Wences

Čelenky tvořily součást oděvů mayských králů. Pro každou příležitost nosili jinou. Dochované exempláře jsou k vidění v Archeologickém muzeu v Mexico City.

Město Tikal, jehož rekonstruovaná podoba "účinkovala" ve filmu, zaniklo v polovině osmého století, zatímco film se odehrává na začátku století šestnáctého.

Scéna přepadení pralesní vesnice je zcela v rozporu s vědeckými poznatky. Každá válka i bitva měla přesná pravidla. Lsti, výpady ze zálohy a podobné triky tehdejší Indiáni neznali. Uvedené lze také vnímat jako jeden z důvodů, proč tak snadno podlehli španělským dobyvatelům. Vůbec totiž nepředpokládali nějaký podraz z jejich strany. Válka po mezoamericku začala obvykle vysláním poslů do jiného městského státu se žádostí o pravidelné dodávky tributu - třeba kakaa, kukuřice... a také lidí pro obětování. Pokud město odmítlo, přišla další výzva a teprve pak vytáhlo vojsko v čele s králem nebo význačným šlechticem do boje. Takto válčili zejména Aztékové a tato pravidla se dodržovala, i když šlo o bitvu s Indiány na nižší civilizační úrovni, považovanými za barbary. Bitvy a války měly v mayské civilizaci klíčový význam. Král válčil především z rituálních důvodů: jeho prestiž výrazně stoupla, když dokázal porazit vladaře jiného městského státu a získat významné zajatce. Podle jejich počtu se hodnotila kvalita krále. O rituální formě válek svědčí i fakt, že dobytá území mayští králové neobsazovali. Moc ponechali lokálním vládcům, kteří museli vítězi platit tribut.

Pyramidy měřily okolo padesáti metrů a symbolizovaly hory. Rozlehlá prostranství ve městech pak představovala moře. Na vrcholcích "hor" se tedy cosi odehrávalo a lidé v "moři" mohli průběh rituálu sledovat jen z dálky. Viděli pouze krále v bíle zářícím oblečení. Když obětoval zajatce, shazoval jeho tělo dolů. Pokud prováděl oběť sám na sobě, muselo být vidět, že si král pustil žilou a krev zbarvila roucho. Rituál nedoprovázely žádné veřejné projevy. Při obětech komunikoval král pouze s bohem a nikoliv s poddanými na úpatí pyramidy. To je doloženo kresbami na kamenných deskách - stélách. Mayové totiž po každém významném období vztyčovali stélu s datem a popisem událostí. Obětování samozřejmě mělo i propagandistický význam, sloužilo k upevňování královy moci. Ovšem lidské oběti v takovém měřítku posilovaly prestiž vládce až v poklasickém období, tedy o pět století později.

Hromady hnijících těl bez hlavy, které se ve filmu objevují, jsou nesmysl. Archeologové z tohoto období nenašli žádné hromady kosterních pozůstatků. V desátém století, kterému odpovídá průběh obětního obřadu ve filmu, se navíc praktikoval rituální kanibalismus. Oběti pojídali zejména Aztékové. Žili v oblastech, kde se nevyskytovala velká zvířata, jenom králíci, vodní ptactvo a ryby. Rolníci chovali pouze psy a krocany. V oblasti mexického údolí, kde přebývalo velké množství lidí, panoval takový nedostatek masa, že ho směla konzumovat pouze šlechta. Právě proto ostatní lidé pojídali těla obětí. Nalezené kosterní pozůstatky přesto naznačují, že většina populace trpěla dlouhodobou podvýživou kvůli nedostatku živočišných bílkovin. Rovněž je velmi obtížné představit si, že by někdo dobrovolně zakládal taková obří ohniska infekčních nemocí.

Lidské oběti se v klasickém období neodehrávaly jako veřejná představení s proslovy, ale měly charakter skoro komorního obřadu mezi králem a božstvy.

V Brazílii bylo v roce 2011 v ústavech pro choré drženo násilím přes 70 000 lidí.

Doslovným překladem slova botinera ze španělštiny je žena, která nosí „los botínes“, což je termín, který může znamenat jak boty na vysokém podpatku, tak sportovní obuv fotbalistů. V každodenním úzu je to také nový pojem k označení fotbalistovy přítelkyně či manželky – tedy la botinera, v množném čísle pak las botineras.

