elizabeth_ba

elizabeth_ba

Hana Skřeková

okres Prostějov
Homo sum, humani nil a me alienum puto.

homepage

32 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4
  • 1.1.2018 v 11:33

    PF 2018

    Šťastný a úspěšný nový rok 2018.
    PF 2018
  • 24.12.2017 v 10:16

    Vánoce 2017

    Felix diem nativitatis Domini nostri Iesu Christi opto.

     

    Přeji všem svým oblíbeným uživatelům a také všem ostatním krásné prožití vánočních svátků.

    Vánoce 2017
  • 15.9.2017 v 16:31

    Sběratelé kostí

    Zdaleka ne poprvé (a dozajista ani naposledy) nyní sleduji tento seriál, který řadím mezi své nejoblíbenější. Jelikož od sedmé řady již není k dispozici rozdělení na jednotlivé díly a nemám tudíž kam psát hlášky a komentáře, rozhodla jsem se k tomuto účelu založit tento deníčkový příspěvek. Brzy doplním postřehy k prvním dílům sedmé řady.

    07/01 ****

    07/02 *** Nový stážista, obvyklý způsob řešení případu ale v pro mě dost neatraktivním prostředí. Kůstka s Boothem řeší krom totožnosti neznámé s krajtou také ultrazvuk svého dítěte. Pro mě bohužel toto byla jediná zajímavá část dílu o pojídačích hotdogů.

    07/03 **** Atraktivnější prostředí než v předchozí epizodě - hračky a princ žabák, související s pokusy Angely složit chodítko pro Michaela a "zbraněmi" na pěnové míčky, jež si domů přinesla Kůstka, a tím to celé tak nějak propojené s povolením pro Sweetse nosit zbraň u skutečných případů.

    07/04 *** Jeden z dílů, kde byla "vztahová" část lepší než případ samotný, u něhož mě zaujala snad jen podobnost gilotiny s řezačkou na papír. Kůstka zde ukázala, že empatie má rozhodně dost.:-))

    07/05 **** V epizodě o tornádech jsme se naštěstí vrátili k vyvážení obou složek - případu i vztahů. 07/06 ***** První setkání s Pelantem a hned takhle zajímavé...

    07/07 **** Případ zase nic moc, kdyby nás (no spíše Bootha a Kůstku těsně před porodem) nezavedl do přísně střežené věznice. Končí se opravdu šťastně a vím, že tvůrci chtěli vzbudit dojem, že se správným chlapem lze zvládnout úplně všechno (a u Bootha a Kůstky to určitě platí), ale ten porod stejně jako jejich sblížení v epizodě 06x24, šlo natočit jistě líp (a tím nemyslím více sexu či intimností). 07/08, 09 *** - **** Znovu díly, kde vztahová složka převažuje nad případy (a nejedná se pouze o vztah Kůstky a Bootha), ono taky pořád hledat nové a neokoukané zápletky nejde snadno.

    07/10 a 11 **** 07/12 *** - ****Díl z natáčení filmu podle Kůstčiny knihy lze nazvat takovým zajímavým zpestřením, stejně jako jím byla pro náš tým Camillina někdejší rolička v céčkovém filmu.

    07/13-08/01 ***** Sledujeme vyšetřování vraždy zešílevšího matematika, který ač byl kdysi Kůstčiným přítelem, chtěl vymítat ďábla z její dcery, na scéně se objevuje opet Pelant, jehož případ Kůstka s oním matematikem konzultovala a pěkně nebo spíš nepěkně nám zamíchá s osudy hlavních hrdinů.

     

    Nakonec poslední díl (s12/e12) dosledován 13. října. Ještě si sem musím vypsat ty díly, které mě zaujaly a doplnit k nim i své komentáře.

    Sběratelé kostí
  • 4.5.2017 v 23:04

    Paní de Monsoreau (Grafinja de Monsoro)

    Grafinja de Monsoro

     

     

    Nejprve si řekneme pár slov o předloze. Alexandre Dumas vycházel z několika událostí, které se opravdu staly (zřejmě mu je vyhledal jeho spolupracovník historik Auguste Maquet) a jež si dle vlastní potřeby upravil, vzájemně je propojil, ač ve skutečnosti spolu vůbec nesouvisely, a přidal k nim do vyprávění další zápletky a osoby. Nastiňme si nejprve tyto události:


    V únoru roku 1578 se nejmladší z oblíbenců francouzského krále Jindřicha III., František d'Espinay, pan de Saint-Luc, oženil se slečnou Jeanne de Cossé-Brissac.


