vesper001

„Je napůl mrtvej!“ „Né, je napůl živej!“ Tak jsem se konečně odhodlala podruhé podívat na film, který mě v dětství traumatizoval. (Byla jsem přecitlivělé dítě, rozporcované postavy mi trochu vadily). A zjistila jsem, že nejde o banální příběh typu povídám, povídám pohádku o velkém hladovém zvířátku, ale o skvělou komedii s partou knedlíků, rajskou omáčkou a medvědím česnekem. ;) A kupodivu se zajímavým ekologickým přesahem a na dobu vzniku slušnými triky. I postavy se v rámci žánru docela povedly. Hezká, ač trochu neurotická paleontoložka („Pořád na mě padají hlavy!!!“), trochu neurotický profesor, neurotický šerif, co by rád novou krokokabelku, a neurotický ochránce přírody (existují nějací jiní?). A jedna naprosto pohodová babča.

Snorlax to vystihla přesně. Jediný zpěvák, jediný mikrofon, jedinečný talent a jednoznačně fantastický koncert, od kterého se nedokážete odtrhnout.

Clint Eastwood je skvělý režisér. A na něčem se to naučit musel... :-)

Nic strhujícího, nic logického, nic hlubokomyslného, ale je to docela zábava. Která se těžko hodnotí. Bod za "bondovský" duel motorky s helikoptérou. Mínus bod za nesmyslný závěr (ta armáda ozbrojenců na konci byla vycpaná nebo co?). Bod plus za několik hlášek, u kterých jsem se smála ("Mám tenhle odznak a tuhle pistoli. A z mých krásných očí září láska pro Ježíše.") Mínus bod za to, že hlavní ženská postava je hysterická fúrie a Clintův stabilní callahanovský výraz chvílemi přechází v monumentální nasranost. 50 %. Plus mínus.

Série 1-13: 80 %. Anglický venkov se vším, co k němu (tedy aspoň ve filmech) patří. Pavučiny vztahů, skryté hříchy, tajemno, suchý humor, mordy, úchylky, intriky, bručounský detektiv a jeho zábavní Watsonové. Ale jedna ze záhad zůstává nevyřešená. Jak to, že když je v každém dílu tolik mrtvol, není už z Midsomeru dávno pustina a urbex?

Láskyplně vypiplaná pocta těm nejklasičtějším detektivkám. Má šmrnc, vtip, zajímavou kameru, příjemné obsazení, krásné kulisy a nezbytnou zašmodrchanou zápletku. Oddechovka to ale není ani náhodou. Jakmile vaše pozornost přeřadí jen o jediný rychlostní stupeň, jste ztraceni, protože přehlédnete jednu z tisíce směrovek. Ty vedou tam, jiné jinam a většina někam. ;) Je to prostě jízda.

Akční? Thriller? Ušlo mi něco? Bála jsem se v jedné jediné scéně, a to když ten zlý hoša šeptá za dveřmi. Většinu času jsem si kladla otázku, na co se to dívám. Z úcty ke Stevovi jsem vydržela do závěrečných titulků, a i když jsem u nich už byla stejně vyhořelá jako hlavní postava, nelitovala jsem. Steve podpírá zoufalý scénář a zmatenou režii ze všech sil a do kaskadérských kousků jde naplno - nemoci navzdory. Taková profesionalita se jen tak nevidí.

Clint na začátku řady svých bezejmenných, málomluvných drsňáků. Tentokrát v roli pistolníka a hlavního sponzora pohřební služby. Nezaměnitelný Leoneho styl, který z kteréhokoliv westernového klišé dovede udělat nervydrásající moment nebo uměleckou scenérii. Morriconeho hudba je silnější než slova, kterými se tady ostatně neplýtvá, a atmosféra tak hutná, že slunce, písek a střelný prach cítíte i v obýváku.

Takový malý pokus o psychothriller. Vybydlená barabizna, šlapkoidní jakože hrdinka, divnej brácha, kluzkej brácha, pár dalších podivných individuí... a jedna nechutnost. Postavy tápou, příběh klopýtá, logiku nehledejte a tajemno tedy vypadá jinak. Jak říkám, malý pokus.

Kdyby matky na tahu raději táhly do jetele hned po první třetině, bylo by na světě líp. V tom filmovém určitě. Hvězdičku za Milu Kunis. Kdybych vyčerpaná, přepracovaná, frustrovaná a zoufalá vypadala jako ona, taky by na světě bylo líp. V tom mém určitě. :)