dita.krizova

Jak tohle mohlo dostat Českého lva, to mi hlava nebere.

Bože můj, to bylo žalostné. Horší pohádku opravdu už dávat nemohli. Nudná, špatní herci a dialogy příšerné. Myslím, že mnohem líp by udělali, kdyby tu princeznu hrála jedna z její družiny nebo co to bylo. Tady je krásně vidět ten rozdíl, kdy pohádku sponzoruje Česká televize a Nova.

Nijak zvlášť jsem je nesledovala, ale na Zaříkávače jsem se ze zvědavosti podívala. A obsah a ono důležité sdělení mě muselo nějak minout. Tenhle až příliš motivační a spasitelský přístup mě spíš děsí. Aneb jak vybudovat "kariéru" na yt jen kvůli tomu, že mu holka nepřišla na rande. Jednu hvězdičku dávám pouze za animace a trochu smíchu.

Prvním 15 minut filmu - dobrý, celkem zajímavý, v dobrém rozmaru jsem se těšila na zbytek. A až přišlo na onen zbytek - litovala jsem, tloukla se do hlavy a chtěla tlouct do hlavy i tvůrce tady té hlouposti, která se snaží být velkolepá a přitom nemá ani tu jednoduchou, základní dějovou linku. Ono to nemá začátek, střed a ani konec. V podstatě je to jenom nějaký chumel něčeho, co na sebe má údajně navazovat. Ne, nic mě na tomhle neoslovilo. Ani Hádek s Vagnerovou to nevytrhli, jak jsem doufala. Jak moc jsem se na tenhle film těšila, tak stejně moc jsem se zklamala.

Dvě hodiny doslova napráskané skvělými myšlenkami, hrou se slovy a to všechno protknuto Duškovým humorem. Na začátku, když začal o bohu Brahma, jsem měla chuť se zvednout a odejít. Přiznávám to, tyhle "náboženské" věci mě zas tolik neberou. Jenže s postupem záznamu jsem si začala říkat, co když na tom něco fakt je. A co když mají Toltéci pravdu? Hudba mě zas tolik nebrala, nudila mě, ale skvělý Dušek mi to zase všechno vynahradil v jeho skvělém vyprávění. Ono nestačí se na to podívat jednou, to z toho mám akorát spoustu zmatených myšlenek v hlavě.

Ulízaný Levitt a hloupý děj. Díky bohu, že tam bylo alespoň to porno.

Už po pěti minutách se mi chtělo brečet, jak to bylo nudné a celkově špatné. Nejlepší na celém tohle filmu byly měkké sedačky a cola v kelímku.

Začátek jak z émerického filmu, až se mi skoro chtělo brečet dojetím. Pak přetrpět podivné prostřihy krajiny a hurá, už je tu Martina! Super, dozvídám se něco o začátcích jejího tréninku. A pak si tam zas ta ženská ze začátku míchá kafe a pronáší naprosté filosofické s*ačky. wtf?! A takhle to jde celý dokument. Martina, divná ženská, Martina a zase divná ženská... Proč jako? Co to má sakra být? Autor dokumentu si měl pořádně ujasnit, zda chce točit dokument, nebo se vrhnout na něco s krimi prvky, kam by se ta podivná ženská hodila víc. Ono to totiž dohromady k sobě jaksi nepasuje. Martina je pětková, ale tu ženskou s počítačem bych dala k ledu.

A mě to baví, i když je to pitomost jako mraky. A stejně jsem věděla, že se rozvedou!

Chtěla jsem se vyhnout tomu, abych tu psala o tom, jak mě zklamal, ale to prostě nejde. Zklamal mě. 70 minut filmu mi přijdou zcela špatně využity. Tvůrci propásly okamžiky, ze kterých se dalo mnoho vytěžit. Přijde mi, že dost scén na sebe i hůř navazuje. Na film se nešlo dívat jednoduše, příběh se mnou neplynul onou lehkostí povznešenou označením, že jde o festivalový snímek. Moje pozornost kvůli tomu usínala. Zbylých 20 minut mě ovšem znovu probralo, tam jsem se místy i povznášela s lehkostí. Ale i přesto mi přijde, že film má o dobrých 10 minut navíc. Čekala jsem, že by film možná vygradoval scénou, kdy Kuba stojí na mostě, to se bohužel nestalo a místo toho se objevil konec, který se tak ošklivě a okázale snaží hrát na city, až to hezký není. Stejně tak jako se Kuba ztrácel ve svých citech, tak já se ztrácela v tomhle zvláštním filmařském počinu. Co mu ale upřít nemůžu, je úžasná kamera.