ondrula

Když tak nad tím uvažuju, vůbec nevím, proč jsem zrovna na tuhle kravinu šel do kina, ale asi v tom byla ženská. Příběh spočívá v tom, že nonšalantní Romain Duris má za úkol svést nezlomnou (a ohavnou) Vanessu Paradis. Z toho vykvete romantická láska jak ze žurnálu, ale než se tak stane, musí oba hrdinové prodělat krkolomné eskapády v atraktivním prostředí středomořských letovisek. Když jsem na to zíral, říkal jsem si: koho tohle kurva může zajímat? Ale nebyl bych to já, starý vykuk, abych si uprostřed zoufalství nenašel aspoň nějakou kratochvíli a po chvíli mě začalo docela bavit sledovat, jak se Vanessa Paradis zoufale snaží neotevírat moc hubu, aby nevystavovala tu obludnou mezeru, co má mezi zubama.

Srdce mě bolelo, když jsem musel pozorovat tuhle parodii na mé milované samuraje. Co bylo na tomto filmu skutečně japonského, bylo pokřiveno, idealizováno nebo přímo zesměšněno. Existuje několik světlých chvilek, třeba obřad seppuku, ale jinak je to bída. Navíc se jedná na prvním místě o akční podívanou pro hloupý americký teenagery, kterým jsou nešťastným způsobem vysvětlovány souvislosti přímo z úst herců; tak třeba šógun říká daimjoovi: "Spácháte seppuku... to znamená, že si vlastní rukou rozříznete břicho!" Po několika takových ohyzdnostech jsem očekával, kdy někdo řekne: "Popadni katanu, to je támhleten zahnutý meč s terčovou záštitou." No faktem je, že příběh je částečně fantasy, a to docela dost dojebané, což v kontrastu s japonskými reáliemi působí obzvlášť odpudivě. Vyzdvihl bych také holandskou kolonii v Nagasaki, která je ztvárněna jako město v docích postavené přímo z lodí, wtf? Poměrně zásadní zklamání pro mě také byla přeslazená love story mezi přestárlým Reevesem a japonskou kikinou a obzvláště pak závěrečný fight, ke kterýmu vlastně celý film směřuje a kterej je dost odfláklej. Děsím se, jak si amíci poradí s akčním fantasy Herkules, to zase bude něco...

Nedávno jsem četl knížku od Barkera a přišlo mi to skutečně dobrý a hlavně hrůzostrašný. Pak jsem si vzpomněl, že to bylo i natočený coby film a že mě to jako malý děcko dost děsilo. Tak jsem na to mrkl znovu a musel se smát, jakej je to shit z 80. let. Copak o to, směšný latexový znetvoření a gumový stvůry, to bylo tak nějak společný tehdejší době všem hororům, ale dalo se to ztvárnit buď takto legračně anebo geniálně jako třeba ve the Thing. Největší rozčarování pro mě byla změna příběhu, debilní postavy a tragikomický dialogy a to přesto (nebo právě proto) že to režíroval Barker. Nejvíc mě asi fascinovala Julia, která je v knize za neodolatelnou krásku, kdežto ve filmu je to odpudivá a zmalovaná postarší ženská s obludným mulletem na hlavě a s trvale nasraným výrazem v ksichtě. Nemohl jsem si pomoct, ale něco v tý atmosféře filmu mi připomínalo americký filmy z 50. let, asi oblíbená Barkerova doba. Vůbec herecký výkony jsou v tomhle filmu dost k smíchu; například osudové setkání Franka a Julie proběhne tak, že Frank, co vypadá jak cikán, v deštivém dni zazvoní u Juliininých dveří a zmoklej jak slepice se chová nonšalantně jak Sagvan Tofi, což na Julii působí neobyčejně romanticky, skutečně výborná scéna. Nebo scéna, kdy Julia najde v odpudivém Frankově brlohu jeho fotky, jak šoustá s ohavnou černoškou, čímž je vysvětleno, že Frank si užíval života opravdu plnými doušky :-) Papundeklové cenobity nebudu komentovat, protože z důvodu zjednodušení příběhu z nich Barker udělal pekelníky a navíc je doplnil podivnou piraňovitou stvůrou, která když nahání Julii chodbou (efektu toho, že stvůra jako běží po zdi, je dosaženo tím, že freneticky komíhá gumovými paprčemi), je zcela zřetelně vidět, jak jí po kolejnicích posunujou kulisáci. Jádrem děsivosti příběhu měla asi být rozkládající se umrlčí Frankova postava, ovšem dneska je opravdu k smíchu, když si herec na sebe navlíkne latexovej obleček, ze kterýho jako koukaj žebra a natře se marmeládou. Atmosféru 80. let pak dotvářejí sváděcí scény, který vypadaj tak, že Julia si natupíruje ještě vyššího mulleta, oblíkne si strašlivý ramenatý sako, zajde do otřesnýho denního baru, kde sama lemtá, načež si asi některý z těch osamělých alkoholiků dodá odvahy, překousne v sobě přirozený odpor k Julii, a začne jí obtěžovat, načež jej Julia odvede k sobě domů; tam si chlápek sundá kalhoty, vytasí se s povadlýma slipama se žlutou skvrnou, za což mu Julia po zásluze dá kladivem do držky. Kdyby byla v příběhu nějaká logika, dala by vzápětí kladivem do držky i sobě, ale to se bohužel nestane. Dvě * dávám z nostalgie a jako hold knize. Zkusím se časem vyhecovat a kouknout na další nastavované díly tohoto spektáklu

