charlosina

charlosina

ta neaktivní

Dánsko
ta, co sleduje ty nekoukatelné artové sračky a blinká emoce do komentářů

230 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
    • 5.7.2017  23:19

    Takový zbytečný, ale úplně zbytečný film.

    • 30.6.2017  22:51
    Interstellar (2014)
    **

    Budu zlá, Interstellar jakožto film je řemeslně dobře odvedenou prácičkou, Matthew McConaughey je boží, narace plyne do nebeských výšin, to jo, ale... ta pointa to prostě zabila. // Prý opus magnum, já tomu říkám faux pass.

    • 24.11.2016  01:28
    Pod kůží (2013)
    **

    Tak nebudu se tvářit, že to za něco stálo, když to byla šílená nuda (a to ty nekoukatelné artovky umím ocenit, he). // SPOILER // Scarlett si asi řekla, že jako každá herečka, která chce být uznávaná, by si měla alespoň jednou za svou kariéru střihnout roli v nějakém těžce uměleckém filmu, a tak na to kývla. Protože ale scénář, poskládaný víceméně z jízdy autem a pár dialogů, kterým stejně nebylo rozumět (skotský akcent rullez!), byl očividně nudný, rozhodla se svlíknout, aby se na to vůbec někdo podíval. (Mimochodem tyhle scény stály tenhle nízkorozpočtový filmek zřejmě šílený prachy a tak nezbylo na další herce a proto se tam objevují převážně samé obludy, z nichž nejsympatičtější byl právě onen Sloní muž.) No a nic víc se tam v podstatě neděje, potká pár nadržených týpků, které pošle někam pod hladinu, kde se z nich stane forma nápadně podobná použitému kondomu (a není ten režisér náhodou feminista?) a pak zjistí, že by "to" přece jen mohla prubnout, přičemž se jí zhroutí svět. A tak už to vlastně nechce (nebo snad ani nemůže). The end. // Za hudbu a nejdelší záběr pojídání jednoho sousta dezertu na světě (skoro půl minuty!) 2*.

    • 5.11.2016  13:47

    V tom baru (Bedrunka je skutečné jméno) jsem pracovala osm let. Z nostalgie *.

    • 14.3.2016  01:12

    Natočit dokumentární film založený na rozhovorech bez použití jediného souvislého dialogu, tomu říkám umčo. // I když se odpoutám od toho, že paní novinářka Renata Kalenská je značně nesympatickou osobou (ba co víc, působila na mě vyloženě jako trubka, byť trubka oceněná Cenou Ferdinanda Peroutky), její podsouvání toho, co má Brabenec říkat, nerespektování jeho projevů, že o tom se bavit nechce nebo že k tomu nemá co říct (což bylo natolik zjevné, že i totální neznalec řeči lidského těla by věděl, kdy má držet hubu, pokud si dotazovaného alespoň trochu váží), to už jí odpustit nemůžu. // Vyvrcholením celého filmu, kdy ho i přes jeho protesty (ani její kozy na něj nezabraly) přece jen dostala na onen pomyslný vrchol, který měl posloužit jako symbolicé pódium s výhledem na věznici ve Valdicích, byla "otevřená zpověď" paní novinářky, kterou onen dokument o to víc zdegradovala (o koho tam vlastně šlo?), snad proto se celé dění pojmenovalo jako Evangelium, ona snad čekala rozhřešení či co... Na což ovšem Brabenec zareagoval tak, jak se na underground "pronásledovaný" filmaři s poněkud bulvárním přístupem sluší a patří: Brabenec drtí plechovku piva a říká "Líbí se mi ten zvuk." Prostě k věci. // Zpočátku jsem měla dojem, že se přede mnou otevírá jeden z nejintimnějších dokumentů, který je možné v současné produkci najít, ale záhy se tahle idea rozplynula v čemsi, co víc než dokument připomínalo reality show. Nikdy víc.

    • 29.2.2016  22:51

    Revenant Zmrtvýchvstání aneb Jak si Leonardo DiCaprio pro Oscara přes mrtvoly šel (a to doslova). Ale vůbec mi to nevadí. Film jsem si maximálně užila. // Komentář uživatele movie mluví za vše.