    27.dubna 1578 se v pět hodin ráno měli na koňském trhu v blízkosti Bastilly (nyní je tam Place des Vosges) střetnout pan Charles Balzac, baron d'Entragues, řečený Entraguet, s panem Jacquesem de Levis, hrabětem de Caylus. Každého z nich pak doprovázeli dva svědkové, Entragueta pánové François Aydie Ribérac a Georges Schomberg; hraběte de Caylus, pak Louis de Maugiron a Guy Arces Livarot. Místo toho, aby se svědkové pokusili oba duelanty usmířit, utkali se mezi sebou - Ribérac s Maugironem a Livarot se Schombergem. Ribérac Maugirona zabil, ale posléze unesen svým vítězstvím se nabodl na jeho meč a druhého dne zranění podlehl. Také Schomberg byl těžce zraněn na hlavě, ale okamžitě odpověděl smrtící ranou do srdce svého soupeře Livairota. Caylus ještě před bojem ztratil svou dýku, a proto byl v nevýhodě proti Entraguetovi, jenž byl vyzbrojen mečem i dýkou. Když se de Caylus rukou pokoušel odvrátit Entraguetovy údery, utrpěl mnohá zranění, přesto se statečně bil. Byl devatenáctkrát zraněn na různých místech těla, z nichž nejvážnější byla ta poslední - přímo do prsou. To znamená, že Maugiron a Schomberg, zemřeli na místě, Ribérac svému zranění podlehl druhý den, a Caylus se trápil třicet tři dny v paláci Boisy, aby naposledy vydechl 29.května 1578 v náručí francouzského krále Jindřicha III. Livarot nakonec přežil poté, co se šest týdnů ze svých zranění zotavoval, ale zůstal zmrzačený. Ze strachu z trestu se Entraguet uchýlil pod ochranu vévody z Anjou, dokud od krále nedostal milost. Soudobí kronikáři (Montaigne a Brantôme) byli touto událostí zaskočeni, zejména proto, že svědci se také bili mezi sebou, zatímco jejich úlohou mělo být pouze zajistit hladký průběh klání.

     

    A konečně 19. srpna 1579 byl oblíbenec vévody z Anjou, Ludvík de Clérmont d'Amboise, hrabě de Bussy, zabit jistým Karlem de Chambes, panem z Montsoreau, nejvyšším lovčím, jenž byl manželem jeho milenky Françoise, rozené de Maridor.

     

     

    No a nyní již k jeho zpracování.

    Naprosto geniální seriál pro ty, kteří se raději dívají na obrázky než čtou. Obrazem totiž zprostředkuje celý děj knihy, aniž by si ji člověk musel jedinkrát otevřít. To ovšem není můj případ, já už ji párkrát přečetla a navíc jsem ji musela otevřít i během sledování, protože moje ruština stojí za psí štěk a já jsem se nechtěla v ději ztratit.

