Emjecko

Emjecko

Marek -Dharkazz- Jarnot

okres Opava
muž / homo sapiens sapiens


4 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 15.9.2015  21:03

    Znáte ten druh líbivých filmů, které těží z toho, jak jsou špatné? Když je totiž chcete zhodnotit, není vůbec jednoduché vzpomenout si, co na nich bylo nejhorší a s tvrzením "všechno", nebo "většina" si prostě nevystačíte. Ve finále to vede k tomu, že vaše kritika nikdy nebude kompletní, a byť jste úplně na začátku prohlašovali "fakt se na to nedívej", "je to ztráta času" etc., tak na konci chtě nechtě budete muset použít něco jako: "to bys musel vidět, to se prostě nedá všechno popsat". Výsledek? Další a další lidé se jdou podívat na film, který nikdy neměli zhlédnout! Já jsem jeden z nich a ano, v tomto komentáři mluvím o snímku Jupiter vychází. Negativ má skutečně hodně, zatímco z positiv je nejčastěji zmiňován snad jenom povedený grafický kabát, což však v roce 2015 úplně neberu. Největším úspěchem vycházejícího Jupiteru je tak Sean Bean, který zůstal naživu...

    • 8.9.2015  13:09
    Pláž (2000)
    ****

    Přijde mi, že je Pláž podceňovaná pouze z důvodu obsazení Leonarda do hlavní role, další negativní kritika staví převážně na argumentech alibistického rázu, ať dotyční nevypadají hloupě, že shazují myšlenkou nadčasový film Dannyho Boyla s naprosto fantastickým soundtrackem jenom kvůli jednomu herci. Přesto se tak děje a já říkám: nenechte se tím odradit. DiCaprio tady hraje velmi slušně, nehledě na fakt, že se zároveň jedná o zajímavou sondu 15 let zpátky do doby, kdy získával své první zkušenosti, aby je později mohl přetavit ve skutečně mistrovské herectví. Pokud vás však tato osobnost vůbec nezajímá, i tak vám můžu snímek vřele doporučit. Čas od času by si člověk měl připomenout, že se má dobře (i když si myslí, že je to obráceně) a že lidské štěstí je o něčem jiném, než o honění se za mamonem a kumulováním hmotných statků. ("nepřímo" s tím souvisí i osud pláže z filmu na ostrově Phi Phi Leh)

    • 30.8.2015  09:17

    Pro většinu lidí bude na tomto filmu nejzajímavější asi fakt, že v něm hraje Johnny Depp s Leonardem DiCapriem, přičemž oba jsou ještě tak mladí, až je to pro diváka atraktivní. Je příjemné vidět je někde ještě před tím, než se vyprofilovali v herce s dneš již známou tváří. Bylo by však nespravedlivé stavět kvalitu tohoto snímku pouze na nich, navíc když se stali ikonami až mnohem později. Co žere Gilberta Grapea je podáváno velmi milým způsobem, byť se jedná v podstatě o smutné vyprávění ze života, ale přesně to bych si dovolil vyzdvihnout. Nadčasovost a realističnost příběhu, který každý den může prožívat více lidí po celém světě. To vše doplněné o správnou dávku životního nadhledu a ukázky štěstí pramenícího z malých radostí, které jsou tolik důležité, zároveň tolik opomíjené...

    • 28.8.2015  07:49

    Nevím, kdy naposledy jsem se díval na film, který jsem nepochopil, natož abych na internetu hledal možné významy jeho jednotlivých scén. Přitom to na začátku vypadalo jako mozaika, která je sice rozbitá, ale na konci ji spatřím v celé její kráse (podobně jako třeba 21 gramů). Buď se tak nestalo, nebo ji neumím ocenit, ale já ji prostě nevidím. Na Mulholland Drive se určitě ještě jednou podívám, můj první dojem je však takový, že si Lynch udělal radost a natočil několik zcela nesouvisejících příběhů, občas i s fantaskními výjevy, přičemž nic z toho nedávalo žádný smysl. Lidé se ho tam přesto pokouší nalézt, vypadat důležitě, chytře, ale pravda je taková, že si napřed vytvořili závěr ("výborné umělecké dílo od Lynche"), a až pak začali hledat, čím vším ho lze obhájit. Kdybyste na to šli obráceně, zjistili byste, že zas až taková pecka to není. (kapitolou samou pro sebe jsou potom lidé, kteří přiznávají, že film vůbec nepochopili, ale druhým dechem dodávají, jak to bylo skvělé, úžasné, bravurní..., jako opravdu?!)