    • 5.2.2016  01:14
    Mrzout (2014)
    ****

    Přestože film obcoval se všemi zažitými klišé (protivný stařík lpící na minulosti, hysterická snacha vyčerpaná jeho přítomností, ušlápnutý manžel/syn, který trpí komplexem selhání vůči svému otci atp), pobavil a nejednou překvapil. Za sebe ale musím říct, že skandinávským černým komediím sentiment rozhodně nesluší. // Hvězdička nahoru za představitele "mrzouta" - Antti Litja perfektní.

    • 21.12.2015  15:29
    Maska (1994)
    ***

    Nikdo to prostě nedělá tak jako Jim Carrey.

    • 18.12.2015  20:38

    Čím jsem starší, tím víc se mi to líbí.

    • 15.12.2015  18:55
    Prometheus (2012)
    **

    "Co bylo před Alienem." - podle všeho vzduchoprázdno. Lidstvo si přinejmenším hrálo na Boha (což tedy dělalo vždycky), nebo se snažilo ho hledat ve vesmíru. Místo toho našli inteligentní mutanty. (Nebo... to byl stvořitel??) Zdá se vám to jako blbost? Ale ne, to je jen nový vtípek Ridleyho Scotta, který už snad víc než na scénář sází na své jméno. // Ano, jméno Ridley Scott může pracovat jako dobrý tahák na kvalitní trhák, ale někdy je to prostě jen chyták na rádoby filosofický propadák.

    • 15.12.2015  18:46

    Metaforické podobenství o konzumní společnosti aneb Až na dno rozežranosti. // Najdete na vimeo.

    • 15.12.2015  17:52

    Herecká plejáda těch nejlepších - všichni tři excelujou, i když uznávám, že pro Joshe Brolina a Kate Winslet mám slabost. A na nich to celé stojí - svým výkonem dokážou vytvořit vypjatou atmosféru v situacích, které si to žádají, sexuální napětí taky funguje, jsou zkrátka důvěryhodní. Alespoň první část filmu... // Kdyby to Reitman ukončil o dvacet minut dřív, udělal by lépe. Takhle pro mě Labor day sklouzává do zapoměníhodných příběhů s růžovým pozlátkem, jakých bylo už stovky.

    • 15.12.2015  11:26
    Pěna dní (2013)
    **

    Bylo to tak barevné, tak hýřivé, tak... bylo toho tolik, že se to pro mě stalo téměř neúnosným. // Pro někoho bude Pěna dní Gondryho masterpiece, a já rozhodně nechci shazovat kvality tohoto filmu - cením si jak jeho odvahy, tak jeho imaginace; navíc Gondry sáhl jak po oblíbené knize, tak po oblíbených hercích; rozhodně ani nechci plkat něco o tom, že knížka byla taková a maková a že film jí nesahá ani po přebal - naopak se domnívám, že v mnohém knihu snad i přesáhl, minimálně co se fantazírování týče... Pěna dní rozhodně není špatným filmem. Jen... jen jsem prostě měla pocit, že pokud nebudu pod vlivem LSD nebo alespoň zkouřená, tak to zkrátka nebudu stíhat...

    • 16.10.2015  20:33
    Polytechnika (2009)
    *****

    "Jestli budu mít syna, naučím ho milovat. Jestli budu mít dceru, řeknu jí, že jí patří celý svět." // Černobílý snímek v dokumentárním duchu zachycuje jednu událost, a to spíše z pohledu nezúčastněného diváka, jen občas můžeme nahlédnout do soukromím aktérů, kterých se ona tragédie přímo týkala. O to víc je Polytechnique silnější, protože... protože do hlavy prostě nikomu vidět nemůžeš. Kamera ve stylu voyeura je němá a přesto vypovídá o ne/pochopení dokonale. // Můj čtvrtý film Denise Villeneuevea a musím říct, že prostě ví, jak na to.

    • 26.8.2015  18:52
    Bugarach (2014)
    **

    O čem to vlastně bylo? O místě, které má tajemnou moc? O vlivu médií na chod společnosti? O umění vytřískat peníze z kdejaké banality? O moci slova, jen tak ledabyle utroušeného, které pohne následujícími událostmi a změní život obyvatel jedné malé vesničky? O fanatizmu? O zoufalé snaze přežít? O touze se zviditelnit? // Bugarach. Místo, o němž je několik dokumentů. Tenhle je z těch slabších. Ostatní jsou alespoň vtipné.

