvědčila hned několikrát. Filmy jako je Total Eclipse můj názor akorát potvrzují a donekonečna vytrhují z letargie, kterou jsem pohlcena ve velkém množství filmů. Proto chválím a tleskám tomu, jak se s kontroverzní dvojicí Arthura a Paula vypořádali oba herci v hlavních rolích. Jediné, co bych filmu asi vytkla a jedná se dost možná jen o můj osobní názor je, že bych těm hlušším místům dodala trochu té poezie z děl oněch velikánů, která bohužel zazněla jen párkrát. Co se týče Rimbaudova výroku - Tento film byl více než snesitelný! Doporučuji.

Dramatický stejně jako samotná klíčová melodie, silný jako pořádná dávka heroinu, pohlcující jako samotná závislost, nenahraditelný jako kinematografické umění Darrena Aronofského a obdivuhodný jako samotné herecké výkony Ellen Burstyn, Jareda Leta i Jennifer Connelly. Ten film je jako droga – spalující, ničící, strhující a ničím nenahraditelný!

Drama o nejtemnějším stínu života, který je protkán pouhým lidským utrpením, bídou a nenapravitelnými chybami, které již nezhojí ani síla času. Tak, jako jsem zpočátku nechápala filmový název, mi po shlédnutí došlo, že osud lidem dokáže připravit možné i nemožné, to, co by nikdo ani v nejmenším neočekával, a naším úkolem je dokázat se s tím poprat, i přestože nic z toho ani vzdáleně není beautiful a dle našich představ… Cením si Javiera Bardema, který mě díky své roli Uxbala opět dokázal přesvědčit o svém hereckém umění. Možná i to, že byl film o něco delší, jen více podtrhovalo celé to nekončící utrpení, díky kterému si člověk dokáže mnohem více vážit toho, co má.

"Teprve až když ztratíme všechno, můžeme dokázat cokoli," řekl Tyler - nebo vlastně Jack?

Víc než abych v tom viděla film, jsem celou dobu čekala, kdy se objeví nějaké logo a já zjistím, že se skutečně jedná o nějakou béčkovou reklamu. Parodie hodna uploadování na youtube, ale asi bych ji neřadila do filmové databáze.