    • 27.8.2015  16:31

    Velmi syrový, ale o to působivější film. Jeho základní děj je poměrně jednoduchý. Lleywelyn se "omylem" dostane k penězům od mafie, která je však chce pochopitelně zpátky, čili se vydává po jeho stopách. Do toho začne policie všem šlapat na paty, a tanec jako na divokém západě může začít. Tenhle však nebude mít tuctový průběh a už vůbec ne konec. V celém příběhu neexistuje jediná postava, o které můžete s určitostí říct, že přežije či zemře. Celé vyprávění tak dostává úplně jiný rozměr, protože jednoduše nelze předvídat jeho další vývoj, a pokud to zkusíte, nebuďte překvapení, když vám to nevyjde...

    • 25.8.2015  20:06
    Whiplash (2014)
    ****

    Nemám hudební sluch, nejsem bubeník, neposlouchám jazz, trailer mě nebavil, na film jsem se dívat nechtěl, ale fakt mě dostal, byť ne úplně do kolen. Zdánlivě jednoduchý příběh o souboji náročného profesora s ambiciózím studentem se stal díky Tellerovi se Simmonsem něčím víc. Své postavy zahráli tak perfektně, jak kdyby byl někde za nimi další Fletcher, který na všechno dohlížel a rozhodl se z nich vymáčknout maximum, v případě Tellera jít až na krev, doslova. Ne nadarmo bývá mezi genialitou a šílenstvím jen velmi tenká hranice. Whiplash nám přesně tohle nastíní, ale nechá zcela na nás, abychom se rozhodli, zda tím budeme uchváceni či zděšeni, a narozdíl od většiny filmů si v tomto můžete dokonce i sami představit, jak to celé skončí...

    • 24.8.2015  15:53
    Ex Machina (2014)
    ****

    Komorní sci-fi drama, ve kterém jste svědky toho, jak lze v jednom podzemním komplexu se čtyřmi postavami vystavět příběh dokazující pravdivost tvrzení: "Není všechno zlato, co se třpytí". Trailer vypadá lákavě, film je potom na oko velmi pěkný, skoro až podbízivý, ale jedná se pouze o klamání vzhledem. Samotný děj je poměrně nezáživný, pohání jej v podstatě jenom fakt, že den má 24 hodin, čili se musí jít spát, ale ráno se vše opakuje a pak zase a zase... Ke konci filmu naštěstí přichází (pokus o) dramatický zvrat, který vás na chvíli zase probere, ale minimálně na mě působil jen těžko uvěřitelným dojmem, což celkový nemastný/neslaný pocit z Ex Machiny jenom umocnilo. Poslední šanci dostali tvůrci v samém závěru, nabízelo se velmi zajímavé ukončení, které sice proběhlo, ale bohužel tak doslovně, až to působilo skoro jako výsměch rozumovým schopnostem diváka. Výsledek? Hezky se na to koukalo.:-)

    • 30.6.2015  10:34
    Paddington (2014)
    ***

    Roztomile neškodná pohádka o mluvícím medvídkovi, kterou "zabíjí" postavy namačkané do charakterových škatulek. Už po pár vteřinách strávených s kteroukoli z nich je jasné, jakou bude zastávat roli, a buďte si jistí, že se to do konce filmu nezmění. K čemu to vede? V každé další scéně poznáte už jenom podle jejího obsazení, jak se bude vyvíjet, a vzhledem k tomu, že Paddington nemá jinak moc co nabídnout, udělá to ve výsledku od začátku do konce předvídatelný příběh plný "nutných" a nudných klišé, tuctovitosti, šablonovitosti... Ale nezoufejte, jednak je to krátké, potom je to opravdu roztomilé (i když občas hloupým způsobem), pro děti vzhledem ke své jednoduchosti jako stvořené a je tam i pár scén, u kterých se zasmějí rovněž dospělí, čili proč ne. Na víc než tři hvězdičky to však rozhodně nevidím.