    • 26.8.2015  18:15

    Pohled do duše mladého klučiny, který žije s vědomím své pedofilní orientace a přijímá za to plnou zodpovědnost se vším, co to obnáší - včetně sexuální abstinence. Pohled do duše mladého klučiny, který hledá své místo ve společnosti a zažívá svůj coming out. Pohled do duše mladého klučiny, který se otevřeně svěřuje na kameru se svými pocity. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, jedná se o pohled do duše mladého klučiny, což tedy považuju za největší handicap filmu, který se snaží zachytit niterní svět pedofila. Jestliže se režisérka snažila ukázat světu, že i ti, jež považujeme za "úchyly", jsou vcelku normální lidé, kteří prostě musí žít tak, jak se narodili a akceptovat to, plně to chápu a klaním se - rozkrývání tabu, navíc takto otevřeně (skutečně ukázal světu svou tvář?), se prostě cení. Bohužel věk hlavního protagonisty značně ubírá na důvěryhodnosti filmu, minimálně v té rovině, kdy (a netvrdím, že to byl záměr) se projevuje snaha o zobrazení denního života normálního pedofila. Dneska je Danielovi dvacet. Ví, že nebude mít rodinu, že musí eliminovat svůj sexuální pud. Říká, že si je vědom toho, že jeho láska je zakázaná. Říká, že si vystačí s pravačkou. A já mu to věřím. Je mu taky teprve dvacet, že... // Výborný námět na časosběrný dokument. Protože fakt by mě zajímalo, jak člověk své abnormální (což není míněno pejorativně) sexuální zaměření vnímá, resp. zvládá třeba ve čtyřiceti, padesáti letech... A co se mezitím děje. Ale tohle není ten typ dokumentu. Tohle je čtený deník mladého kluka, který chce zažít svůj coming out. Ačkoli je jeho výpovědní hodnota - jakožto zpověď pedofila - zkreslená, minimálně tím věkem, jako otevřená zpověď se rozhodně cení. // A nemístná poznámka na závěr: ukázat, že život pedofila musí být těžký, protože je plný odříkání a sebezapírání, není nic lehkého, ale třeba Larsu von Trierovi k tomu stačilo pár sekund v Nymfomance.

    • 6.12.2014  00:38

    Jednoduše řečeno síla. Prostě síla. A to nemám s koňmi vůbec nic společného. // Film, na který jen tak nezapomenu.

    • 30.11.2014  19:46

    Natolik infantilní komentář, resp. "dialog tučňáků", že váhám, jestli dát plnou palbu za nejvíc bizar komedii, nebo zůstat v rovině reality a uznat, že to byl fakt špatně udělaný dokument. // Tučňáků si vážím, ale tohohle filmu nemůžu.

    • 10.11.2014  15:03
    Na cestě (2012)
    ****

    Nemám v oblibě filmové adaptace, ale ještě víc mi vadí ono otřepané "kniha je lepší než film". Za to mám slabost pro road movie. // U Jacka Kerouaca je to trochu složitější, protože psaní zakládá na bázi pocitové, nikoli dějové - což bývá u filmu problém. Tady jsem ale problém neměla, protože Walter Salles se s tím porval obstojně. Tudíž výsledek není nijak dechberoucí, ale rozhodně není ani zavrženíhodný. // Zkrátka film o putování a přátelství, o svobodě, nespoutanosti. Dobrodružství tkví v samotném životním stylu, nikoli v příběhu samotném, což samozřejmě může kdekoho nudit, leckoho pobouřit. Co už. // On the Road bylo očekávané dílo, které tak nějak vzniklo a pak tiše zaniklo, neb - podobně jako kniha v době svého vzniku - nemá přívržence, ale kritiky. // Pro mě osobně v pohodě podívaná na něco, co se dnes už moc nenosí (a seru vám na hipstery).

    • 16.8.2014  21:54

    O Allanu Karlssonovi jsem četla, že je to takový švédský Forrest Gump. A tak trochu je, sic vykastrovaný a s úchylkou pro výbuchy, ale stejně okouzlující ve svém vnímání reality. // Aneb pojetí moderních dějin na švédský způsob.

