lillien

Blondýna se zmrzačeným ptákem (tak tohle zní fakt divně) bojuje na šutru s následky vlastní blbosti. Ještě víc prostoru než žralok dostávají její kozy, což je osvědčený recept jak vylepšit jinak podprůměrný film napříč všemi žánry. V závěru to vypadalo, že se tvůrci trochu probrali a aby to nepůsobilo, že natočili jen reklamu na plavky, nechali blbku trochu pošťouchat parybu na bójce, přičemž se už už schylovalo k tomu, že čtyřmetrového žraloka ukope tou rozžvejknutou gangrenozní nohou. No co už, alespoň vím, že surfaře vždycky něco sežere a nemusí mi být líto, že jsem na podobné píčoviny ve vodě levá.

Dušek byl od začátku do konce to nejlepší, co bylo lze za posledních X let v českých seriálech vidět, Stivínové to taky sedlo, zbytek místy rozvleklá vyňuďovačka, která se dala v poho sešmudlat do poloviční stopáže, ale ve výsledku obstojná depresivní krimi.

Byla jsem zdejší uživatelskou hvězdou dotázána, proč jsem, kurva, ještě nenapsala koment k Bojovníkovi. Moje odpověď: Nevím, zatím se mi nechtělo, ono taky není moc o čem psát. Hezky natočený, koukatelný, ale ten scénář mi přišel dost béčkovej, prostě takovej Over the top 2015, tyhle filmy nepotřebujou komenty. Chvilku se tam člověk seznamuje s postavou, kolík pak něco posere, pak se nakopne, pak trénuje a pak vyhraje. Žádná velká mystika:). Tři a půl, ať nežeru.

Teprve ve třetině filmu jsem se přestala soustředit na dojebané tři dé titulky, které mi stále vylejzaly z plátna. Než jsem se zorientovala, kdo je hlavní borec a mírně překvapena si srovnala, že Jake to nebude, už se družina jebe k tomu vrcholu, čekám teda na zlámaný hnáty, chrchle na sněhu, hypoxie, zčernalý koncovky končetin a prostě ty dramata, kuli kterým čumim na horolezecký filmy. Ještě bych na ně mohla čumět kuli tomu, jak působivá je obří zmrzlá skála poblitá věčným sněhem, ale na to jsem příliš přízemní. Argument: lezeme na ni, protože tam je, mi přijde uplně stejně stupidní jako zabijeme se, protože můžeme, čili skutečně hodnotím pouze plebejsky krvelačným instinktem primitiva, který přišel na popravu a chce vidět smrt zblízka. Jinými slovy, chci napětí, chci se o ty chlapy kurevsky bát, chci cvakat zubama. Nevyšlo to. Emoce ani z poloviny jako v Nordwand, dokonce i stařičká K2 by tohle převálcovala. Jako jedinou devízu tedy zmiňuji ten blízkočumefekt.

Měla jsem velká očekávání, nakonec jsem se dost často nudila. Čermák dobrý, ale jinak bramboračka s dotykovýma telefonama na konci devadesátých let, aneb jebat na detaily, neb divák je beztak blbec,hlavně aby to bylo celé takové moderní, vizuálně atraktivní a hrozně filmově in. Kdo je kdo mi úplně unikalo, nestíhala jsem se orientovat, ale o to vlastně ani nešlo, ve finále jsem měla pocit, že tvůrci vehementně potřebují prodat tu legendu o tom, kterak český žralok ojebal mocipána. Já to snad ani vědět nechci, mi je pak z těch idiotů podplacenejch na blití, když si uvědomím, že stačí jeden takhle vychcanej Babinskej, pár set tisíc v obálce a celá poslanecká sněmovna skáče, jak zmrd píská.

Dvě hodinky dinosauří etologie v Disney podání, aby to pochopily i pětiletý děcka. Což nemusí být nutně handicap, koneckonců jsme nešli na přednášku docenta Frynty, ale na akční rodinný film. Být tam trochu víc krve a méně nesympatických postav, byla bych spokojená na pětku. Dva ústřední haranti mě ze začátku hrozně srali a scénář zoufale postrádal Crichtonovu knižní předlohu, ale stále to zachraňovala ta legračně zkomercionalizovaná prehistorická zviřátka , místama jsem si dokonce musela připomínat, že je to jen fikce a do tohoto dino parku patrně vstupenku neseženeme. Slečna Howard mě opravdu fascinovala. Celý film prohopkala na nude lodičkách s podpatkem, o kterém bezpečně vím, že v něm rozhodně nelze sprintovat lesem. Zato hezounkovi Prattovi jsem sežrala toho alfa samce bez diskuze. Clicker a trocha Prattova smradlavého pižma udělal z raptorů smečku pozorných border kolií, ale kurva proč ne, bylo to zábavný. Pravá akce samozřejmě začíná až s uprchlým predátorem, jako ostatně v každé zoo, takže pak už stačí jen zabořit se do sedačky a trénovat oční svaly. Je fakt, že jsem stále trochu nostalgicky vzpomínala na Hammondovo dětinské nadšení, na to třepotavé zašimrání v solaru, když na louce proplul první brachiosaurus, na ten vzrušující pocit, že tu úžasnou Crichtonovu fikci a filozofii můžete nejen číst, ale i vidět. Kvůli Jurskému světu možná nepřibude více paleontologů, ale jako svěží, zábavný a moderní letní relaxant posloužil dobře.