    E01-E03: Už když jsem viděla Saint-Luca a Jeanne na jejich svatebním plese, tak jsem věděla, že to půjde. No a, když na něj (ten bál) dorazil i de Clérmont Bussy-d'Amboise, tak bylo jasné, že kdybych nešla dalšího dne do práce, tak jsem snad ani nešla spát... Krásná adaptace, sice hodně podrobná, ale aspoň, když jsem úplně nerozuměla dialogům (no, v ruštině skutečně nejsem moc zběhlá), mohla jsem se podívat do knihy. Nádherné stavby (i když to teda není Francie, ale natáčeli to u nás) a podobně povedené kostýmy a casting (až na Chicota a Monsoreaua – kteří se mi více líbili ve verzi francouzské, Chicot pak své nedostatky ve vzhledu, rozuměj co do podobnosti s předlohou, nahrazoval hereckým výkonem), tak ten byl naprosto geniální, zvlášť Jindříšek III. vypadal místy, jako by si odskočit z tohoto obrazu. Proti knize bych měla výhrad dost, proti této její adaptaci (snad až na přílišnou podrobnost) dosud žádnou.
    PS: Jindřich měl být správně mladší, jenže jak jeho životní styl (špatně jedl, příliš pracoval, střídal nálady, čas od času konal zbožné poutě atd.) tak tahle doba (občanských válek a neustálého strachu ať už z rodiny, kde se v podstatě mohl spolehnout jen na manželku Louisu, nebo z nepřátel) se na něm podepsaly a řekla bych, že vypadá, ač působí rozhodně starší, než kolik mu ve skutečnosti bylo (asi 25), velmi věrohodně. Schomberg, jehož syn se později stal za Ludvíka XIII. jedním z maršálů Francie, by si nevybral jako přátele d'Epernona či Maugirona a jim podobné, jak vyplývá také ze souboje, jímž se Dumas a Maquet inspirovali, kupodivu dvůr Jindřicha III. neobývali jen zženštilí mladíci pečující o svůj vzhled, ale i stateční muži jako třeba Chicot, Schomberg nebo Saint-Luc. To ale je už chyba předlohy, kdyby to ale tvůrci uvedli na pravou míru, vůbec bych se nezlobila. 

     

    E4-E10: Během tří dnů jsem zvládla už 10 epizod (sledování seriálu jsem věnovala téměř veškerý svůj volný čas). Líčení Diany o útrapách, které přestála, mohlo být ( aspoň pro mě, Bussy by ale asi nesouhlasil, kdybych ho chtěla připravit o její přítomnost) o dost kratší, naopak mě příběh bavil v prostorách Louvru ať už jsme ho strávili s Chicotem, Jindřichem a královnou Louisou, nebo s Jeanne a Sain-Lucem. Je vidět, že najdeš-li dětem zábavu, nedokážou s ní přestat, i když svůj problém mají dávno vyřešen a nedají pokoj, dokud nedostanou pořádně za uši. Příběh o paní z Monsoreau se mi vždy líbil, ačkoli byl méně akční a dramatický než Královna Margot a méně romantický a zamilovaný než Krásná Gabriella, dnes už se ale spíše zamýšlím nad tím, kolik zbytečně zmarněných životů (a člověk by si řekl, že po bartolomějské noci dostanou lidi rozum) nám nabídl. Zajímaly by mě i ostatní lokality, kde se natáčelo, třeba ta část, co se měla odehrávat v Lyonu, kde se Chicotovi povedlo zamezit tomu, aby se Guisové (jak jinak než podvodem) dostali na francouzský trůn. Ačkoli Diana de Meridor postrádá i v tomto zpracování jiskru, pro mě je to nepodstatné, mně stačí, že to moc sluší oběma zamilovaným mladíkům; Saint-Luc (ten určitě) a d'Amboise de Bussy (zřejmě taky) vypadají totiž lépe než v obou francouzských zpracováních (filmovém i seriálovém) a že oheň v sobě má za obě ženské představitelky Jeanne. No a vždycky, když se na obrazovce objeví Jindřich s Chicotem, tak lituji, že moje ruština není lepší, leč domnívám se, že scénáristka postupovala natolik dle předlohy, že otevřu-li si ji, přijdu tak maximálně o vizuální zážitek, když se objeví Saint-Luc či Bussy nebo nějaká stavba a já ještě stále koukám do knihy, chtíc znát přesný průběh rozhovorů, zatím co na obrazovce už dávno jinde jsme, je to jiná vesnice... Události v opatství neměly chybu, jen se stále nemohu zbavit dojmu, že záporáci byli lepší ve francouzské seriálové verzi (především Monsoreau) a problém mám i s vizuální podobou královny matky, představitelka se Kateřině Medicejské vůbec nepodobá.

     

    E10-E17: Jestli mi vydrží okouzlení touhle adaptací až do konce, tak by mi mohly stačit na dosledování 4dny... Mezitím jsem pokročila již k epizodě 17, oproti dílům minulým, v nichž se střídala romantika a politika, se v těchto epizodách objevují i zdařilé souboje, Jindřich, de Bussy i Saint-Luc je ovládají mistrně, rána toho posledního jmenovaného byla opravdu čistá (snad až příliš, když to dotyčný potom přežil a jakou paseku ještě způsobil). Mezitím jsem se poohlédla po dvd, zdá se, že kvalita, která není aspoň 576p mi nedostačuje, tak snad uspěju.