    • 16.8.2014  21:48

    Já snad ani nic lepšího nečekala, tohle je prostě brilantní filmové řemeslo - a přestože to není typ filmu, který bych vyhledávala, okouzlil mě - postavami, scénářem, zápletkou, barvičkami a hlavně kamerou. Btw. Ralph Fiennes exceluje a jeho role Gustava se nyní (pro mě) stává nejgalantnější filmovou postavou všech dob.

    • 16.8.2014  21:42
    Mládí (1992)
    ***

    Když jsem zhlédla Crowea dokument Pearl Jam Twenty, musela jsem se podívat i na tento film (o kterém Vedder prohlásil, že byl momentem zrození jejich "ne", resp. odmítnutí přikývnout na cokoli, oč je ostatní požádají). Takže jasně, přistupovala jsem k tomu s tím, že Singles budou strašnou debilitou. Ale ve skutečnosti tomu tak úplně nebylo - jasně, je to tak trochu debilita, ale docela roztomilá a vtipná. // Vztahovka odehrávající se převážně v klubech a v době, kdy Seattlem hýbe vlna grunge - to zní samo o sobě tak, že to chceš vidět. A jednou stačí.

    • 16.8.2014  21:38

    Jsou to holt srdcaři.

    • 16.8.2014  21:34

    Když jsem se dozvěděla, že vampírskému trendu podlehl i Jarmusch, trochu jsem se toho bála a očekávala jsem spíše něco jako parodii (v Jarmuschově stylu ovšem, podobně jako tomu bylo v Ghost Dogovi), nicméně Adam i Eva jsou sice upíry, ale zcela zapadají do Jarmuschova pomalu plynulého, leč atmosférického a podmanivého světa. On je hudební skladatel (parádní můzička) a ona vášnivý knihomol. A protože jsou vskutku z jiné doby (výborně to dokresluje také jejich vzájemný vztah a úcta k tomu druhému ve vyloženě středověkém hábitu, divže si vzájemně nevykají), jsou v současném světě výstřední, nezapadají do něj a vůbec vůči němu pociťují zášť (zejména Adam je outsider každým coulem). Snaží se na sebe neupozorňovat a v současnosti, kdy zájem o lidské bytosti jaksi upadá, nejedná-li se o celebrity, se jim to daří - hlavně mít peníze a klidné místo. To se nachází v Detroitu, opuštěném městě, které jaksi symbolizuje současný stav společnosti (město duchů). Na tom film ale nestojí, nosnou linkou jednoduchého příběhu jsou zejména promluvy postav, nespokojených a odmítajících konzumní společnost - a protože toho prožili za svůj dlouhý život opravdu hodně, jsou v současnosti skeptičtí a obávají se brzkého konce (snaží se stravovat nekontaminovanou krví, což není v současnosti tak lehké). // Ano, je to taková agitka, ovšem s nezaměnitelným rukopisem a s perfektní hudbou. A perfektními dialogy - a protože se baví zejména o hudbě a literatuře, zase jsem se zamilovala a pobavila. // Vampíři-intelektuálové projíždějí městem a projevují lítost nad jeho stavem, a to za doprovodu skvělé hudby. Není nad čím váhat, byla to láska na první, podmanivý pohled.

    • 16.8.2014  21:01
    Život Adele (2013)
    *****

    Jeden z nejupřímnějších filmů, který jsem kdy viděla. Kdo někdy miloval, musel podlehnout... // SPOILERY! // Abdellatif Kechiche se vydal zmapovat milostný svět Adéle, a to z pozice "kamera oko" - jsme jen tam, kde je ona, jen pozorujeme, jak se chová a můžeme se domýšlet, co cítí... a Adéle je otevřená, z každého jejího pohledu, úsměvu, doteku je zřejmé, co prožívá. Skutečně neskutečně hluboká podívaná do zmatené duše, která zprvu zápasí sama se sebou, poté podlehne vášni a cele se jí oddá, aby záhy podlehla pokušení a upadla do osamění. Jak píše zdejší uživatel Matty, La Vie d'Adéle je zcela kontaktní film. A to v tom nejniternějším významu. // Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla - a nejde ani tak o samotné téma (žena dospívá, poznává sebe samu a prožívá Lásku s velkým L, takovou, která tě snad potká jen jednou), jako (a to především) o způsob, jakým je téma převedeno na filmové plátno: i když ti lesbická láska může připadat na sto honů vzdálená, jsi tam, vidíš to, cítíš to. // Prostě zatraceně dobrý a upřímný film, který se ti dostane pod kůži, stejně jako se kamera (perfektní kamera!!) dostala pod kůži hlavní postavě.