    • 16.6.2015  11:03

    Tak, jak jsem se cítil včera já v kině, si asi museli připadat i lidé v roce 1993, když na plátně viděli Jurský park. Nemám však v plánu tyto dva filmy srovnávat (vzhledem k dlouhé časové propasti to snad ani nelze provést dostatečně objektivně). Úvodní věta byla myšlena jako poklona, protože se nevidí moc často, aby někdo vytvořil "pokračování", které s nenásilnou nostalgií připomene původní dílo a zároveň si dokáže jít vlastní cestou. Jurský svět je natočen s opravdovou grácií, přičemž jeho největší (a asi i jedinou zásadní) slabinou je fakt, že už to tady všechno bylo. Přesto nebo právě proto si zaslouží svůj úspěch a váš zájem. Tohle je totiž skutečný Jurský park podruhé...

    • 13.6.2015  15:32

    Šíleně ujetá slátanina, která mě úplně neskutečně bavila! Vadily mi snad jenom soubojové "vsuvky", přičemž si uvědomuji, že jsou nosným pilířem celého příběhu, ale mě teda dost rušily. Stačilo je však přečkat a dostal jsem pořádnou dávku sarkastických dialogů, pár hodně povedených gagů a hned tři pěkné slečny k tomu. Každá sice reprezentuje jiný styl, ale aspoň je z čeho vybírat. Film celkově hýří všemožnými nápady, skoro jak kdyby ho dělal pejsek s kočičkou. Úplně tak chápu, že nesedne každému, ale pokud si z něj vytáhnete to lepší (přechody mezi scénami jsou hlavně na začátku skoro až hypnotické) a mávnete rukou nad tím, co zrovna nemusíte, získáte ideální odpočinkovou tvorbu pro váš volný čas.

    • 18.5.2015  12:57

    TAKHLE! Takhle mají vypadat visuální orgie! Zběsilá jízda Šíleného Maxe je sice po příběhové stránce velmi plochý film (dal by se dal shrnout do dvou slov: "únos manželek"), ale způsob jeho podání je naprosto neskutečný. George Miller nechal fantazii pracovat na plné obrátky, nedíval se na peníze, vykašlal se na deadline (s trochou nadsázky ho odkládal skoro 30 let), ale ve výsledku jsme dostali něco, co tady dlouho nebylo a hned tak zase nebude. Ať už to budete podobně jako já vynášet do nebes, nebo to bez skrupulí sepsnete, věřte mi, že wtf pohled budeme mít společný. (jo a dokud můžete, zajděte si na to do kina, mimo velké plátno to může ztratit část ze svého geniálního kouzla, a pak je to prostě jízda, která si to zaslouží, vytknul bych snad jenom částečnou repetitivnost jistého děje s blížícím se společensky a morálně nutným koncem filmu, ale jinak opravdu smekám)

    • 4.5.2015  16:17
    Průvodce (2008)
    *****

    Jeden z těch těžších snímků, ať už po obsahové či emoční stránce, s poměrně kontroverzním ústředním tématem. Smrt a s ní související odchod milované osoby nebývá pro pozůstalé ničím jednoduchým, a byť jednou odejdeme všichni, přesto to nejen v naší společnosti nemá daleko k tabu, což celou věc jenom komplikuje. Průvodce nám smrt předkládá jako denní chleba bývalého violoncellisty. Většina lidí se na něj dívá skrz prsty a jeho práci odsuzují jako něco podřadného, ovšem jen do doby, kdy sami pocítí, jaké to je někoho ztratit. Setkání tváří v tvář s něčím tak definitivním nejednoho člověka přiměje zamyslet se nad životem, dosavadními prioritami i budoucností, tou budoucností, na jejímž konci je smrt. Přesto nebo právě proto bychom měli být na tento moment připraveni a až jednou přijde, přijmout ho jako součást lidského života, který si zaslouží odpočinek, rozloučit se a jít dál...

