Rimland

Scorseseho Skrytou identitu považuju za průměrný počin (nejen v rámci jeho tvorby) a jeden z nejpřeceňovanějších filmů předešlé dekády. A hongonkgský originál ji strká do kapsy se vším všudy. (Nejen) Pro Evropana zajímavější prostředí Hong Kongu, vhodnější herecké obsazení, tempo, kamera i hudba (snad jediné, v čem má SI nějak navrch, je víc prostoru věnovaného postavám). Výhodou navíc je, že ačkoli třeba znáte hlavní příběhové body/zvraty z amerického remaku, tak to Volavce na atraktivitě a působivosti nijak neubírá.

Krásná kamera (ve druhé polovině) a výborný Sheen nekompenzují fakt, že se jedná o mallickovsky tradičně utahanou záležitost (což by ještě tak nevadilo) s absolutně nesmyslným chováním postav, především pak otravné Holy (což už vadí).

Je to spíš průměr, ale zábavný, ne že ne. Tedy alespoň po přesunu do Evropy (první půlhoďka je poněkud úmorná). Stejně jako jiné marvelovky se to snaží cpát fór téměř do každé scény, což ne vždy zafunguje a nezřídka to balancuje na hraně trapnosti, a z hlediska zápletky to kopíruje/vykrádá minimálně půltuctu předešlých filmů (o logických chybách samozřejmě ani nemluvě). Čtyřka hlavně díky skvělým hercům (zejména pak Holland, který to opět táhne famózně), Giacchinově řízné hudbě, nápadité pasáži soubojové iluze a v neposlední řadě výborné mezititulkové scéně, kde mi navíc jedna postava vykouzlila pořádný úsměv na tváři.

Zahýbáte 10 let své ženě na italském ostrově? Nic se neděje, zdejší personál vás v tom ještě s radostí podpoří. Však romantika je romantika, že? Ono když nejste schopni si ji vytvořit s vlastní ženou, musí se to nějak "pořešit". A ještě vás vaše vlastní děcko nechá pohřbít s milenkou, načež půjde s chutí ve vašich šlépějích... Zdejší hodnocení zdají se mi býti poněkud přehnaná a Wilder mě poprvé ve své tvorbě zklamal. Avanti! totiž na jiné jeho komedie těžce ztrácí. Pomalejší tempo by nevadilo, pokud by ovšem nebylo lemováno neopodstatněně dlouhou stopáží. Navíc nejlepší část filmu přijde se zrychlením tempa až v poslední cca půlhodině, zejména s nástupem diplomata na scénu (fór s Řeckem je za plný počet). Ano, je tu ten überouřada v márnici, vyjednávání na vinici, vzpomínka na Mussoliniho a geniálně pragmatický ředitel, za které bych možná šel i na čtyři, ale tím, jak se tu svým způsobem obhajuje/toleruje nevěra, mě ten film neskonalým způsobem štval. To to ani ty krásné italské scenérie nezachrání. Takže když už napravení workoholika ve Středomoří, tak preferuju Ridleyho Dobrý ročník, a to tak že hodně.

(Zatím) Druhý případ, kdy mě Billy zklamal. Místní majestátní hodnocení jdou mimo mě, protože Byt je k uzoufání průměrný a nevtipný a jediné, co se mi na něm vyloženě líbilo, byl úvodní "přelet" nad New Yorkem a sympatická Shirley. Neříkám, že se na něj špatně dívá, to ne, ale od tvůrce (resp. tvůrců) takových genialit jako Raz, dva, tři či Na titulní straně (o Wilderově noirové tvorbě ani nemluvě) očekávám prostě víc. Mnohem, mnohem víc. (A přikláním se k názoru, že z ústřední dvojice podává přirozený výkon pouze MacLaineová - Lemmon přehrává až běda)

Můžu polemizovat nad tím, nakolik si Wilder ve filmu s tak silnou nosnou dramatickou linkou možná zbytečně podráží nohy nejednu chvíli dominující komediální složkou (že tu v žánrech chybí komedie, je mi naprostou záhadou, protože já se s výjimkou nějakých 10 minut řezal smíchy prakticky nepřetržitě). Ostatně není to v jeho filmografii jediný případ a výsledný dojem z filmu bude u každého dost záviset na tom, jestli mu tam ty dvě složky budou spolu štymovat, nebo ne. Já osobně jsem mu je tedy ty skoro celé dvě hodiny žral i s navijákem a bavil jsem se naprosto královsky, pročež jsem ochotný odpustit i to lehce skřípající finále (ano, ty zvraty beru, ale jedna pasáž je tak úděsně okatá, že nedává smysl, aby to dotyční aktéři v té chvíli neprokoukli). Vyložená škoda, že někdo v 80. či 90. letech nenatočil remake s Nigelem Hawthornem v roli Sira Winfrida, protože takovou výstavní ukázku krás anglického jazyka jako tady jen stěží pohledat. Sir Humphrey by byl ve svém živlu.

