Secretus

K ostatním komentářům tady: Stěžovat si na aspekty, které definují žánr mi přijde dost mimo. To je jako si stěžovat, že v kriminálce řeší zločiny a v romanci je nějaká milostná zápletka. Posledním originálním autorem byl Shakespeare, od něj je všechno pouhá recyklace již vytvořeného. Ale musí se to umět podat. Což Exorcista zvládl na výbornou. Jedná se o typický shounen, pokud už máte nějaké anime za sebou, tak víte, co máte očekávat. A přesně to se Vám dostane. V úhledném balíčku. S extra mašličkou - hlubší myšlenky. Je dítě vraha vrahem nebo pouhým dítětem? Stojí za to, uzavírat smlouvy s ďáblem? Je správné neuposlechnout rozkaz? Samotný casus beli - události Modré noci (nechci spoilerovat, zjistěte si ho sami) je dechberoucí. Po dlouhé době kousek, který mě tak zaujal, že jsem ho sjel celý za dva dny.

Pokud jste viděli první a druhou série, tak je tohle povinnost. Přímo navazuje na druhou sérii a přebírá všechny její principy (i nedostatky).

Pokračování se nese v podobném duchu jako první série (viz můj komentář u ní), ale tvůrci se poučili: hudby je o něco míň, zredukoval se patent úkol-zkoušení-performance, představení jsou aspoň částečně rozpohybována, více prostoru je věnováno postavám. Ale je tu vidět profláknutý potenciál: exotické prostředí Paříže (i dalších měst) - nevyužito, potenciálně zajímavé vedlejší postavy různých narodností - nevyužito, souboj s cizím prostředím a jazykem - nevyužito,... a určitá samoúčelnost. Vývoj ústředního páru je o něco zajímavější. O něco lepší než první série, pokud se Vám líbila, neváhejte.

Dva zcela rozdílné charaktery, rozpustilá nekonfeční Nodame a perfecionalista Chiaky, které spojuje jediné - svět hudby. Hudba, nejpodstatnější a nejsilnější prvek, je skvělá, jak by to taky mohlo být jinak, když se zde prezentují kusy desítek nejvyhlášenějších světových skladatelů klasické hudby. I pokud jste klasickou hudbou netknutí (jako jsem [byl?] i já), tak to nebrání zážitku, naopak možná objevíte její kouzlo a rozšíříte si obzory. Animace je průměrná, ale strašně statická - při hraní orchestru vidíte statické obrázky, nepřítomnost onoho kouzelného šmidlání lesu smyčců a dynamika hodně chybí. Záběry se neustále opakují, ano - při snímání koncertu/hráče toho moc nevymyslíte, ale mohlo to být nějak ozvláštněno. Příběh: šplh po hudebním žebříčku + fail-trénink-ovace + romance. Klasické romantické sbližování nečekejte, na to jsou postavy příliš ponořené do světa hudby - prezentují se svými performacemi. Hudby mohlo být míň a víc prostoru věnováno vývoji postav, takhle se zlomové okamžiky mnohdy odehrávají mimo záběr či přícházejí z ničeho nic. Charaktery jsou sympatické, ale dost ploché. No, chápu, že všichni milují Chiakyho (když ho zrovna nenávidí), ale proč sakra jsou zobrazeny jen ty homosexuální crushe? Viděno na jeden zátah, což naznačuje, že "mi to sedlo", doporučuju.

Pozor, jak k tomuhle seriálu budete přistupovat, on sám sebe totiž nebere vážně, čili pokud Vy jej vážně brát budete, tak se ochudíte o zážitek. Troufl bych si tohle označit za parodii, ale takovou skrytou. Jako první Vás trkne animace - prostředí je nakresleno klasicky, ale postavy jsou jen velmi hrubě načrtnuty, což někomu nemusí sednout a snadno se dá říct, že je to hnusné (s čímž nesouhlasím, mně se to líbilo moc). Akce je rychlá, zajímavá a smrtící - tady se z tratoliště krve nevstává. Už nikdy. Postavy jsou nejednoznačné, nezvyklé a originální, mohly by být trošku plastičtější, ale není na to prostor. Velmi dobře se s nimi pracuje. Vyskytuje se tu spousta momentů, které do určité míry popírají klasické stereotypy a principy, což je osvěžující aspekt. Příběh je questového typu, není to na závadu, postupně to jde do větší hloubky. Lehtivé vtípky a vztah pán/otrok se mi líbily, rozhodně nijak nevadily.

Dvoudílné OVA k seriálu Air, rozšiřující události ohledně Kanny a Ryuya. Nic nového se nedozvíte, ale pobaví to.