    • 3.5.2015  14:25

    Jednoduše geniální animák se spoustou popkulturních narážek pro dospělé obecenstvo a voilá, záminka k návštěvě Ovečky Shaun v kině bez dětského doprovodu je na světě. Podobně asi smýšlelo víc lidí, protože v sále rozhodně nebyla nijak zásadní převaha dětí nad staršími ročníky, a to jsme byli na nedělním představení kolem 14. hodiny... Vůbec se však není co divit. Velmi positivní reference na Ovečku Shaun ve filmu ze všech stran hovoří za vše. Kdo by si taky stěžoval na milý a inteligentní humor, příběh, který má hlavu a patu, rychlé tempo celého filmu bez hluchých scén či šťastný konec se špetkou dojemnosti. Já určitě ne, čili teď sjíždím i seriál a můžu rovněž jenom doporučit. Ovečka Shaun rulez! (víte, že je to ve skutečnosti beránek?:))

    • 19.4.2015  00:17
    Divočina (2014)
    **

    Ufňukané klišé o vlastní vinou zpackaném životě s pár záblesky šťastných chvil, pro které stálo za to žít. Na konci se teda ještě dozvíme, jak je všechno zlé k něčemu dobré, že prý budoucnost nebyla tak černá a máme na světě dalšího fénixe. Společnost miluje postavy, které vstanou ze svého popela a stanou se hrdiny. Já jsem opatrnější. Nechci shazovat neskutený výkon, který musela opravdová "Cheryl" podat, aby zvládla přes 1770 km dlouhou trasu, ALE... Skutečná délka PCT je přes 4200 km, nadmořská výška jde místy k 4000 m. n. m., a i za předpokladu, že by "Cheryl" šla jen nějakou jednodušší část, která byla o víc než polovinu kratší a ne tak vysoko, nevěřím tomu, že by se jednalo o příjemnou procházku, jak nám bylo předloženo. Na horách jsem nejednou byl a realita je opravdu jinde, než u jednoho vytrhnutého nehtu s pár šrámy na těle. Další věc je samotná postava "Cheryl", která se na dno dostala vlastní hloupostí. Každý den mnoha lidem na světě zemřou blízcí lidé, nejsem si však vědom toho, že by poté všichni začali brát drogy a roztahovat nohy před každým málem na potkání. Opravdu máme zapotřebí natáčet filmy o lidech, kteří před smutkem utíkají k drogám a ku-vení se, pak utečou do hor a když se vrátí, tak je plácáme po zádech?

    • 7.4.2015  19:52
    Vyvolený (2000)
    ****

    Nedalo mi to a po celou dobu, co jsem se díval na Vyvoleného, jsem ho zároveň srovnával se Znamením, což je o něco novější snímek od stejného režiséra, přičemž oba filmy dosáhly podobného diváckého úspěchu. Proč to zmiňuji? Unbreakable jsem si pustil cíleně s tím, že chci vidět to lepší z Shyamalanovy tvorby, to jsem i dostal, nemůžu se však zbavit déja-vu pocitu. Struktura příběhu, budování atmosféry, nevědomost, komorní dění, dialogy, rychlé a geniální závěrečné rozuzlení... Přišlo mi, jako kdybych sledoval Signs oblečené do staršího kabátu. Neberte to ale nijak zle, jedná se spíš o takový můj postřeh, se kterým možná nebude nikdo souhlasit, ale od čeho je možnost komentovat filmy, když ne k popisování subjektivních pocitů.

