Wences

Seriál se točil převážně v Barceloně. Bar, kde pracovala Míriam (Anna Ycobalzeta), se nachází  na náměstíčku Plaça Sant Vicenç de Sarrià, 1. Muzeum, kde pracovala Gina (Marta Marco), je muzeum CosmoCaixa v Barceloně. Natáčelo se také ve staré škole Menéndez Pidal, ve čtvrti Sant Genís dels Agudells, okrsku Horta Guinardó; tato škola byla zavřená v roce 2012 pro nedostatek žáků, kdy na ulici zůstalo 45 učitelů v době krize. Exteriéry se natáčely u jiné školy na ulici Natzaret, 83-85.

Martha Gellhornová (8. listopadu 1908–15. února 1998) byla americká spisovatelka, autorka cestopisů a novinářka, považovaná londýnským listem Daily Telegraph za jednu z největších válečných zpravodajů 20. století. Informovala prakticky o všech významných světových konfliktech, které se odehrály během její šedesátileté kariéry. Gellhornová byla také třetí manželkou amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, 1940–1945. Ve věku 89 let, nemocná a skoro úplně slepá, spáchala sebevraždu. Je po ní pojmenovaná cena za žurnalistiku – „The Martha Gellhorn Prize for Journalism“.

Ve filmu se dočkáme sexuálních scén a jiných choulostivějších momentů. Nejde o první postavu homosexuálního básníka, kterou právě James Franco ztvárnil - první byl Allen Ginsberg ve filmu Kvílení (2010). Kromě toho byl herec v roce 2009 oceněn za ztvárnění dalšího homosexuála Scotta Smitha v Gus Van Santově filmu Milk (2008).

Film byl natočen ve třech zemích na třiceti lokacích za patnáct dní.

„Nedokázal bych vám popsat ani polovinu jeho díla, neboť jí nerozumím," odpověděl Franco novinářům během filmového festivalu v Los Angeles. A to i přes to, že je milovníkem literatury. „Nicméně i tak mě jeho životní příběh hodně inspiroval. Zejména jeho duchovní "já" a motivace. Tolik se věnoval své práci i přes to, že to nikoho jiného nezajímalo," dodává Franco.

Černobílý snímek "The Broken Tower" byl pojmenován po jedné z posledních Cranových publikací. Franco si v něm nejen zahrál hlavní roli, ale film také napsal, režíroval a produkoval.

K natočení scény orálního sexu byl použit umělý penis.

Skutečný Hart Crane spáchal sebevraždu v dubnu 1935 skokem z dopravní lodi námořnictva USA USS Orizaba. Na stejné lodi se shodou okolností do Mexika roku 1934 plavila i slavná Katharine Hepburn.

Doslovným překladem slova botinera ze španělštiny je žena, která nosí „los botínes“, což je termín, který může znamenat jak boty na vysokém podpatku, tak sportovní obuv fotbalistů. V každodenním úzu je to také nový pojem k označení fotbalistovy přítelkyně či manželky – tedy la botinera, v množném čísle pak las botineras.

Práva na uvedení filmu byla po premiéře prodána do více jak 20 zemí světa.

Loutky byly součástí italské lidové kultury již po staletí: různé styly jsou typické pro jednotlivé regiony země. Pinocchio je pravděpodobně nejvíce známá a milovaná loutka.

Film obsahuje nádherné počítačově zpracované loutky a zobrazuje slavného benátského mystika, kabalistu a učence 18. stolet, Ramhala. Tyto krásné loutky byly navrženy a postaveny Beatou Ihnatowiczovou.

Město Tikal, jehož rekonstruovaná podoba "účinkovala" ve filmu, zaniklo v polovině osmého století, zatímco film se odehrává na začátku století šestnáctého.

Čelenky tvořily součást oděvů mayských králů. Pro každou příležitost nosili jinou. Dochované exempláře jsou k vidění v Archeologickém muzeu v Mexico City.

