Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Western

Recenze (203)

plakát

Vyloženě rodinná historie (1969) (TV film) 

Mrazivé, znepokojivé, působivé...Právě jsem objevila malý poklad a mrzí mě, že film není známější. Zaujala mě hlavně paní Slávka Budínová, podle mě úžasný výkon.

plakát

Sněhulák (2017) 

Já se tak těšila, ale přišlo zklamání...ne proto, že bych po filmu chtěla věrné převyprávění knihy, to ne...ale například: Harry Hole má být legenda, zmiňují to, kdo četl, ví proč...ale ve filmu mi to přijde jen jako povinnostní poznámka a ani jednou se podle mě neprojevil nijak výjimečně (v úsudku ani jednání). Měla jsem z filmu pocit , že se tvůrci snažili vymanit z knižní předlohy, ale ta je jaksi táhla dolů a brzdila, jako by se báli odpoutat, být víc sví, a nakonec se tedy nerozjelo nic...Ke konci příběhu jsem měla pocit, že někdo nehlídal čas a najednou si uvědomil: "Tý jo, už bychom měli končit" a přišlo rychlé, nutné a nudné uzavření příběhu - rychle říct proč, rychle zkusme napětí, to by stačilo, záchrana a pojďme dopadnout vraha...a nebo ne, nechme to na náhodu...a ještě si otevřeme vrátka pro druhý díl. Konec. Tohle se mi moc nelíbilo. Pokud filmu křivdím a něco mi v něm uteklo, ať už z nepozornosti nebo mé omezenosti, omlouvám se.

plakát

Hollywood (2020) (seriál) 

Asi by se mi to líbilo víc, kdybych neměla velká očekávání a jen tak na tento seriál narazila. Nicméně jsem čekala nějakou hutnou výpověď o době Hollywoodu 40. let, drama, něco až na dřeň...ale dostalo se mi extravagantní, bulvárově a rádoby skandálně laděné, ve výsledcích ale naivně "pohádkové" agitky na aktuální americká sociální témata (rasismus, náboženství, vyšší věk žen, vedoucí pozice žen, homosexualita, nerovnoprávnost a jejich kombinace...), ale tak jalově podané, že mě to překvapilo. Dle mého neodborného názoru - Feud byl mnohem lepší a propracovanější počin. Vlastně veškerá odlehčenost a pozitivita "Hollywoodu" mě dost iritovala. Stejně jako míchání skutečnosti a výmyslů. Možná šlo o nějakou idealizaci - jak by bylo fajn, kdyby vše takto dopadalo, kdyby se veškeré úsilí - metaforicky řečeno - v Oskary obrátilo. Jestli seriálu křivdím a nějaká podstatná zpráva či hlubší smysl mi uniká? - dost možná, nejsem odborník, jen prostý uživatel, ale tak jak jsem se ohromě těšila, dostalo se mi jen rozčarování. (A to jsem byla připravená být navýsost neobjektivní a chválit tento projekt až do nebe kvůli Patti LuPone, ta mi dělá radost jen tím, že je).

plakát

Svatba na divoko (2017) 

Myslela jsem, že když nebudu očekávat nic zásadního a hlubokomyslného, tak se jen tak mile a zlehka pobavím nenáročnou tuctovou romantickou komedií, proč ne, občas je to potřeba......ale nevyšlo to, je to moc ukecané, se zbytečně mnoho postavami a zápletkou velmi povrchní, předvídatelnou a neoriginální. Nějak zvlášť to nezachraňuje ani Glenn Close, kvůli které jsem to viděla, ani John Malkovich, který byl těmi dekadentními kecy až protivný, a ani Patrik Stewart, který připomínal vypelichaného slizkého ex-striptéra. Milé ale přece jen bylo vidět Markýzu de Merteuil a Valmonta zase pohromadě.

plakát

Neviditelný muž (1933) 