    • 20.3.2015  10:15
    Rezistence (2015)
    ***

    Horko těžko se mi objektivně hodnotí film podle knižní předlohy, který se tak zásadně odklonil dokonce i od hlavní dějové linie. Drobné úpravy nejsou u filmových adaptací až tak nezvyklé, v určitých případech jsou dokonce žádoucí, ale tvůrci filmového Insurgent zcela bez skrupulí vyřadili ze hry i poměrně důležité postavy a co víc, zcela překopali nosnou příběhovou linii. Během sledování filmu v kině jsem tak většinu času trávil dumáním nad tím, co se to tam k... děje a hlavně PROČ?! Pokud bych měl však Insurgent hodnotit z pozice člověka neznajícího knižní trilogii, záleželo by, jestli jsem (ne)viděl Divergenci. Za předpokladu že ano, jedná se díky většímu množství akce o atraktivnější pokračování nenáročné na přemýšlení, čili u toho můžete rovněž nad něčím dumat, ale jestli jste úvodní díl neviděli, tak na to ani nechoďte. Věřte mi, jednalo by se o ztrátu času.;-)

    • 22.2.2015  10:16
    Znamení (2002)
    ****

    Je zajímavé s odstupem času pozorovat vývoj filmové tvorby Shyamalana, jehož úspěšná cesta aspoň podle diváckého hodnocení skončila právě tímto snímkem. Mně osobně se pak ještě velmi líbila i Vesnice, dále už je to však především tápání ve vodách průměrnosti a čekání na zlomový okamžik, který by přerušil více než 10 let dlouhou sérii neúspěchů. Nic to však nemění na tom, že Znamení je dokonalým příkladem, kterak za použití minimálních prostředků natočit komorní sci-fi s epickým vyzněním. Do děje budete vtažení téměř okamžitě poctivě budovanou atmosférou využívající především strachu z neznáma, svůj prostor zde mají i humorné scény, byť má jejich vtip díky okolnostem značně hořkou příchuť, a na konci zjistíte, že i zdánlivě nesouvisející věci se vzájemně ovlivňují. Náhoda, nebo záměr vyšší moci...?

    • 16.2.2015  20:31

    Od KevSpy jsem si tady přečetl komentář: "Jedno velké WTF", a tento jediný na mě v záplavě těch positivních působí jako názor člověka, který Fury skutečně viděl. Je sice možné, že jsem těsně po zhlédnutí série Band of Brothers přemlsaný a teď se chovám jako rozmazlené dítě, které neumí ocenit dobré věci jenom proto, že poznalo lepší, ale většina ve filmu pronesených vět na mě působila až neuvěřitelně patetickým dojmem (mám na mysli anglický význam slova patetický) a hlavně, HLAVNĚ mi celý příběh přišel tak trapně nereálný (vojáci uprostřed boje bez helem, procházka po před chvíli bombardovaném náměstí, změna charakteru nováčka během pár vteřin, scénka uvnitř domu s paničkami, hořící leč "stojící" muž, závěrečná bitva...), až jsem to měl chvíli chuť vypnout a nedodívat se. Nakonec jsem to zvládl na dva zátahy, ale ani druhá polovina nepřinesla žádný obrat k lepšímu, naopak podtrhla nehezké pocity z první hodiny a celkově jsem se utvrdil v tom, že tohle už nikdy vidět nechci.

    • 12.2.2015  14:48

    Příjemný animák odkazující na všechno možné (asi každý si během něj vzpomene minimálně na Avengery a StarGate) s nečekaně smutným začátkem, roztomilým Baymaxem, hrdiny a jejich udělátky, spoustou zbytečného létání (brána je sice před vámi, ale proč jít přímo, když můžete ve vzduchu udělat efektní otočku), věrnými přáteli, nečekaně očekávaným zvratem, bláznivými honičkami, superpadouchem, gagy, dojde i na dojemné scény, závěrečné rozuzlení a... happy end. Asi jediné, co tomuto filmu z "mainstream must have" ingrediencí chybí, je romantická linka a písnička, což však v tomto případě považuji za positivum. Co chybělo mně osobně, je jiskra, která by ve mně vyvolala pocit, že se dívám na něco víc než na kreslený film pro děti a dospělé, který má sice po teoretické stránce vše, co má dneska podobný snímek mít, ale neumí chytit za srdce. Přesto se jedná o celkově dobrý počin, u kterého s jeho zhlédnutím rozhodně neuděláte chybu, dětem se podle mě bude líbit ještě víc (aspoň na čtyři hvězdičky), jo a taky se na konci dozvíte, proč se to jmenuje Big Hero 6.:-)

