dita.krizova

Uživatel Malarkey se poněkud víc plete. Když jsem se chystala pustit si tenhle film, jeho komentář mi naprosto zkreslil očekávání. Opravdu nechápu, jak může tenhle film přirovnat k českému filmu Občanský průkaz. A nakonec ještě filmu, co je uvedený jako romantické drama, vytknout nedostatek humoru. Wtf?! Co jste si šlehl před přidáním komentáře? Dovolila bych si tvrdit, že film je naopak nad průměrem všech romantických komedií, kterými jsme zahlcováni. Je jiný, netuctový. I když tam pro mě byly mouchy jako scéna na večírku a konec, který mi jaksi trochu utekl, musím jej hodnotit kladně.

Při tomhle videu jsem si přišla tak strašně malá a bezvýznamná.

Dvě hodiny doslova napráskané skvělými myšlenkami, hrou se slovy a to všechno protknuto Duškovým humorem. Na začátku, když začal o bohu Brahma, jsem měla chuť se zvednout a odejít. Přiznávám to, tyhle "náboženské" věci mě zas tolik neberou. Jenže s postupem záznamu jsem si začala říkat, co když na tom něco fakt je. A co když mají Toltéci pravdu? Hudba mě zas tolik nebrala, nudila mě, ale skvělý Dušek mi to zase všechno vynahradil v jeho skvělém vyprávění. Ono nestačí se na to podívat jednou, to z toho mám akorát spoustu zmatených myšlenek v hlavě.

Páni, to teda bylo. Nejlepší podle mě byly poslední dva díly. Mně toho Kaspara bylo tak líto, fakt že jo. Klidně bych ten poslední díl ještě více rozvedla.

Je mi z toho zle. Je mi z toho sakra zle, na duši i na těle. Chtělo se mi křičet "Zabte Rouska a pomocte jim!". On vážně někoho pitval a přitom mluvil o svých fantaziích v pornu? Jestli bych měla říct, kdo se mi kdy nejvíc hnusil, moje odpověď by byla Rousek. Nejvíc mi bylo líto Davida, toho mladého Davida, co působil tím milým nesmělým dojmem. Když mluvil o sobě v posteli s cigaretou, měla jsem chuť ho obejmout a šeptat, že to bude dobrý a není se čeho bát. (Na konci filmu mě napadlo, co s ním je asi teď, pak jsem si ale uvědomila, že tenhle dokument je stejně starý jako já. A jak dlouho takhle nemocný člověk vydrží?) Při počítání partnerů prošlých jejich "postelí" se mi tajil dech. Naopak mě dojalo, jak hezky každý mluvil o lásce a o své duši.

Miloš je prostě milouš, co si budem povídat. Jeho filmy hltám jedním dechem a smekám před ním.

Pro mě je to definice smyslů, lásky a touhy. Chci, toužím a cítím.

Absolutně mě překvapil, sic jsem čekala trochu jiný konec - to je možná lehké zklamání. Nevím, jestli mě to oslovení "Chlapečku" víc rozněžnilo a nebo rozčilovalo. Víc takových filmů!

"Daydream, I fell asleep amid the flowers, for a couple of hours on a beautiful day..." Já ten film miluju! Přiznávám, že na poprvé jsem to možná zcela nepochopila, ale po dalším shlédnutí se mi to krásně slilo v jeden úžasný celek. Rozhodně si ho zařadím mezi oblíbené a soundtrack taky.

"Já vím, že to můj syn není!"... Tolik příběhů v jednom a přitom se to překvapivě dobře snáší. Při jeho sledování jsem cítila takovou bezmoc a lítost, že jsem se na něj musela dívat po částech, abych to vůbec unesla. Pro mě je to naprosto skvostný snímek o lidské bezmocnosti a vlivnosti policie.