Skvěle natočená připomínka toho, že cesta na Měsíc nebyla žádná procházka růžovou zahradou, nýbrž trnitá stezka dlážděná nejednou mrtvolou. Člověk po tom má hned chuť zkouknout na zklidnění nějakou vesmírnou pohodovku typu Apollo 13...

No, ku*va, to byla teda chuťovka...

V první polovině vojenská heistovka, ve druhé dobrodružný survival, který notně sráží chabý scénář a práce s postavami (tedy dvě věci, u kterých bych čekal, že si je Chandor naopak pohlídá), čemuž nepomáhá ani ultrafail v podobě castingu Afflecka do role člověka, který má být tím jakože charismatickým a stmelujícím prvkem týmu (a který zároveň vykazuje největší odchylky v chování, tedy je teoreticky herecky nejnáročnější). Zdaleka největším hříchem/škodou ovšem je, že se film nerozhodne jít zcela cestou narco-verze Pokladu na Sierra Madre, přestože to od scény loupeže několikrát naznačuje a i se k tomu vybízí, načež ovšem vždy udělá otočku o 180 stupňů zpět do bezpečných žánrových vod, takže ty scény, kdy to mezi členy týmu začne skřípat a eskalovat, vyšumí do ztracena. Ale k tomu by tam musel být právě ten lepší scénář, lepší práce s postavami a místo Afflecka někdo, kdo by to v té roli herecky utáhl (Isaac a Pascal tenhle problém nemají, Hunnam asi taky ne - což ovšem nelze říct o konzistentnosti jeho přízvuku - a Hedlund... no, ten působí spíš jako vata). Zmíněné nedostatky ovšem nemění nic na tom, že je to výborně natočené, nádherně nasnímané a od začátku loupeže prakticky až do konce neustále tou či onou formou napínavé a tudíž zábavné. Zvlášť tu tenzi Chandor prostě umí. Promarněný potenciál tak notně zamrzí, protože to mohlo být přímo skvělé, ale asi bychom měli být rádi, že ten film po nějakých 8 letech porodních bolestí vůbec spatřil světlo světa. P.S. Ještě bych asi mohl vyjádřit mírné zklamání nad tím, že se film netočí kolem notně zajímavého tématu kriminality v tříhraniční oblasti Brazílie, Paraguaye a Argentiny, jak jsem původně čekal. Tahle očekávání sice padla už s loňským oznámením zápletky kolem loupeže, i tak mě ale snímek dokázal překvapit faktem, že se to nakonec odehrává v úplně jiném jihoamerickém pohraničí...

Shrnuto výrokem z jedné české klasiky: "To zas byla jednou sekanice, co?" Ale teď podrobněji. Tjahjanto není Evans, a to jak režijně, tak už vůbec ne scénáristicky, ale opravdu si od něj bere, kde může. Zdejší pokus o osudové neonoirové drama korejského/hongkongského rázu je bohužel neúspěšný a bere za své po úvodní dvacetiminutovce (kterou bych ale zase pod právo útrpné nekategorizoval, na to se najde nejeden silnější kandidát), kdy se to definitivně/naštěstí přehoupne do téměř neutuchající rubačky. Tam to sice choreograficky a zejména esteticky na druhý Zátah také nemá (jen pro pořádek, choreografie a kaskadérské výkony jsou tu famózní, o tom žádná, ale v Evansově majstrštyku se mi přeci jen líbily víc), ale je to krásně přehledné a funguje to na poli krvavosti/brutality/gore levelu. Vlastně je to v tomhle ohledu tak přepálené, že to buď znechuceně vypnete, nebo to s občasným úšklebkem (nejednou jsem se přistihl, že se vyloženě řehtám) s gustem dokoukáte. Tempo je totiž zběsilé a bitky skvělé, což tuplem platí o té finální. A když už to tu tak porovnávám s tím Zátahem 2, tak aspoň v jednom ohledu to má navrch, a to faktu, že si tu pánské publikum na rozdíl od zmíněného filmu užije pohled do tajemných očí Julie Estelle ;-)