Cožeee? Díl Punk odpad? Tyvado, vždyť to byla úžasná veselohra. Mlátila sem se tady smíchy nad těma hláškama. Petr Hošek, Plexisák na dietě Petra Nováka (místo guláše čtyři piva), neuvěřitelně perlí a on sám by zasloužil samostatný díl. Filozofování nad systémem, biblí a koránem na gauči s lahváčem: Vždycky jde o stejnej systém vymývání mozků a je jedno, jestli ti někdo vymejvá mozek kecama nebo kozama, voe. Vždycky je to vod K, vole..kecy, kozy koks..Kristus..Kurva..:) I kdyby všechny ostatní díly měly stát za vyliž, tak tohle byla strašná prdel. A navíc mají hoši pravdu. Děti? Já sem zodpovědnej tím, že je nemám.Na co vyrábět systému dalšího otroka. Mrdat systém! Díky, Volku, tohle mě bavilo! Edit: Hooligans: Nudná sonda do životní náplně vypatlanců (rvaní, řvaní). Po skvělém díle o punku a slabých hooligans tedy koukatelný průměr.

Obsazení skutečných bratrů do rolí filmových byl v případě Hádků skvělý nápad a rozhodně se mi jako dvojice líbili. Matěj mi z těch dvou připadal civilnější a celkově lepší a ráda bych ho ve filmech viděla víc. Jako fetka se Kryštof snažil, slizkou, dementní špínu z toho docela vyhrábl. Nikdo nezůstal na pochybách, že fet jako zabiják charakteru funguje spolehlivě, zejména když už před kariérou smažky byl dotyčný nejspíš solidní debil. Původně jsem myslela, že příběh bude víc o tom, jak fetem po hlavě vlítnete do hnoje, který v sobě lidská bytost nosí. Překvapivě mile se postupně děj soustředí spíš na postavu druhého bratra, což je i psychologicky zajímavější role. Podobně mile překvapili další méně známí herci, konečně jsem měla pocit, že to maloměsto někdo ještě umí zahrát. Mírně mi vadil trochu useknutý závěr na jinak velkorysou stopáž. Jinak jsem to ale čekala mnohem horší. Drama o klasickém dilematu a hranicí mezi přátelstvím, loajalitou s rodinou a osobním prospěchem je jako námět fajn, a domnívám se, že hlavní postava jednala zcela v souladu s tím, jak by se bohužel zachoval v podobné situaci skoro každý. Poctivost, čest a malost se projeví zejména tehdy, když nám začne hořet koudel u prdele na dobrém bydlu.

Jsem poněkud na rozpacích. Téma rituálních a seriových vražd mě rozhodně baví a těším se na vývoj údálostí příštích dílů, ale to čétéčko z toho smrdí, jak z Langoše ethanol. Ačkoli konkrétně u něj to na škodu herectví asi není, ten hraje pořád stejně. A přijde mi tedy, že i ve všem pořád stejně. Takže slušný standard, nicméně už nepřekvapí a nenadchne. Z obsazení stojí za zmínku ještě Donutil, kterému kupodivu nekomediální poloha sedí výborně. Pak tu máme pro mě zcela nepochopitelný fail, aneb trapný zlozvyk tvůrců filmových a zejména seriálových kriminálek, obsazovat do role vyšetřovatelek na oddělení vražd drsně se tvářící dvacítky s vizáží semifinalistek miss aerobic, které vědí všechno o životě, mají za sebou nějaké drsné trauma (o kterém samozřejmě nerady mluví, aby to působilo ještě záhadněji), s kolegama komunikují komisně věcně, případně k nim trousí cynické a pohrdlivé poznámky a i přes celodenní těžkou práci v terénu a nedostatek spánku zvládnou dokonalý makeup, že se i blogerka roku v kategorii beauty může jít vysrat. Asi jim došly prachy na odbornýho poradce, nebo možná ta hudba ve stylu solfeggio léčivých frekvencí stála opravdu balík, jinak si nedokážu vysvětlit tento nešvar. Jo počkat, ještě se nabízí, že je to divácky zajímavější! Já upřednostňuju více reality, méně podbízivosti na první signální. Se scénářem je to opět jako na houpačce. Místy jsem se až zasmála, jak pěkně ze života ty dialogy působí (např. rozhovor s hajzlem fakanem, co si fotil místo činu) a místy to zas vypadalo, že scenárista dostal befelem napsat tam i "něco pro ženský", čili narvat do scénáře za každou cenu nějaký ty vztahový slinty, aby sme to trochu natáhli. Sečteno podtrženo, je to zatím na český poměry lepší průměr, ale osobně doufám, že po jakžtakž vnadném rozjezdu to nespadne do kategorii "zasenudnáteleviznísračkasatmosferickouhudbou"

Kdo nepřizná, že už v půlce seroše fandil o malinko víc Escobarovi, než agentu Peńovi, je prostě trapnej pozér a lže si do kapsy. Escobar byl Don Narco, ale W. Moura byl Don padrone Pablo, na věky věků nejlepší ztvárnění Escobara, amen. Trochu blbý je, že sem to dokoukala těsně po volbách, takže člověku malinko vysychá optimismus. Historie se bude opakovat, dokud lidi nepochopí, že neexistuje demokracie, že existují jen kartely, dobře podplacení politici a šikovně načasovaný populismus. Chobotnice už se rozrostla a agent Peńa v českém podání nikde. Plata o plomo přátelé, v Čechách navíc stačí jen plata...