elizabeth_ba

"A my tě teď oloupíme" - "Mě?"- "Tebe!"- "Nu co, olupte..." Ruská duše v několika větách.

Za tu jedinou hvězdičku nemůže pouze film sám, ale velkou měrou i já, protože... Kdybych měla dopředu informaci, že se nejedná o historický film, ale o adaptaci komixu, jak mi později vysvětlili znalí problematiky, tak by mě ani nenapadlo se na film podívat. Vím, že je třeba příběh přiblížit mladším, jimž se velkofilmy z 50. let nelíbí, ale je třeba zachovat určitou míru vkusu. Stromy a valy z mrtvých a příšery, jak z Pána prstenů jsou pro mě na jeden z nejznámějších příběhů nejen řecké, ale historie vůbec, přece jen příliš. To pak nezachrání ani charismatičtí Lakedaimónští válečníci, (a že jsou fakt k sežrání zvláště, když si zapomněli vzít do té války zbroj...)

Vzhledem ke své posedlosti filmy z prostředí britského námořnictva jsem během cca 3 dnů viděla všechna tři zpracování vzpoury na lodi Bounty - čili z roku 1935 s Clarkem Gablem, z roku 1962 s Marlonem Brandem a toto z roku 1984 s Melem Gibsonem v roli Fletchera Christiana. Zhodnotím vše naráz a umístím sem. Vyloženě mě nenadchlo ani jedno ze zpracování a navíc jsem měla pocit, že se dívám na tři různé události, které spojovalo jen to, že loď Bounty pod vedením kapitána Blighta plula z Anglie na Tahiti pro chlebovníky a vypukla na ní vzpoura vedena jistým Fletcherem Christianem, který se zamiloval do dcery krále místního kmene. Ve všem ostatním už se filmy velmi rozcházely. Nejrealističtější kapitán Blight bude pravděpodobně tento Hopkinsův v roce 1984, který začal prosazovat velmi nedemokratická opatření až po rozkladu mužstva na Tahiti. V obou předchozích zpracováních to byl tyran a nelida už od počátku plavby. Nebylo jasné, zda byl Fletcher Christian první nebo druhý důstojník lodi, ve dvou byl prvním důstojníkem, v podání Gibsona se jím stal až v průběhu plavby. Úplně jasný nebylo ani to, zda loď obeplula nebo neobeplula Hornův mys. A nebyl shodný ani závěr, tedy aspoň by se mohly verze shodnout v tom, jestli byl za tuto politování hodnou událost kapitán Blight pokárán (obě starší verze) nebo pochválen (Hopkins), navíc podle všeho nebyl kapitán, ale poručík, aspoň ho tak na soudu oslovovali (leda, že by to bylo proto, že ztratil loď). V některých verzích se s Fletcherem Christianem znal (v této z roku 1984) a byli přátelé, v té z roku 1962 o něm mluvil jako o aristokratickém nezodpovědném floutkovi a viděli se poprvé...Tak by se dalo pokračovat. Z těchto důvodů rozděluji všem zpracováním stejný počet hvězd - 3.

Bohužel, na mě to působilo to jako film ze současnosti nebo konce minulého století z vojenského prostředí, rozuměj tomu tak, že nějaká skupina, v tomto případě dva, jejíž základna se nachází poblíž nepřátelského území, se pokusí někoho nebo něco zachránit a v tomto případě je tím něčím čistě náhodou orel Deváté legie, takže je to, zasazený do druhého století n. l. do antického Říma. O mentalitě římského aristokrata nebo vojáka to příliš nebylo (těžko by jej totiž pojilo přátelství s otrokem, byl pro něj něco jako věc, jako stůl a se stolem jen těžko mohu navázat vztah). Jeden celkem pěknej chlap, nějaká akce, ukázka římské taktiky a pěkné bojové scény, ale to nestačí. Konečně sice zase nějaký film, kde se vyskytují římské legie, který nemá problémy s letopočty a pozdrav, který pro někoho vypadá jako ze Třetí říše, značil v Římě otevřenou dlaň, čili, že dotyčný přichází v míru a beze zbraně, ale rozpačitý dojem z filmu to u mě zakrýt nedokázalo. Jsou to sice víc jak dvě ale na tři to fakt není...

Proč jsem ze všech dalších dílů o Horatiu Hornblowerovi vybrala právě tenhle? No, protože mě vztah zatraceně přitažlivého mladého muže a stárnoucí ženy (která kdysi zřejmě bývala krasavice) osobně dosti fascinuje... Také proto, že se tu scházejí Guinevera z Excaliburu (1981) a Lancelot z Krále Artuše (2004)... No a také z toho důvodu, že ráda vidím skutečného, statečného chlapa, který se dokáže postavit bezpráví, což ale dokazuje nejen v tomto dílu, ač sám rozhodně není Nepřemožitelným hrdinou...

