lillien

Moc hezky ty paneláky padaly. Pravda, Skleněnému peklu stačil jeden mrakodrap a pár "dobrých chlapů", tady ty vytříbené charaktery a kvalitní psychologické drama musely dotahovat, neřku-li nahradit, skoro celé zborcené kusy spojených států a Dwaynovo nadliské nasazení v posilovně. To co ten chlap páchá v rámci nárůstu hmoty na svém zdraví, abychom měli po Arnieho odchodu do důchodu opět nějakou akční gorilu, je opravdu obdivuhodné a člověk mu za to odpustí i prkenné herectví, které stejně jako u Arnieho začíná a končí u "hasta la vista, baby." Nicméně očekávání jsem měla ryze efekto-vizuální, takže jakýkoli scénář, který by překonal Krtečka, mě mohl jedině překvapit. Tím pádem jsem si to v kině náramně užila a hodnotím krásnou a vytuněnou trojkou. Edit: když se namátkou začtete do komentářů pouhé první stránky pod filmem, objevíte zajímavý fenomén.V jakémkoli filmu napříč všemi žánry rozptýlí mužskou pozornost od vnímání všeho ostatního ženské ňadro, pokud jeho nositelka špatně odhadla velikost a nasouká se do trička o čísla menšího. U těch hodně nevystříkaných dokonce stačí i ňadra v roláku. Nebylo by jednoduší sem pro pány (rozuměj přeceňovaný obal na testosteron) zavést hodnocení ve stylu odpad - Film neobsahuje žádné záběry na dámský hrudník, pouze chlupaté mužské prdele, 1 - Ve filmu je záběr pouze na nahý hrudník Keiry Knightley, 2 - záběry na kozy rušeny dialogy a dějem..atp?

To byla ale trapná agitka... Už scházel jen rozhovor se šťastně ubulenou osvojitelkou "jinoetnických" paterčat.

Tak jsem se po letech opět podívala na toho prvního filmového savanta neboli geniálního idiota. Všichni ten film známe, nemá smysl se déle rozepisovat, shrnu to krátce do tří poznámek. 1) slušný scénář 2) bez diskuze vynikající Hoffman 3) Cruise za mlada rovná se nesympatický šulin.

Drama z lesa to bylo rozhodně, horor snad jen pro ty méně otrlé. Trochu rozvleklé šmajdání lesem v první půlce se nechalo přežít, zejména pro ty z nás, kdo kdysi podobné lesní výpravy absolvoval. Bez mobilů, přátelé! Tak jsem si zavzpomínala... Na tu kurvu komára, co vám ve čtyři ráno blemcá stanem, takže máte naspány maximálně dvě hodiny od doby, kdy jste se odvalily od ohně. Na ty ranní tenisáky v hubě, které ostatní řeší pivem a vy jediný zubní pastou na sucho. Na ta tři dny nemytá přirození v maskáčích, která se na vás dobývají přes dvoje tepláky. No nějaké to kouzlo to snad mělo (?), ačkoli dodnes nechápu, jak jsem to dokázala přežít bez vlhčených kapesníčků a micelární vody. Z úvodních dvaceti minut na vás tedy dýchne příroda, která je úžasně nabíjející za slunečného dne a otravně nevlídná v chladné noci. Marně ovšem přemýšlím, u čeho si strejda verbal tak nervozně ohryzával nehty. Nevěřím, že by ho tolik vyděsila představa nedostatečné hygieny. Že by se vážně zesral z toho, když kožak obcházel s velmi roztomilým očicháváním stan, občas přidal rozverné "brrum" a pak přilepil otevřenou tlamišku na plachtu? Mně to tedy přišlo velmi vtipné, povedený záběr. Je fakt, že kdyby tam místo medvěda coural jeblý zbloudilý tramp, taky bych se choulila do klubíčka. Ano, je pravda, že nakonec si medvěd pro svoji večeři do toho stanu došel. Pochopili jste správně, že gentleman se nabídl první. No ale divte se šelmě, že se chová přirozeně, když se mu v revíru vyskytne pitomec z města, zraní se, a pak rozvěsí krvavé ponožky po stromech, aby predátor věděl, kudy jídlo právě prošlo. Zbytek už je klasika, pozůstalá slečna servájvluje co jí síly stačí, páč ženská když musí, vydrží dost, co vám budu povídat. Skoro i ta čtvrtá hvězda se mi tam chvílema cpala, ale po zralé úvaze je to přeci jen průměrný nízkorozpočťáček se třemi herci a vysloužilým cirkusovým medvědem, takže lepší tři.