Pyramidy měřily okolo padesáti metrů a symbolizovaly hory. Rozlehlá prostranství ve městech pak představovala moře. Na vrcholcích "hor" se tedy cosi odehrávalo a lidé v "moři" mohli průběh rituálu sledovat jen z dálky. Viděli pouze krále v bíle zářícím oblečení. Když obětoval zajatce, shazoval jeho tělo dolů. Pokud prováděl oběť sám na sobě, muselo být vidět, že si král pustil žilou a krev zbarvila roucho. Rituál nedoprovázely žádné veřejné projevy. Při obětech komunikoval král pouze s bohem a nikoliv s poddanými na úpatí pyramidy. To je doloženo kresbami na kamenných deskách - stélách. Mayové totiž po každém významném období vztyčovali stélu s datem a popisem událostí. Obětování samozřejmě mělo i propagandistický význam, sloužilo k upevňování královy moci. Ovšem lidské oběti v takovém měřítku posilovaly prestiž vládce až v poklasickém období, tedy o pět století později.

Hromady hnijících těl bez hlavy, které se ve filmu objevují, jsou nesmysl. Archeologové z tohoto období nenašli žádné hromady kosterních pozůstatků. V desátém století, kterému odpovídá průběh obětního obřadu ve filmu, se navíc praktikoval rituální kanibalismus. Oběti pojídali zejména Aztékové. Žili v oblastech, kde se nevyskytovala velká zvířata, jenom králíci, vodní ptactvo a ryby. Rolníci chovali pouze psy a krocany. V oblasti mexického údolí, kde přebývalo velké množství lidí, panoval takový nedostatek masa, že ho směla konzumovat pouze šlechta. Právě proto ostatní lidé pojídali těla obětí. Nalezené kosterní pozůstatky přesto naznačují, že většina populace trpěla dlouhodobou podvýživou kvůli nedostatku živočišných bílkovin. Rovněž je velmi obtížné představit si, že by někdo dobrovolně zakládal taková obří ohniska infekčních nemocí.

Scéna přepadení pralesní vesnice je zcela v rozporu s vědeckými poznatky. Každá válka i bitva měla přesná pravidla. Lsti, výpady ze zálohy a podobné triky tehdejší Indiáni neznali. Uvedené lze také vnímat jako jeden z důvodů, proč tak snadno podlehli španělským dobyvatelům. Vůbec totiž nepředpokládali nějaký podraz z jejich strany. Válka po mezoamericku začala obvykle vysláním poslů do jiného městského státu se žádostí o pravidelné dodávky tributu - třeba kakaa, kukuřice... a také lidí pro obětování. Pokud město odmítlo, přišla další výzva a teprve pak vytáhlo vojsko v čele s králem nebo význačným šlechticem do boje. Takto válčili zejména Aztékové a tato pravidla se dodržovala, i když šlo o bitvu s Indiány na nižší civilizační úrovni, považovanými za barbary. Bitvy a války měly v mayské civilizaci klíčový význam. Král válčil především z rituálních důvodů: jeho prestiž výrazně stoupla, když dokázal porazit vladaře jiného městského státu a získat významné zajatce. Podle jejich počtu se hodnotila kvalita krále. O rituální formě válek svědčí i fakt, že dobytá území mayští králové neobsazovali. Moc ponechali lokálním vládcům, kteří museli vítězi platit tribut.

Lidské oběti se v klasickém období neodehrávaly jako veřejná představení s proslovy, ale měly charakter skoro komorního obřadu mezi králem a božstvy.

V Brazílii bylo v roce 2011 v ústavech pro choré drženo násilím přes 70 000 lidí.

Titulní postava Forrest (Tom Hanks) nosí v kufříku stále při sobě svou oblíbenou knihu "Curious George". První tři týdny po uvedení filmu prodej tohoto titulu stoupl o 25 %.