Kde začít? Nevím, dlouho jsem měla v komentáři jen jednovětný štěk, který si nezaslouží film natočený podle knihy Margaret Mitchell, jež byla nějakou dobu mou nejoblíbenější knihou a mé první „dospělé čtení“ (pokud v ně nepočítám knihy Alexandra Dumase). Žádný další pokus ať už od Alexandry Ripleyové (Scarlett) nebo dokonce kniha Rhett Butler tomu nesahal ani po konečky prstů na nohou... V tom případě je těžké se člověku zavděčit. Přesto se to tomuto filmu podařilo a řadím jej mezi své nej, stejně jako tam řadím knihu (předtím a po něm už to zvládlo jen Quo vadis). Katie Scarlet O´Harovou-...-Butlerovou vůbec nepovažuji za mrchu (možná blbě, avšak prostě to tak cítím) ale za nedospělou dívku (vždyť jí bylo na počátku 16 a na konci 28 let), která úplně klasicky nevěděla, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. V knize samotné to něco sama přirovnala k akvamarínovým naušnicím, o které, až už je konečně získala, vůbec nestála. Vivien ji ztvárnila perfektně a protože, soudě dle reakcí kamarádek, kterým jsem tenkrát nedostupnou knihu půjčovala, jsem byla snad jediná v celé střední Evropě (a možná na celém světě), která se při čtení nezamilovala do Rhetta Butlera, tak mi ani nevadí, že se mi nelíbí ani Clark Gable (že by taky jako jediné?)...Avšak atmosféra umírajícího gentlemanského amerického jihu byla dokonalá a dokonalá byla i Melanie od Olivie de Havilland, snad jen Ashley mohl být o cosi hezčí, ale nemůžeme chtít všechno, hlavně, že nám spoiler! ráčili zachovat otevřený konec a nesprasili to rádoby happy endem...

No, nic moc. Málem jsem se z toho také zjevila, jedna hvězdička jako obvykle za Ioana :-) , i když tohle je zrovna jeden z těch filmů, kde platí ono bohužel. Rozřešení záhady přišlo tak nějak příliš dopředu, pokud by bylo až na konci, jak to má správně být, pak bych uvažovala i o více hvězdách, takhle je mi líto...

Tak, jestli se vůbec něco ze zhlédnutého z tohoto druhu filmů v mých očích kvalitou přiblížilo k Horatiu Hornblowerovi, tak je to právě tohle. :-))

Italové by neměli točit historický filmy a Němci detektivky, thrillery a kriminálky. Ovšem tenhle seriál je čestnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Byla jsem na něm závislá :-). A když "odešla" Eva Glaserová, i přestože v seriálu stále zůstávala moje nejoblíbenější seriálová postava psycholog Dominik Born, nebylo to už ono a trvalo hodně dlouho, než jsem si ve Sběratelech kostí našla adekvátní náhradu. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Doplnění komentáře dne 18. února 2013: Viděno všech 48 dílů + pilot. Od první série se to postupně zlepšovalo, aby atmosféra a vůbec všechno gradovalo ve třetí a čtvrté sérii, taky bych vyzvedla ty díly, které již jmenovali zdejší spolukomentátoři, po odchodu Evy se to v páté sérii vrátilo na úroveň tak té první či druhé série a šestou sérii s jejími jednoznačně nejšílenějšími případy a vrahy (síť pedofilů, vraždy postižených dětí, schizofrenní vražedkyně ohrožující Borna a všechny jeho blízké) podle mě totálně zazdila nová komisařka Kathrin Raschová (Eva Glaserová byla sympatická, Issabel Beckerová aspoň pěkná, ale tahle byla krajně nesympatická a líbit se mi taky nelíbila, ale jsem ženská, takže můj názor na tohle nemusí odpovídat názoru mužů) a pokus o úpravu rodinného života Dominika Borna (ten ale naprosto úplně, skoro jsem měla pocit, že se změnil tým scénáristů, který jej náhle viděl po svém). Hvězdičky ale už neodeberu a pod čtyři bych stejně nešla i přes předchozí výtky.

Tady se historik ve mně rozhodně snažit nebude ale pojmu svůj komentář ryze (možná až přiliš) subjektivně, i když bude tak trochu reagovat i na přečtené komentáře. Knihu jsem nečetla a ač vím, že se není čím se chlubit, z ruské klasiky jsem nepřečetla nikdy nic. Rusům a ruské duši ani trochu nerozumím a Bondarčukův monumentální film mě občas nudil. A moc se mi nelíbili ani sovětští herci (což ale platí s výjimkou především Vasilije Lanovoje (Ježkovy voči, jak jenom to mám skloňovat) v roli Anatolije Kuragina a rovněž Vjačeslava Tichonova v roli knížete Andreje). Také v tomto zpracování mě kníže Bolkonskij (Alessio Boni) dokázal k televizi doslova přišpendlit (teda ke křeslu u ní). Celkově (a v obou zpracováních) mě uchvátil natolik, že jsem si (tedy ne já osobně, ale od přátel) dokázala zjistit, že předlohou pro postavu knížete (ohledně citového vzplanutí k Nataše) byl Tolstému údajně jistý Němec Tyzenhauz z dnes estonského Tallinu... Takže se nabízí otázka, proč by měl vlastně vypadat jako Rus, že? (Ačkoliv proč by nemohl vypadat jako Tichonov, (zase) že?) A i když historická věrohodnost určitě není u této verze tím, co bych mohla pochválit, a mnoho chvályhodných věcí bylo inspirováno právě Bondarčukovými filmy, vůbec mě (na rozdíl od některých) neiritovalo prostředí, i když skutečně vypadalo jako z Anglie nebo Francie (že by to vyvolala četba Soni a Nataši z románu Kněžna de Cléves? :-) ) naopak bylo mi tak nějak srdcem asi bližší než širá ruská zem. S čím se pro změnu shoduji s ostatními, tak s tím, že bitvy byly horší a nižší rozpočet byl na nich oproti sovětské verzi dost znát, ale příběhu samotnému to zas až tak moc nevadilo (a mně už vůbec ne, a to ruské, aspoň co se týče bitev překonat stejně nemohli) a ty čtyři hvězdičky si podle mě zaslouží (hlavně proto, že se ruské nebo spíše sovětské nesnažili překonat délkou)...