    • 10.2.2015  08:34
    Noc na Zemi (1991)
    ***

    Dle mého ne úplně zaslouženě oceňovaný film. Ůvod v New Yorku, který je z celé Noci na zemi nejlepší, sérii povídek z taxikářského prostředí sice velmi nadějně rozjede, ale už na jeho konci jsem si uvědomil, že je něco špatně, a mělo být hůř... Nejde o to, že by jednotlivé příběhy byly vyloženě špatné, mají hlavu a patu, pokusí se o pointu, jsou úsměvné (ať už vyloženě komediálně či tragikomicky), ale kromě ukázky různých filmových škol, hereckých osobností a stylů, jakými lze zahrát scénku na téma "noční cesta taxíkem po světové metropoli", nepřinášejí nic navíc a nemají tak daleko k prázdnotě. Úplně by přitom stačilo pohrát si se závěrečným vyzněním, které by všechny povídky spojilo něčím víc, než jen taxikářským řemeslem. Takhle se jedná pouze o pět random příběhů z různých částí světa, které sami o sobě nejsou až tak zajímavé a tím, že si je člověk pustí všechny po sobě, se to moc nezlepší.

    • 9.2.2015  17:26

    Velmi příjemným způsobem zvláštní film o slečně s nadpřirozenou schopností, která spustí nečekaný řetězec událostí. Nepodobný ničemu, co jsem měl zatím tu čest zhlédnout a zároveň důkaz, že dobré filmy můžou vzniknout klidně i v Izraeli. Je sice trochu netradiční, ale o to krásnější. Sám za sebe bych ho označil jako moderní pohádku o dospívání školní lásky, která je konfrontována nejen s do té doby nevinným dětským pohledem na svět, ale i s tím dospěláckým, který už toho na(ne)štěstí viděl mnohem víc. Přesto celý příběh ani zdaleka nepřekypuje přeslazenou romantikou, tu a tam ji sice mírně naznačí, zaonačí, ale jinak se chová spíš úsměvně a zaměřuje se především na radosti a strasti školou povinných a těch, kteří je ráno vyprovázejí. Vše velmi nenásilně, plynule a s notnou dávkou originality.

    • 8.2.2015  14:36

    Jakkoli se Podivný experiment tváří strašně temně, nemusíte se bát. Povídka, podle níž je film natočený, se ve skutečnosti jmenuje "Metoda doktora Téra a profesora Péra", což je skutečnému obsahu tohoto filmu mnohem bližší, než prvoplánový název, který má do kina přivést pouze co nejvíc lidí. Podivný experiment zní přece jen stylověji a o Edgaru Allanu Poeovi slyšel každý aspoň jednou ve škole, možná si i vzpomene, že napsal Jámu a Kyvadlo nebo Havrana, čili je vlastně taky cool a jde se na promítání. Těšit se můžete na solidní herecké výkony, přes relativně předvídatelný děj i na pár nečekaných zvratů, ale hlavně na parádní příběh, který vás bude bavit a možná si ho někdy dáte i podruhé.

    • 7.2.2015  15:41
    Kód Enigmy (2014)
    ****

    Působivé připomenutí, kde všude se uprostřed války bojuje a zároveň ukázka nepříznivého osudu jednoho z válečných hrdinů, který byl po zásluze potrestán. Nebudu soudit, na kolik je nám předkládaný příběh pravdivý, asi nikdo z nás už se dneska nedopátrá objektivních informací, které by nám s jistotou řekly, jak to tehdy skutečně bylo. Můžeme však předpokládat, že existoval člověk, který se velkou měrou podílel na rozluštění téměř geniálního šifrovacího stroje Enigma, čímž výrazně ovlivnil průběh druhé světové války a tím i osud velké části lidstva. Věřím, že podobných hrdinů měla druhá světová mnohem víc, o většině se ani nedozvíme, nebo si na ně postupně nebudeme pamatovat, ale tím spíš bychom měli u podobných snímků kromě filmových kvalit ocenit i významy osob, o kterých je natočen, a nezapomenout, jinak se totiž velmi rychle může stát, že si působivě připomeneme, kde všude se uprostřed války bojuje...