Na to, kolik křiku se nadělalo kolem tohoto filmu, to zase takovej zázrak není. Rivalství těch dvou kohoutů zase tak vyhrocený není a soudě dle dobových fotek to byli spíš kámoši. Dlouho jsem na tenhle film čekal a říkal jsem si, že jeho výjimečnost bude asi spočívat v mimořádně efektivních záběrech závodů F1; no, není tomu tak, film je z hlediska vizuálu vlastně dost průměrný. Finále je směšně nemastný a slabý. Taky mě napadlo, že když jsem byl malej kluk, ze všech stran jsem slyšel "Niki Lauda", což byl neuvěřitelný pojem, ale ani jednou jsem neslyšel "James Hunt".

Dost jsem se na film těšil, trailer sliboval hodně a akční filmy s talibánci já mám rád. Akční část filmu je poměrně solidní a promyšlená závěrečná gradace prostě funguje. Přesto mě nasralo několik věcí. Předně asi úvodní hodinové žvanění vojáků na základně, kde každej z nich musel sáhodlouze vyprávět, jak je jeho snoubenka úžasná a jak pro ní nemá prachy. Pak samotná akce, ve které všichni vojáci prodělají tolik průstřelů a krkolomných volných pádů, že by museli natáhnout brka hned zkraje. No a v neposlední řadě i Marky Mark, přirozeně.

Když jsem to viděl poprvý, nelíbilo se mi to, podruhý taky ne. Pořád jsem to tehdy srovnával s vyvedenou filmovou verzí. S odstupem času jsem se jedním okem podíval na pár dílů znovu a když už mám odstup od filmu, který jsem naposledy viděl tak před 10 lety, musím uznat, že je v tom ten Švandrlík přítomný, postavy jsou celkem věrné knižní předloze a zatímco postavy vojáků se moc nevyvedly (až na Šternberka a Vatu) a zvlášť velkým krokem vedle je přehrávající a blbečkovsky švejkující Holub - Kefalín, tak postavy bafuňářů se vyvedly výborně a třeba Hryc a Jandák jsou vyloženě geniální. Jen tak pro zábavu bych na to už asi nekoukal, ale přes oběd, když se člověk cpe u kompu a chce na něco zírat, tak to ujde.

Chvílema mi tam selhávala autentičnost; aby snímek nepůsobil plytce a nudně, museli chlapi přistoupit k umělým dramatickým scénám, jakými byla například účast na partizánské párty, a taky bylo očividný, jak je tohle dobrodružství předpřipravené stohlavým týmem. Na druhou stranu klobouk dolů před všemi třemi pány, protože jejich nasazení bylo mimořádné, o čemž svědčí už jen jejich sluncem ožehlé ksichty, špína a taky neskrývaná opravdová nasranost, to už byla autentičnost jako prase.

Neobyčejně zajímavej film; asi ne tedy tolik, aby získal Oskara za film roku 2013, dost na to, abych ho mohl doporučit úplně každýmu. Tady pokud nemáte problém s vypodobňováním ponižování člověka, protože toho je v tomhle snímku habaděj. Film je pozoruhodnej hereckými výkony, až neuvěřitelnou ukázkou síly vůle, ale taky tím, že na mě nepůsobil autenticky a to zejména díky tomu, že běloši se k liberalizovanýmu černochovi chovají rovnostářsky a přátelsky, což mi zrovna do roku 1841 v Americe moc nezapadá. Ono by to nezapadlo ani do roku 1941.

Bezpochyby největší pecka, kterou jsem viděl za posledních několik let. A to přesto, že jí konkurovaly těžký kalibry jako Kapitán Phillips, Zmizení či Hobiti. Martin Scorsese opět dokázal, že ačkoliv toho zase až tak moc nenatočil, je špičkovým režisérem. Je až neuvěřitelný, s jakou dokonalostí se podařilo skloubit ideální obsazení se skvělým scénářem, výbornou kamerou a nádherným vizuálem. Je to film, u něhož jsem se potil vzrušením, což se mi vážně moc často nestává.

Tohle mi nikdy nepřišlo vtipný. Pakliže má Manéž setrvale sestupnou tendenci a rok od roku je trapnější, pak Bolkoviny byly úpadkem zábavy od začátku a postupem času se zvrhly totálně do sraček. Polívka si nejdřív sezval do sklípku pár senilních kamarádů, kteří odblekotali své humorné historky, ale pak sedlo stáří na hrb i Bolkovi a už to vážně není k smíchu.