Cožeee? Díl Punk odpad? Tyvado, vždyť to byla úžasná veselohra. Mlátila sem se tady smíchy nad těma hláškama. Petr Hošek, Plexisák na dietě Petra Nováka (místo guláše čtyři piva), neuvěřitelně perlí a on sám by zasloužil samostatný díl. Filozofování nad systémem, biblí a koránem na gauči s lahváčem: Vždycky jde o stejnej systém vymývání mozků a je jedno, jestli ti někdo vymejvá mozek kecama nebo kozama, voe. Vždycky je to vod K, vole..kecy, kozy koks..Kristus..Kurva..:) I kdyby všechny ostatní díly měly stát za vyliž, tak tohle byla strašná prdel. A navíc mají hoši pravdu. Děti? Já sem zodpovědnej tím, že je nemám.Na co vyrábět systému dalšího otroka. Mrdat systém! Díky, Volku, tohle mě bavilo! Edit: Hooligans: Nudná sonda do životní náplně vypatlanců (rvaní, řvaní). Po skvělém díle o punku a slabých hooligans tedy koukatelný průměr.

Trochu jsem doufala, že Teorie všeho srozumitelně poodhalí i absolutnímu nefyzikovi mého typu jak nejslavnější kvadruplegik světa vypočítal Boha nebo něco na ten způsob, no nakonec se z toho tvůrci docela šikovně vylhali Eddieho hereckým koncertem. Nenechte se odradit komentářem páně verbala, jehož tolik roztrpčuje, že tento zrzavý zjev věrně nekopíruje Adonise. Redmayne se pro tuto roli nejspíš narodil a Hawkinga si nastudoval tak pečlivě, že vás to do filmu vcucne jak čerstvě protažený odpad. Tedy jsem mávla rukou nad tím, že z mlíka motajícícho se v kávě genius sice vydedukoval singularitu černé díry, no já jsem pořád jen u espressa. Pro holčičky je totiž ve filmu kvantum jiné zábavy. Tím, jak se dějová linka motá především kolem vztahu s Jane, můžete například s přibývajícími Hawkingovými potomky rozjímat nad tím, jak mu to zázračně klape v rozkroku, anžto zbytek těla vlivem nemoci začíná připomínat mumifikovaného mongolského lámu. O nemoci a vztahu je film především. Vzdávám hold neskonalé síle ducha a intelektu, jakým tento dozajista výjimečný muž disponuje, nicméně teorie zůstává teorií a kromě chvilkové zvědavosti, kterou ukojily dvě krátká videa na youtube, jsem necítila potřebu zabřednout do hlubšího studia Hawkingovy práce. Připouštím, že to nejspíš nebylo ani cílem filmu a připouštím, že bych nejspíš stejně pochopila prd. Tedy lepší tři za hezký skutečný příběh o člověku s nádherným smyslem pro ironii, který sympaticky ukázal osudu fuck off a samozřejmě příběh o ženské schopnosti milovat a pečovat. Trochu mě mrzí, že mě takové silné téma nestrhlo víc, snad jsem v postavě Jane cítila zanícení a oddanost plynoucí spíše z její víry, než ze skutečné lásky, těžko říct, ale jako romantické drama rozhodně nenudí.

Trailer sliboval drsné drama ze země, kde zítra znamená včera, drama oběti silně zaostale nelidského režimu, jehož představitelé neváhají jakékoli své, dokonce i vymyšlené či domnělé odpůrce trestat praktikami, za jaké by se nemusel stydět ani soudruh Vysranovič Stalin. No nakonec jsem z nudy málem utkala středně velký perský koberec. Hlavní hrdina se ze svého notně nervově labilního vyslýchajícího soudruha sice pokusil neposrat, nicméně poté, co jeho naivní forma odboje vzala za své, podléhá tlaku vymaštěných soudruhů, odehraje svůj vnucený štěk před kamerami, podepíše Íránské STB nějaká lejstra a mizí zpět do civilizace. Mnoho povyku pro nic, viz soudruh verbal.