    • 6.2.2015  12:03

    Dlouho jsem se u nějakého filmu nesmál skutečně od srdce a už vůbec nemluvím o tom, že tady mi to navíc vydrželo od začátku až do konce. Samozřejmě s občasnými mezipauzami, ale i během těch jsem měl koutky napnuté od ucha k uchu a královsky jsem se bavil. Je mi však jasné, že humor je obecně velice subjektivní záležitost. Pokud moc nemusíte až do extrémů vyhnané situace, které sice nepůsobí stylem, že by se vůbec kdy mohly stát, ale jsou o to vtipnější, asi pro vás tato komedie úplně nebude. Jestli ve vás však představa vtipných absurdit vyvolává rošťácké jiskření v očích, jste na správné adrese, protože od kombinace muslima, Žida, Číňana, černocha, zarytých běloškých katolíků a jejich čtyř dcerušek snad ani nic jiného čekat nejde.

    • 5.2.2015  15:43

    Co je pro Jess a Leslieho most do Terabithie, může být pro diváka dost dobře nakouknutí pod pokličku fungování dětské představivosti v celé její kráse. Narozdíl třeba od Narnie je tady však konfrontována s realitou všedního dne, ale je to právě ta skutečnost, že jsou věci takové, jaké jsou, která podněcuje nejen dětskou fantasii k vytvoření jiného, lepšího a zábavnějšího světa. Stavění vzdušných zámků se však v opravdovém životě jen výjimečně promítne a když, tak většinou negativně, což Most do země Terabithia dokáže poměrně nevybíravým uzemněním, které vrátí nejednoho snílka nohama zpátky na zem. Přesto v závěru nezapomene připomenout kouzlo fantastických světů, které můžou a měly by být součástí našich smrtelných životů úplně stejně jako pevná půda pod nohama.

    • 7.1.2015  06:32

    Jak jsem si myslel, že mám anglický humor rád, tak tohle mi nějak nesedlo. Filmu se nedá upřít několik opravdu výborných nápadů a vtipných scén, ale větší část z koláče délky trvání Prokletí králíkodlaka si ukousla ztřeštěnost hraničící s infantilností, která mě prostě nebavila. Celé to však naštěstí netrvá ani hodinu a půl, čili tomu může dát šanci takřka kdokoli. Vyloženě zívat nudou u toho nebudete, v případě že vás to nesloví, se můžete uklidňovat tím, že to brzo skončí a vy ostatní si to pak stejně pustíte ještě minimálně jednou, čili něco tak povrchního, jako je čas, vůbec řešit nebudete, aneb easy, peasy a hlavně cheesy.

    • 4.1.2015  17:26

    Proti všem mým předpokladům získaných převážně z trailerů a názorů druhých VELMI povedený animák, který bavil od začátku do konce a rozhodně bych ho nenazýval nejslabším dílem od Pixarů, jak jsem tady někde zahlédl. Toto nelichotivé označení by si odnesla buď Auta 2 nebo obecně přeceňovaná Rebelka, ale zpátky k příšerkám. Zasazení příběhu do doby před působením Mika s Jamesem v Monsters, Inc., konkrétně do školního prostředí, kde se příšerky učí strašit, na mě podle popisu působilo velmi kýčovitě a nudně. Těžko říct proč, možná jsem se bál, že budou chtít tvůrci postavit úspěch na geniálním "prvním" díle, ale můj strach byl zbytečný, přece jen se pořád jedná o Pixary. V Monsters University si pro nás nachystali nepřetržitý tah na branku od začátku do konce, opravdu mě nenapadá žádná hluchá scéna, u které bych si přál, ať už skončí, gagy nepůsobí uměle ani zbytečně, v rámci možností bych se je dokonce nebál označit za dospělé, kdy nebudu tvrdit, že se smíchy potrháte, ale minimálně úsměv na tváři dokáži vyčarovat dokonale a co oceňuji nejvíc, je perfektně zvládnutá práce se zvraty a závěrem filmu, což je těžká, přesto kolikrát dost podceňovná disciplína. Ani v jednom případě, kde se vyloženě nabízelo vyřešit či ukončit vybrané situace tím lehčím, mainstreamovým způsobem, se tak nestalo, vše naopak působilo velmi přirozeně, uvěřitelně, skoro jako ze života, a že to bylo celé o barevných příšerách? Jenom o vzhledu to není a některé jsou navíc fakt roztomilé.