Neuvěřitelné triky, po vizuální stránce jsem se nestačila divit a obdivovat tehdejší tvůrce. Ale kvůli vysokému hodnocení jsem asi od filmu čekala víc, než dává. Příběh mi připadal velmi osekaný a do jisté míry povrchní. Jediné, co poskytuje, je pohled na muže, kterému se zatemní mozek mocí a to ještě jen jako vedlejší účinek nějaké látky (ne z možnosti moci jako takové). Claude Rains má obrovské charisma i v projevu, což tu skvěle prodal, ani nevadilo trochu přehnaného dramatizování. Byla jsem ráda, že film není dlouhý, ale přišlo mi to na úkor sdělení. Nečetla jsem předlohu, takže jsem si vybájila fakt psychonářez, něco na dřeň. Čekala jsem více "schizofrenního strachu" lidí, kteří šílí z nejistoty, zda právě vedle nich nestojí neviditelný člověk, strach z naprosté ztráty soukromí, ztráty projevit negativní postoj pod pohrůžkou smrti, strach ze smrti jen tak pro pobavení neviditelného šílence....to se zde projeví jen v případě vlaku, ale chybí mi tam ta hrůza v lidech, co by se dala přenést na diváka. Očekávala jsem intenzivnější boj s časem při snaze neviditelného dopadnout...vymýšlení plánu bylo spíše groteskní a nějaký marný boj s přízrakem spočíval jen v burianovsky vykulených očích, když neviditelný popadne chlapíka a točí ním a pak si jen tak zdrhne (už tehdy ho mohli v klidu picnout nebo aspoň poprášit nebo tak) ......do toho ještě ječící majitelka hotelu a naprosto nudná a nezajímavá Flora - linka o lásce se mi zdála zbytečná..... vím, hodnotím 3* a při tom jen píšu o nespokojenosti. To ne, rozladěná jsem jen kvůli nenaplnění očekávání, ale když jsem upozadila svou představu, přece jen jsem se docela dobře bavila...

plakát

Zlá krev - Zbytečné nepřátelství (2017) (epizoda) 

Velmi jímavá, citlivá a výstižná epizoda, některá hodně silná místa: In memoriam na Oskarech po smrti Joan, J. Blondell (Kathy Bates - btw skvělá!) říká: That's it? Christ! 50 years in showbusiness and they give her 2 seconds....Bette na to: That's all any of us will get.....Kdyby dámy věděly, že tolik let po jejich smrti se o nich natáčí takhle zdařilý seriál....ale Hedda to Joan říká správně: "Don't worry, sweetheart. You will always be young, always be beautiful, goddess of your time, frozen in amber by Hurrell ... legends all." Díky za tento seriál, který připomíná, že lidi světem milovaní (tehdy i teď) byli vlastně strašně osamělí, často nejistí a věčně na pochybách, museli mít sakra ostré lokty, aby se do té Hurrellovy pryskyřice dostali...snad, pokud z toho filmového nebe koukají, mají nějaký pocit zadostiučinění. Těší mě, že Feud poskytuje poměrně rozumné zamyšlení se na jednáním postav a pokud trošku chcete, pochopíte jejich jednání, i když někdy dětinské, někdy nečestné, někdy zoufalé. Bála jsem se, že tento projekt půjde po obecně profláknutých, povrchních pomluvách, aby se zalíbil širokému publiku, které je s gustem šíří... které například s oblibou reaguje směrem k Joan trapnými "wire hangers" a přitom o tom ani o ní nic dalšího neví. Doufám, že díky Feud se k lidem, i českým lidem, dostane citlivější obraz o tak obrovských legendách, kterými Bette a Joan (a další z té doby) byly. A snad si někteří i poopraví zkreslené názory, ti umělci si to jistě zaslouží.

plakát

La La Land (2016) 

Škoda - po celém tom humbuku, který okolo tohoto filmu byl, jsem čekala něco nadpozemského, něco hodně barevného, snového, možná hravého, emočního, výrazového, plného nakažlivých písniček a tanečků, jeden velký vizuální, hudební, emocionální kolotoč...a ono ne. Trošku se tomu, co jsem očekávala, podobalo finále, ale to je málo. Milý průměr, který mě neurazil, ale ani neoslnil.

