Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 139)

plakát

Justice League: Crisis on Infinite Earths - Part Two (2024) 

Fascinuje mě, na jak komplexní příběh na tři části se tvůrci vrhli, a tu trojku musím dát co nejdřív, jinak se v tom člověk totálně ztratí. Viz obří rozdíl mezi jedničkou a dvojkou. A tolik postav, že ani mně některé nic neříkají. Ale musím přiznat, že jsem se tentokrát bavil o něco více, ač kvůli únavě nadvakrát. Ale bylo by to nejlepší v tandemu. Slabinou zůstává stále animace, snad tvůrci na ní ještě do dalších projektů zapracují.

plakát

Chlapec a volavka (2023) 

Nejsem fanda anime a i k Mijazakimu jsem si hledal cestu, ačkoliv ty největší pecky jsem samozřejmě viděl a jeho (pravděpodobně) poslední film jsem si nemohl nechat ujít. Fascinuje mě, jak k nehraným adaptacím přistupuje úplně jinak než tvůrci na západě a opět se mu povedlo mě svými dospělými tématy opět rozhodit. Chlapec a volavka pravděpodobně nebude nestárnoucí kultovkou, ale tato režisérská legenda se loučí na vrcholu.

plakát

Kdo se ptá? (2024) (pořad) 

Rok to nejspíš, vzhledem ke staří jedné nerelevantní otázky, leželo v trezoru. Ale za mě to až taková hrůza, aby to mělo černá čísla, nebyla. Sledovat ale dále nebudu a show čeká brzký konec.

plakát

Policajt v Beverly Hills: Axel F (2024) 

Vytoužený sequel, na který jsme čekali 30 let a kupodivu na něj ještě došlo. Nostalgie na 80. léta pořád funguje a myslím si, že premiéra na Netflixu je nakonec lepší varianta než poprask, jaký by Paramounti udělali v kinech, zvláště v letošním nepředvídatelném roce. Nikdy jsem nebyl fanoušek série, předchozí trilogii jsem viděl tak před 15 lety (1 asi před pěti a tu mi citelně zkazil původní dabing) a tentokrát nedošlo na opakovačku. Čtvrtý díl rozhodně má své momenty (hlavně v závěru to na mě fungovalo dost), akurátní akční scény a Eddieho Murphyho, který rozhodně nevypadá na svůj věk (akorát u jeho hlášek jsem se zasmál právě jednou). Jen je film zkrátka cílený hlavně na fanoušky, kteří mají bližší vztah k těm postavám a hercům, které jsem třeba deset dvacet let nikde neviděl. Rozhodně je však cílit, že to je pouze akvizice Netflixu a ne vlastní produkce (Jerry Bruckheimer opět u kormidla) a v kině by to ostudu neudělalo (kvalitativní, komerční nejspíš ano).

plakát

Něco na té Mary je (1998) 

Devadesátková komedie v nejryzejší podobě v podání bratrů Farrellyových, která mi i z dnešního pohledu furt lesk a až na některé až přespříliš absurdní situace jsem se vydatně nasmál. Na Disney+ navíc v Ultra HD a českým dabingem, který mě až šokoval, jak byl sprostý, ale o to víc pobavil.

plakát

Ted (2024) (seriál) 

Předchozí dva filmy s Wahlbergem mám hodně rád, na obou jsem byl v kině, viděl je několikrát a vzpomínám si, jak jsme se kamarády nasmáli už jen u tohoto konceptu sprostého mluvícího médi. Mrzelo mě, že nikdy nevznikla trojka, ale seriál jsem vyhlížel. A ten nabídl přesně to, co měl a využil možnosti reflektovat dětství tvůrce Setha MacFarlana, u něhož je vidět, že ze vzpomínek čerpá fakt vydatně. Vtipy jsou opět přestřelené, některé situace velmi nepravděpodobné, jen to zkrátka už není takové wow jako před 12 lety. Ale zasmál jsem se a na druhou sérku se těším.

plakát

Matka v trapu (2024) 

Pod tíhou rodinného sledování jsem byl ochoten zkousnout romantickou komedii, kterých je tak 20 do roka (těch českých). Ale pro Matku v trapu rozhodně nejsem cílovka, ta vyžaduje mnohem více křížků a potomků. Takže mi to nesedlo a velmi jsem se nudil. Je tu však ještě úroveň Evy Toulové až tak nízko to nedosahuje.

plakát

Mezi živly (2023) 

Silná pixarovka, která mě k mému velkému překvapení zas na nějakou dobu přitáhne k animákům. A pravděpodobně nejlepší v této desetiletce. Poslední rok dva jsem animáky obecně celkem opomíjel (viz moje přesně roční zpoždění) a skutečně mě šokovalo, jak moc se mi líbila animace a jak mě to celé hrozně chytlo, i když samozřejmě nepůjde o takový kult, jakým se ukázalo, že je V hlavě a jeho letošní sequel. Pro mě je Elemental o kus výše a jsem rád, že nakonec úplně nepropadl jako taktéž fajnový Rakeťák.

plakát

Krotitelé duchů: Říše ledu (2024) 

Musím se přiznat, že jak hodně lidí oceňovalo Afterlife za jeho návrat ke kořenům, tak mně tolik nesedl a překvapivě jsem si užil více tento díl. Producenti si však vlivem předchozího úspěchu nedali pozor na rozpočet, který se nentokrát zřejmě nezaplatí a série to dost možná před dalším rebootem zabalí už po tomto dílu. Opět se dost hraje na nostalgii, návrat původní trojky a za mě atmosféra naivních původních filmů zůstala zachována a konečně jsme zase v New Yorku. Jinak takřka platí to samé jako u předchozího dílu, jen mi asi zkrátka více sedl ten setting a z hlavních (mladých) herců mě takřka nikdo neštval (ani Logan Kim, ale dostal překvapivě málo prostoru) a to už je co říci.