    E18-E26 Tak nakonec mi ty dny na dosledování celého seriálu stačily jen tři, na to, že to bylo pouze televizní zpracování dávám za jedna hlavním představitelům, těm, již vybírali lokality pro natáčení, za hudbu, kostýmy a šermířské souboje i za tu trochu romantiky. No prostě za všechno co má podle mě mít správný historický seriál. No a vzhůru shánět ta dvd.

     

    Paní de Monsoreau (Grafinja de Monsoro)
  • 28.1.2017 v 13:45

    Vojna a mír - v Deníčku už podruhé.

    Moje průběžné hodnocení k poslednímu filmovému zpracování románu L. N. Tolstoje Vojna a mír. Ponechávám své dojmy, jak byly napsány bezprostředně po zhlédnutí jednotlivých epizod bez dodatečných korekcí, které bych udělala po skončení série, ačkoliv výsledný dojem ze seriálu byl nakonec odlišný, zejména od komentářů k prvním dvěma epizodám.

     

    Díl první: S tím, že by to bylo tak dobré jako první tři díly Bondarčukovy ságy jsem rozhodně nepočítala, ale zatím mám pocit, že je to ještě horší než ta evropská koprodukční s Poéssy a Bonim, což mě zklamalo. Jakž takž do role Andreje Bolkonského pasuje James Norton (a fakt nevím, co by se muselo stát, aby se mi někde nelíbil kníže Andrej), i když charisma předchozích dvou představitelů i u něj postrádám. U Pierra předpokládám vývoj postavy, a tak tam se zatím zdržím hodnocení. Lily pořád vidím jako lady Rose z Panství Downton, omlouvám se, ale ona pro mě v žádném případě není Nataša Rostovová... Avšak co pociťuji jako naprostou katastrofu, je Anatolij Kuragin. Nečekala jsem, že by se nově našel někdo, kdo by vypadal jako Vasilij Lanovoj, a donutil mě chápat Natašu, ale jak pitomá (s prominutím) by asi tak musela být, kdyby se zapletla s tímhle? A taky, co mají pořád s tím Mackem, on přece Ulm Kutuzovovi neoznamoval, ale už se to objevuje ve druhé verzi. Copak to L. N. Tolstoj ve své knize opravdu napsal? (Stále jsem to nečetla, zcela marně se mě snaží už druhý rok z autorových děl v mojí knihovně přesvědčit k přečtení Anna Karenina).

     

    Díl druhý: I po druhém dílu zatím převažuje zklamání. Srovnávání s předchozími verzemi se nelze ubránit, a z něho tahle podle mého názoru nevychází příliš dobře. Co bylo zajímavé bylo (už taky podruhé) převzato z Bondarčukovy filmové ságy (včetně záběrů na nebe) a upřímně řečeno, to chci raději zdlouhavé čekání na dub (no já vím, že jsem to byla zrovna já, kdo na něj držkoval) ale s Tichonovem, Bondarčukem a Lanovojem, než tohle utahané a ukecané zpracování... Poetika je v háji, lyričnost je v háji a v háji je bohužel i krása (ať už to vezmu stran záběrů přírody nebo lidí). Ač tedy výpravné a kostýmní to zůstalo pořád dostatečně a šlechtická sídla jsou moc pěkná. Nejvíce se mi z celého osazenstva líbí s Bolkonskými, a dokonce musím říci, že i Callum Turner se při námluvách u kněžny Marji docela snažil. Tady jsem byla v pokušení mu toho Kuragina i věřit (ovšem jen do doby, kdy se k němu stočil můj zrak), přesto (a nebo právě proto) bych v tomto případě neměla ani nejmenší problém učinit moudré rozhodnutí jako Marja a ne pitomost jako Nataša... Zaostává i Pierre, moje představy o něm byly (ač asi mylně vedené oběma předchozími zpracováními, nikoli románem) poněkud odlišné. Měl by být naivní, ale ne naprostý trouba, zde jsem zatím nucena konstatovat, že nejen mladý Kuragin vypadá tak, že bych si o něj ani knihu neopřela. Špatné jsou (už poněkolikáté v tomto příspěvku musím použít slova bohužel) i titulky. Vím, že překládat dílo inspirované Tolstojem je těžké a je za tím kus poctivé práce, ale snad tomu někdo mohl udělat korektury, např. uváděné tituly působí nepatřičně (třeba Bolkonskij byl kníže a ne princ, to pak tahá oči a i uši); kdy se tyká a kdy vyká a vůbec... Když bude někdo dělat titulky k Shakespearovi, tak to rovněž musí přizpůsobit jeho zemi a jeho době, a tady to očekávám taky. Marně. No tak půjdu čekat k třetímu dílu a uvidíme.