Marion (Karen Allen) podvádí. Když se její protivník skácí během souboje v pití k zemi, má vypít ještě jednu sklenku.

Kde Indy přišel k jizvě? Je to skutečné zranění Harrisona Forda z dopravní nehody v šedesátých letech.

Všimněte si kotníků Steva Edgea. Byl jedním z krotitelů zvířat a pro některé záběry s hady si oholil nohy, navlékl bílý oděv a předvedl Marioniny (Karen Allen) nožky. Přesto ve filmu většinou používali záběry chodidel Karen.

Hlas E.T. mimozemšťana namluvila rozhlasová herečka Pat Welshová, která kouřila dvě krabičky cigaret denně, což dodalo jejímu hlasu tu správnou barvu. Ve filmu pronáší ty nejznámější repliky (např. "E.T. volat domů"). Podle smlouvy je nesměla používat mimo natáčení. Spielberg totiž nechtěl, aby si děti spojovaly hlas E.T. mimozemšťana s konkrétní osobou. Jméno herečky proto není uvedeno ani v titulcích. Tvůrce zvukových efektů Ben Burtt pro zvukový mix hlasu nahrál také 16 dalších lidí a různých zvířat. Byli mezi nimi Spielberg, Debra Wingerová či Burttova spící manželka, která byla zrovna nachlazená. Vedle toho nahrál krkání svého univerzitního profesora a zvuky mývalů, mořských vyder a koní.

Titulní postava Forrest (Tom Hanks) nosí v kufříku stále při sobě svou oblíbenou knihu "Curious George". První tři týdny po uvedení filmu prodej tohoto titulu stoupl o 25 %.

Martha Gellhornová (8. listopadu 1908–15. února 1998) byla americká spisovatelka, autorka cestopisů a novinářka, považovaná londýnským listem Daily Telegraph za jednu z největších válečných zpravodajů 20. století. Informovala prakticky o všech významných světových konfliktech, které se odehrály během její šedesátileté kariéry. Gellhornová byla také třetí manželkou amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, 1940–1945. Ve věku 89 let, nemocná a skoro úplně slepá, spáchala sebevraždu. Je po ní pojmenovaná cena za žurnalistiku – „The Martha Gellhorn Prize for Journalism“.

Filmaři měli pocit, že Diane Keaton (Kay) se pohybuje nemotorně a pro Al Pacina (Michael Corleone) je moc velká. Když se Michael a Kay setkávají po jeho návratu ze Sicílie, on kráčí po silnici, zatímco ona stojí vedle něj ve škarpě. Pacino prý nedávno naznačoval, že byli tehdy milenci. Prý mu pomohla zbavit se návyku na alkohol a drogy, které mu v době Kmotra ztěžovaly život.

Don Corleone (Brando) mluví na konci filmu vyšším hlasem. Tím se má divákovi naznačit, že to Don koupil do krku, jenže Coppola na to zapomněl, takže obvaz na krku se objevuje jen v několika záběrech.

Al Pacino (Michael Corleone) musel po natržení kolenního vazu chodit o berlích. Špatně si vypočítal skok na auto prchající z místa činu po tom, co zaútočil na restauraci (kde majitel a jeho manželka hráli sami sebe).

Seriál se točil převážně v Barceloně. Bar, kde pracovala Míriam (Anna Ycobalzeta), se nachází  na náměstíčku Plaça Sant Vicenç de Sarrià, 1. Muzeum, kde pracovala Gina (Marta Marco), je muzeum CosmoCaixa v Barceloně. Natáčelo se také ve staré škole Menéndez Pidal, ve čtvrti Sant Genís dels Agudells, okrsku Horta Guinardó; tato škola byla zavřená v roce 2012 pro nedostatek žáků, kdy na ulici zůstalo 45 učitelů v době krize. Exteriéry se natáčely u jiné školy na ulici Natzaret, 83-85.

Scéna na konci filmu, když vidíme Normana Batese (Anthony Perkins) v cele, má evokovat známý obraz „Whistlerova matka“ od Jamese McNeilla Whistlera.

Román „Psycho“ Roberta Blocha volně vychází ze skutečného příběhu jistého šílence a sériového vraha jménem Ed Gein, který řádil v padesátých letech ve státě Wisconsin a prováděl s ženskými těly věci, z nichž by se vám skutečně dělalo zle. Gein inspiroval i tvůrce filmu Texaský masakr motorovou pilou (1974).