dzberry

Vypadá to jako Honza Nedvěd, chová se to jako Honza Nedvěd, směje se to jako Honza Nedvěd, charisma to má jako Honza Nedvěd, ale Nedvěd to není… Co to je? No přece Nikča Cage! Jsem nadšen z toho, že se na Honzu nezapomnělo, jen je blbý, že se stal předlohou ve filmu, ve kterém celkem slušný námět/nápad roztaje (čti „se rozteče“) jak Honzík před Pavlínkou, když jí zpívá Stánky… Blbé, nevtipné, užvaněné, rádoby moralizující podtón sdělující cosi o naší společnosti taky mimo máminu mísu… Cage tam má dva tři zajímavé momenty, u kterých si řeknete, že našel novou hereckou tvář. No jo… Jenže to je tak vše, co stojí za pozornost…

Bezprostředně po dokoukání divnej pocit – jako bych měl ruce upatlané od čokolády a umyvadlo nikde! A tak se těma upatlanýma rukama všeho dotýkám, radost z toho nemám, a tak si je alespoň nenápadně otírám do posmrkaného papírového kapesníku, který z nějakého záhadného prasáckého důvodu vězí v mé kapse u kalhot... Bylo to pokoukání barevně infantilní a... ... a nejraději bych ho utřel do kapesníku, ten už je ale docela dost – z výše uvedených důvodů – ekl... Viděno s dabingem. Zřejmě bohužel...

Romantika bez šťastného konce!!! Tolik výronů lásky a ani jedna žádost o ruku, sakrblé! A tak jsem to těm holkám přál! Chjo... Svět se řítí do řiti. Někdy dokonce i tuplovaně v jeden jediný moment!

Hele, co si budem, ony ty matky samoživitelky s traumíčkem z mládí a antisexy pohledem, po kterém raději pokorně a dobrovolně měkne i titanové dildo v nočním stolku, to není lecjaká věc, to je zatrtatr mazec a megahoror. Aneb když máš bubáka v hlavě, jebne ti z něj jednou hravě… Herka to odehrála slušně, prcek taky, vícehvězdné trenkohnědné momenty ale srážely dolů scény s tím černým svědomím, které se motalo po domě, a de facto i scény se všemi ostatními postavami, které se tam mihly (bylo jich relativně habacook), znesympatily děj a zase odběhly…

Tenhleten trojúhelník smutku je daleko lepší a hlavně šťavnatější než kdejaký rozveselený kosočtverec!!! Jízda po tobogánu trapnosti... nejvtipnější fekálscény, jaké jsem kdy viděl... co postava, to vybroušený klenot zbytečnosti... Do kosočtverce, dám si to brzy znovu!!

Hele...když to srovnám – jen tak namátkově – s jiným tanečním filmem, třeba s Hříšným tancem, tak si musím postesknout, že mi tady citelně chyběl hlavně ten taťka doktor (ten od Baby), který uměl v pravý čas někdy uprostřed filmu, i když dost nasraně, zasáhnout a udělat případným drastickým závěrům přítrž. Díky jeho absenci jsem tak během Climaxu dostal poprvé v životě epileptický záchvat (dokonce hned třikrát krátce za sebou), poblil jsem si čelo (to když jsem se stavěl na hlavu, jelikož kameramanovi z těch jednozáběrovek totálně jeblo) a v neposlední řadě jsem jako první muž na planetě Zemi vstoupil během filmu do nelehkého období klima(x)teria. Což mě teda docela dost vykolejilo, když už jsem s tím tak nějak vůbec nepočítal!

Už jen takový odvar z ponožek Roberta Redforda… Ne že by se na něj hezky nekoukalo, je to líbeznej stařík, o tom žádná, on ale ten příběh při tak krátké stopáži byl rozplizlý jak rozšlápnuté nahnilé jablko na zmiňovaných ponožkách Roberta Redforda, což bylo místy až o zdraví to dokoukat… Taky jsem se bál, aby nedošlo k nějakému explicitně pojatému gerontosexu s neméně roztomilým Špačkem, naštěstí už se ale zmohli jen na jednoho extatického hudlana, takže uff, všechno dobře dopadlo a nikomu se nic nestalo...!!!

Fajn fantasy domek... A to je asi tak vše - dál už to stálo za zlámanou vteřinovou ručičku. Děj si hopkal, jak chtěl, bez kontroly a souvislostí, obyčejně charismatičtí (Black, Blanchett) herci nechali charisma před první klapkou i s podpisem na smlouvě, dětský hlavní hrdina byl depresivnější než první vteřiny nového roku... A všechno se tam děje tak nějak mimoděk a bez vysvětlení – ten nudný sirota se naučí kouzlit dřív, než bys řekl „abrakadabra“, křoví tam kadí do bazénu, Cate po impotentním čaroobdobí náhle čaruje jak McGonagallová, kámoš ze školy se zničehonic začne chovat jako debil, jen aby vznikla zápletka... ach... škoda těch hodin, co tomu všichni (filmový štáb i diváci) obětovali...

Nesčetněkrát jsem během filmu přemýšlel nad tím, proč vlastně vzbudil tolik nadšení, rozněžnělosti, superlativního křiku...a ono asi jednoduše proto, protožeeee...protožeee....protožeeee Queen.. Protože modla po letech ožila na krátkou chvíli...ale...no jo...sakra...bohužel v krutě okleštěném tvaru, ve kterém se hraje na základní filmová (a promyšleně vyzobaná) udělátka, aby se masy štěstím rozzářily – např. nejasný vztah se zacykleným otcem a odpuštění, rozchod s kapelou a odprošení, bolestný vztah s milovanou ženou, které nikdy nemohl být Freddouš mužem atd. atd. Malek musel hodně makat, aby roli zmáknul takto skoro až geniálně, o tom žádná...i přesto byl místy lehounce protivný (možná i proto, že občas vypadal spíš jako Michael Jackson než Freddie Mercury?). Každopádně neselhal, to fakt ne, to spíš zbytek kapely mi způsoboval trudnomyslnost, v této disciplíně vynikal svým přehráváním především Brian May, resp. jeho představitel... Ale jinak radost. Závěrečný koncert ve Wembley, ten gejzír hudební a filmové energie překazila jen ta důchodkyně v řadě za mnou, která začala odcházet během druhé písně. Spěchala (alespoň něco takového hulákala do telefonu) na autobus pro vozíčkáře...zřejmě moc dobře tušila, co se jí může stát, když začne svým odchodem rušit v nejlepší hudební pasáži filmu???

Děcka. Nikdy, ale opravdu nikdy nesexujte s někým, koho ani pořádně neznáte a koho jste potkali třeba na diskotéce. Tohle poněkud delší preventivně instruktážní video vám vše řádně, byť poněkud krvavě, osvětlí...