Zhlédnutí druhé série dodá to, co chybělo sérii první - přidává konec. Plynně se navázalo na jedničku, přebírá prakticky všechny její principy, tvoří jeden celek. Ale... V jedničce jsem S+K držel pěsti, tady jsem se těma pěstma mlátil do hlavy. Jo, přeháním, ale jak píše SonGokussj - až příliš velký aspekt tady hraje nedorozumění. Nedorozumění jsou jak dialogová (X pochopí větu Y úplně jinak) tak situační (X vidí, jak Y dává dárek Z). No, soucítit s nima za naprosté selhání v komunikaci nebudete, takže Vás to nijak nedojme. Taky se tu vyskytuje nadměrné množství flashbacků stylem opakovaných scén z první série, což je možná pochopitelné, pokud jste jedničku viděli před dlouhou dobou, ale já jsem ji viděl pár dní zpátky, takže mi to vadilo. Marnost hlavních postav zachraňují postavy vedlejší, které už se na ty dva nemůžou dívat, tak se je snaží dát dohromady - "mistr" je v tom hlavně egocentrický a excentrický třídní učitel Rin, což je mnohdy vtipné.

／人◕ ‿‿ ◕人＼ Vám splní jakékoliv přání, cenou je, že se musíte stát Puella Magi - kouzelnou dívkou bojující s čarodějnicemi, které ubližují lidem. Špičkový příběh s geniálním koncem. Někomu však nemusí sednou kresba, prostředí steam punku budoucnosti je zajímavé a osvěžující, ale scény z magických bludišť jsou kresleny stylem připomínajícím Terryho Gilliama, které jsou prostě hnusné a oku nelahodící, zkousnout se to dá - není jich tam zas tak moc, někomu se to možná může i líbit. Holky jsou sympatické, není tam jediná postava, co by Vás štvala, slzičky a naivita jsou v rozumné míře. Střízlivění z naivity je podáno precizně.

Hlavní hrdinka Sawako je ve svých patnácti letech stále z velké části, hlavně na poli mezilidských vztahů, tabula rasa. Je naprosto pozitivní chrakter - hodná, milá, starostlivá, pečující, odpouštějící, nemyslící si o nikom nic špatného, ale nerozumí významům jako jsou: přátelství, žárlivost, závist, láska, romance, rivalství,... některé si občas doma vyhledává ve slovníku. Spolužáci se jí straní, je zvyklá být sama. Ale není to asociálka a sociofobka, chtěla by být oblíbená jako její všemi oblíbený spolužák. Který jí podá pomocnou ruku. A tak Sawako začne zažívat spoustu nových pocitů, které předtím nepoznala. Příběh je sice obligátní, ale je výborně podaný - odsýpá, něco se pořád děje, postavy jsou vykresleny velice dobře, daří se mu vykřesat emoce, aniž by citově vydíral (velké plus), ... a na dialozích postavené romantické anime ze střední školy končící epizody emočními cliffhangery, které mě nutily si pouštět okamžitě další díl, abych věděl, jak to dopadlo...? No tohle! Dialogy jsou povedené, postavy se umí krásně vyjádřit, i když jim to chvilku trvá, než překonají stud. Dabing hlavní hrdinky v originále je perfektní. Animace a stylizace se mi líbily moc. Anime se kreslí, aby se mohly nechat vybuchovat planety a kolem postaviček se objevovat kytičky, co vyjadřují jejich náladu - pokud Vám to vadí, je tu hraná tvorba. Jedinou výtku bych směřoval k zakončení-nezakončení. Nebylo to úplně perfektní, ale zahrálo to na osobní strunu a chci věřit, že někde na světě existují nezkažení lidé jako Sawako.

Křehká maidka s baseballovou pálkou pokrytou hřeby, násilnická Dívka (velké D ... chápete, ne?), ninja maidky a omnipotentní maskovaný ďábel v maidovském kostýmu s rentgenovým zrakem, paralyzujícím hlasem, levitací, sugescí, smrtícím účesem, titulem z MIT, kuchařským skillem schopným udělat z pandy skvělý dort,... chtějící pro svou paní to nejlepší, mnohdy proti její vůli. A spousta ecchi. Bavil jsem se, pobavený škleb jsem měl na tváři co chvíli a občas jsem dostaval záchvaty smíchu. Ale je to hrozně nekonzistentní, přišlo mi, že se tu střídají různé druhy humoru: geniálně pošahané momenty s Maid Guy a pak o hodně slabší zbývající vtípky, kde některé sklouzly až do trapnosti. Na dvanácti dílný seriál je to přepostavováno a přecpáno lokacemi, snaha o parodování klasických klišé u některých dílů vůbec nevyšla.