Ke svému hodnocení musím dodat, že se pohybuji v hudební branži, takže moje nadšení z filmu by se mohlo zdát lehce neobjektivní. Na druhou stranu jazz je pro mě úplně jiná planeta a skvělý bubeník ze mě taky nikdy nebude. Jediné, čím mi Whiplash mohl být o něco bližší než průměrnému divákovi je fakt, že mám skvělý smysl pro rytmus a rozeznám kvalitního muzikanta od šumaře. Přesto jsem přesvědčená, že ani tahle divácká výhoda vám nebude chybět k dokonalému zážitku, pokud milujete opravdu kvalitní drama. Je totiž úplně jedno, že film postrádá pro běžného posluchače chytlavé rytmy, tady jde především o emoce. Samozřejmě pokud jste zvědaví na trapnou šarádu, kýčovité kostýmy a populární odrhovačky, pusťte si Mamma mia nebo jinou sračku. Tady se o vás bude pokoušet infarkt. Psychopatický tyran s prvky génia, nebo génius s prvky tyrana, to už je jedno, ale já bych ho dala přesně tři minuty, pak bych se v nervovém zhroucení odporoučela ze školy a nejspíš i ze země, navždy a daleko. Jak mohl toho učitele někdo snést...? Kladete si otázku, co ty lidi žene, je to jenom obrovská ambice a touha být nejlepší, má to skutečně takovou sílu, že kvůli tomu snesete šikanu na úrovni základní vojenské služby u pohraničníků z padesátých let? Lítala jsem mezi emocemi skutečné úzkosti až bázně z učitele, mezi soucitem, obdivem a ohromným fanděním k Andrewovi. Až do samého závěru napjatá jak struna, skoro s hadrem v ruce, abych mu přiskočila utřít pot z čela. Bože to bylo tak strašně dobrý!!! Oskary pro oba, nebo tam osobně dojedu poblít koberec! Zatím rozhodně zážitek roku.

Celý den se věnovat masturbaci, balení ženských, sledování porna a v noci si to rozdat s několika bábovkama najednou. Ano, teď jsem, pánové, definovala, jak by mohl vypadat jeden z vašich vysněných dní. No v Americe se to léčí. Nemoc zvaná sexuální závislost. Napadlo mě, že kdyby se zpárovali závisláci z té podpůrné terapeutické skupiny, mohli by se nadále oddávat svému koníčku a všichni by byli šťastní. Místo toho se však bičují a trýzní přísným programem abstinence, při kterém je i honění po večerníčku nahrazeno modlitbou. Takže to s nimi těžko budeme sdílet, snad jen, když se naladíme na závislost jako takovou a za jejich problémy si představíme chlast nebo chorobný přejídání. Tím se možná trochu vyladíme na postavy. Nicméně i tak mi tlusťoch Neil ze začátku způsoboval alergickou reakci. V menší roli mě potěšila vcelku přirozená Pink, Mark Ruffalo, jen co se mu to vymklo z rukou, se báječně rozjel a scéna s hysterickou slečnou na společném mrdu tomu dodala korunu. Kvůli tomu bych šla i na tři hvězdy, má to i své milé momenty, ale pak to zase zkazila ta americká potřeba se vzájemně objímat, poplácávat, protlačovat rodinné hodnoty, pouta a city, což ve finále v jejich podání působí trapně.

S Vaňkem mám trochu problém. Jeho styl komentování mi přijde lehce přepjatý. Když například po věcné informaci, že celozrnná a grahamová mouka je prakticky to samé, pronese: "Tak to je fičák jako prase", přemýšlím, jestli ho třeba příště nezabije konstatování, že soja je luštěnina. Občasné komiksové vložky jsou taky navýsost trapné a dětinské, naštěstí krátké, takže i přesto mě pořad baví. Doporučuju hlavně zvídálkům, kteří rádi sledují a pitvají, co vlastně jedí a jakou cestou si musí potravina projít, než skončí na talíři. Nahlédnutí pod pokličku velkým molochům a pak malým firmám a farmám se mi líbí. A vůbec není na škodu vědět, jak proces výroby a jeho finální kvalitu ovlivňují další faktory, jako požadavky velkoodběratelů, tedy především hyper a super velmoci, díky kterým především žereme sračky. Fandím drobným regionálním podnikatelům, kteří sice těžko mohou konkurovat akčním cenám z letáku kauflandu, ale zato je z jejich práce cítit fortel, zanícení a snaha nešidit zákazníka na kvalitě. Tudíž kvituju s povděkem, že je tento cyklus zviditelní.