    • 3.1.2015  16:15

    Postava Günthera Bachmanna zde byla P. S. Hoffmanovi ušita na míru. Znavený, alkoholem poznamenaný hlas v kombinaci s vizáží sešlého muže v letech nezměrného hereckého talentu přesně pasuje na roli zasloužilého špióna, který už má něco za sebou, ale i nadále neúnavně bojuje za bezpečnější svět, kdy se spolu se svým týmem vydává na lov velké ryby. Tento příměr zde není úplně od věci, protože i u klasického rybaření se to hlavní odehraje většinou během pár chvil až v samém závěru. Do té doby jsou to přípravy a čekání s občasným vzrušením z vlny na jinak klidné vodní hladině doprovázené neustálým napětím, kdy už to bude. Od špionážního thrilleru bych však očekával víc. Nejvíc jsem postrádal větší dynamičnost, kterou zabíjely dlouhé záběry různě do okolí a prázdné dialogy ve větším než malém množství. Dívat se a poslouchat Hoffmana je zážitek, rozuzlení na konci filmu si rovněž zaslouží jenom chválu, ale než se k němu člověk propracuje, je to dřina.

    • 2.1.2015  12:03
    Rivalové (2013)
    ****

    Nejsem fanouškem sportovních dramat na filmovém plátně, závody formulí F1 sleduji jen příležitostně, ale o to víc jsem byl zvědavý, proč jsou zrovna Rivalové hodnocení tak dobře, respektive jak se příběh o souboji dvou závodníků stal jedním z nejlepších filmů na CSFD. Po jeho zhlédnutí jsem byl nadšený, zároveň jsem si však myslel, že je to především z důvodu mé neznalosti příběhu. Pokud bych dopředu věděl, jak to celé skončí, asi bych se cítil jinak, hůř, ale s odstupem času vím, že bych film i podruhé hodnotil stejně, ne-li lépe. Jedna věc je dívat se na závody formulí, ale něco úplně jiného je sledovat souboj dvou skutečných rivalů, kteří se vzájemně motivují, "nesnášejí", přesto však zcela respektují. Na něco takového nemusíte být fanouškem rychlých kol, podobné příběhy se odehrávají na různých místech po celém světě, jsou zcela skutečné, inspirující a když je někdo zfilmuje s takovou precizností, jak se to povedlo Ronu Howardovi, zaměří se více na charaktery postav a dění za oponou závodních okruhů, než na ježdění kolem dokola, není divu, že z toho vznikne jeden z nejpovedenějších filmů se sportovní tématikou, kterému by měl dát šanci i ten nejzarytější antiformulista.

    • 1.1.2015  13:59
    Free to Play (2014)
    ****

    Na počítačových hrách jsem s trochou nadsázky vyrostl a tento dokument nepřímo zfilmoval mé dětské představy o světě, ve kterém si člověk "jenom hraje" a je za to placený. Podobné sny měl asi každý, kdo se aspoň trochu věnoval hraní, jedno, na jaké úrovni, ale Free to Play je dokázal zcela objektivně doplnit i o obrácenou stránku profesionální hráčské kariéry, sice o zobrazení společnosti ne zcela připravené na přijetí progamingu jako skutečného sportu, ale především ukázal neúspěch, který se dostaví v případě prohry, a konfrontoval ho s realitou všedního dne. Pokud nebudete vyhrávat, můžete si snít, jak chcete, ale skutečný svět vás dříve nebo později semele, a abyste vyhrávali, tak jenom hrát si nestačí...