plakát

Drahá maminko (1981) 

Joan Crawford mám velmi ráda, přesto by mi nedělalo problém uvěřit tomu, že ji občas "ruply nervy". podle mého názoru to byla dáma, která od mládí toužila po tom, být perfektní, ve všem, co dělá, což je samozřejmě neudržitelné. Myslím, že chtěla i perfektní děti a dost možná Christina a Christopher byli moc velcí individualisté a nebyly s Joan úplně sjednoceni, ona to mohla brát jako selhání, svoje selhání, ostudu, něco, co neudržela...Podívejte se na její rozhovory, svorně sklopené oči, úslužná mluva ( a nemyslím, že by to hrála, myslím, že to byla přirozená stránka jejího chování na veřejnosti...spousta lidí se jinak chová mezi lidmi a jinak doma, přesto ale se nikde nechce zradit, zpronevěřit se sám sobě)...vždycky jsem z ní měla pocit, že touha neudělat chybu, jakoukoliv, ji hodně svazovala. Věřím tedy, že ze svých nároků na sebe, kariéru, děti, život, svůj vlastní obraz se stala zátěž, přes kterou se neuměla přenést a likvidovalo ji to...Ale výpověď Christiny se mi tuze nelíbí, nejde o to, že si stěžuje, muselo to být hodně těžké, mít obsedantně kompulzivní matku (domnívám se, že byla, můj názor) , ale z filmu mi připadalo, že jen dětinsky žaluje, přibarvuje si, spousta scén byla nechutně černobílá: já jsem dokonalý andílek, máma je zrůda. Někdy mi připadalo, že scény byl vyloženě zmanipulované tak, aby Joan vyšla co nejhůř a Christina jako chudáček. (Např. jeden narozeninový dárek - to zní rozumně, ne? Tak se to dotáhlo do extrému, jen aby Tina byla za tu mučenou a máma za nestvůru). Neobjektivní, přehnané, hnané do extrémů...boha, proč by si pořizovala "wire hangers", když je nemá ráda, tato scéna je zpochybňovaná a mám dojem, že i Christina uznala, že to bylo vymyšlené. Joan jistě měla hodně chyb a určitě, byť v dobré víře, udělala špatné kroky i vůči dětem. Určitě to Christina neměla lehké, ale nevěřím jí, že byla tak bezchybný, uťápnutý andílek, kterého matka jenom mučila. Dost možná šlo o dvě osobnosti, které byly příliš jiné a jedna z nich to dětinsky ventilovala. Jak říká Oskar - "jedna obžalobná vzpomínka za druhou", velice zaslepené. Jako když děti v určitém věku žijí v naprostém přesvědčení, že jejich rodiče jsou ti největší blbci na světě, takový mi připadal styl filmu. mohla to být docela zajímavá studie života s úspěšnou matku, která to občas nezvládne a složí se a odnesou to nejbližší (to tak bývá i v normálních rodinách, ne?), ale Tina to podala jak ten puberťák...je to jen můj neodborný názor, bohužel pravdu znají jen tyto dvě, i když se domnívám, že tu "pravdu" vnímaly zase jen skrze sebe, tedy zkresleně, co si Joan mysela, že je výchovný krok k vytvoření perfektního člověka, Christina viděla jako tyranii...

plakát

Tvoje tvář má známý hlas (2016) (pořad) 

Ani jsem neplánovala se na toto koukat, ale jedno opakování si pustili rodiče a mně se to zalíbilo...nám všem. Není to nic hlubokého, ale připadá mi, že ti lidi tam si to užívají, mají z toho radost a baví se. A nějak se to prostě přenáší... nás to jako rodinu baví a po hodně dlouhé době nás to všechny seskupí v sobotu večer u telky a já jsem za to vděčná. Je to milá parta lidí, která se baví a nás taky. Bude se mi po nich stýskat (zatím hovořím o 1. řadě).