     

    Díl třetí: Tak konečně to začalo vypadat jako Vojna a mír. Aspoň teda trochu, nejspíš proto, že se tam tentokrát Kuragin vyskytl jen jednou a krátce (ale jo já už s tím dám pokoj, alespoň do dalšího dílu, kde si ho bohužel „užiju" či spíše nadužiju a komentovat to budu muset), objevoval se však celkem pravidelně Andrej s Natašou a nebe, včely, stromy, listí a ... dub (opět jsem se na něj tolik těšila, jenže z jiného důvodu než u té ruské verze) a také tanec s princem... Možná mají mnou kritizované titulky přece jen ( aspoň v tomto konkrétním) případě pravdu, jelikož kníže Andrej je takový ten (pohádkový) princ, o němž tajně sní nejen Popelka a Nataša ale i královna Viktorie a (téměř) každá z nás. Jedna věc se asi tomuto zpracování podaří – přemlouvá mě po celou svou dobu k přečtení, jelikož mě tam překvapilo pár postav i jejich osudů oproti ostatním verzím (a není to Pierrův vstup k zednářům, o něm jsem informována) a já bych ráda věděla, jaký záměr s nimi měl samotný autor a nejen pánové režiséři. Tento díl si zatím u mě vede nejlépe, toto byly určitě čtyři hvězdičky, možná i malý kousek navíc.

     

    Díl čtvrtý: Nataša se tady dala na můj vkus moc málo přemlouvat a velmi snadno podlehla... Nedozvěděli jsme se žádné pohnutky ani Helen ani Anatola k jejich jednání, prostě jsme se museli spokojit (a ještě nám je to později i potvrzeno), že to tak nějak patřilo k jejich povaze. K Natašinu "úletu" mohlo dopomoci (aspoň teda při tomto zpracování :-)), že se s Kuraginem setkala jen za nekvalitního osvětlení, setkali se v opeře, a u Bezuchovových (či spíše u Helen) kromě při tanci jen při jakémsi pěveckém vystoupení a pak v už v té šatně (či čem, kam utekla), a nikdy na něj pořádně neviděla. Jinak by to určitě došlo i jí... :-)) Ale omlouvám se, víc už Calluma Turnera opravdu nebudu pomlouvat, nemůže za to, že se mi nejen nelíbí, ale ani neodpovídá mým představám o svůdci... Tohle zpracování totiž dokázalo víc, než jakékoli před ním, byť se mi sebevíc líbilo, totiž, že jsem si (konečně) Vojnu a mír přiřadila na Databázi knih do Chci si přečíst.

     

    Díl pátý a šestý: Ohodnotím (slovy) naráz, jelikož po dosledování toho pátého jsem musela (automaticky) zhlédnout i šestý. K oběma nemám žádné výhrady, snad jen k postavě Borise, která mi připadala celkem zbytečná, byť byl jedním z "osobních přátel" Helen a poslem cara k Napoleonovi a vyfoukl Nikolajovi jednu bohatou nevěstu. Naopak mě nadchlo vykreslení vztahu kněžny Marje a právě Nikolaje (když už jsem ho nakousla), bitva u Borodina, vyčkávací taktika generála Kutuzova, postupné vyzrávání Pierra, dojemné setkání Andreje s Anatolem na "operačním" stole po bitvě a samozřejmě usmíření Nataši a Andreje, včetně toho někde daleko v jejich myslích. Přesto ani jednou nesklouzlo z dramatu do melodramatu a já se chystám splnit svůj slib učiněný ohledně přečtení předlohy.

     

    Hodnocení jednotlivých epizod: E1 70% E2 70% E3 85% E4 80% E5 100% E6 95%

    Vojna a mír - v Deníčku už podruhé.
  • 24.12.2016 v 10:26

    Vánoce 2016

    Bonum et felicem diem nativitatis Domini nostri Jesu Christi omnibus amicis meis opto. - Všem svým přátelů přeji hezký a šťastný den narození našeho Pána Ježíše Krista. Tedy, přeloženo do srozumitelného jazyka přeju všem svým zdejším přátelům a oblíbeným uživatelům krásné a ničím nerušené Vánoce a hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a dobrých filmů v roce 2017.

     

    PS: Letos jsem nějak naši filmovou databázi nestíhla, více času jsem strávila na té knižní. (Mihi in animo corrigere id est. - Mám v úmyslu to napravit.)

    Vánoce 2016
  • 23.12.2015 v 10:21

    Vánoce 2015

    Bonum et felicem diem nativitatis Domini nostri Jesu Christi opto (Přeji hezký a šťastný den narození našeho Pána Ježíše Krista).

    Vánoce 2015
  • 11.5.2015 v 10:13

    Právě dokoukaný a vzápětí na to zrušený seriál Forever

    Tak Ioanovi zase zrušili seriál viz http://hellogiggles.com/forever-cancelled-ioan-gruffudds-response-breaking-hearts/

     

     

    Co se dá k první (a bohužel i poslední) řadě seriálu říci? Sice nic nového a převratného pod sluncem, ale byl už od druhého dílu plný zajímavostí - např. latinské věty či použití data bitvy u Actia jako hesla na vstupu, později potom přibyla vražda Julka Caesara o něco dříve artefakty z II. sv. války či doktor Mengele - a nalézalo se v něm tu více, tam méně chyb. Protože osobně Ioana považuji za Pana naprosto Dokonalého nebo minimálně Pana skrz naskrz Sympatického ani ty dedukce ala Sherlock mi nevadí a, jak už někdo napsal v komentářích k filmu, možná jím Henry i v některém ze svých životů byl, rozhodně by se tak dal zajímavě vysvětlit Reichenbašský vodopád :-))). Po celou dobu jsem vlastně byla spokojená a byla si naprosto jista tím, že pokud vydrží Ioan Forever hrát, tak já se na to jistojistě vydržím perpetuo dívat... ;-)) Nehodlám zde už dále pět ódy na Ioana (je to nošení sov do Atén) i když jsem za celý seriál jsem nenašla ani tu nejmenší chybičku - ve výkonu, ve vizáži, prostě nikde a i všechny Ioanovy dívky (ruskou violoncelistkou počínaje, přes Abigail, Jo, dále tu dominu až k sestřičce co mu chtěla zachránit život ještě dávno před Abigail) a samozřejmě Abraham a detektivní tým (včetně Ioanova kolegy ze soudního, který byl do seriálu "zapůjčen" Brenanovou a Boothem), i když byli vlastně jen takovým doplňkem, mě rozhodně nezklamali. Návraty do doby z před 200 let sice poněkud připomínají reklamu na whisky Jameson, a detektivní zápletky byly v některých dílech dost průhledné, ale jinak, poté co se Adam znovu objevil na scéně a po několika poučných úmrtích, jsem až na to multikulti, (které sice mělo své opodstatnění ve spojení s otcovou lodí, s níž Henry plul do Ameriky před svým prvním úmrtím) dost spokojená. Ale vůbec nejsem spokojená s tím, že se ABC rozhodlo seriál ukončit. Závěr byl (na rozdíl od Ringer) docela povedený (bylo vidět, že byli připraveni, že projekt se skončit může), přesto se domnívám, že se tak stalo předčasně. Jak píšu už v diskusi, měli tvůrci dostat prostor ve druhé sérii ty neukončené myšlenky (zejména ohledně Adamova prvního úmrtí i jeho totožnosti) rozvinout a vysvětlit. Ráda se někdy na seriál znovu podívám v celku, uvidím, zda se některé věci ještě spojí a některé získají jiný pohled, ale za mě si to ty čtyři hbězdičky na začátku udělené  poctivě zaslouží.

    Právě dokoukaný a vzápětí na to zrušený seriál Forever
  • 25.3.2015 v 10:02

    763. výročí narození švábského prince Konradina a jak asi vypadal podle mých představ.

