Martensson35

Mínus jedna kráčející mrakodrap, flusající atomové hřiby z letoška zavání přesně tím idealismem a čistým nadšeneckým pojetím, které z filmu tak rád cítím. Ostatně jak jinak za ty prachy. Naposledy jsem se ho řádně načuchal u StarWars: Rogue One. Jedná se zkrátka o přesně ten kaiju film, který bych si představoval. Pryč od "pseudotemných" hollywoodských konfenčních remaků a krok zpět a dva vpřed oproti japonským inkarnacím posledních let. Snaha vyobrazit japonskou válečnou generaci působí sice lehce vachrlatě a naivně ale dá se na tom stavět (a hlavně pak bourat). Co je hlavní, vizuální efekty působí naprosto kouzelně, skvěle zvolená doba a super postavy.

Sheenovka mého mládí, kterou může plně vychutnat jen adolescentní mozek. Dnes by mě chytla za srdce asi jen nostalgie dob, kdy Charlie dokázal ještě udržet lajny koksu v rozumných mezích a na jeho tvůrčím vrcholu se přichomýtnout k nějaké brakové zápletce s monotématickým okořeněním jako jsou skoky na padáku aby se na to dalo alespoň jednou koukat. 3. hvězdu dávám za své 12leté Já.

Co naplat, tehdy se divadelní představení umělo převést na plátno (téměř) bez ztráty kytičky. Všechny postavy, jejich příběhy a pohnutky zde dostaly stejný prostor, nikdo na sebe nestrhl víc pozornosti. Snad jen možná Brandově postavě to trochu uškodilo, neboť jak sám trefně konstatoval, filmem se prakticky pouze nemastně "prošoural" za doprovodu pár suchých hlášek. Tím neřikám, že by si duo Fonda-Redford uzurpovalo film pro sebe, ačkoliv už tehdy bylo všem jasné, že si zaslouží vlastní film. Nejvíc by mě zajímalo, jak se k téhle roli přimotal James Fox, ten rozhodně držel tempo s ústředním triem a působí jako vkusné oživení. Film mě držel v napětí jak vygraduje nevyhnutelný konflikt uprchlíka s maloměštáckou lynčovací lůzou a byl jsem určitě mile potěšen. Dobře straviltená 60ková adaptace.

Pohodičková alegorie světa dospělých v dětském prostředí, mile podbarvená naivitou mládí. To celé s vůní francouzkého venkova, krásnou prací s kamerou a mimo jiné příjemným dabingem.

Osobně nechápu co na tom kdo vidí. Pro mě upírský snímek vesměs o ničem. Hororový prvek vysosnul líp snad každý režisér, který se otřel o Stokerův román. A ten komediální? Mám chuť si pustit brooksovi Drákuloviny na spravení chuti. Polanski je super v čemkoliv jiném než v humoru. Nevidím v tom prostě nic řemeslně dobrého a nevim koho a v jaké náladě by to mohlo bavit. Jediná fajn věc je Sharon Tate a to je tak vše. Snad i v absurdní rovině to musí působit na prd. Soráč, některé "klasiky" u mě prostě nebodují.

Může vůbec člověk, který se rozhodne na film podívat a dokouká ho hodnotit objektivně? Dvojotcovské téma už bylo jednou a lépe proprané duem Depardieu/Richard, duo přestárlých veteránů a vyřizováni účtů zločinců tehdy pramálo, bohužel poslední dekáda na tomhle tématu nenechala taky nit suchou. To vše se člověku honí hlavou, když začne koukat na tenhle film. Pak ale před vás postaví 2 vodíkové bomby francouzského filmu mezi kterými to permanentně jiskří, a tyhle momenty snad nemůžou nechat koholiv, kdo jen zná ta jména necitelnými. Ty dva maj prostě charisma, ze by s ním mohli plnit vzducholodě. Bez nich by film byl prachobyčejné tuctové prd a on v podstatě je. Ale dopytle, ty dva! Delon střilející obouruč v letu a Belmondo šplhající po žebříku do vrtulníku za Alainova posměšku, že "tohle je jeho vrcholné číslo". Jak často člověk zatlačí slzu u akční komedie s happyendem? Nevím jestli by je někdo radši viděl zahrát si spolu v nějaké divadelní klasice, kde si ve vší vážnosti půjdou po krku, já myslím, že ne. Tenhle společný filmový pomníček možná není vrcholné umění ale rozhodně má člověk nutkání se symbolicky poklonit

Jeden z filmů, který o sobě může s uplynulým časem prohlásit, že se stal (možná  nechtěně) vizionářský, podobně jako Demolition Man. Přirovnal bych to k Orwellově 1984, kdyby ho zfilmovali Johnny Knoxville s jeho Jackass partou. Pravda, žádné vysoké filmové řemeslo se nekoná a myslím, že je to jedině dobře. Místo toho směs filozoficky prdelnatého humoru padnoucí na příslovečný hrnec - dementní diskusní smyčka na téma "Brawndo obsahuje elektrolity" je grandiózní (kdo to někdy nezažil?). Pokaždé když o snímek zavadím, piju pak týden jenom vodu. Ale ne tu ze záchodu! :-D

Lascivní vlažně humorná čtyřaktovka ze života ženských nálad. Italská škola minisukní ve své průměrné formě. Místy sranda, vyzývavost střední, dámy ťip ťop a pár dobrých songů. Poselství filmu? Že by ho dnes leda zakázali.

Tyhle vztyčené prostředníčky filmovým konvencím ode mne málokdy dostanou plný počet a tahle řež nebude výjimkou. V mých očích je to vždy něco za něco. Tady vizionářské technické provedení a přepálené násilí poněkud převálcovalo smysluplnost příběhu a vytvořilo pro mě nečitelné iraconální postavy a děj, který vlastně ani není. Bezuzdné střílečky na milion stříhů nakonec můžu, ale bez nějakého hlubšího vcítění je to jen takový útok na vjemy. I když musím přiznat, že finální bitka je tak dutě přeexponovaná, až je skvělá. Za mě si film žánrově nezařadím do žádné Top 10, ale tak beru ho jako milník.

Budovatelslá veselohra z dob hlubokého kapitalismu, který se z té hloubi propadu snažil už druhým rokem vyhrabat. Ústredni dvojka pod taktovkou mistra nad mistry Maca Friče vystřihla komorní opus na sociální problematiku, který už se pak rudým nikde na světě nepovedlo napodobit a snad jen Chaplin by s ním mohl soupeřit. Perfektní humor, hudba, moderní dynamické pojetí. Za mě nadcasová záležitost. Kroupy z Essenu na to!