Huguette

Mrzí mě to, ale některé hloupatými písničkami prolezlé filmy pana Podskalského prostě nesnesu, kdyby aspoň herci dobře zpívali... a přitom některé hlášky jsou parádní, ale ustavičné zpívání mě doslova vzteká, škoda, moje chyba, nedovedu se povznést.

Pěkné rodinné jižanské drama. Joan je ukrutně krásná a skvělá tzv. medová mrcha. Má i lepší filmy (takže slabší 4*), občas mi přijde, že situace a reakce lidí jsou trošku přitažené za vlasy, ale domnívám se, že film vyloženě nezklame. Viděno podruhé a myslím, že se k němu čas od času vrátím.

Mám obrovský problém s přijetím celé konstrukce příběhu...jednání postav mi připadalo velice nelogické nebo hloupé, nedokázala jsem se s tím ztotožnit ani málo. Měla jsem pocit, že hlavní nápad filmu byla ta "dramatická" závěrečná scéna a zbytek se snažili uplácat, aby to tak nějak k tomuto závěru vedlo.... chápu vášeň, chápu hormony, chápu nudu a prázdnotu a snahu o její zahnání....ale to "jak"...to bylo - dle mého vnímání - hloupé. V podstatě cokoliv mi bylo na filmu nesympatické, nehodící se a iritující.

Předem jsem věděla, jak film dopadne, protože známá obraz navštívila v galerii, v níž se obraz nachází. Prý byl velkolepý. Z filmu, na nějž jsem šla hlavně kvůli často vychvalované mé oblíbenkyni Helen Mirren, jsem takový pocit neměla. Líbil se mi, nenudil mě a rozšířil mi obzory. Nicméně jsem stále kdesi uvnitř cítila nějaký rozpor, takovou vnitřní diskuzi, proč se mi ta či ona scéna nebo pojetí nechce přijmout. Zdálo se mi to šponované, nafouknuté a "přiušlechťované"...ano takové pitomé slovo mě napadlo... měla jsem dojem, že se tvůrci násilně snažili převést pohled na Rakouskou vládu a na "spravedlnost" v podobě toho obrazu nepřirozeně do černo/bíla; víc, než to asi bylo... Takové "tlačení na pilu" oběma směry - prázdně přifouknout morální aspekty, vyzdvihnout a zveličit nebo upřednostnit či jen vybrat to lepší z pohnutek získat ten obraz...a naopak vybrat či poskytnout jen to nejhorší z pohnutek protistrany... nejsem právník a uznávám, že moje slovo je víc než nicotné, ale lidsky si myslím, že se spor dal vyřešit jinak - pozor SPOILER! .........stále totiž mám pocit, že Dáma ve zlatém mohla zůstat v Belvederu (pokud by jej řádně odkoupil), se změněným názvem, navrácenou identitou Adele Bloch-Bauer a novým příběhem, který by obraz jen pomyslně posunul na stranu ukřivděných Rakušanů...ale to už je komentář k situaci a ne k filmu. A zpět Helen - ano, souhlasím, byla výborná! Ale i ostatní odvedli dobrou práci. 3,5*

Pamatuju si, že když jsem tento film kdysi dokoukala, měla jsem v hlavě: "Jeden z nejlepších hereckých výkonů, co jsem kdy viděla" Týkal se samozřejmě Maggie Smith. Až se na Jean Brodie podívám znovu, uvidím, jestli na tomto komentáři něco změním.

Jako film je to možná průměrné dílo a ani si nemyslím, že si film kladl nějaké vyšší nároky. Ale jako příběh a jeho podání, to beru jako poklonu umění, stáří a jejich spojení. Všichni, co se zde objevili, svým talentem dělali radost tisícům lidí po spoustu let, a dnes o nich skoro nikdo neví. Jsem ráda, že Kvartet tuhle skutečnost připomněl a znovu mi připomněl, proč mám umělce tolik ráda - i s tím, jak někteří dovedou být marniví, sobečtí, do sebe zahledění, ale taky jak moc pro ně umění znamená, že je to jejich svět, který každý večer otevírají pro obyčejné smrtelníky. S oblibou se říká, že umělci jsou taky lidi, jako my (obyčejní)...ale to není pravda, nemůže být a my to snad ani nechceme. Jsou jiní, jejich vnímání světa musí být jiné...a proto je my fanouškové máme tolik rádi,ne? Koukněte do očí Pauline Collins, když vejde na jeviště, nebo na gesta Gwyneth Jones na začátku jejího vystoupení..ti lidé žijí jevištěm, publikem a svým uměním. A stáří jim tu sílu a schopnost předávat talent krutě ubírá. Lidi v tomto příběhu se ale nedali, a zpěvem a hudbou žili a těšili se z ní i nadále. Jako film - dobré, ale neohromující, jako příběh - hřejivé, inspirující a milé - za to dávám 4. hvězdu.

Velmi sympatické a lidské!

Krásný a vřelý dokument, ve kterém je nenásilně podána historie Orient Expressu v souvislosti s historií Evropy, dále se člověk dozví o provozu tohoto pozoruhodného vlaku a ještě se může pokochat pohledy na krásná Evropská města a krajinu. Vše je vyrovnaně a nenuceně promícháno, David Suchet je zde sám za sebe a působí velmi seriózně a sympaticky.

Pro mě jedna z nejsilnějších epizod Poirota se zvláště skvělým představením Davida Sucheta, který na diváka dokáže přenést ten vnitřní boj, zda nechat zvítězit morálku lidského svědomí, nebo nekompromisně striktní právo. Jen je trošku škoda, že do toho tolik tahali Boha, ale to je můj problém. Skvělá epizoda, která ve mně vždy zanechá vnitřní rozervanost, ale zároveň zážitek z bezvadného výkonu p. Sucheta.

Velmi hlučné a ukřičené. Oni nemluví, oni hlučí, ustavičně a protivně, překřikují se. A když tam nikdo nekvílí, tak je tam nepříjemná hudba nebo řvou husy, řve dítě nebo vše dohromady. Škoda.