    Na dnešní den připadá sedmisté šedesáté třetí výročí narození mého nejoblíbenějšího (a vlastně prakticky jediného) historického syna, prince Konradina. Pokud se teda rozhodneme věřit kronikáři Herrmanu Altašskému. Případní zájemci (kteří tak ještě neučinili) si o něm mohou více přečíst tady... Zde bych se ale k tomuto dni chtěla zamyslet nad tím, kdo z herců během téměř celého uplynulého století by ho mohl a byl schopen ztvárnit, abych byla spokojená a vztekle nenapadala svůj počítač nebo tiše nebrečela v koutku, jak se stalo vždy, když se někdo rozhodl převést na plátno jinou mou oblíbenou historickou postavu, Záviše z Falkenštejna (Jan Kanyza, Radoslav Brzobohatý, Nicholas Ofczarek)... Nedělám si iluzi, že by mě někdo poslechl, navíc u dvou z nich už by to zjevně ani nešlo, a dokonce i na přiložených fotkách už jsou všichni prokazatelně starší než byl věk, jehož mladý princ dosáhl. Tak spíše pro zajímavost, jak by třeba mohl vypadat poslední ze slavného rodu Štaufů, kdyby se byl dožil svých osmnáctin, dvaadvacetin či svých dalších narozenin...

    763. výročí narození švábského prince Konradina a jak asi vypadal podle mých představ.
  • 26.1.2015 v 17:32

    Poslední Mohykán aneb jak jsem se znovu po více jak čtvrt století pustila do čtení

    Před časem jsem viděla tolik opěvované Mannovo zpracování románu klasika americké literatury, J. F. Coopera, Poslední Mohykán. A říkala jsem si, proč si všichni scénáristé, do Prčic i do Sepekova, myslejí, že dokáží příběh nebo zápletku udělat lépe než autor (ať už se to týká totálního překopání detektivek Agathy Christie, hraběte Monte Christa, kde hlavní hrdina končí v náručí Mercedes nebo třeba zpracování probíraného románu)? Ale pak jsem si řekla: "Už je to tak dávno, co jsi to četla, co když si to pamatuješ úplně blbě..." No, tak jsem se po více jak čtvrt století pustila znovu do čtení. Tak obrovský dojem, jako když jsem byla dospívající holka, na mě kniha neučinila (podrobné hodnocení naleznete zde). Americká mentalita je mi jako člověku zvyklému na středověké rytířské příběhy cizí a mnohé jsem asi nechápala, jak jsem měla. Ale i tak jsem vyvodila, že indiánka je to velmi povedená, i když i před tím mnohým a mnohým časem premiérového čtení se mi líbila více autorova jiná díla (ta z dob války o nezávislost - Vyzvědač a Lodivod). Ale také si potvrdila, že právě ta zpracování, která se na csfd objevují v červených číslech se knihou skutečně pouze inspirovala. Tak mě napadlo, co by asi milovníci Quo vadis říkali, kdyby Ligia milovala místo Vinitia Petronia nebo spíše Nerona a kdyby třeba v Jih proti severu prohodili Melanii se Scarlet? A to nechci ani pomyslet, co by se mohlo stát v Babičce nebo Anně Karenině... No nic, zpátky k J. F. Cooperovi. Nakonec se mi paradoxně nejvíce líbilo to nejstarší (němé a samozřejmě černobílé) zpracování z roku 1920. Jistě, zub času na něm zahlodal slušně, ale pořád je podle mě tím nejhezčím a nejvěrnějším ztvárněním předlohy a já osobně se těším na filmovou verzi románu, pokud se někdo inspiruje právě jím a převede ho do modernější podoby.

     

    Na obrázcích z filmu natočeného roku 1920 ten s kožešinovou čapkou, pro některé zřejmě překvapivě, ale skutečně je mjr. Heyward; v roce 1936 má neméně slušivou čapku Randolph Scott ale už v roli Sokolího oka...

     

    Časem připíšu, jak se prokousávám filmovými zpracováními dalších Cooperových románů.

    Poslední Mohykán aneb jak jsem se znovu po více jak čtvrt století pustila do čtení
<< předchozí 1 2 3 4
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace