Poslední recenze (518)
Domina - Štěstí (2021) (epizoda)
Jak opadlo prvotní nadšení, že je tady po seriálech Řím a Já Claudius zase něco z Říma konce republiky a počátku císařství, tak se i mé hodnocení vrátilo na místo, kam patří už od začátku, to jest k průměru. Co však oceňuji je, že se nebáli vykreslit Augusta, jaký skutečně byl, navzdory všem nečtivým elegickým básníkům, kteří mu vykouzlili téměř svatozář.
Irské štěstí (2021) (TV film)
Spíš je to na tři a půl hvězdičky, ale dlouho jsem neviděla nic romantického, pro Irsko mám slabost, pro irskou whiskey jakbysmet a příjemně se mi u toho odpočívalo... Tak jsem se rozhodla zaokrouhlit hodnocení nahoru a trochu zde pozvednout procenta.
Romulus a Remus: První král (2019)
Tak už vím, odkud čerpal seriál Romulus. Nicméně, zatím co seriál mohl některé věci rozvést a vytvořil tak docela zajímavý náhled na to, jak to mohlo vypadat při založení Města, tohle byla lehce krvavá, temná (ale spíše jen tím, že se podstatná část filmu odehrávala v noci) a především velice zmatená řežba. Seriál, k němuž jsem měla taky nějaké výtky, byl o mnoho lepší (a hlavně byl k dispozici v proto-latině).;-)
Poslední deníček (34)
The Musketeers 2014
Rozpracované hodnocení: Tři mušketýři (2014)
V dobách dávno minulých (když mi bylo tak nejvýše čtrnáct) jsem byla zamilovaná do postav z Dumasových románů. Nejprve to byli právě (čtyři) Mušketýři, oba díly - s Ludvíkem na obalu prvního dílu a kardinálem (na obalu) toho druhého - měli rodiče doma. Jak jsem si knihy začala obstarávat sama, přešla jsem nejprve k jiným Dumasovým hrdinům (krásný La Mole, statečný de Bussy) a posléze i k úplně jiným autorům a jiným oblíbeným hrdinům (což mi vlastně zůstalo až dosud).
Návrat zpět se už nekonal. Vlastně jsem se o něj i pokusila, ale nějak to nedopadlo. Jelikož zatímco opakované čtení Krále železného a zlatého skončilo fiaskem až teprve nedávno, pozdější četba Mušketýrů tak dopadla už dlouho před mým dvacátým rokem. Dumas byl sice skvělý vypravěč ale také velký fabulátor, a jeho romány i přes veškerou snahu Augusta Maqueta (jeho dvorní historik) neodpovídaly realitě. Proto ani nevadí, že tento seriál vůbec neodpovídá předloze. Navíc se v titulcích uvádí, že byl natočen pouze "na základě charakterů spisovatelových postav". Některé tyto charaktery tvůrci malinko změnili k lepšímu, jiné přidali, a jejich přítomnost vedla občas k horšímu nebo rovnou mně ku vzteku (hlavně postava ze třetí řady Sylvie mi byla vysloveně nesympatická a přišla mi naprosto zbytečná, pouze pro naplnění kvót).
Vzhledem k tomu, že z obdivu ke knize jsem už dávno vyrostla, příliš mě neoslovilo ani žádné filmové zpracování, které se předlohy drželo jako cosi košile, ať už v něm D'Artagnana ztvárnil Barray nebo York. Proč vzpomínám právě D'Artagnana? Vždycky mi největší problémy s přijetím činil on. Nejinak zde. Všichni ostatní mě dříve či později něčím zaujali a ještě před koncem první série si mě úplně získali. V knize (pokud si pamatuji) byl nejoblíbenějším Athos, tady bych si dost možná ani nedokázala vybrat. :-)) A asi bych dlouho váhala mezi Athosem a Aramisem, i když bych je při svém konečném rozhodnutí stejně ponechala jejich krásným ženám (jimiž myslím Milady a královnu Annu, opravdovým jménem té první jmenované nejsem si jista, ale myslím, že byly obě Anny). Tím jsme se dostali k postavám samotným a k představitelům jednotlivých rolí. Santiago Cabrera mě jako Vronský v Anna Karenina ničím nenadchl. Zato tady... Ani jsem nechtěla věřit, že tenhle extrémně přitažlivý Aramis je týž chlap...
PS: Jak jsem si procházela Deníček, tak jsem našla tento poněkud nedokončený příspěvek, který dozajista někdy v budoucnu dokončím. Buď až najdu své poznámky, které jsem si tehdy napsala nebo až znovu seriál zhlédnu...
