pytlik...

Film úrovně slušné asi jako korbitschova manželka.

V podstatě v každém odpadovém filmu člověk najde něco, co ho pobaví. Tenhleten seriál je výjimečný v tom, že tam člověk nenajde k zasmání ale vůbec nic. A přitom k naprosté dokonalosti by stačila jen drobnost... kdyby se totiž druhý díl přehodil s prvním, a ty pokusy o sebevraždu těch tří "holek" by se daly hned na začátek tohohle prvního dílu a navíc by ty postavy autorka udělala trochu manuálně zručnější, že jako pořádně uvázat lano a dát si smyčku na krk by pro ně nepředstavovalo takový problém. Pavla Tomicová je také zvláštní talent, přímo renesančních rozměrů, dokázala v sobě skloubit tolik různorodých věcí - velmi špatnou herečku, velmi nechutnou tlustou ženskou a velmi děsivý scénář. Také Kohoutová prokázala, že jablko doopravdy nepadá daleko od stromu, neb její zpěv je naprosto stejné úrovně jako maminčiny scénáristické schopnosti. K dovršení toho všeho bych řekl, že jí texty písní také píše maminka. Může se to zdát paradoxní, ale vždy, když se v seriálu schylovalo k jejímu zpěvu, cítil jsem ambivalentní pocity. Za prvé velký stres, že nastávají dvě tři minuty nemilosrdného mučení, na druhou stranu úlevu, že po těch dvou minutách už člověk bude mít klid. Neb její písnička každou epizodu uzavírala.

Výborný seriál, který trochu srážejí některé herecké výkony – třeba Suchánkův nebo toho kluka – příležitostného černocha. Jaká škoda, že má jen šest dílů, kdyby byl nekonečný jako třeba Ordinace, a kdyby zachoval tempo jedno přání na díl, by myslím už takový 20. díl byl maximálně zajímavý, o 2000. ani nemluvě. Kromě hereckých výkonů seriál trochu sráží i ten podivný konec. Když vynechám to „morální poučení“, minimálně ten právník by z té nově objevené trpaslíkovy vlastnosti určitě dokázal vytřískat víc. Já třeba právník nejsem a stejně mě napadá milión altruistických přání, které bych chtěl, aby se mému okolí splnily. Tak třeba přítelkyni bych přál, aby měla toho nejbohatšího přítele na světě; mým rodičům, ať maj toho nejkrásnějšího a nejchytřejšího syna na světě; mým sestrám, ať maj toho nejzdravějšího bratra na světě; mému zaměstnavateli, ať se dostane do Gínesovky jako firma, která svému jistému zaměstnanci vyplatila největší odstupné na světě, atd..

Ze začátku film vypadal na odpad, páč mně ta neustálá smršť zbytečných vulgarit fakt směšná nepřišla. Jenom jsem dospíval k rozhodnutí, že ten párek a kečup, co mám v lednici, pošlu na Špačkův kurz etikety, neboť my, co máme nějakou úroveň, nebudeme přece konzumovat takové sprosté jídlo. No ale pak jsem se s postupem děje začal čím dál tím víc identifikovat s tím párkem (filmovým, né mým lednicovým). Neb já jsem také přišel na všelijaké hluboké a né příliš veselé pravdy o světě a o životě, a taky je mé rozjuchané okolí nechápe či nechce chápat.

Pořad jasně dokazuje důležitost péče o svou paměť, tj. pravidelný spánek, mnemotechnické pomůcky a gingko běloba. Třeba já, kdybych nezapomněl, kam jsem si založil dálkový ovladač na televizi, nikdy bych toto nesledoval. Ovšem takhle si člověk na Nova Gold pustí Spongeboba, výborně se baví, a pak je příliš líný a zaneprázdněný jít k televizi a usilovným mačkáním to přepnout jinam. Takže přetrpí přitroublého Skuby důa a tohleto mu uštědří totální knockaut, vyžere mozek, takže člověk jen nevěřícně zírá a není schopen jakékoli akce. Nelze bez následků přežít takové otázky, jako "co se dělá na záchodě", "co mají společného muž a pes" (mimochodem, kulky jsou až na třetím místě, na tom prvním je ocas!) apod. To vše provázené huhňáním Matonohy, který prokázal, že jeho herecký rejstřík není nijak široký, zkrátka pořád hraje starého známého Benbelína z Comebacku. A může jen litovat, že se nenarodil o pár tisíciletí dřív, protože tehdy museli při mozkových operacích udělat díru do lebky pazourkem, on to dokáže pár slovama. Mimochodem jsem zjistil, že asi nejsem Čech, páč moje odpověď na otázku "při jaké činnosti si musíme stoupnout na židli?", tj. "když se chceme oběsit", vůbec v nabídce nebyla, a mě to přitom napadlo hned na prvním místě!

Pan scénárista má vzácnou schopnost zmršit libovolný dialog. Tu vynechá slovo, tu dvě, tu celou větu, popř. použije jinou z úplně odlišné situace. Podobně zkaňhal i nadpis, správně v něm mělo být vynecháno písmeno c a jedno é a prohozeno i s b.

Další film, který prokazuje, že akční scény jsou většinou to nejnudnější, co divák může v širém světě zhlédnout. Je teda pravda, že mi při všech těch vlnících se chodnících, rozpadajících se budov a bourajících aut srdce bušilo jako zběsilé, ale to jen proto, že jsem ráno snědl 360 gramovou bonboniéru a k obědu si dal směs suchých nepukavých jednosemenných plodů obalenejch v čokoládě, z čehož se dá poznat, jakej jsem chlapák a tvrdej muž, slabší povahy by z takového přívalu cukru dostaly infarkt. Ani souboje mezi padouchy a hrdiny film nijak nezachraňovaly, tak maximálně zachraňovaly image našeho pana prezidenta, páč ukazovaly, že o hůlku je skutečně velkej zájem i v zahraničí, kouzelníci se o něj přetahujou. A ani výběr hlavních hrdinů se moc nepovedl, Redmayne se tvářil celou dobu jak retard, s výjimkou oněch vzácných chvil, kdy se tvářil jak kretén. Jediným mně silně sympatickým charakterem tak zůstává zvířátko hrabák, v podstatě takovej kapesní oslíčku otřes se ve fázi tankování náplně. Toho chci, zejtra si pro něj jdu do zverimexu. Ale abych jen nepomlouval, film má i perfektní výchovné poselství, to se Roulingové povedlo. Učí nás, že se máme chovat dobře nejen k lidem a zvířatům, ale i k věcem, nemáme jim ubližovat, páč pak takovou rozčílenou kredenc zvládne jen málokdo. A taky je od ní hezký, že když se dozvěděla, že Depp výrazně změnil imič, hned mu do filmu napsala desetisekundovej štěk, jen aby se jeho vzhledem vodbarvenýho hipstera mohli pokochat i diváci. Ách jo, vobčas je i deset sekund taak nekonečně dlouhejch...

Hihňobrouk je Spongebob souše.

Totální tvůrčí impotence plná bezduchých rvaček. Navíc název vůbec neodpovídá, protože lev v ní není žádný. Ta nesourodá skupina by se měla jmenovat buď Lvíčí hlídka, nebo lépe Hlídka lvíčete, nosorožce, geparda, páru ptáků a několika neidentifikovatelných jedinců.

Z dílu The Phineas and Ferb Effect lze v přímé konfrontaci postav tohoto seriálu (dále v odborném textu označen jako "MaMz") s postavami ze seriálu Phineas a Ferb (dále "PaF") krásně poznat, proč je tento seriál o tolik slabší než ten dokonalý druhý. 1. MaMz je od začátku do konce souvislá řada ničení, boření, zkázy. Troška kreativity slouží pouze k tomu, aby této zkáze Milo a jeho kamarádi unikli. PaF je naopak postaven na tvoření nových věcí a troška toho ničení a zkázy je dobrá jen proto, aby Candy oba hrdiny nenapráskala rodičům. 2. V PaF jsou hlavní i vedlejší postavy až někam do třetí linie jasně vyhraněnými osobnostmi s výraznými charakterovými vlastnostmi. V MaMz je jakž takž vyhraněný Milo, Dakota a pak samozřejmě ty oživlé pistácie. Ovšem už nejbližší Milovi přátelé Melanie a Zak jsou totálně nevýrazní, rozplizlí, nudní, u nich člověk ani po polovině seriálu nedokáže určit, co mají za vlastnosti. 3. A hlavní rozdíl, PaF je mnohem vtipnější.