Aleister

Bebjak patří mezi špičku tuzemských žánrových tvůrců, jeho potenciál je ostatně patrný již v Čáře z roku 2017. Stínohra nadchne přímočarostí, syrovostí a autenticitou sociálního dramatu. Jeho nejnovější snímek patří do stejné „rodiny“ jako Můj pes Killer Miry Fornay, Kobry a užovky Jana Prušinovského, nebo Koza Ivana Ostrochovského. Místo rutinního kriminálního procedurálu jde o plnokrevné drama, které prozkoumává černočerný svět polostínů a polosvětel, v nichž se pohybují sebedestruktivní postavy naplněné vztekem a touhou po pomstě. Stínohra je vlastně duel, jehož působivost se odvíjí od vynikajícího castingu a herectví, které se povedlo podobně jako v Budiž světlo Marko Škopa, nebo Pustině Ivana Zachariáše a Alice Nellis. Milan Ondrík a Jan Jankovský, vypůjčený z Prušinovského Chyb, podávají výkony hodné Českých lvů.

O svobodné lásce bez nároků, slibů, závazků. Duhý celovečerní film německé režisérky vyniká silou přítomného okamžiku. Vyjadřuje se obrazem, který nepotřebuje dialogy, je nepřříjmně fyzický i poeticky krásný. Nejde o sociální drama o prostitutkách, ale o emotivní romanci z prostředí sexu na prodej.

Body horor, který fascinujícím způsobem propojuje násilí, erotiku a estetiku, patří do stejné rodiny jako Oči mé matky nebo Uvnitř. Všechny tyto snímky přinášejí viscerální zážitek, když skrz destrukci těla nahlíží na dno lidské duše.