    • 9.8.2014  16:22
    Ona (2013)
    ****

    "Ona" ukazuje svět, v němž pojem "tělesná láska" ztrácí na významu, podobně jako "osamělost" (byť tato osamělost stále existuje i v tomto budoucím světě, ale onen pocit prázdnoty je vyplněn operačním systémem). Svět, v němž jsou bytosti natolik emočně vyprahlé, že existuje společnost, jež vám zprostředkuje napsání osobního dopisu milované osobě, dceři, matce.... Intimní vztah už funguje jen v uměle vykonstruovaném světě a nefunkční mezilidské vztahy jsou nahrazovány vztahem virtuálním, v němž smart phone figuruje jako tvůj největší přítel. Je to smutné a frustrující, ale také (jistým zvráceným způsobem) dojemné a okouzlující - existuje někdo, kdo ti dokonale rozumí a naslouchá ti, kdykoli to potřebuješ, stojí při tobě (baterie je nesmrtelná) a podporuje tě na tvé cestě. Váš vztah je natolik otevřený a intimní, že se ani nezlobíš, když ti prolézá poštu a zná každé slovo, které jsi kdy napsal. Může to znít ironicky a svým způsobem to ironie tak trochu je (jsi na rande ve čtyřech se svým telefonem), ale je to taky tragicky romantické (dokonalý protějšek existuje) a "reálné" (i operační systém je tak trochu děvka). // Spike Jonze nás zavádí do světa, po jehož návštěvě máš chuť za někým jít a obejmout ho, pocítit jeho pot a slyšet jeho dech, a ačkoli je to svět na jednu stranu krásný (nejsi "sám"), jeho krása je sebedestruktivní. Onen svět však přivádí k dokonalosti a umí v něm zachytit hloubku citu, až mě téměř mrzel onen konec - tragédie nebyla dovršena. // Her rozhodně stojí za zhlédnutí, je to takový mix Eternal sunshine of spotless mind (bez Kaufmanova zběsilého rukopisu) a Lost in translation (bez Coppolina citu pro samotu), v němž exceluje Joaquin Phoenix a dominuje hlas Scarlett Johansson. // Vypni počítač, jdi ven a někoho chyť za ruku!

    • 13.7.2014  13:54

    The Bling Ring - pohled na zhýralé dětičky, které listují časáky, pozorují své celebrity a chtějí k nim mít blízko - a to tak, že jim prostě lezou do baráků a berou si jejich věci. Nepotřebují je, jen je prostě chtějí. Sofia Coppola je jako kritička soudobé (americké?) společnosti prostě vynikající. S lehkostí sobě vlastní a nenásilnou formou servíruje výtvory světa showbyznysu, resp. zde se zaměřuje na jeho konzumenty. // Jsi zloděj? Neboj. To znamená, že se tak můžeš stát i slavným a napsat o tom knihu. Oni si ji koupí. Protože ačkoli tě na jednu stranu odsuzují, na druhou stranu ti závidí - byl jsi přece u Paris Hilton na pohovce! Co na tom, že bez pozvánky. Zato jsi odešel s její kabelkou. Waw. A pokud ti to někdo nevěří, ať se koukne na facebook - tam najde i fotky, důkaz doličný. // Vítejte ve světě barevných fotografií a vysokých podpatků. Svět pro mnohé natolik vzdálený a nepochopitelný, že se může zdát divákům až nudným - prostředí amerických dětiček z předměstí, kteří se z nudy vloupávají do domů celebrit, aby se prohrabali jejich šminkami a botičkami, není tématem vděčným, nicméně za ten odkaz, který říká "dnes neexistuje soukromí" a "kariéru uděláš vždycky, i když třeba nic neumíš" dávám 3 a půl.

