Trainspotter

Longfellow Deeds žije spokojeným životem v městečku Mandrake Falls, píše básně, hraje na tubu v místní kapele a nic mu nechybí. Jeho život se však jednoho dne obrátí vzhůru nohama, když neočekávaně zdědí 20 milionů dolarů. Pan Deeds odjíždí do New Yorku...

Krátký němý snímek Edwina S. Portera, který tvořil krátké filmy pro Edisonovu společnost včetně slavné Velké železniční loupeže, je čirou zábavou pojednávající o tom, co všechno se může stát v pekárně, když se vám z těsta nechce dělat jenom rohlíky.

Americký film, který měl premiéru 20. září 1952 na Broadwayi, se stal ukázkovým snímkem dobové technologie systému Cinerama, dokazující přednosti širokoúhlého obrazu a stereofonního zvuku a jehož hlavním úkolem bylo nalákat diváky od televizních obrazovek zpět do sálu kin.

This Is Cinerama nám představuje dynamické scény horské dráhy v Rockaways Playlandu, které přecházejí na pasáže z Verdiho opery Aidy natočené v milánském LaScale, pohledy na Niagarské vodopády, pěvecký sbor, benátské kanály, vojenský pochod s hudbou v Edinburghu, býčí zápasy, zvukovou ukázku stereo systému, následované scénami z floridského zábavního parku v Cypress Gardens a záběry americké přírody z přídě letadla B-25 letícího nízko na zemí. To vše je doprovázena komentářem spoluproducenta, cestovatele a reportéra Lowella Thomase.

Snímek mnohem více zaujme svou formou než obsahovým sdělením. Cinerama, navržená Fredem Wallerem a pracující na principu tří 35mm filmových pásů a čtvrtého zvukového, lákala na svá představení hlavně pro svůj širokoúhlý obraz, který dosahoval úctyhodných 146° (poměr stran 2,65:1). Filmy v systému Cinerama vznikaly natáčením na speciální kameru, která exponovala synchronizovaně tři celuloidové pásy, kdy každý obsahoval právě jednu třetinu z výsledného obrazu. Konečné promítání probíhalo obdobným způsobem ze tří pečlivě elektromechanicky synchronizovaných projektorů na obrovské panoramaticky vyduté plátno.

Po svých prvních malých filmech přichází David Wark Griffith ke svému prvnímu velkému dílu, o kterém se dá hovořit jako o prvním historickém eposu a které na jednu stranu vyvolalo obrovské protichůdné reakce a nepokoje a na straně druhé, i přes svou více než tříhodinovou délku, dokázalo snadno naplnit sály a pokladny kin v době své distribuce.

Zrození národa je velkou společenskou freskou z období války Jihu proti Severu a jeho příběh nám tak představuje široké spektrum amerických dějin: Od vzniku snahy o zrušení otroctví, přes občanskou válku, kapitulace generále Lee a atentát na prezidenta Lincolna, až k poválečnému údobí a vzestupu Ku-Klux-Klanu. Na tomto bouřlivém společenském a politickém pozadí se odehrávají a vzájemně proplétají osudy dvou rodin; Cameronů z Jihu a Stonemanů ze Severu.

D. W. Griffith díky tomuto snímku vytvořil zcela nové standardy Hollywoodu a s pomocí nesčetných uměleckých inovací, které zahrnovali dramatické záběry zblízka a pohyblivé záběry znamenající odvrat od tradiční divadelní strnulosti, přes paralelní dějové sekvence, prolínaní záběrů a různé střihové techniky, zásadním způsobem přetvořil dobový filmový jazyk.

Zrození národa však každopádně působí jako silný propagandistický snímek a ve své době se setkal s bouřlivým rozhořčením, zejména v Evropě, jakožto i nadšením. Ale skutečnost je taková, že Zrození národa zůstalo respektovaným dílem, které je dodnes podrobováno studiu a je důležitým mezníkem v dějinách kinematografie.

Krátký animovaný film Zdeňka Smetany s jednoduchým námětem, přinášející zásadní dilema muže, zda nosit ke kalhotám pásek nebo kšandy. Snímek vznikl v roce 1967 ve známém studiu Jiřího Trnky Bratři v triku jako reakce na přílišně velké nároky na náměty filmů. Sám Smetana snímek řadí spíše ke cvičným animačním etudám, zejména z důvodů jeho malého vnímaní veřejností, kdy tento a jemu podobné filmy byly uváděny většinou jako předfilm k hlavnímu programu v kinech.