svetylko

Já nevím, co je na slzách nebo nadšení špatného. Jsem Češka jako poleno, ale občas mám pocit, že našinec se nestydí za svoje emoce jen při důležitých hokejových utkáních: to opravdu řvát umíme. Možná Češi nechtějí prožívat trable druhých a řídí se heslem "máme svých starostí dost". Jsem si ale jistá, že kdyby se jich osobně některý díl týkal, tak se jim to bude líbit. Podstatné na celém projektu "vítejte doma" pro mě je, že SKUTEČNÍ lidé prožili skutečné pohromy ( a většina z nás si jejich zkušenost nedokáže osobně představit ani ve snu) a k těmto lidem přichází pomoc, která jim ulehčí v nesení jejich údělu. Dělají ji profesionálové i dobrovolníci a ti při seznámení se situací konkrétních rodin pracují s osobním zaujetím. To je přesně, co mě těší - že se něco dobrého opravdu děje : nejen ve filmu, ale ve skutečnosti. Dobré věci se mají pokud možno dělat v skrytu.... ale to bychom se to nedozvěděli :-)

Domácí otevřenost, pohoda a inteligetní humor - to je v televizi už skoro rarita.