    • 18.5.2014  02:16

    Tak předně o Vítu Klusákovi nemám to nejlepší mínění, neboť jemu - jakožto dokumentaristovi - je nestrannost zcela cizím pojmem, stejně jako pochybuji o morálce jeho techniky, díky níž získává materiál, což koneckonců potvrzuje už ve své předchozí tvorbě (viz Nošovice apod.), takže jsem se dlouho rozhodovala, zdali zhlédnout Dělníky bulváru - ale "obětovala" jsem tu hodinu času a zapla archív ČT. // Patřím mezi těch pár milionů obyvatel toho našeho ráje na pohled, kterým bulvár nic neříká, tudíž "kauzy celebrit", kolem kterých se bulvár zejména točí - jak jsem pochopila - mi byly velkou neznámou (btw. jak to, že Reflex ještě neměl nějakou tu rádobyvtipnou fotku Ivety na titulce?), ale nyní se cítím "poučena", a to hned v několika směrech: Jestliže ona hlavní postava (ach, jak je mi líto pana otce) prezentuje typického přispěvovatele do bulvárních plátků (i když vzhledem k tomu, že režisérem je zrovna pan Klusák, tak spíš sázím na to, že dlouho hledal někoho, kdo už svým projevem působí dost jednoduše a současně extrémně), pak se dá snadno říct, že to jsou zkrátka lidi-hovada, kterým nejenže chybí respekt a úcta k "objektům", ale i morálka a v případě tomto také sebereflexe (fakt se takhle chovali před kamerou? nebo resp. před "tou píčou", jak je nazvala ona protivná kolegyně, opět na kameru??). Také jsem poučena v tom, že pokud máš slavného otce, můžeš si na něm vydělat sám, protože pořád je to celebrita - a tedy rozuměj: objekt, na kterém můžeš vydělat. Oujé! // Bavilo mě, jak se režisér Dělníků téměř každého, s kým mluvil, zeptal, zdali v této své práci vidí etiku či morálku. A docela mě šokovalo, když majitel onoho serveru prohlásil, že pro něj je "pravou" celebritou např. Noam Chomsky (takže to není tak úplně debil? a snad o to víc je to smutnější, že). // I přes to všechno, co se zde odehrálo a učinilo další zavádějící odstín pro označení "dokumentární film" (tohle je spíš jakási reportáž ze života maníka, který si prostě vydělává psaním žvástů, přičemž sám moc dobře ví, že jsou to žvásty, ale prostě z toho má prachy a snad i klidné spaní, a který otevřeně prohlásí, že čtenáři jeho žvástů jsou ovce, co mu vlastně mastí kapsu), se snad všichni ti, co hltali zprávy na pochybných serverech o svých hvězdách na tenhle pseudodokument podívají a zamyslí se nad tím, co tam viděli - a přestanou to hyenství podporovat. Ale to by taky asi museli přestat s tím podporováním samy hvězdičky - ty už téměř vyprahlé vesele spolupracují. // Na druhou stranu musím uznat, že tenhle počin Víta Klusáka prokázal, jak sám a niterně rozumí téhle "dělničině bulváru", a tak se divák může pokochat pohledem na rozkrok rozvaleného Novotného na gauči a být svědkem manželské roztržky (proč to vystřihovat? dáme to na obálku!). // Ve stručnosti lze říci, že Dělníci bulváru jsou takovou reklamou jednoho bulvárního serveru a tak trochu zřejmě zvěstují konec jakési kariéry (a možná i manželství) Pavla Novotného. Předně jsou ale otročinou svého jména v doslovném významu. A reklamou na robertky. // Na závěr snad jen vzkaz nějakému bulvárnímu dokumentaristovi (a ano, věřím, že se u nás někdo, kdo se bude takto titulovat, najde): Nechcete natočit "dokument" o panu Klusákovi? O panu Klusákovi, který na mě působí sympaticky, jakožto člověk, ale jehož práce, jakožto režiséra, je mi občas až protivná.

    • 18.5.2014  00:32
    Home (2009)
    *****

    Vedle Earthlings jeden z nejzásadnějších dokumentů dneška. // Jo, je to taková eko-agitka, ale nijak násilná.

    • 16.5.2014  16:11
    Pouť (2010)
    ***

    Jak to jen říct... The Way je zkrátka a dobře takový ten "pěkný film", na který se podíváte, zahřeje vás, snad i osloví, ale už po pár dnech veškerý dojem vyprchá... protože prostě to není žádná pouť, ale jen film o ní, kterému navíc chybí atmosféra. A Martin Sheen - ač se snaží - to prostě nemůže utáhnout celé sám. // Téma pouti je zde prostě odfláknuto, nemůžu si pomoct.

<< předchozí 1 2 3 4 6 10 15 19
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace