HAL

Dvou a půl hodinové dobývání města v ne-až-tak eye candy akci jak by se slušelo, to bude prostě utahané ať už to ozdobíte jakýmikoli zajímavostmi ze středověké taktiky, takže na rozdíl od většiny lidí tady kolem jsem radostí příliš nevýskal. Postavy a minimalistický příběh působí spíš jako laciná a nekonzistentní agitka než něco živelného a uvěřitelného, navíc vlivem vskutku zoufale nezvládnuté režie je to celé časem i dost zmatené... a ubíjející. Vynikají výprava tak nemá moc co zachraňovat, měl to být film, ne cvičení v komandování armád komparzistů. 6/10

Epická ilustrace slavného muzikálu... která i jako "pouhá" ilustrace dokonale obstojí. Protože hudebně jde nepopiratelně o jeden z nejlepších muzikálů všech dob a po chvilce "rozposlouchávání" jsou všichni zpívající herci ve staronových aranžích vynikající... a nezapomínají u toho ani hrát. V pompézních kulisách perfektně rozvádí osobní příběh v soukolí neosobních dějin. Od Moulin Rouge tak zajímavý muzikál nikdo nenatočil. 9/10

Fakt dík, Richarde Curtisi, kreténe, že mě těmi svými jednoduchými romantickými žánrovkami, které ani nemají pořádný příběh a vůbec nedrží dohromady, vždycky tak rozhodíš a odpálkuješ do nálad mnohem sluníčkovějších než na jaký je moje tělo stavěný. Protože jsou prostě hrozně mílý a zábavný a fajn, a co na tom že je to tak trochu jen opojný pozlátko. Chci ho víc. A stejně jsou všechny ty filmy jen o tom, že Bill Nighy je bůh. 8/10

(Drugs are bat!) (a musím se na to někdy podívat znovu) (řekl každý kdo poprvé viděl tento film).

Nebýt to tak k uzoufání protahované, a nebýt tu ta Jodie tak nesnesitelně emocionálně přepálená, mohl by z toho být docela fajn film. Jen tedy velice ošklivý film - protože tak hnusná kamera, nasvícení a triky, to se tak často nevidí. 6/10

Asi jako když Kaurismäki potká Jackass. 8/10

Joseph Gordon-Levitt bere téma s vtipem a chytrou ironií, ale stejně je hlavně zpočátku těžké to snést, když takřka všechny postavy v jeho filmu - zejména ty dvě ústřední - jsou povrchní kreténi a odpudiví primitivové. S nástupem Juliane Moore nastává naštěstí obrat, možná až moc velký, ale i přes jistou nesoudržnost to celkem funguje. Minimálně do podoby relativně zajímavého a zábavného "ne"romatického filmu. 7/10

komentář under construction: pilot - po rychlém nakoukání sedmi řad SG-1 je tohle něco mezi "awesome" a "lame". Postavy na klasickou čtyřku nemají, i zápletka je trochu zklamání - po počátečním nadšení s objevením nového světa to vypadá že se vše vrátí do zaběhlých kolejí, a záporáci aka blackmetaloví zlogothyci jsou vyloženě k smíchu... nicméně to byli zpočátku víceméně i ghoaouldi, a i ty postavy potřebují trochu času na to aby se sehrály a vynikl jejich potenciál. Problém je že nečekám že by se v Atlantis tolik projevilo to, co bylo v SG-1 tak geniální, tedy střet běžné pozemské techniky a politiky s mimozemským světem. Mají k dispozici celé město nejstarší a nejpokročilejší rasy v galaxii... a místo poznávání jejich tajemství začnou zase jen skákat na jeden zaostalý svět za druhým, opakovat celý koncept SG-1 do mrtě znovu, jen v mnohem víc lame podání. Pochopil jsem v čem je hlavní problém Atlantis - SG-1, a vlastně snad všechny ostatní sf seriály, jsou o snaze poznávat neznámé a čelit nebezpečí, o vrhání se do riskantních akcí - doslova "Boldly go where no one has gone before". Atlantis je taková ale jen na oko - sice v neznámém světě, ale velmi známým způsobem, a na rozdíl od SG-1 hlavně extrémně zbabělým způsobem. Prakticky ze všech rizikovějších situací se v Atlantis snaží vycouvat, schovat se do malé ulity ze které jen občas vykouknou ven. Sice je mi vcelku sympatický totální cynismus se kterým nechávají napospas destrukci celé civilizace od kterých takto utíkají, ale stejně je hrozně nasírací to sledovat.

Neuvěřitelně pošahaná věc ve které se psychedelické šílenosti mísí s turbulentně pubertálním humorem. Divnost roku. 6/10

Kvalitní příběh a navíc ve velmi zábavném podání. Milý a příjemný objev z Animefestu 2013. 9/10